trudoš
přečtené 6767
Spálené mosty
2024,
Peter J. Tomasi
Tohle se mi líbilo moc, jen člověka mrzí, že si v redakci De Agostini nedali trochu práce se správnou chronologií vydávání jednotlivých svazků. Celkově nejsem úplně fanoušek New 52 a následného Znovuzrození, jež scenáristům častokrát sloužilo jen k tomu, aby převyprávěli staré události v nových kulisách. V případě Spálených mostů se to samo nabízí, nový věk žádá nového Two-Face s jeho rozervanou duší. Peter Tomasi ovšem zvládl něco, o co se třeba Gregg Hurwitz pokoušel se střídavým úspěchem v paralelní řadě Batman: Temný rytíř. Kromě srdceryvné historky z minulosti totiž postavil před Harveyho Denta protivnici, jež disponuje stejným arzenálem spalující nenávisti, jako on. A když se dva psychopatičtí ďáblové pustí do sebe v ulicích Gothamu, musí Batman hrát hodně vabank, aby z toho dokázal vybruslit s čistým morálním štítem. Závěrečná noticka, vzpomínající na Damiana a jeho namachrovanou povahu, je pak hezkou nostalgickou tečkou za jinak nekompromisně syrovým příběhem o touze po odplatě.... celý text
Každý z mé rodiny někoho zabil
2023,
Benjamin Stevenson
Ačkoli australský, působí detektivní román Každý z mé rodiny někoho zabil typicky britsky. Ať už kvůli důslednému lpění na správných literárních postupech (včetně proslulého Desatera pátera Knoxe) nebo odlehčené interakční formě s jakou Benjamin Stevenson provází čtenáře příběhem. Na jednu stranu si tak autor z žánru utahuje, na druhou mu skládá nijak neutajovaný hold. A právě pro ten civilní přístup ke kriminálce, která nepotřebuje šokovat morbidními vraždami, psychologickými rozbory a neproveditelnými zvraty, mi bylo celé vyprávění neskonale sympatické. V důsledku je přitom zápletka prostinká – máte skupinu podezřelých v lyžařském středisku a hrdina vás postupně provází celým vyšetřováním, aniž by vám zatajil sebemenší detail, popřípadě na vše skutečně důležité náležitě upozorní. Přesto v závěru překvapí vynalézavým řešením, bez toho, že by porušil kterékoliv z pravidel Knoxova desatera. Zkrátka příjemné, stručné, zábavné. Jednorázovka, která se v moderní době bohužel už moc nenosí.... celý text
Duna, grafický román, Kniha 1
2021,
Kevin J. Anderson
Řemeslná adaptace, která se věrně drží předlohy a zároveň není omezena nízkým počtem stran. Kevin J. Anderson a Brian Herbert dokázali převést dílo Franka Herberta do plnohodnotného komiksu, aniž by přitom cokoliv na zápletce měnili. Výsledkem je kniha, která jistě potěší všechny fanoušky a těm, kdo knihu četli před nějakým časem, sympatickou formou připomene základní dějovou osu. Tady opět musím vyzdvihnout autorovu schopnost vplétat intriky do intrik, což má za následek, že při každém zvratu naprosto netušíte, kdo je do něj skutečně zapojen a co přesně tím sleduje. A vzhledem k tomu, že pád rodu Atreidů je čtenáři prorokován už od prvních stran, moment, kdy se spustí lavina událostí, je naplánován s přesností chirurgického mistra. Kresba tomu však ubírá na emocích a podobně pochybná je Paulova závěrečná proměna (myslím závěr první třetiny původního románu). Přesto jsem ve finále spokojen a jen se modlím, aby slovenské nakladatelství PreMedia dotáhlo komiksovou trilogii do konce.... celý text
Smrt je má tanečnice
2016,
Hana Hozová
Jestli knihu něco zabilo, tak styl vyprávění v první osobě přítomného času. S tím pak souvisí rozvleklost, kdy autorka neopomíjí popsat vše do nejmenších podrobností, třebaže to pro děj nemá zbla významu. Ne, že by neměla co říct – od prvních stránek až po ty poslední se zabývá trampotami, které hrdinovi uvily do vínku sudičky. Jedna tragédie střídá druhou, což vyústí v odhodlání pomstít všechny způsobené nepravosti. Trochu to kazí maličkost – názvy kapitol sem tam prozradí i jejich obsah, takže ne vždy se dá mluvit o překvapení. Nic to nemění na faktu, že Hana Hozová pojala odyseu Luka Mortifera ve velkém. Jenže atmosféra románového světa působí neúmyslně pohádkově, zápletka se tříští pod vlivem motivů a v okamžiku, kdy hrdina nabude zkušeností, přestáváte o něj mít podvědomě strach. Ani vedlejší postavy nepůsobí uvěřitelně, buď jsou podlé, dobré nebo bodré, pročež jejich množství je přímo úměrné rozsahu. Ambicemi se nešetřilo, výsledkem je ale bohužel pouze zárodek něčeho dobrého.... celý text
Mráz (grafický román)
2024,
Bernard Minier
Za mne jednoznačně lepší než předloha, už jen kvůli tomu, že byly vypuštěny všechny nudné pasáže, bědující nad stavem moderní společnosti. Těch něco málo přes sto stran komiksu dává vyniknout detektivní linii, aniž by byla utopena v balastu odboček, díky čemuž se čtenář v ději tolik neztrácí. Matoucí však nadále zůstane proveditelnost prvních dvou vražd, nemluvě o krapet chaotických motivacích jednotlivých protagonistů – touha po pomstě je jasná, třebaže jsem přesvědčen, že zničit pověst pachatelům oficiální cestou by pro ně bylo mnohem horším trestem. Naprostým tajemstvím však pro mě zůstalo zapojení Juliana Hirtmana, který tu je evidentně pouze proto, aby evokoval mnohem slavnější Mlčení jehňátek a ve finále byl autorovi co k čemu pro další knihy. Příběh jinak dokonale ilustruje tvůrčí styl Bernarda Miniera, pro kterého je podstatnější šokovat čtenáře samoúčelnou morbiditou a kostlivcem ve skříni, než se zabývat logikou. Pravdou ale je, že v komiksové podobě mě to alespoň bavilo číst.... celý text
Garfield si zavaří
2023,
Jim Davis
„Dal jsem manželce k Vánocům rotoped.“ „Hezké. A proč stojíš tady venku ve sněhu?“ „Dal jsem manželce k Vánocům rotoped.“
Nejlepší detektivní povídky desetiletí
1999,
* antologie
Ne tak hrozné, jak jsem očekával, ale přesto titul Nejlepší detektivní povídky desetiletí hraničí se lživou reklamou. Kromě dvou textů nedosahuje obsah ani průměrných kvalit, natož aby dílka měla co společného s přívlastkem „nejlepší“. Bez nápadu, bez překvapení, bez point. Často se jedná co suchou rekapitulaci policejního vyšetřování, jako by se redaktorka Heda Bartíková snažila kriminálním obsahem vynahradit absenci literární detektivky. Realita je samozřejmě jiná, tohle nemá s erudovaným výběrem toho nejlepšího co společného. Úmyslem bylo předložit čtenářům brožuru na cestu vlakem a v tomhle ohledu plní svou funkci na výbornou. Jen je škoda, že název víc škodí, než reprezentuje. Každopádně, přeci jen na mě pozitivně zapůsobily povídky Jana J. Vaňka a Antonína Jirotky. Ta první řeší originálním způsobem zbavení se mrtvoly a ve druhé sledujeme odhalování prastrýcova rafinovaného zločinu. Zbytek byla nuda k uzoufání. Dalšímu podobnému „výběru toho nejlepšího“ se příště raději vyhnu.... celý text
Neklidná krev
2022,
Robert Galbraith (p)
Neklidná krev by byla skvělá detektivka, kdyby její rozsah činil tři sta stran. Konstrukci zločinu má totiž autorka promyšlenou skvěle, přičemž zdánlivě nekonečné obcházení svědků sice nenabízí příliš mnoho možností pro nějaké napětí, zase ovšem poctivě odpovídá na milion šest otázek, jež Strike s Ellacottovou k případu mají. Postupně tak s nimi skládáte obrázek událostí starých čtyřicet let a hledáte mezi stopami tu, jež ukáže na pachatele. Když ale tuhle koncepci roztáhnete na stran devět set, zákonitě se vám řemeslo rozpadne pod rukama. Joanne Rowlingová hned v prvních kapitolách nastíní zápletku a vy přitom víte, že odpovědí se dočkáte až po překonání devíti kruhů pekla, z nichž jen dva se skutečně týkají toho, co je pro děj podstatné. Ten zbytek je vztahovka mezi hrdiny, civilní chod agentury a soukromý život protagonistů. Když pak v závěru přijde řešení, takřka jásáte, že jste se po tom dlouhém maratonu konečně dobrali konce, pročež nad hodnověrností a logikou ani moc nedumáte.... celý text
