venora
přečtené 281
Stalinova dcéra
2016,
Rosemary Sullivan
Velmi čtivé, zajímavé. Autorka Světlanu neobhajuje, ví, že na spoustu potíží si nadělala sama, svými rozhodnutími, ač jako 'Stalinová' už měla u mnoha lidí a na mnohých místech předem 'kolonku', ze které se horko těžko dostávala (nebo mohla dostat). Na druhou stranu, příchod na Západ musel být ohromný šok, i u Solženicyna v Autobiografii je patrné překvapení a rozčarování tím, jak 'svobodný svět' funguje. Obtíže s pochopením západního světa, i v kontextu jiných emigrantů, i nálepka, kterou celý život nosila, spolu s fámami se jménem spojenými, jí jistě k začlenení nepomohly...... celý text
Hlava XXII
2005,
Joseph Heller
No, musím říct, že podle ohlasů jsem očekávala něco...víc. Ne že by se četla špatně, ale na mě asi moc absurdní - změny v čase bez varování, naprosto zvláštní situace... Každopádně jsem ráda, že jsem přečetla, už dlouho jsem se chystala, a třeba v budoucnu budu v lepším rozpoložení a sedne mi tento autor lépe... celý text
U štěstí dam
1969,
Émile Zola
tady bych asi dala i šest hvězdiček, kdyby to šlo. Velmi čtivé, ale hlavně neuvěřitelně nadčasové, popis vzniku a rozmachu obchodu takřka v dnešním stylu. Mouret s zákazníky, resp. zákaznicemi, skvěle pracuje a vždy je dostane tam, kde je chce mít. Oba hrdinové byli sympatičtí, asi si v nich každý může najít to svoje, i když hlavním hrdinou tohoto příběhu je spíš samotný obchodní dům.... celý text
Zabijak Anders a jeho priatelia
2016,
Jonas Jonasson
no, u staříka i analfabetky jsem se pobavila víc, ale jsem ráda, že jsem si přečetla
Nahý jsem přišel na svět
1985,
David Weiss
knihu jsem objevila u rodičů v knihovně, Rodina jsem znala v podstatě jen jako jméno... Mezitím v Paříži proběhlo uchvacující setkání s jeho díly, když jsem byla někde okolo první třetiny knihy. Po dočtení mě mrzí, že jsem nečetla už před návštěvou Rodinova muzea. Výborná, čtivá kniha o komplikovaném, nadaném, byť poněkud bezohledném umělci.... celý text
Chudí v Lodži
2011,
Steve Sem-Sandberg
ke knize jsem se dostala až nyní, po krátkém váhání jsem se začetla a musela se od knihy cíleně odtrhávat, udělat si čas na zpracování faktů. Autorův částečně dokumentární styl mi vyhovoval, ač jsem občas měla takovou tendenci - když to nedočtu, tak se to vlastně nestane... Člověk samozřejmě ví poměrně přesně, jak kniha skončí (v obecné rovině), i přesto to pro mě byl silný zážitek. Také první kniha o životě v ghettu z pohledu zevnitř...... celý text