"Bez ohledu na to, jak skvělý dům si postavíte, pokud nemá pevné základy, dříve či později vám spadne. O životě platí totéž."

recenze

Pokud jste ještě nečetli Světla nad močálem, nepokračujte ve čtení recenze - objeví se tam nějaké spoilery ke knize kvůli tomu, že se jedná o recenzi na již druhý díl.

V prvním díle jsem sice vychvalovala autorčinu práci s motivem psychického zdraví, ovšem v této knize s tím dosáhla úplně jiné úrovně. Ta realističnost. Upřímně mě to občas fakt vzalo. Hlavně skrze to, že značná část Leniných psychických potíží pramenila právě z jejího špatného vztahu s matkou a že se cítila nechtěná.
Tento motiv je v knize v podstatě hned dvakrát - protože se Lena vydává do Temného navu odnést z Ostrova neviňátek duši Irmina nenarozeného dítěte. Lena pak během příběhu tak nějak bojuje s tím, zda dělá to nejlepší pro ono dítě nebo jestli si skrze tohle snaží vyléčit svůj šrám na duši ze špatného dětství se svou matkou.
Tohle pro mě osobně byla nejdůležitější část i myšlenka celé knihy.
Co se týče příběhu, ten se mi líbil taky. Byla jsem ráda, že jsme se znovu mohli setkat s Nemojem/Divišem a poznali jsme další části Temného navu. Upřímně, fakt bych tam skončit nechtěla.
Příběh hezky plynul a akčních scén je v knize taky dostatek - jen na můj vkus občas probíhaly až nějak moc rychle a jednou jsem se do toho i trochu zamotala, protože se to stalo tak rychle, až jsem to nepobrala. Ale to je můj problém.

Knize dávám 4/5 ⭐. Hlavně proto, že předchozí díl se mi líbil o něco více. Ale už teď vím, že to nebylo naposledy, co jsem tuto sérii četla. Fakt jsem si ji zamilovala. Takže zase brzy nashle, Leno. ️

Za knihu k recenzi děkuji Humbooku #humbookblogeri

Komentáře (0)