tomas6658
přečtené 178
Žlutý dům
2003,
Viktor Fischl
Viktor Fischl prostě psát uměl - poeticky, dramaticky i laskavě, o vážných i nevážných věcech v životě. To opět potvrzuje Žlutým domem, krátkým, ovšem velmi zajímavým a tematicky silným románem. Hlavní postava románu, český novinář Jan Brázda pracující pro BBC, se ocitá na doporučení svých přátel v boarding housu pro válečené emigranty v Londýně, pod vedením jisté Gwen Bartierové. Postupně se seznamuje s velmi pestrým obyvatelstvem domu a sbližuje se s Gwen, která žije pouze ve formálním manželství. Všudypřítomná válka ukazuje svoji tvář zkázy a bere si svoji daň i v řadách obyvatel domu a jejich příbuzných. Jan je spolu s nimi nucen potýkat se se svým exulantským údělem a vším dobrým i špatným, co mu život přináší, v čemž se mu Gwen stane trpělivou a chápavou partnerkou. Po osobní rodinné tragédii (potrat Gwen a nemožnost mít spolu s ní děti) i po dalších tragických událostech (sebevražda básníka Dobreva, žlutý dům je na konci války zničen náhodným bombardováním, při němž umírají někteří jeho obyvatelé), se Jan po válce rozhoduje k návratu do Prahy, kde je zaměstnán v rozhlase. Tento návrat ovšem nemá dlouhého trvání v roce 1948 je nucen k opětovné, tentokráte mnohem delší emigraci. Závěr románu je napsán z pohedu Janova vnuka (pár adoptuje na konci války syna) a bilancuje závěr Janova a Gwenina komplikovaného, ale naplněného života Vedle emigrantství a obtížného hledání vlastního „místa v životě“, je výrazným motivem románu i zjišťování, že (řečeno s autorem): „mnoho z toho, čeho se v životě dopouštíme, nezáleží na nás“ tedy motiv náhody, která do velké míry určuje životní běh člověka. K tomu autor na jiném místě poznamenává: „Víme, že se vydáváme na cestu do mlhy, z níž se v nejlepším případě vrátíme s prázdnýma rukama, ale spíš s tisíci šrámy a jizvami, a přesto se na ty marné výpravy nepřestáváme vydávat znovu a znovu“. Spolu s výše jmenovaným je kromě užívání poetického jazyka (pro Fischla typického), silným motivem knihy i naděje a víra v lásku k bližnímu - "kdo zachránil jedinou duši, jako by byl spasil celý svět"...... celý text
Pražský kruh
1993,
Max Brod
Autobiografické dílo Maxe Broda, v Praze narozeného německy píšícího židovského autora. Osobní formou podaná významná literárně-historická analýza a představení významných pražských i mimopražských německy i česky píšících autorů, židovského, německého i českého původu. Komplexní a fundovaný vhled do uměleckého vývoje v Praze i v českých zemích, zhruba od poloviny 19. století do období po konci 2. světové války (polovina 20. Století). Max Brod patřil mezi významné osobnosti uměleckého a myšlenkového dění v Praze od přelomu 19. a 20. století do roku 1939, kdy jako Žid musel opustit město před hrozbou nacismu. Definoval Prahu jako město polemické, město, kde se po staletí střetávali lidé převážně trojího etnika Češi, Němci a Židé. V tomto díle podává subjektivní a velmi živý obraz pražského německého literárního života, s doplněním o další německy i česky píšící autory z jiných oblastí českých zemí, kteří měli k Praze určitý vztah. Brod se zde projevuje po mém soudu jako brilantní vypravěč, který prezentuje dnes už převážně zapomenuté (možná vyjma určité módy kolem Kafky) především pražské německy píšící autory (Židy i nežidy), kteří se významnou měrou zasloužili o kulturní, duchovní a společenský rozmach Prahy a českých zemí v dané době.... celý text
Vlak dojel přesně
1989,
Heinrich Böll
Böllova druhá povídka a první, která vzbudila významný ohlas kritiky. Protiválečně zaměřené dílo. Hlavní hrdina, Andreas, je po svém zranění na západní frontě odvelen na východní frontu. Nastupuje do vojenského vlaku v blíže neurčeném západoněmeckém městě. Vlak jej má odvést na pozice jeho jednotky kdesi v Haliči za Lvovem. Cestou se hlavní hrdina seznamuje s dvojicí spolucestujících - poddůstojníkem (označovaným jako neholenec) a blonďákem, se kterými sdílí cestu i následný společný pobyt ve Lvově. Zde se seznamuje s prostitutkou Olinou, do které se zamiluje, a která naplánuje jejich společný pokus o útěk a život v ústraní... Hlavním motivem povídky, prostupující celým dějem, je určitá fixní idea hlavního hrdiny - pevné přesvědčení, že jede na haličskou frontu zemřít. Tato záležitost lze v druhém plánu chápat i jako touha po úniku z ubíjející a ničivé válečné situace, jako únik z hroutící se nacistické armádní mašinerie, která postavy povídky neúprosně semílá ve svém soukolí. Hlavní hrdina, jakožto i postavy neholence a blonďáka, jsou pasivní, rezignovaní a apatičtí vůči jakékoliv další budoucnosti - řečeno s autorem: jsou ubohé, šedivé, hladové, svedené a podvedené děti a jejich kolébkou jsou vlaky, vlaky dovolenců z fronty. Závan naděje a protiklad těmto postojům představuje mladá prostitutka Olina, její touha uniknout před válkou, s poznáním, že ve válce na obou stranách umírají nevinní.... celý text
Kdes byl Adame?
1961,
Heinrich Böll
Román popisující závěrečné okamžiky 2. Světové války a různé příslušníky nacistické mašinerie v dané situaci. Na prostoru devíti kapitol čtenář sleduje vývoj charakterů a jednání vojáků tváří v tvář nevyhnutelné porážce, všeobecnému chaosu a v neposlední řadě i svým deziluzím. Absurdní zbytečnost prodlužování angažmá Němců v prohrané válce, rozpoutané kdysi Hitlerem a jeho posluhovači z čirého šílenstí a pohrdání rozumem, je zachycena v nyní již neudržitelné fázi, vyžadující zbytečných obětí a způsobující další zločiny proti lidskosti. Jednotlivé postavy si v ní poté volí své vlastní osobní přístupy (bestialita do poslední chvíle, rezignovanost, nekomplikovaný útěk do amerického zajetí atd.). Ve všech devíti kapitolách je určitým tmelícím prvkem postava vojáka (a bývalého malíře) Feinhalse spíše antihrdiny, který povětšinou jen pasivně pozoruje okolní zmar a rozvrat. Autor zachycuje válku a události v ní v její absurdnosti (např.: v jedné kapitole je obnoven zničený most jedné zapadlé slovenské vesnici jen proto, aby byl v zápětí zničen při ústupu). Tyto absurdnosti mají tragické vyústění. Bestialita některých aktérů (např. obersturmführera Filskeita jako symbolu zaslepeného přisluhovače nacistické mašinerie), je stavěna do kontrastu humanitě a lidskosti některých postav (např. Židovka Ilona). V závěrečné kapitole umírá hlavní postava Feinhals na prahu svého rodného domu, zasažen sutinami z ostřelování německého dělostřelectva v posledních dnech války. Na jeho mrtvé tělo padá i bílý prapor, který byl na domě vyvěšen jeho rodiči. Jednou z možných interpretací je opět absurdnost této tragédie, vyplývající z pasivity hlavního hrdiny jako její nechtěné součásti a odsouzení této pasivity (scéna s padajícím bílým praporem).... celý text
A anděl mlčel
1993,
Heinrich Böll
Böllova románová prvotina z roku 1951, za autorova života nevydaná a publikovaná až po jeho smrti z pozůstalosti, v roce 1992. Román s četnými autobiografickými prvky, zařazením typický představitel německé Trümmerliteratur, autorské reflexe bezprostředního poválečného německého vývoje. Hlavní hrdina (či spíše antihrdina), vojenský zběh Hans Schnitzler, se vrací do svého rodného města, Kolína nad Rýnem, na samém konci druhé světové války. Doslova v troskách města vyhledává manželku svého nadřízeného, který jej zachrání před popravou a tím mu "ukradne smrt", která na něj, coby dezertéra čekala. V ovzduší všeobecné deziluze, na pozadí rozvalin zničeného města a s přetrhanými osobními vazbami (manželka, se kterou se oženil za války, umírá na konci války při náletu) se Hans ocitá na okraji společnosti. Seznamuje se s opuštěnou ženou Reginou, obdobně vykořeněnou, a postupně s ní navazuje vztah. Po určité době, kdy je ochromen deziluzí a traumaty z války, se zapojuje do snahy přežít krádežemi uhlí na otop a sháněním jídla. Jako kontrapunkt k těžkému údělu Hanse stojí doktor Fischer, oportunista a vydavatel církevního časopisu, vydělávající jak na válce, tak na poválečném chaosu a černém trhu, snažící se získat majetek z pozůstalosti od Hansova nadřízeného podvodem na jeho těžce nemocné manželce Hlavním rysem románu je vedle silného humanistického ladění a až dokumentárního popisu poválečného zmaru a chaosu v Německu (tedy deziluze ve společnosti) především kritika oportunismu (přiživování se na válce i poválečném zmatku), často podporovaného a krytého církevními kruhy. Autor takové jevy popisuje prostřednictvím mnohých autobiografických prvků a kritizuje společenskou nečinnost či rozvrat, který nechává mnohé upadat na samé dno, zatímco jiným (přímo či nepřímo) umožňuje zneužívání nastalého celospolečenského klimatu bezohledně pro svůj osobní prospěch a obohacení.... celý text
Odpověď z ticha
2012,
Max Frisch
Povídka, kterou Frisch napsal v roce 1937 ve svých pětadvaceti letech. Existencionalistická a filozofická próza, která nese určité autobiografické a antiautoritářské prvky, které korespondovaly s tehdejším společenským klimatem a autorovými postoji. V obecnosti velmi zajímavá studie snahy o (ne)nalézání smyslu existence člověka. Mladý učitel Balz, poručík švýcarské armády v záloze (a nastávající ženich), se ocitá po třinácti letech na stejném místě Alp, které navštěvoval se svým starším bratrem coby mladý nadšený umělec a člověk plný velkých ideálů. Nyní, na prahu třicítky a v situaci osobní životní krize, bilancuje Balz svůj dosavadní život (studium, zásnuby s Barbarou, vyhlídky na pohodlný měšťácký život a kariéru) a konstatuje, že se mu zcela nepodařilo naplnit „podstatu svého bytí“ prostřednictvím žádného velkého činu, který by odpovídal jeho představám o naplnění podstaty svého života. Zklamán danou představou a v pocitu bezvýchodnosti z toho, že vlastně nežije plnohodnotný život („Proč nežijeme, když přeci víme, že jsme tady jenom jednou jedinkrát, jedinkrát a neopakovatelně.“), rozhodne se Balz k troufalému a velmi riskantnímu činu výstupu na severní hřeben blízké hory, který se ještě nikomu předtím nezdařil a v minulosti si vyžádal několik obětí tento motiv je mj. parafrází na soudobé ideové závody o dobytí severní stěny hory Eiger, který se nakonec povedl německému a rakouskému horolezci a byl zneužit nacistickou propagandou. V předvečer výstupu se seznamuje s mladou turistkou Irene, se kterou se sblíží a pocítí krátký, ovšem velmi intenzivní pocit štěstí určitou vizi nedělitelné a nesobecké lásky, jako určitého vykoupení z bezvýchodnosti svého života. Irene Balze doprovází při jeho cestě k hřebenu hory, je jím však v den výstupu beze slova opuštěna a je i tím člověkem, který po něm svolává pátrání, když se po několika dnech z výstupu nevrací. V okamžiku, kdy je po nezdařeném pátrání prohlášen za pravděpodobně mrtvého, se Balz vrací, psychicky i fyzicky poznamenán svým mezním prožitkem na hranici života a smrti Ústředním motivem povídky je pocit životní krize a z ní pramenící vnímané nemožnosti žít svůj život „plnohodnotně“ svobodně a podle svých představ. To vede k nutnosti „činu“, který by dodal životu smysl a přinesl pocit určitého „vykoupení se“ z dané vnímané bezvýchodnosti - řečeno s autorem :„Člověk přeci musí něco vykonat, nebo snad má celý život sedět na místě a zírat do prázdna a přemýšlet o tom, co vlastně měl Bůh ve své nekonečné dlouhé chvíli s člověkem v úmyslu? Člověk přeci musí něco udělat!“. Jedná se tedy o snahu o hledání smyslu života, v myšlenkách i konání. Spolu s tímto motivem se objevují i obecné myšlenky o lidském údělu, touze po opravdové lásce a prožitku (snaze prožívat život naplno, bez svázanosti společenskými konvencemi) a obecně o hledání podstaty a smyslu naplňování lidské existence.... celý text
Nadechnout se
2003,
George Orwell (p)
George Bowling jakožto představitel středostavovské vrstvy ve středním věku s ženou, která je mu (téměř) úplně lhostejná, dvěma dětmi, hypotékou, nesplněnými tužbami z mládí a tuctovým řadovým domkem na předměstí Londýna. Život ubíhá ve své úmorné šedi až do chvíle, kdy mu banální článek v bulvárních novinách evokuje myšlenky na "bezstarostné" dospívání a ranou dospělost v hokynářské rodině na anglickém venkově. Na základě vzpomínek přichází plán navštívit po několika dekádách rodné městečko ve snaze připomenout si "onu krásnou starou dobu, kdy bylo vše opravdovější" a znovu "se nadechnout". To vše v předvečer druhé světové války (1938), což provází pesimistické úvahy o nadcházející válečné a poválečné době - chmurné vize nástupu uniformní a totalitní společnosti, lidského odcizení vlivem rychlého rozvoje technologií (tento leitmotiv je dle mého předzvěst pozdějších antiutopistických románů, které z pera autora přišly později, především 1984). Návštěva rodného města je pro Georga jedním velkým zklamáním - město je proměněno vlivem překotné industrializace k nepoznání. Přichází i odcizení vůči těm několika málo lidem, které vypravěč znal z mládí a setkává se s nimi (bývalé děvče, farář) . Pocit vykořenění v kombinaci s katarzí a konstatováním, že "starý svět je minulostí a zkoušet ho hledat není nic jiného než ztráta času". Konstatování neměnnosti dějů a chodu věcí a následný návrat do předešlé středostavovské konformity a šedi. Nemožnost se vzepřít daným společenským konvencím. Za mě velmi zdařilé (a neprávem opomíjené) Orwellovo dílo.... celý text
Noc a naděje
1992,
Arnošt Lustig
Soubor sedmi povídek z prostředí terezínského ghetta o lidech žijících pod neustálou hrozbou smrti. Leitmotivy povídek jsou hledání odvahy k činu, třeba i zoufalému. Touha po blízkosti a citech jako protikladu k osamocenosti v mezních situacích, pociťované morální zábrany a svědomí, sebeklam, absurdnost existence v době nelidskosti, hledání naděje i tváří v tvář smrt. Tenká hranice mezi etickými hranicemi člověka a živočišností - přežitím bezohledně a za každou cenu. Významné autobiografické rysy. Náznakovost a používání skrytých významů. Mísení času prožívaného postavami povídek (subjektivního) a vnější reality (objektivní čas). Řetězení situací a mísení časových rovin. Návrat: Hlavní postavou je čtyřicetiletý Hynek Tausig, skrývající se před transportem z Prahy do Terezína pod falešnou totožností. Během zoufalého úniku ze skrýše dochází vlivem duševní katarze k odvržení života v úkrytu a k dobrovolnému nástupu do transportu. Tváří v tvář hrůzným prožitkům v ghettu (ponižování, fyzické násilí, atmosféra rezignace a očekávání smrti) se však Hynek odhodlává k útěku... Růžová ulice: Střetnutí prosté židovské ženy se zástupcem velitele v terezínském ghettu s tragickou dohrou pro ženu. Snaha hlavní postavy o důstojnost i tváří v tvář utrpení a smrti. Děj se zaměřuje na myšlenky a představy obou aktérů onoho střetnutí v kontextu dalších událostí. Kontrast snahy o důstojnost židovské ženy, usilující o zachování lidství i v mezní situaci blížící se smrti, s cynickou bezohledností, násilnictvím, chamtivostí a intrikami příslušníka SS. Náznak naděje, ztělesněný v postavě a konání německého vojenského řidiče. Děti: Přátelství dvou chlapců v terezínském ghettu. Snaha o přežití, nalézt naději i v nelidských podmínkách a navzdory všem okolnostem. Konfrontace se smrtí (odvoz těla staré ženy z domu pro přestárlé) a se svědomím (ona žena by mohla být ta, po které chlapci kdysi pro zábavu házeli kousky tvrdého chleba). Konfrontace myšlenek na lepší život s jeho konečností. Pomíjivost a proměnlivost naděje "lesklé jako oblouk dlažby, po níž klouže od rána do večera den, než utone ve tmě." Morální výchova: Hlavní postava, chlapec Karlíček, se snaží stát jedním z party na pokoji 16 v terezínském ghettu. Je konfrontován se smrtí jednoho z chlapců z party a snaží se vyhýbat nucené práci. Touha stát se jedním z party jej přivádí k naplánování krádeže chleba a margarínu, při kterém zraní ženu s dítětem. Následně se u Karlíčka a pár dalších hochů z party probouzí svědomí, jiní naopak čin bagatelizují nebo chtějí co nejdříve na vše zapomenout. Svědomí a "cena" za získání jídla je v kontrastu s touhou být jedním z party a udělat pro to i nemorální věci. Štěpán a Anna: Setkání dvou mladých lidí v terezínském ghettu a jejich platonické milostné vzplanutí. Touha uniknout tíživé realitě a sny o společné budoucnosti. Touha nebýt sám a cítit opravdovou lásku. Dívka Anna je však poslána brzy transportem do vyhlazovacího tábora na východ... Modravé plameny: Parta mladých výrostků v terezínském ghettu, plných mladosti a sexuální touhy, tváří v tvář hrozby transportů na východ do vyhlazovacích táborů. Kontrast s postavou člena Rady starších, Marmulstauba, který se snaží uchovat své místo v ghettu za cenu jakéhokoliv kompromisu a servilnosti vůči komandantovi tábora a SS. V závěrečné scéně umírá jeden z výrostků, kovář Mahler, v zoufalé snaze se bránit útoku německých vojáků. V nastalé represi ze strany SS je vypraven transport do vyhlazovacího tábora, ve kterém končí jak Marmulstaub tak i zbylí z party chlapců. Naděje: Starý manželský pár Šimon a Chana. Noc v baráku starších v ghettu a čekání na jídlo, které ten den služba nepřinesla - symbol hladovění. Daná situace je prokládána Šimonovými myšlenkami ohledně lidského údělu a existence člověka. Snaha neztratit naději jako jednu z mála posledních věcí, držících člověka naživu.... celý text
Démanty noci
2002,
Arnošt Lustig
Soubor devíti povídek, zaměřený převážně na židovské dětské hrdiny konfrontované s mezním prožitkem šoa. Oslava nezdolnosti lidské důstojnosti, kontinuity života, ztělesňované mladými lidmi. Snaha o zachování lidské tváře v beznadějných situacích - jak píš autor zachytit záblesky "démantů čistých srdcí v temnu noci všeobecné beznaděje". Symbolika démantů jako symbolu lidství a naděje. Oslava činů jako východiska vítězství lidskosti nad lhostejností a brutalitou absurdní nacistické mašinerie, naděje nad rezignovaností. Formování etických hodnot hrdinů povídek skrze mezní zkoušky, kterým jsou vystaveni. Vědomí, že člověk svojí reakcí a činem nemusí vždy zvítězit nad situací, ve které se ocitl. Sousto: Příběh malého chlapce Ervína z prostředí lodžského ghetta. Ervínovi zemřel otec, nejspíše hlady, matka a sestra Miriam jsou vyhladovělé a nemocné a všichni spolu živoří v rozpadlém bytě v ghettu. V mezní situaci chlapec svleče otci kalhoty a chce je vyměnit prostřednictví kamaráda Čikyho za nějaké jídlo. Podaří se mu tak získat trochu chleba. Sestra trpí avitaminózou a Ervín poprosí Čikyho, aby opatřil citron. To je snad možné za zlatou náhradu, kterou má Ervínův mrtvý otec v ústech... Povídka o svědomí a snaze přežít tváří v tvář bezmoci, nemoci i hladovění, v prostředí všeobecné rezignace na lidství. Druhé kolo: Autobiografická povídka. Snaha o získání chleba hladovějícími chlapci z proviantního vagonu a neobyčejné gesto statečnosti tváří v tvář hrozby smrti, kdy se jeden z nich postaví před hlaveň strážcovy zbraně. Následuje překvapivá reakce vojáka. Povídka je protkána niterními osobními myšlenkami chlapců. Bílý: Židovský chlapec se ve snaze o obveselení nemocné dívky odhodlá ukrást bílého králíka, kterého chová v ghettu starý žid pro SS komandanta. Jakmile se to však stane a chlapec chce králíka dívce ukázat, je dívka již pryč, pravděpodobně podlehla svému onemocnění. Situace bezvýchodnosti. Starci a smrt: Povídka o starých lidech, živořících na pokraji smrti v terezínském ghettu ke konci války. Vnitřní monology a myšlenky na předešlý život. Kontrast smrti (popisované jako "ona chvíle" či "chvíle") a všeobecné naděje v brzké osvobození, která je patrná mezi obyvateli ghetta. Začátek a konec: Příběh židovských chlapců v pracovním táboře v Německu, konfrontovaných s náletem na blízký muniční sklad. Jeden z chlapců se dobrovolně přihlásí na odklízení trosek a mrtvých po náletu a přemýšlí nad osudem a životem zabitých německých vojáků i nad jejich lidstvím. Michael a druhý s dýkou: Autobiografická povídka. Židovský chlapec Michael zachrání chlapce z Hitlerjugend, který se zřítil z rozvalin továrny. Mravní přesah, projevená statečnost a vůle proti tyranii i za cenu možného trestu (vraždy). Vnitřní výčitky, kdy se Michael předtím nezachoval dobře ke staršímu vězni, kterého posléze dozorce zavraždil. Touha po morální pevnosti a vůli nepoddat se odlidštění a nelidskému zacházení. Poslední den ohňů: Příběh chlapce s přezdívkou Kuřátko a jeho děda Emila z období povstání ve varšavském ghettu. Kuřátko se zapojuje do odbojové činnosti a snaží se přežít v rozvalinách ghetta se svým dědem. Emil je slepý a vede s chlapcem dialog o osudu jejich rodiny, který je protkaný niterními myšlenkami obou postav. Kuřátko, který není zatížen, oproti starci, minulostí, s dědou polemizuje a zpochybňuje jeho postoje a interpretaci minulostí. Jeho snahou je bojovat a přežít v přítomnosti. Tragický konec - chlapec umírá v boji, v den konečného zlomení odporu obránců ghetta. Chlapec u okna: Chlapec Vincent se po roztržce se svým otcem zapojí na konci války do pražského povstání. Podaří se mu ukořistit pistoli od vojáka wehrmachtu a připojuje se do bitvy na barikádách. Posléze se zúčastní noční akce, kdy ve snaze získat nějaké jídlo zemře jeden z chlapců, se kterými se setká. Vincent se poté sblíží s židovskou dívkou, kterou skrývají v nemocnici. Odbojová činnost chlapce je také snahou odčinit zbabělost jeho otce a setřást ze sebe pocit viny za ni. Černý lev: Tři kluci, Drobeček, Kudrnáč a Černý lev, kteří utekli z transportu do koncentračního tábora, se v květnu 1945 připojí k příslušníkům revolučních gard při pronásledování Němců, kteří ještě zůstali v Praze. Chlapci touží po spravedlivé odplatě. Pocit spravedlivé pomsty je vystřídán uspokojením, kdy při domovní prohlídce v bytě německého vojáka chlapci najdou jídlo. Autobiografická povídka o touze po spravedlivé pomstě a odplatě, ovšem bez svévolného a neospravedlněného násilí.... celý text
Pražský pitaval
1964,
Egon Erwin Kisch
Soubor z mého pohledu velmi zdařilých a kvalitních literárních reportáží a črt z prostředí Prahy a Čech z přelomu 19. a 20. století. Díky poutavému popisu událostí je možné uchopit relativně dost plasticky i ducha dané doby a související okolnosti. Pražský rodák EEK byl podle mého brilantní mistr pointy a jeden z velikánů literární reportáže své doby. Světový autor, u nás neprávem opomíjený.... celý text
Alchymistické povídky
2000,
Gustav Meyrink (p)
Český překlad povídkového souboru Goldmachergeschichten z roku 1925. Povídky s alchymistickou tématikou a spojujícím motivem snahy vrchnosti získat od adeptů alchymistického umění za každou cenu jejich schopnost přeměny stříbra či jiných kovů na zlato. To s sebou nese např. i mučení a dlouholeté pronásledování a ničení životů těch adeptů, kteří z vlastní ješitnosti či morální pokleslosti propadli iluzi, že o alchymistickém řemesle ví více, než skutečně "zasvěcení". Všechny povídky jsou z mého pohledu velmi zdařilé kvality . Osobně se mi nejvíce líbilo "Dobrodružství Poláka Sendivoga", následována "Podivným hostem" a nejdelší povídkou, "Mnichem Laskarisem". Vedle Meyrikových alchymistických a mystických románů (Golem, Zelená tvář, Valpružina noc, Bílý Dominikán, Anděl západního okna) je jeho povídková tvorba další významnou částí jeho díla (další pak byly divadelní hry, které psal společně s Rodou Rodou). Za mě patří právě Goldmachergeschichten k vrcholu Meyrinkovy povídkové tvorby.... celý text
Tržiště senzací
1963,
Egon Erwin Kisch
Sbírka Kischových literárních reportáží z Prahy i zahraničí z počátku 20. století. Z faktografického hlediska velmi zajímavý náhled a sondu do "atmosféry" konce mocnářství a nově vznikající ČS republiky. Autorovy zážitky z cest po Evropě i po světě, vše podáno za mě brilantní formou, plasticky vykreslující danou tématiku. EEK patří k mým nejoblíbenějším autorům (dosáhl světového uznání) tohoto žánru a je podle mého v současnosti neprávem pozapomenutý.... celý text
Zuřivý reportér
1929,
Egon Erwin Kisch
V dnešní době je dle mého dílo EEK zcela neprávem většinou opomíjeno, s poukazováním na autorovu levicovou a posléze komunistickou inklinaci. EEK v souboru přináší celou řadu kvalitních reportáží a žurnalistických črt z různých koutů Evropy a světa na počátku 20. století. Dnes zajímavé i jako doplňkový zdroj při studiu historie přelomu 19. a 20. století. EEK dovedl z mého pohledu své žurnalistické umění k autorskému mistrovství a jeho dílo by mělo být více vzpomínáno jakožto dílo světově významného autora, který žil a působil významnou část svého života v Praze.... celý text
Jak důležité je mít Filipa
2022,
Oscar Wilde
Oscar Wilde jako genius pointy. Výborný komediální kus, spousta skvělých konverzačních obratů a prozaických point. Trefná satira na anglické aristokratické prostředí druhé poloviny 19. století.... celý text
Hrozná legenda o přetržené oprátce
1996,
Franz Werfel
Dokumentární legenda (tak je definována přímo autorem) o událostech na pozadí dobytí Malagy fašistickými vojsky ve španělské občanské válce. Útlá povídka, která ovšem disponuje značným duchovním přesahem a je látkou ke kritické reflexi. Hlavním (anti)hrdinou příběhu je pětinásobný vrah Esteban, který je v předvečer dobytí Malagy odsouzen k trestu smrti. Noví vládci města se jej pokusí popravit, ovšem jako zázrakem unikne dvakrát smrti. Absurdní souhrou náhod se ocitne na „druhé straně“ – udělá kariéru ve fašistickém vojsku a jako vězeňský popravčí. Je tedy absurditou doby, že úkladný vrah je ušetřen smrti, zatímco jak domnělí, tak skuteční odpůrci fašistů jsou nemilosrdně vražděni. Tento příběh je tedy mimo jiné určitou legendou o „zázraku nebes ve prospěch ďábla“. Werfel byl z mého pohledu prozaický génius - bez jakéhokoliv přehánění. Umění vykreslit epický příběh na minimálním prostoru je zde signifikantní a vpravdě "majstrštyk". Vyvrcholení díla ve smyslu duchovního "vysvětlení" rozporuplného vývoje hlavní postavy vypovídá dle mého o vysoké úrovni autorova prozaického umění.... celý text
