Turlogh
přečtené 1168
Tábor nad vodopády
1994,
Otto Janka
Souhlasím s předešlým komentářem. Tahle Braťkova kniha se nečte špatně, ale děj je občas trošku ustrnulý, napětí v knize jen občas, některé z postav jsou poněkud nevýrazné a nepřesvědčivé, trošku mi to taky přijde spíše jako vzpomínka či citace ze skautského zápisníku. V popisu knihy nahoře je sice napsáno, že se jedná o příběh z kroniky vodní 5, slavného to skautského oddílu, leč domnívám se, že i příběh z kroniky se dá napsat zajímavěji a čtivěji, než je zrovna v této knize. (Jestli to není tím, že jestli mám správné informace, je tento titul z Braťkovy pozůstalosti, tudíž jím neupravená k vydání. Otto Janka "Ropim" mi sice jako autor knih skvěle sedí, ale mám pocit, že byl spíše mistrem pera jím slyšených či prožitých příběhů než příběhů vzatých z kronik.) Ač jsem nadšený čtenář musel jsem se občas knihou "prokousávat" a někdy knihu odložit a vrátit se k ní, což není mým zvykem. Hodnotím tedy třemi hvězdami a doporučuji jen zapáleným čtenářům Braťkova díla. Ostatní si vezměte ke čtení raději Vláďu nebojsu, Statečná srdce či Zelené jezero, to jsou pecky!... celý text
Vláďa Nebojsa
1942,
Jaroslav Novák
Tak konečně po dvou hodnoceních knih nevalné úrovně se dostávám k této zajímavé i když ne skautské knize od Jaroslava Nováka "Braťky." Tímto sympatickým románkem jsem byl zaujat a to od strany 5 až po stranu 474. Tedy od začátku až do konce. Hlavním hrdinou knihy je Vláďa Šejnoha zvaný později Nebojsa. Je to správný klučina, který se umí postarat o sebe i o druhé. Neztrácí ve složitých situacích hlavu, je odvážný a rozhodný, vyrůstá bez rodičů, jen se starou tetou, takže je, dalo by se říci, vyspělostí o kus dál před svými spolužáky. I když sám rozhodně není dokonalý a má občas pochybnosti, umí se zastat svého kamaráda a svých sousedů i v hrozivých situacích. Taky dovede překonávat překážky a jít za svým cílem. Děj se rozvíjí svižně a s napětím celou knihu a atmosféra třicátých let Československa je v příběhu skvěle zachycena. Domnívám se, že Braťka se touto svojí knihou dostal na špici své tvorby. (Četl jsem myslím všechny jeho knihy a snad jen dvě nejlepší se tomuto chlapeckému dobrodružnému románu vyrovnají.) Závěrem chci říci, že kniha Vláďa Nebojsa dosahuje na nejlepší knihy Jestřába a vřele doporučuji! Jsem knihou nadšen a nelze než dát plných pět hvězd!... celý text
Stateční hoši
1946,
J.K. Baby (p)
Tuto knížku jsem si sehnal po delší době a docela jsem se na ní těšil. Josef Kratochvíl se skautskou přezdívkou "Baby" byl totiž schopným skautským činovníkem, autorem mnoha skautských příruček i románů. Tato kniha mu však bohužel dle mého příliš čest nedělá. Děj nepříliš čtivý a navíc silně neuvěřitelný. Aby skauti na jediném táboře zachránili malou holčičku z rukou únosců, což byli dva tuláci, dále tito tuláci poštvou na tábor junáků početnou cikánskou tlupu, která tábor přepadne a junáky přemůže ve zběsilé pranici a pak náhle, kde se vzali tu se vzali četníci (asi spadli z nebe) několik cikánů postřílí a zbytek zajmou. Následně se v románu objevuje postava podivného lesního strážce, který vcelku bez příčiny mlátí skauty a vyhrožuje jim zastřelením, pak je obviní z pytláctví, načež vše korunuje střelbou!!! po synu statkáře, jenž je kamarádem vůdce skautů a mimochodem výše uvedený lesník je zaměstnancem jeho otce statkáře, majitele okolních lesů. Přitom se zmíněný strážce nachází zjevně v podnapilém stavu, syna statkáře zraní střelbou na ruce, když chce ve střelbě pokračovat je vůdcem skautů pacifikován chvatem Ju-jitsu a odveden ke svému přímému nadřízenému, nadlesnímu, také zaměstnanci statkáře. Zde je tímto nadlesním za své činy na místě propuštěn (místo aby byl předán četnictvu) a pozor! stačíte sledovat? vůdce skautů se opilce zastává a přemlouvá svého kamaráda syna statkářova, aby přece nezbavovali chudáka obživy a zaměstnání... Syn statkářův vcelku rozumně namítá, že přece nemůže nechat takového člověka jako svého zaměstnance nechat běhat po lese a střílet po lidech bez příčiny. (Jedna z mála smysluplných vět v knize.) Tímto ovšem neuvěřitelné příhody skautů na jediném táboře nekončí... objevují pytláka, který již delší dobu řádí v lesích zmíněného statkáře a kupodivu není to žádný chudák, ale movitý sedlák. (Tímto totiž padá tzv. sociální případ, a sice, že kdyby se jednalo o pytláka, který je chudák a má toto jako jediný způsob obživy, mohlo by se nad ním srdce slitovat.) Následně totiž syn statkářův po krátkém vysvětlení prohlašuje, že je to jinak pořádný člověk (pytlák) a posílá pryč přivolané četníky. A ani náhrady za množství upytlačené zvěře syn statkářův po bohatém sedlákovi nepožaduje.. To je vzácný člověk! Dále několik skautů zachraňuje malé děti před velikým psem, který je nakažen vzteklinou! Co tito skauti na táboře všechno nestihnou!!! A to ještě asi nebude všem hrdinským a silně uvěřitelným skutkům konec neboť mám jakési podivné vydání z 30. let z anděla strážného a to je jen 1. díl. Omlouvám se, že jsem se více rozepsal, ale to je fakt síla! V podtitulu je název románek ze skautského života, to asi ne. Ano, kdyby tam bylo napsáno veselá skautská taškařice, pak snad. (Sám jsem téměř třicet let skautem, takže myslím, že vím o čem mluvím. ) A ani případné úvahy o tom, že je to skoro osmdesát let starý příběh a psaný pro děti tenhle s prominutím nesmysl nezachrání. Nedoporučuji ke čtení snad leda, že by se někdo chtěl pobavit a vydržel to číst. Pro takového vtipálka bych dal jednu hvězdu.... celý text
Vodáci z olivové zátoky
1949,
Adolf Veselý
Tato kniha pro mě představovala spíše zklamání. Je to jakási směsice námětů, z něhož pouze jeden je vyprávění o vodních skautech z Československa u Jadranu a to nepříliš čtivé. Do tohoto je vloženo na různých místech povídání, které bych označil jako rádoby cestopisné popisy plavby podél jugoslávského pobřeží po druhé světové válce, dále dějem knihy prolíná občasné popisování výzkumu čmeláčího hnízda či života vosy kutilky a toto vše je hlavně na začátku a konci knihy doplňováno příběhy malých dětí z Brna (nedávalo to celkem souvislost s vodními skauty), kteréžto příběhy vyznívají docela dětinsky a nemají s dobrodružnou literaturou zhola nic společného. Zařadil bych tak ke čtení pro děti do pěti let. Vzhledem k výše uvedenému si myslím, že dnes by tato kniha asi jen těžce hledala čtenáře. (Sám jsem ji dočetl jen silou vůle.) Díky několika kresbám velikého Zdeňka Buriana dávám jednu hvězdu.... celý text
Maják Uctívačů ginga
2005,
Svatopluk Hrnčíř
No hmm, k některým komentářům, Jestřábovi se hned tak nevyrovná nikdo, to asi nelze srovnávat. Ale Sváťa Hrnčíř dle mého odvedl perfektní kus spisovatelské práce v celé trilogii. Sice se mi zdá, že téma této knihy již je trošičku slabě nastavované další stínadelskou záhadou, ale děj příběhu se opět znamenitě rozvíjí, některé ze záhad jsou velmi dobře vymyšleny a sympatické námořní téma kapitána Rolfa, strážce majáku vhodně doplňuje čtivý děj. Jen mi bylo líto toliko lehce zmíněné smrti jeho syna, osmého kurýra, Vika, šerifa Nilssona. Nicméně všimli jste si, že Sváťa umísťuje patrně záhadu majáku do stejného místa o kterém píše o pár let dříve ve své knize Stezka odvahy Miloš Zapletal - Zet? Myslím tím vodárenskou věž u protržené přehrady na Bílé Desné. Zet tedy ve svém románu ještě zvyšuje tragický osud přehrady a okolí při protržení, a to tím, že hrdina Ježek cituje na místě z pomníčku události "Postůj poutníče...."a tak dále. Byl jsem na tom místě a skutečně je to místo krajiny zvláštní, jak se říká Genius Loci.... celý text
