Witchann
přečtené 576
Misery
2003,
Stephen King
Kingovsky mrazivý pohled na spisovatelské trable s Múzou a do mysli jedné šílené čtenářky. Rozhodně jeden z nejlepších výtvorů krále hororu.
Svědectví
1995,
Stephen King
Jedna z mála knih od mistra Kinga, které si někdy v budoucnu chci přečíst znovu a to nejen z důvodu propojenosti s Temnou Věží.
My děti ze stanice ZOO
2010,
Christiane Vera Felscherinow
Děsivý čtenářský zážitek, při kterém jsem se skoro bála otočit na další stranu. Povinná četba pro každého, koho kdy byť jen napadlo, že vyzkoušet drogy by mohlo stát za víc než zničené fyzické i psychické zdraví.... celý text
To
1993,
Stephen King
Na toto hororové veledílo bych ráda reagovala jedním svým prastarým drabbletem na téma "Předtím a potom": Před Tím: Na horory se dívala skrz prsty, klauni jí připadali směšní (ovšem ne vtipní) a při míjení nějaké kanálové mřížky maximálně nakrčila nos. Během Toho: Všude chodila s nosem zabořeným v tlusté bichli, při pohledu na děti hrající si s papírovou lodičkou jí běhal mráz po zádech, klauni jí začali připadat děsiví a na kanály pohlížela s nepokrytou hrůzou. Po Tom: Z hororů se stal její oblíbený žánr, klauny by nejraději vymazala z povrchu zemského a hluboké, temné a zatraceně všudypřítomné díry v chodnících obchází pokud možno metrovým obloučkem. Obzvlášť ty, ve kterých je slyšet voda... King je king.... celý text
Den Trifidů
2009,
John Wyndham (p)
Fascinující klasika. Jedno z nejlepších sci-fi. Kdo rád postapokalyptické téma - můžu jen doporučit.
Zelená míle
2008,
Stephen King
Když jsem tehdy v knihovně brala do ruky podezřele mrňavý paperback „Dvě mrtvé holčičky“, já naivka neměla ponětí, do čeho to vlastně jdu. Mistr King mě vždycky dokázal spolehlivě vyděsit (případně i pěkně znechutit), ale než jsem poznala Johna Coffey („Jako kafe, madam, jenom psaný jinak.“), nemyslela jsem si, že mě taky dokáže dojmout k slzám. Několikrát. Tenhle příběh vás zasáhne do srdce a zamrazí do morku kostí. Některé postavy budete milovat, jiné z duše nenávidět. A už nikdy se nebudete dívat stejně na malé myšky… Zelená míle je rozhodně jedno z nejlepších prozaických děl, jaké jsem měla tu čest číst. Nejvyšší hodnocení bez zaváhání. A výjimečně musím pochválit i filmové zpracování – věrohodně drží atmosféru předlohy a tvůrci měli šťastnou ruku na výběr herců, takže ve výsledku mě film nerozbrečel o nic méně než kniha…... celý text
