Válka dvou královen přehled

včera

To bylo tak skvělý...

... když ti dva trávili čas odděleně! Podobnou pauzu by mohli mít naordinovanou minimálně polovinu každého dílu série. Prospělo by to jim, mně, příběhu i autorce.

Casteel definitivně ztratil své kouzlo a Poppy? Ta se už úplně urvala ze řetězu, pokud jde o její božskosti a jiné dokonalosti, kterými oplývá.

Ale víte co? Všechny nelogičnosti, spletitosti a brblání nad tím nebo oním jsem hodila za hlavu a jen se bavila čtením. O tom ostatně tenhle žánr je, ne? Bavit se světem, který neomezuje realita toho našeho. Chtít hrdiny s velkými osudy. Zlořády, které můžete nesnášet. Tak trochu závidět spřízněným duším. Hltat všechny ty zvraty, okamžiky naplněné akcí, napětí... no ano, bylo by fajn, kdyby se v takovém světě člověk vyznal i bez zavařených mozkových závitů, ale co už, přežila jsem to a čtení užila.

A závěrečná část Války dvou královen? Okeej!

03.03.2025

Ze začátku jsem se nemohla začíst, což přičítám tomu, že první tři díly jsem četla už před rokem, a některé detaily mi z hlavy jednoduše vypadly. Jakmile jsem se ale zorientovala, děj se rozjel a moje emoce lítaly nahoru dolů jako na horské dráze.

Autorka opět ukazuje, že umí skvěle budovat napětí a překvapit čtenáře zvraty, které přijdou ve chvíli, kdy je nejméně čekáte. Postavy i jejich vztahy jsou dokonale propracované a všechno do sebe krásně zapadá.

Na druhou stranu mi kniha místy přišla až příliš nabitá vším možným – spojení, nestvůry, bohové, válka, prvotní síly… bylo toho prostě hodně. Možná kdyby autorka některé prvky trochu zredukovala, byl by příběh přehlednější a méně chaotický.

Celkově se mi ale kniha líbila. Udržela mě v napětí, nedovolila mi přestat číst a závěr? No, když si myslíte, že už je konec, tak ne – buch buch a všechno je zase jinak!

(SPOILER) Co mi ale přišlo trochu moc, bylo spojení mezi Poppy, Casteelem a Kieranem. Nevadilo mi samotné propojení jejich tří, ale to, co se kolem toho dělo. Zůstává teď jejich vztah otevřený pro všechny tři? Jak to vlastně je? Přišlo mi to trochu přehnané, a kdyby autorka ponechala jen samotné propojení bez emocionální roviny a aktu, působilo by to asi přirozeněji.