Svářeč přečtené 279

Rok Havrana 2015, Vladimír Šlechta

Zvláštní kniha. Není to jednotný příběh, ale povídkový román, kde na sebe povídky částečně navazují. Ne že by mi to vadilo, ale možná by bylo záhodno to někde v anotaci uvést. Jinak ke kvalitám knihy samotné. Logiky to moc nepobralo, ale když nad tím člověk moc nepřemýšlí a bere to jako oddechové čtivo, tak OK. Postavy taky nejsou nijak zvlášť sympatické (což je u Šlechty docela překvapivé) – Skočdopolová je prostě otravná a Havran je vylíčen jako nezranitelný superman, který bez mrknutí oka sám vystřílí desítky nepřátel, a vlastně k němu nejde nic cítit ani se s ním nějak ztotožnit. Havranovi „superschopnosti“ jsou sice na konci knihy vysvětleny, nicméně celé finále je naprosto ulítlé a v podstatě nesouvisí s ničím, co se předtím v knize dělo (ale líbilo se mi). Jinak je to ale typicky Šlechtovsky čtivé a zábavné. Šlechta prostě umí, zatím jsem od něj nečetl nic, co by mě nebavilo. Na druhou stranu ale chápu rozčarované reakce (viz koment podemnou) na autorovu tvorbu z posledních cca dvou let a těším se na dalšího Oggerda a Pohraničí. Těch experimentů už opravdu bylo dost.... celý text

Radhostův meč 2004, Juraj Červenák

Oproti předchozímu dílu v mých očích již naprosto dokonalé, jízda od začátku do konce. Černokněžník není tak rozmáchlý jako Bohatýr, ani tak pevně uchycený do daných dobových reálií jako Kapitán Báthory nebo Stein & Barbarič, spíše je to prostě čistokrevná fantasy rubačka, ale přitom to má svoji duši, vynikající postavy, člověk nemá pocit, že by četl něco úplně triviálního. Nemohu si pomoci, od doby původního vydání Červenák vyspěl, posunul se, ale tahle trilogie je pro mne jeho vrcholem. Třetí díl, do kterého se okamžitě pouštím, už na tom snad nic nezmění.... celý text

Vládce vlků 2005, Juraj Červenák

Tak jsem se konečně dokopal k tomu pořídit si nové vydání příběhů mých nejoblíbenějších literárních hrdinů. Už je to hodně dlouho, co jsem Vládce vlků četl a upřímně jsem se bál, že se na něm dost podepsal čas. Plané obavy, holt stará láska nerezaví :) Samozřejmě těžko říci, nakolik za to může fakt, že autor text docela výrazně přepracoval, aby více odpovídal jeho současnému stylu. 90 % jen kvůli tomu, že začátek byl přecijen trochu pomalejší a než se na scéně objevil Goryvlad, nebylo to úplně ono. A navíc si chci nechat rezervu pro pokračování, o němž si pamatuji, že bylo ještě dokonalejší.... celý text

Svitky z londýnského mostu 2014, Jana Šouflová

Velmi povedená kniha, evidentně napsaná s obrovskou chutí a zápalem, která mi sedla do nálady jako již dlouho nic. Historickou fantasy mám rád, ale je to dost ošemetný žánr, protože když se autorovi nepodaří zachytit duch oné doby a místa, kniha nestojí za nic. Což se tady naštěstí nestalo, autorka se evidentně vyzná a starý londýnský most na papíře žije vlastním životem :) Kromě toho má kniha velmi sympatické, i když trochu ploché postavy a velice chytře vystavěný a poutavý příběh - několik samostatných povídek, propojených hlavní dějovou linií, která postupně vyplouvá na povrch. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo nevyužití některých vedlejších motivů, které jsou v knize načrtnuty, ale to je pouze detail. Jinak ještě stojí za zmínku povedené zpracování knihy - skvělé ilustrace, mapky, nádherná obálka, pevná vazba.... celý text

Příliš dlouhá swingers party 2014, František Kotleta (p)

O něco lepší než Perunova krev. Tenhle formát kratších povídek, kde je letmo načrtnuta zápletka, která je vzápětí nějak brutálně uzavřena, se k tomuhle stylu hodí víc než delší příběh, kde se furt dokola někdo mlátí. Akorát už mi to občas přišlo na hraně dobrého vkusu, hlavně ve druhé povídce. Ne že bych to vzhledem k názvu a obálce nečekal, ale kdybych chtěl porno, koupím si Fifty shades of grey :) Jo a ještě co se týče obálky - nakladatel by mohl být trochu ohleduplnější ke čtenářům, kteří se s ní chlubí v MHD :) Jinak ale dobré a klidně bych si dal druhý díl.... celý text

Kyborgovo jméno 2003, Vladimír Šlechta

Chvíli trvalo, než jsem se do toho začetl, ale pak už jsem se od toho nemohl odtrhnout a přečetl jsem to na jeden zátah. Nevím, jak ta kniha vypadala v původním vydání, ale rozhodnutí přepsat příběh do ich-formy bylo rozhodně dobrým nápadem. Celé to prostě nemá absolutně žádnou chybu - postavy, příběh, svět, autorův styl psaní, všechno dokonalé. Ani nevím, proč jsem Oggerda doteď přehlížel, když Krvavé pohraničí je mojí srdcovkou. Jestli to takhle půjde dál, Oggerd se jí brzy stane taky.... celý text

Žoldnéři fantasie: Dobré zprávy ze záhrobí 2012, Michael Bronec

Velice vydařený ročník. Bavily mě v podstatě všechny povídky, některé samozřejmě více, některé méně, každpádně na žádný vysloveně slabý kus jsem nenarazil. Za nejzdařilejší považuji exotickou fantasy Zpívající meč Janiny Strnadové, nejméně mě oslovil asi Jan Žlebek se svou Silou hor - na mě už přecijen příliš komplikovaná a nepřístupná povídka, přesto však stále docela vydařená. S chutí jsem přečetl také závěrečná pojednání Leonarda Medka a Františky Vrbenské (přičemž podobné teoretické texty příliš nemusím) a hostující povídka Jana Dobiáše, která celý sborník uzavírá, už byla jen příjemnou třešničkou na dortu.... celý text

Žoldnéři fantasie: Knížata páry a ducha 2013, Michael Bronec

Oproti předchozímu ročníku výrazně slabší. Zatímco v předchozích Žoldnéřích mě bavily všechny povídky, tady se najde hodně nevýrazných a dokonce jedna, kterou jsem dočetl jen se sebezapřením - mám na mysli Žlebkovu práci, která mi opravdu hrubě nesedla. Ale je tady také pár opravdu povedených věcí, díky kterým času stráveného nad knihou nelituji - vynikající povídka Dany Ruskové a pohádka Ludmily Mullerové. Nicméně jinak v zásadě souhlasím s Vlaskem, je to dost nevýrazný sborník. Holt nemůže být každý rok posvícení :)... celý text

Žoldnéři fantasie: Osamělí válečníci 2014, Michael Bronec

Lepší než trochu slabší minulý ročník. Pár průměrných kousků, u nichž moc nechápu, čím tak oslnily porotu, by se sice našlo (Viviana Stellata, Výstrková), ale ty zábavné povídky naštěstí drtivě prevažují. Přecijen většina z autorů už je docela vypsaná a od některých už bych si rád přečetl něco delšího (Žlebek, Mullerová). Jen mě trochu zklamala absence nějakého pěkného doslovu, jaké obvykle píšou Medek nebo Vrbenská :) Ten kratičkej referát od Žambocha je dost chabá útěcha. I když je mi jasné, že tentokrát jaksi nebylo o čem psát.... celý text

Hořící přízraky 2009, Vladimír Šlechta

Sláva! Po dlouhém čekání konečně příchází závěrečný díl Gordonovi země. A čekání se rozhodně vyplatilo. Asi každý čekal, že to bude skvělá kniha, ale že až takhle skvělá, tak o tom se mi ani nezdálo. Kniha začíná docela rychle. V první části máme několik dějových linií, které se pozvolna lepí dohromady. Je tady jedna velká bitva, pár menších potyček, příběh příjemně odsýpá. Druhá část by se dala charakterizovat jako "ticho před bouří". Všechny dějové linie se propojí a všichni se připravují. Na co? Na grandiózní, dvojité finále ve třetí části. Gordonova země je za mnou a já mám pocit, jako bych opouštěl důvěrně známé přátele, které jsem provázel na jejich dobrodružství.... celý text

Keltská brána 2012, Vladimír Šlechta

Klasický Šlechta. Jen mi to hlavně v poslední třetině přišlo dost zmatené. Vůbec jsem se neorientoval v té pseudovědě a popisech absurdního prostředí Polygonu a tajně podezírám autora, že on taky moc ne :) Takže od Šlechty spíše jedna z těch slabších knih, nicméně skvělé postavy, zajímavý svět a vtipný autorův styl to pořád drží vysoko v nadprůměru. A ta příběhová vrata na konci... - chci hned dalšího Oggerda! :)... celý text

Umrlčí tanec 2012, Daniel Tučka

Upřímně řečeno, moc se mi do tohoto románu nechtělo. Tučkovy povídky, se kterými jsem se dříve setkal, nejsou špatné, ale četly se docela těžko, navíc z recenzí této knihy a její anotace jsem měl pocit, že se jedná o komplikovanou knihu a já mám přecijen radši přímočařejší věci. Nakonec, subjektivně viděno, kniha se opravdu nečte lehce, autor hodně abstraktně popisuje, mluví nejednoznačně, spousta věcí je řečena jen v náznacích a občas jsem si musel některé části přečíst dvakrát, abych pochopil jejich smysl. Když však od tohoto odhlédnu, už dlouho mě žádná kniha nesebrala tak, jako Umrlčí tanec. Dechberoucí příběh, skvělé postavy a nemohu si pomoct, i když autorův styl mi opravdu moc nesednul, Umrlčímu tanci prostě musím udělit pět hvězd, protože se mi snad ještě nikdy nestalo, aby mi nějaká kniha vehnala slzy do očí. Tleskám a těším se na autorovy další počiny.... celý text

Emma z umírajícího města 2013, Vladimír Šlechta

Mnohem lepší než jsem čekal. Oggerdův svět mi nikdy nepřirostl k srdci tak jako Pohraničí, navíc tohle mě na základě ohlasů zrovna dvakrát nelákalo. Nakonec se z toho vyklubala velice chytlavá a promyšlená oddechovka, přesně jak to Šlechta umí. Začátek trochu pomalejší, ale pak už jsem se od toho nemohl odtrhnout. Svět sice v něčem působí lehce nelogicky, ale je velice zajímavý. Škoda velkého množství explicitních scén, které mi přišly úplně zbytečné a celé to trochu shazují. Nicméně Emmu jsem si docela oblíbil a kdyby se jí autor v budoucnosti dál věnoval, rozhodně bych nebyl proti.... celý text

Zlato Arkony. Kniha první 2012, Juraj Červenák

Asi po roce první kniha mimo povinnou četbu :) Jak bych to řekl, bylo to fajn. Rogan s Gorjou patří mezi mé nejoblíběnejší literární hrdiny vůbec, příběh odsýpá, námět poměrně zajímavý a jak už je u Červenáka zvykem, nejsilnější stránkou knihy je dobová atmosféra a skvělé prokreslení světa minulosti. Ale nemůžu si pomoct, původní trilogie se mi líbila víc. Tohle je samozřejmě skvělé, ale působí to na mě tak nějak rutinérsky. A bohužel dvojka mě nebavila ani zdaleka tak jako jednička. Přijde mi, že všichni jenom nějak chodí po Rujáně, občas svedou bitvu, oblehnou město, sem tam zemře nějaká postava a tak dál. Až mě to chvílemi opravdu docela nudilo. Naštěstí ústřední dvojka hrdinů to drží nad vodou a ostatní postavy taky prochází poměrně zajímavým vývojem. Závěr sice trochu ve stylu deus ex machina, ale dobrý.... celý text

Hrdinové 2011, Joe Abercrombie

Já nevím. Na jednu stranu se mi ta kniha vcelku líbila. Postavy jsou většinou docela sympatické, čte se to pěkně a tak dále. Na stranu druhou... Ten Abercrombieho negativismus a rádoby hlubokomyslné filosofování, jací jsou lidi hajzli, jak je válka zbytečná apod, už mi začínají docela brnkat na nervy. V Prvním zákonu to člověk bral jako neotřelý pohled na věc, v Nejlépe chutná za studena už to docela lezlo krkem, v Hrdinech mi to vysloveně vadí. Jak se říká - opakovaný vtip není vtipem. Navíc zrovna postavy, na které jsem se nejvíc těšil (Psí Čumák, Třesavec), nedostávají zas tolik prostoru, kolik bych chtěl. Místo nich přibývají nové. Taky by autor konečně mohl uvést na pravou míru, jak tedy dopadl Krvavá Devítka. Asi je zpátky v hlíně, ale co když... Vzhledem k tomu, že se jednalo o nejlepší postavu trilogie, mě ta nejistota celkem štve. Je to takové zbytečné nimrání se v jedné bitvě... Možná by Abercrombiemu neuškodilo, kdyby konečně opustil svět Prvního zákona, protože jeho potenciál už je asi vyždímaný do poslední kapky. Jako jo, pořád se to čte pěkně... Ale přitom je to takové o ničem.... celý text

Homo špiritusus 2011, Andrzej Pilipiuk

Povídky na začátku jsou vynikající, co se týče závěrečné novely (no, rozsahem asi spíše standartního románu), to už je trochu horší. Tedy zábavné a čtivé to je, že jo... Ale místy taky celkem zbytečně roztahané a zdlouhavé. Nemohu se ubránit pocitu, že Vandrovec je skvělý do krátkých vypointovaných povídek, do delších prací už se podle mě moc nehodí. Ale jak jsem řekl, rozhodně to není nuda. A ta poslední věta mě fakt pobavila :)... celý text

Třetí triarcha 2011, Leonard Medek

Hlavní důvod, proč mi třetí Dobrodruh (stejně jako předchozí díly) tak sedl do vkusu a já mu napálil plný počet hvězd, je fakt, že Medkovi se prostě do příběhu podařilo naprosto dokonale přenést atmosféru oné doby a popisovaných míst. Ale opravdu dokonale, až jsem měl vážně pocit, jako bych tam byl a spolu s hrdiny příběh prožíval. Což tedy zní trochu klišovitě a trochu asi přeháním... Faktem však je, že už dlouho jsem se u žádné knihy necítil tak jako u třetího Dobrodruha. Jinak samozřejmě tahle kniha je skoro dokonalá i po všech ostatních stránkách. Franta je sympaťák, vedlejší postavy taky velmi dobré, o akci není nouze. Jediná nepatrná vada na kráse: řešení některých problémů mi přišly už dost přitažené za vlasy... Kupříkladu to s tím panterem zůstává v podstatě nevysvětleno. Ale to už jsou fakt jen detaily, jinak je třetí Dobrodruh vynikající...... celý text

Před zraky Tzulana 2011, Markus Heitz

Oproti trojce velký propad. Nuda to ještě není, ale opravdu jen tak tak. Příběh se nijak zvlášť neposouvá, a přestože jsou hrdinové sympatičtí, nějak mám narozdíl od předchozích dílů velký problém se do jejich příběhů vžít. Navíc příbývají nové postavy, takže kniha místy působí už dost přeplácaným dojmem. Celkově z ní mám pocit nastavovaná kaše. Proč je ta série šestidílná? Myslím, že čtyři díly by pro ten příběh byly tak akorát. Takhle se bojím, čeho se dočkám v pětce... No uvidíme.... celý text

Ďáblova pevnost 2011, Juraj Červenák

Červenák si drží svou laťku, takže třetí Báthory není ani horší, ani lepší než jednička nebo dvojka. Určitě je ale jiný. Oproti předchozím dílům je trojka méně dobrodružná, více krvavá a více epická. Z pouští blízkého východu se vracíme zpět do neklidné Evropy (za což jsem rád), hrdinové se také méně nacestují (celý příběh se odehrává na relativně malém uzemí v Chorvatsku). Něco přes čtyři stovky stran mi uteklo jako voda, Červenák mě ke knize doslova přikoval, takže jsem ji dočetl ani ne za den. Autorův styl psaní mi dokonale sedí, velmi věrohodně a poutavě se mu povedlo vykreslit obraz té doby. No, kniha je tedy sice výborná, ale musím zopakovat: Báthory je zatím můj nejméně oblíbený Červenákův hrdina (i když... možná až po Bivojovi). Iljovi se prostě nevyrovná, Roganovi už vůbec ne.... celý text

Zrada 2000, Orson Scott Card

Hodně dlouho trvalo, než jsem se do toho začetl. Dost mě zarazil fakt, že zatímco se kniha navenek tváří jako čisté sci-fi, je to v podstatě fantasy s ojedinělými a nepodstatnými sci-fi prvky. Nicméně příběh se postupně slušně rozjel a v podstatě mě nepustil až do konce, Card umí psát velmi čtivě a poutavě. Jsou tady však jisté nedostatky, kterých jsem si nemohl nevšimnout. Tak zaprvé, příběh hodně dlouho nemá žádný jasný směr. A zadruhé, zhruba od poloviny knihy je hlavní hrdina v podstatě nesmrtelný. A tohle je přecijen o trochu jiný žánr, než kupříkladu Kulhánkovo Stroncium, aby mi to nevadilo... Každopádně nic z toho nebránilo tomu, abych si Zradu užil. 80%... celý text