Veve721
přečtené 311
Čtyřka: Divergentní povídky
2014,
Veronica Roth
Obecně nejsem zrovna velkým fanouškem povídkových sbírek, ale Čtyřkovi jsem dala šanci, protože Divergenci zbožňuju (minimálně první díl, s posledním mám spíše komplikovaný vztah). A nakonec jsem byla mile překvapená. Sice jde o povídky, ale zachycují události v určitém časovém sledu, proto působí konzistentně a celistvě. Jde o čtyři významné milníky Čtyřkova života popisované z jeho úhlu pohledu. Musím říct, že mi přišel víc sexy jako záhadný tichý drsňák z prvního dílu, i tak mám ale jeho postavu ráda. Výsledné dílko hodnotím kladně - přestože se nedozvíme příliš novinek, za přečtení to určitě stojí. Minimálně pokud se vám líbil první díl trilogie.... celý text
Píseň sirény
2023,
Alexandra Christo
Přestože v zahraničí se fantasy o mořských pannách těší velké oblibě a na retelling Malé mořské víly narazíme poměrně běžně, v našich knižních vodách sirény donedávna nijak nedominovaly. Přitom jde o tak skvělý námět! Právě z toho důvodu jsem se tolik potěšila, když se nakladatelství Ocelot rozhodlo vydat dílko Alexandry Christo. Příběh zněl až brutálně dobře (s důrazem na slovo "brutálně"). Hlavní hrdinkou je krvežíznivá siréní princezna, která sbírá srdce zabitých princů - už jich vlastní sedmnáct, za každý rok života ulovila jedno. Pak ale poruší příkaz královny moří a je prokleta do lidské podoby. Odpuštění se dočká jedině v případě, že přemůže obávaného lovce sirén. Tentokrát ale bez své hypnotické písně, ostrých drápů a vražedné magie... Úvodní stránky byly naprostá bomba. Krvavé, brutální a drsné. Líbila se mi podlá antihrdinka Lira a byla jsem nadšená z temného nádechu, jakým autorka prodchla pohádkovou předlohu. Bohužel, bouřlivost dějově linky brzy začala vyprchávat, až se z ní stala jakási poklidná plavba na mírných vlnkách. Vyrojil se značný počet logických nelogičností (slzy kutálející se po tvářích pod mořskou hladinou) a silácké řeči hlavní hrdinky (dvě vteřiny před tím, než dostane nakládačku). To jsou přesně ty věci, které mě dokážou extrémně vytočit. Na druhou stranu má autorka úžasnou fantazii, dala si záležet s worldbuildingem a sarkasmem nabité dialogy mě nejednou donutily k úsměvu. Závěrečná bitva byla dokonalým odrazem rozporuplnosti dílka - epická, ale nepromyšlená. Jednání hlavních hrdinů nemělo hlavu a patu, přesto mě to zvláštním způsobem bavilo číst. Můj finální verdikt je proto symbolickým pokrčením rameny. Knížka má skvělý námět, zajímavý svět a místy fajn humor, přesto má i viditelné mouchy, které sráží kvalitu dílka. Tak jako tak jsem ráda, že se na našem trhu konečně objevilo fantasy o mořských pannách a doufám, že můžeme do budoucna očekávat další podobné kousky.... celý text
Červené maso (Black edice)
2018,
Jimmy Palmiotti (p)
Že by konečně Harley Quinn, kterou mě baví číst? Amanda Conner a Jimmy Palmiotti je duo autorů, které poznám už z "Harley Quinn: Šílená odměna" a "Harley Quinn: Výpadek", což jsou příběhy dějově předcházející Znovuzrození hrdinů DC. Zmíněné knížky mě příliš neoslovily, Harley byla docela trapná, fekální humor mi nesedl a ani dějová linka za příliš nestála. Proto jsem měla obavy, ale Červené maso mě mile překvapilo (ač jde o náhodnou koupi svazku č.3 bez znalosti předchozích dílů). Nevím, jak je to možné, ale autoři nečekaně objevili humor. Dokonce i zápletka mě dokázala udržet u čtení, aniž bych převracela očima a hledala únik u jiné knihy. Nebudu tvrdit, že jde o nejlepší komiksové dílko na světě, to určitě ne, přesto oproti mým předchozím zkušenostem s autory obrovské zlepšení. Možná se dokonce poohlednu i po dalších dílech této konkrétní řady, abych se utvrdila v tom, že nejde jen o náhodný jev. Že by nová Harley nakonec nebyla takový odpad, jak jsem si původně myslela?... celý text
Hra o manželství
2018,
Jeffrey Eugenides
Dát knížce tři hvězdičky u mě může znamenat mnoho různých věcí. Někdy takto hodnotím druhé díly, které byly slabší než předchozí, proto jsem ubrala jednu hvězdičku. Jindy jde o knížku, která sice byla obstojná, přesto se k ní neplánuju znovu vracet. Taky tak hodnotím dílka, od kterých jsem měla mnohem větší očekávání a vidím prostor ke zlepšení. Hra o manželství ale není ani jedním. Od autora jsem ještě nic nečetla, neměla jsem žádná očekávání a vlastně netuším, jestli se k ní v budoucnu chci anebo nechci vracet. Můj pohled na toto dílko je natolik komplikovaný, že hodnotím třemi a mám potřebu vysvětlit, proč tomu tak je. Knížka je po literární stránce výborně napsaná a autor je laureátem Pulitzera zaslouženě. Přesto se nedá říct, že by byla prvoplánově čtivá. Přiznávám, že jsem samu sebe nachytala při pocitech, že chci knížku zavřít a pustit se do něčeho jiného. Vyloženě jsem se místy musela nutit ke čtení. Zároveň mě ale uchvacovala hodnota, jaká z textu prýští, stejně tak i koncept jakým je "intelektuální román o lásce". Hlavní hrdinka je studentkou literatury, ale autor vůbec čtenáři neusnadňuje pochopení textu. Často zmiňuje různé autory, které neznám, anglickou literaturu, sémiotiku, rozbory textu, filozofii, s dalšími hrdiny pak i religionistiku... Navíc kniha přetéká popisy a přímá řeč je okrouhnutá na minimum, přestože už tak jde o macka s úctyhodným počtem stran. Zároveň jsem však narazila na mnohé zajímavé myšlenky, které mě donutily k přemýšlení. Víceméně lze knihu oštítkovat jako červenou knihovnu pro chytrolíny. Otázkou je, zda můžu takové dílko doporučit dál. Já sama nemám jasný postoj ke Hře o manželství, proto ji nemůžu doporučovat bez toho, abych upozornila na to, jak úzké skupince čtenářů je primárně určena. Může se stát, že jí nebudete rozumět. Může se také stát, že rozumět budete, ale přesto se budete při čtení nudit. U mě hodně rozhodovalo aktuální rozpoložení - když jsem byla odpočinutá, vyspaná a plná energie, byla jsem schopná se do textu ponořit. Jindy jsem se ale trápila a bojovala s touhou knihu odložit. Nebylo to snadné čtivo, co vám budu nalhávat. Ale pokud jste ochotni věnovat čtení energii a pozornost, neutíkáte ke čtení pouze v rámci odpočinku, tak potom můžete Jeffreyho Eugenidese vyzkoušet. Já jsem ráda, že jsem si knížku přečetla. Obzvlášť kapitoly věnované Leonardově maniodepresi byly skvěle popsány, dokonce si troufám říct, že nejlíp, jak jsem dosud četla.... celý text
Laura Deanová mě už zase nechala
2021,
Mariko Tamaki
Vizuální stránka dílka je v tomto případě to první, co čtenáři padne do oka. Jemné černé linie a růžový coloring působí jedinečně, melancholicky, až skoro lyricky. V tomto případě byly výhody komiksového média vytěženy na maximum a obrázky dokáží vyprávět svůj příběh i bez dialogových bublin. Autorky skvěle zachytily emoce, které sálají z každého, byť jen letmého pohledu hlavní hrdinky. I přesto však dílko hodnotím jako průměr, protože když se zaměřím na dějovou linku, charakterové vlastnosti či na dialogy samotné, nenacházím nic výjimečného. V pozadí dokonalé grafiky nacházíme příběh nešťastně zamilované puberťačky, se kterou její přítelkyně zametá. Toť vše. Můžeme se tvářit, že jde o drama s filozofickým přesahem, které řeší témata jako homosexualitu, rasismus, těhotenství mladistvých a formování osobnosti, přesto se nemůžu zbavit dojmu, jako by příběh jen klouzal po povrchu a nedokázal se zakousnout hlouběji. Vše bylo jaksi heslovité, nerozvinuté, zkratkovité a jednoduše nemělo hloubku. Ráda jsem si knížku přečetla, každá stránka byla úžasným vizuálním zážitkem, přesto nešlo o příběh, ke kterému bych se potřebovala znovu vracet. Nezanechal ve mě žádné silné pocity. Hezké dílko, ale jaksi plytké.... celý text
Podivný počátek
2023,
Deanna Raybourn
Máte rádi inteligentní, soběstačné, sebevědomé a pořádně sarkastické hlavní hrdinky? Já ano! Právě to bylo důvodem, proč mi ústřední protagonistka tolik přirostla k srdci. Skvělé uchopené prostředí viktoriánského Londýna je pak jen bonusem navíc. Knížka pro mě byla příjemně osvěžující změnou - musím přiznat, že jsem podobný žánr dlouho neměla v rukou, což je škoda. Jde o dílko nápadně podobné Lordu Johnovi (Diana Gabaldon), Sherlocku Holmesovi či aktuálně velmi populární Enole Holmes. Sympatičtí hlavní hrdinové s pomocí důvtipu a indicií vyšetřují záhadnou vraždu. To vše okořeněné pořádnou dávkou humoru, která jen podtrhává nepřehlédnutelnou jiskru mezi ústřední dvojicí. Veronice a Stokerovi prostě musíte fandit! Jedinou možnou výtkou je předvídatelnost. Pokud jste četli alespoň jednu/dvě knihy podobného typu, tak celkem snadno odhadnete závěrečný plot twist. Také témata jako feminismus a postavení žen ve viktoriánské Anglii není vyloženě novinkou. Přesto jde o skvělé zpracování, kterému nelze vytknout čtivost a zábavnost. Autorka umí výborně psát a její věty je radost číst. Do dalších dílů se určitě plánuju pustit, už jen proto, že chci vidět své oblíbené hrdiny zase spolu. Zcela očividně je čeká ještě spousta dobrodružství, při kterém se můžou dohadovat jak dvě trucovité děcka, což je (pro mě) tím nejlepším bodem série o Veronice Speedwell. Plus musím pochválit práci překladatelky, která opravdu mistrně vystihla atmosféru doby, v níž se příběh odehrává.... celý text
Zárezy smrti
2017,
Veronica Roth
Bavil mě dvojí pohled na dary proudu, který výslednému dílu dodal mnohem hlubší význam. Taky oceňuju to, že přestože se jedná o Young Adult literaturu, autorka se nevyhýbá vášnivým scénám, bolesti, krvi nebo skalpování kůže... Díky tomu si výsledný příběh můžou přečíst i starší čtenáři a rozhodně si nebudou připadat divně, že čtou knížku pro náctileté. Drobným mínusem je pro mě příliš razící podobnost s Dcerou kostí a dýmu, kde si jeden z dvou znepřátelených národů také dělá do kůže na rukou zářezy za zabité protivníky. Už jsem několikrát říkala, že mi nevadí podobnost dvou příběhů, ale zároveň nemůžu nezhodnotit to, který z autorů téma zpracoval lépe. A v tomto souboji by za mně s přehledem zvítězila Laini Taylor, do jejíž postav jsem se tak zamilovala, že jsem kvůli nim několikrát málem uronila slzičku. U Čar života jsem si zatím tak silné pouto k hlavním hrdinům nevytvořila...... celý text
Kolektiv
2023,
Alison Gaylin
Jakožto milovník napětí jsem nedokázala odolat žhavé novince od Alison Gaylin. Kromě povedené obálky mě zaujala také anotace, slibující napínavý psychothriller z prostředí deepwebu. Kolektiv je zajímavé, nápadité a čtivě napsané dílko. Musím sice přiznat, že v úvodu jsem měla kapku problém se začíst a vcítit do hlavní hrdinky, protože se příliš nimrala v pocitech, což obecně moc nemusím. (Camille měla nepochybně důvod k depkování, přesto se mi to nečetlo zrovna hladce.) Pak se ale děj nečekaně rozjel, akce střídala akci a já se do příběhu naplno ponořila. Autorka výborně buduje napětí, umí psát čtivě a zároveň si místy dopřává prostor pro drobnou sondu do duše hrdinky, abychom její motivaci lépe chápali. Přestože mi ústřední protagonistka nebyla sympatická a neztotožňovala jsem se s jejím jednáním, ničemu to nevadilo. Snažila jsem se nahlížet na příběh očima Camille a když jsem se odosobnila od myšlenek typu "ta je pěkně blbá, to bych já určitě neudělala", tak jsem si čtení opravdu užila. Z prostředí deepwebu existuje více knih a některé mohou Kolektiv ve svých kvalitách předčit, já ale zklamaná nebyla. Obecně jde o dílko, které lépe padne ženským čtenářkám, protože se zaměřuje na psychologii matek, které přišly o dítě. Jde ale o základní stavební kámen celého příběhu, který odlišuje knížku od tématicky podobných děl. Oceňuji jak zajímavý nápad, tak poutavé zpracování. Rozhodně je to čtivě napsaný thriller s nečekaně temným závěrem.... celý text
Hypotéza lásky
2023,
Ali Hazelwood
Naprostá dokonalost! Vtipné, zábavné, extrémně čtivé, roztomilé, ale zároveň inteligentní čtení. Rozhodně je poznat, že se autorka ve vědeckém prostředí orientuje. A přestože mě stupidní romantická klišé a předvídatelné zápletky červené knihovny povětšinou vytáčí, tahle knížka mě neštvala ani sekundu - právě naopak. Tak neskutečně jsem se do příběhu zažrala, že jsem četla dlouho do noci a nedokázala se odtrhnout. Znovu podotýkám, že nejsem zrovna romantická dušička, o to víc mě samotnou překvapuje, že si už teď umím představit, jak Hypotézu lásky zařazuju mezi své top knihy letošního roku. ... celý text
