Alena Mornštajnová, Slepá mapa - audioverze

recenze

Slepá mapa (2017) 4 z 5 / Daysy
Slepá mapa

Dobrosrdečná a výřečná babička Anna, houževnatá matka Alžběta a zadumaná dcera Anežka. To jsou hlavní hrdinky knihy Slepá mapa, která je jednoduše o životě a dějinách, jak už to tak u knih Aleny Mornštajnové bývá. Slepá mapa je příběh tří gereací žen z nichž má každá úplně jinou povahu, ale všechny si musí zkusit různé rány osudu.

Anna žije v pohraničí i se svým manželem Antonínem, kterého si vzala proti vůli svých rodičů a který se bohužel vrátí z první světové války raněný. Mají spolu dvě dcery a syna. Později se musí sama prát se zdravím kvůli tuberkulóze.

Alžbětu pro změnu zasáhne druhá světová válka a zabrání sudet německou armádou, kvůli kterému musí strongopustit svůj domov a uprchnout. Prožije vztah s českým němcem Hansem, který ale ztroskotá a situace jí přinese ne moc vydařené manželství. Později se ale dočká i vlastního bydlení a nového vztahu a rodiny.

Anežka zase žije ve svým manželem v dobách komunismu. Napřímo se setká z StB a kvůli událostem, které bohužel tak trochu dala od pohybu ona sama má výčitky svědomí. Pracuje jako zdravotní sestra, aby měla alespoň trochu pocit, že má její život smysl.

Líbí se mi, jak jsou postavy přirozené. Nenajdete tady žádné pouze kladné nebo pouze záporné postavy, protože každý má nějaké své chyby a snaží se proplouvat životem tak, jak umí. Autorka má vždy propracovanou psychologii postav, což vždycky dokážu ocenit. Každopádně klidně tady mohla jít ještě víc do hloubky, mě by to určitě zajímalo a jistě by se mi četlo ještě lépe, kdybych postavy znala podrobněji. Alena Mornštajnová na tom každopádně pracuje a v dalších knihách jsou charaktery postav lepší a lepší.

Slepá mapa je autorčina prvotina, takže mi přišla o něco slabší, než třeba Hana nebo Tiché roky, ale to je pochopitelné a naopak jsem moc ráda, že můžu sledovat, jak se autorka u každé knihy v psaní zlepšuje. :) Slepá mapa mi přišla malinko roztahaná a bavily mě spíše části o Anně a Alžběte. Poslední část o Anežce už mě až tolik nezaujala, i když to je právě ta postava, která celý příběh vypráví a její linka má být asi právě ta nejzajímavější. Dokonce si troufám říct, že mě místy až nudila, což mě mrzelo.

Každopádně i když jsem na Slepé mapě našla mínusy a trvalo mi dýl si ji doposlechnout kvůli, pro mě méně zajímavé, poslední části, pořád je to příjemné čtení a moc dobře mi sedí autorčin styl psaní. Vždycky mám při všech jejích knihách od pocit, jako by mi příběh vyprávěla maminka nebo babička, protože jako čtenář nahlédnu do dějin přímo zevnitř konkrétní rodiny a více porozumím tomu, jaká daná doba byla.

Audioverze je moc povedená, OneHotBook to snad ani jinak neumí. Opět příjemná hudba mezi kapitolami a výborný výběr interpreta v podobě Veroniky Gajerové, která se hlasem na toto vyprávění dokonale hodila a příběhu určitě přidala něco navíc. Moc ráda doporučím.

Komentáře (0)

Přidat komentář