My proti vám přehled

22.05.2024

„Viděli jste někdy padnout město? To naše padlo. Viděli jste někdy město povstat? To naše povstalo.“

„Za spoustu let možná nebudeme vědět, jak tenhle příběh nazvat. Budeme říkat, že to byl příběh o násilí. O nenávisti. O protikladech a odlišnostech a městech, která se vzájemně cupovala na kousky. Ale nebude to tak docela pravda.“

„Tohle bylo vyprávění o zimních stadionech a o všech srdcích, která kolem nich tlučou. O lidech a sportu a o tom, jak se obojí občas vzájemně drží. Někdo se zamiloval, někdo klesl na dno, prožili jsme nejlepší i nejhorší dny svých životů. Medvědín jásal, ale taky hořel.“

Medvědín hořel a mě tečou slzy. Ach - zase ty emoce! Ale ono to bez nich u knih pana Backmana prostě nejde. Medvědín je moje srdcovka. A My proti Vám je hned v závěsu! Je to příběh o malém městečku tam někde v lesích.
Příběh o tom, co se stalo poté od jara do zimy. A také o tom, jak to vypadá, když se začne politika míchat do sportu. Koho se pak máme víc bát? Chuligánů s tetováním nebo chuligánů s kravatou? A co když jeden obdivovaný hráč má jedno velké tajemství - tajemství, které se neslučuje s hokejem?
Je to fascinující příběh o hokeji a přitom je hokej jeho vedlejší součástí. Je to hlavně příběh o lidech - o přátelství, o rodičovství, o nenávisti, o žárlivosti, o lásce, a o odpovědnosti. A o spoustě dalších a dalších věcí… A také je to příběh o Jinakosti. Je to příběh o nich a zároveň o Nás Všech!

"Hokejky. Dvě branky. Dva týmy."

Pozn. Já se sem vrátila po skoro šesti letech - jednalo se o re-reading, abych se nyní mohla pustit do třetího závěrečného dílu: do Vítězů.

12.05.2024

(SPOILER) Vracíme se do Medvědína, tentokrát se ale dostáváme od přímého zaměření na hokejovou kulturu k řešení politických intrik a socioekonomické situace obyvatel měst.
Měla jsem obavy jak mi bude sedět pokračování a ty se bohužel naplnily, mám totiž pocit, že veškerá moudra a filozofování se už tak nějak vyčerpala v prvním díle - lidé jsou komplexní, situace nejsou černobílé, rodiče milují děti, děti milují rodiče, hokej je skvělý ale i krutý a to vše přináší oběti apod., to co jsem dokázala přijmout jako součástí stylu vypravování v knize první se docela stává parodií sebe sama. Ten vševědoucí, přemoudřelý a spoilery milující vypravěč mi tady už prostě vůbec neseděl. A pokud jste měli pocit, že se v první knize vše opakuje a děj plyne pomalu, tak to se nedá vůbec srovnávat s tím, co se děje tady.
Docela mě to mrzí, protože první díl ve mně i přes všechny mé námitky probudil náklonost k postavám, ale tady už se vše hrozně bije a nové postavy dle mého nic moc nepřinesly.