tomas6658
přečtené 179
Nezvěstný
2011,
Egon Hostovský
Psychologický a téměř až špionážní román z tísnivého a pochmurného prostředí převratového roku 1948. Velmi plastické psychologické vykreslení postav a dějů (to byla dle mého celkově významná devíza Hostovského jako autora a prokázal ji i ve svých dalších dílech). Hlavní hrdina, zaměstnanec ministerstva zahraničí Brunner je na počátku komunistického převratu v roce 1948 v hledáčku mocného a vlivného komunistického funkcionáře Matějky (možného důstojníka komunistické zpravodajské služby) pro své židovství a jako domnělý nepřítel nového zřízení. Podezříváním je tak stále více zatahován do soukolí dějů, ze kterého není cesty zpět a které jej nutí k mezním řešení na hraně a za velikého psychického vypětí. Do nastalého stupňujícího se politického napětí vstupuje "nečitelná" postava amerického turisty Stanleyho Johnsona, který se ocitne uprostřed revolučního kvasu roku 1948 v Praze (je to naivní turista nebo snad zpravodajec tajné služby?), nevěrná manželka a tajemná postava novináře Krále. Vyústěním stále bezvýchodnější osobní situace je útěk Brunnera za velmi dramatických okolností jakožto jediná možnost vykoupení... celý text
Dvorní šašci
1990,
Viktor Fischl
Z mého pohledu (vedle Elieho Wiesela, Primo Leviho, Arnošta Lusiga a Oty B. Krause) jeden z vrcholů prozaického ztvárnění Šoa. Osvětim, skupina šesti "dvorních šašků", která se snaží svým "kejklířstím" pobavit jistého hejtmana K a další dozorce z řad SS, absolutních "pánů" nad jejich životem a smrtí. Touha přežít tak říkajíc "za každou cenu", ve světle jakéhokoliv psychického i fyzického ponížení. Střih. Šestidenní válka v Izraeli v roce 1967 a přemýšlení nad jejími mravními dopady jedním z přeživších "šašků". Silný filozoficko-humanistický ráz díla, snoubený s přemítáním o pomstě a jejím pojetí a hledání vlastního já u těch "dvorních šašků", kteří přežili hrůzy Osvětimi. Hlavní postavy se "vypořádávají" jak se sebou samými (proč já jsem to přežil a mnoho ostatních ne?), tak i se svými prožitými mezními situacemi. Hledání vykoupení je bolestivá a v podstatě nikdy nekončící cesta, jak se vypořádat s oním "životem po životě", který přeživším hrdinům zbývá...... celý text
Utrpení mladého Werthera
2018,
Johann Wolfgang Goethe
Je možné důstojně se vypořádat s prudkou vášní a přitažlivostí k někomu, ke komu jsme bezvýchodně přitahovaní? Je možné takového člověka učinit skutečně šťastným? Je takový způsob vzplanutí silou, která stravuje všechen rozum, nebo naopak ponouká k tomu, co je v člověku nejopravdovější? Takové (a mnohem další) otázky se vnímavému čtenáři jistě vybaví pří čtení tohoto relativně krátkého románu, jednoho z prvních v prozaické tvorbě Johanna Wolfganga Goetha, který se stal ještě za jeho života bestsellerem a byl přeloženo do mnoha světových jazyků. Mladý šlechtic Werther, studen práv z vysoce postavené aristokratické rodiny přijíždí na venkov (místo nazvané Wahhleim – ve skutečnosti Garbenheim, dnes součást Wetzlaru), aby si odpočinul od studií práv a dvorského života v prostředí vysoké šlechty a postaral se o jisté dědické řízení, kterým jej pověřila jeho matka. Venkovská „idyla“ probouzí u citlivého mladíka s narcistními projevy a sklony k melancholii jeho výtvarné vlohy - mnoho času tráví kresbou venkovských obyvatel a toulkami krajinou. Po nějaké době se seznamuje s Lottou, dcerou místního správce, do které se bezhlavě zamiluje. Lotta je ovšem zasnoubena a tak Werther alespoň vyhledává její přítomnost a platonicky po ní touží a sbližuje se i s jejím snoubencem. Po následných peripetiích (neshody s jejím snoubencem, úmrtí Lottyniny matky) se nešťastný Werther rozhoduje vstoupit do diplomatických dvorních služeb a opustit venkov. V diplomatické službě se ovšem záhy projeví jeho prchlivost a nezpůsobilost – způsobí určitá společenská faux pas a je shledán jako nehodný dané služby a na vlastní žádost propuštěn. Po následném krátkém pobytu u rodinně spřízněného knížete se sklíčený a stále více do svých depresivních myšlenek uzavřenější Werther opět navrací do Wahheimu, do blízkosti Lotty. Jeho stýkání s ní se ovšem setká s odporem Lottynina snoubence a s řečmi v okolí a Lotty žádá Werthera, aby se s ní přestal na nějakou dobu stýkat. Zoufalý Werther, zmítaný svými nenaplněnými tužbami po Lotty však tuto žádost nevyslyší a pokusí se ji svést, je ovšem odmítnut a rozhoduje se dále už její blízkost nevyhledávat. Vlivem stále drásavějších a trýznivějších vnitřního pohnutí se Werther rozhoduje pro sebevraždu (pistolí, kterou mu půjčí snoubenec Lotty) a napíše Lottě dopis na rozloučenou... Formou se jedná o tzv. dopisní román, kdy si hlavní postava dopisuje se svým přítelem Vilémem, na konci druhého dílu doplněný o tzv. doslov vydavatele (autora), který věcnou formou shrne Wertherovo rozhodnutí pro sebevraždu a její průběh. Román byl napsán v duchu tehdejšího německého literárního hnutí „Sturm und Drang“, které se v německy mluvících zemích výrazně prosazovalo v druhé polovině 18. století a odkazovalo na filozofii Emanuela Kanta a na předešlý literární směr osvícenské literatury. Jedná se také o román autobiografický, neboť Goethe v něm zrcadlil mimo jiné i svoji platonickou zamilovanost do jisté Charlotty Buff a také sebevraždu svého přítele, který se nešťastně zamiloval do vdané ženy. Hlavní postava je pak ztvárněna jako rozervaná, citově nestabilní a stále více svým depresivním myšlenkám podléhající – v duchu tradic romantických hrdinů.... celý text