Boj s osudem.

recenze

Pohlceni temnotou (2012) / TerezaMondeková
Boj s osudem.
Žádná nadpřirozená bytost nemá lehký život a Layla už vůbec ne. Layla o své rodině neví vůbec nic. Jenom to, že jeden z jejích rodičů musel být džin a ona po něm podědila některé nadpřirozené schopnosti. Ale Layla je kříženec, takže svoje schopnosti může využívat jen omezeně. Layla se musí schovávat, protože kříženci džinů jsou likvidováni pro své nestabilní schopnosti. Layla nemá v životě vůbec žádnou radost. Je sirotek, kříženec a její adoptivní matku zavraždili. Layla si ve svém mizerném životě přeje jenom to, aby ochránila malé děťátko, které se náhodou ocitlo v její péči. Má dítě, které neroste, nestárne, ale jako každá matka svoje dítě miluje a je odhodlaná ho chránit. Je jí jedno, že je sama. Pokud to bude nutné, tak se klidně postaví celému světu, aby to díte uchránila. Ale k jejímu překvapení získává mocného spojence.

Tane je Charon. Zabíjí upíry, kteří se stali závislí na drogách a jsou nebezpečný pro všechny nadpřirozené bytosti, ale i pro lidi. Tane sice nemá moc přátel... vlastně se ho všichni bojí a straní. Když přijde do místnosti, tak většina utíká pryč. Má pověst velkého sukničkáře, ale taky drsného válečníka, který budí respekt. Tane se vydal hledat čarodějnici, která pomáhala psovi Cainemu. Ale z údajné čarodějnice se vyklube džinka.

Layla v Tanemu probouzí city, o kterých si myslel, že jich už dávno ani není schopen. Jiskří to mezi nimi a Tane cítí větší a větší potřebu Laylu chránit. Tane je sice zvyklý plnit rozkazy, ale teď by si nejradši tu džinku vzal do svého soukromého doupěte, místo, aby ji předal Věštcům.



Ukázka:
„Maluhia,“ řekla tiše Layla.
„Cože?“
„Pojmenovala jsem to dítě,“ vysvětila. „Znamená to mír.“
Tane ztuhl a v tu chvíli vypadal jako vosková figura. „Vím, co to znamená. Je to jméno mých předků,“ konečně s chrapotem zašeptal. „Proč?“
Layla si skousla spodní ret.
Vypadal, jako kdyby dostal ránu baseballovou holí.
Takže to bylo dobře nebo špatně?
„Říkala jsem, že to dítě chci pojmenovat,“ ohradila se.
„Ale proč jsi vybrala zrovna tohle jméno?“
„Líbilo se mi.“
Najednou se Layla ocitla na zádech a velký, líbezný upír ji přimáčkl k matraci.
Přitiskl se na ní tak, že jí z toho pocitu málem začaly měknout kosti. Byla ráda, že si prve nechala jen kalhotky a podprsenku.
A teď kdyby se Tane zbavil těch khaki šortek…
„Laylo, řekni mi proč.“
Podívala se do jeho medových očí a poznala, že ta odpověď je pro něj důležitá.
„Protože mi to připomíná tebe.“
Prsty jí projel vlasy. „Mně nikdo nemůže říkat, že jsem mírumilovný.“
„To je moje přání do jeho budoucnosti,“ odvětila klidně. „Ale má naděje pro něj jako pro muže je, že to bude muž cti, bude mít sílu ochraňovat své blízké a bude oddaný těm, jež bude považovat za svou rodinu.“
Tane zasténal, sklonil se a políbil ji na čelo.
„Ty mě zabiješ.“
Layla se zmateně zamračila. „Myslela jsem…“
„Cos myslela, sladká Laylo?“
„Myslela jsem, že budeš mít radost.“
Odtáhl se a podíval se na ni tak zranitelně, až se jí zastavilo srdce.



Hlavní hrdinka Layla se mi hned líbila. Hlavně proto, že byla ochotná riskovat svůj vlastní život za záchranu miminka, které ani nebylo její vlastní. Ostatní v tom miminku viděli možnost, jak přivézt zpátky Temného pána, ale ona viděla jenom bezbranné a nevinné miminko. Opravdu se chovala jako správná matka a za tohle měla můj obdiv. Ale Layla taky byla statečná, tvrdohlavá, milující a hodně drzá.

Tane se mi taky docela líbil. Sice měl pověs krutého, nelítostného, bezcitného Charona, ale postupem času se ukazovalo, že takový není. Když viděl Laylu, tak ji hned chtěl chránit, i kdyby ho zato Věštírna měla potrestat. Nebo když se s Laylou bavil o své minulosti, o své proměně, o tom, proč se stal upírem, proč dělá tu práci, kterou dělá, tak se taky ukázalo, že není bezcitný mizera. Tane byl statečný, tvrdohlavý, odvážný, ale taky milující partner a otec.


Autorka je opravdu úžasná. Když se blíží konec série, tak je krásně vidět, jak autorka dokáže všechny svoje knihy krásně propojit. Těšila jsem se na další díl a ani tenhle mě nezklamal. Líbí se mi, jak autorka dává do svých knih pokaždé jiné nadpřirozené bytosti. Upíry, vlkodlaky, čarodějnice, džiny... je to prostě úžasný. I tenhle díl byl úžasně napsaný, čtivy, promyšlený, napínavý, dobrodružný. Ani v téhle knize nechyběla láska, erotika, akce, úžasný napínavý konec, krásný epilog. Taky se mi líbilo, že jsme se už tomhle díle setkali s budoucími hlavními hrdiny příští knihy. Ale co se mi na téhle knize opravdu líbilo bylo to, že tady v té knize měli hlavní hrdinové kompletní rodinu. Matka, otec a dítě. To v předchozích dílech nebylo a byla to opravdu příjemná změna a úžasný nápad. A Levet je v každém díle fantastický.

Komentáře (0)

kniha Pohlceni temnotou recenze