Bratrstvo křišťálu bojuje s démony

recenze

Fiorella a dům ztracených duší (2016) 4 z 5 / a.k
Fiorella a dům ztracených duší

Rudolfínská doba alchymistů, uličky a podzemí starodávné Prahy, záhada domu s ponurou historií, strach o život … to vše slibuje velmi dobré čtení.

Jsou chvíle, kdy si potřebuji odpočinout od náročnějších knih a sáhnu po knížkách, které jsou určeny pro mládež. Osobitý styl vyprávění p. Vondrušky je v takovém případě výborná volba.

Příběh Fiorella a dům ztracených duší je čtvrtým v sérii případů alchymistovy dcery Fiorelly. Pokud jste předchozí díly nečetli, nemusíte mít obavy. Autor hned na počátku předestře vznik Bratrstva křišťálu a seznámí nás se všemi jeho členy. Čtrnáctiletý Martin, jemuž právě začaly vakace, jeho nejlepší přítel Lukáš, synovec staroměstského rychtáře a dvě půvabné členky – Lucie – sklepnice z šenku od Zlatých šišek a hlava celého Bratrstva křišťálu – chytrá alchymistova dcera Fiorella.

Bratrstvo křišťálu má za sebou již několik úspěšně vyřešených detektivních případů a ve svém okolí již získalo jistou prestiž. Nyní přichází Lucie za Martinem s prosbou, aby se ujali vyřešení záhady, která se stala její sestřenici Apolence. Apolenka se přistěhovala se svým otcem Hanušem do domu U Bezhlavého kohouta. V noci se jí v ložnici objevují démoni. Martin je pověrčivý, jako dítě se bál ďábla, ale aby se Lucii zalíbil, slibuje ji pomoc a Apolenku vyslechne. Pomocí svého otce Cypriána se dostává k městským spisům, kde se dozvídá o strašné minulosti domu. Stalo se zde hned několik tragédií: úmrtí celé rodiny na mor, přestože v Praze černá smrt neřádila, pekař zde zabil svou manželku a sám byl popraven před vchodem do domu a před deseti lety zmizel beze stopy poslední majitel v rozsáhlých sklepeních, načež si jeho manželka sáhla na život.
Potom už v domě nikdo nechtěl bydlet a byl dlouho opuštěný. Martin zamýšlí, jak se vypořádat s duchy nešťastníků, kteří v domě zjevně bloudí a nenacházejí pokoje. Jeho úvahy se změní, když Apolence i Lucii někdo usiluje o život, v nepoužívaných sklepeních pod domem se objeví čerstvé stopy. Zřejmě se někomu nelíbí, že se do domu narychlo přistěhovali noví majitelé, že děti slídí v podzemních sklepeních, že by svým pobytem překazili někomu plány?

Příběh se čte velmi dobře. Nejsou zde žádná hluchá místa a děj příběhu se neustále posouvá kupředu. Děti se dostávají i do velmi nebezpečných situací. Nechybí ani napětí a vraždy, jak to v detektivkách bývá.

Líbil se mi způsob vykreslení charakterů postav. Mezi Lucií a Apolenkou to jiskřilo, když šlo o přízeň Martina, jejich hašteření a nevraživost byly často až naivní. Pokud šlo do tuhého, stály ale spolu. Chlapci se dostávali do mnoha nebezpečných situací, které svou odvahou a statečností bez úhony přestáli. A v neposlední řadě i důvtip a chytrost Fiorelly při skládání indicií, které dopomohly k vyřešení celého případu.

Závěrem nemohu nic jiného, než knížku vřele doporučit. Přesto, že je z řady knížek pro děti a mládež, určitě nezklame ani starší čtenáře.


Fiorella a dům ztracených duší Fiorella a dům ztracených duší Vlastimil Vondruška

O domě U Bezhlavého kohouta v Templové uličce se říká, že je prokletý. Kdysi v něm zemřela celá rodina na mor, později v něm jistý pekař zabil svou manželku. Dům zůstal dlouho prázdný, ale pak ho koupil Hanuš, vzdálený příbuzný sk... více


Komentáře (0)

Přidat komentář