Svářeč přečtené 279

Kukaččí mláďata 2016, Vladimír Šlechta

Kukaččí mláďata jsou chronologicky poslední knihou z Pohraničí, což vybízí k dojmu, že zde dojde k nějakému uzavření celého cyklu, ale není to úplně pravda. Osudy neznámějších hrdinů z Pohraničí jako Thompsona, Floyda nebo Čolka se uzavřely na konci Gordonovi země a tady se již moc nového nedozvíme. Narazíme sice i na nějaké staré známé, ale většina postav je zcela nová a v této knize prožívá vlastní příběhy. Jde to tím pádem číst i samostatně, ale neškodí mít v paměti Gordonovu zemi a novelu Zkáza Thonnieriky, orientaci v postavách a některých událostech to dost usnadní. Jinak k samotným kvalitám knihy: jde zatím o autorovu nejsložitější a nejpromyšlěnější knihu, vyskytuje se tady velké množství hlavních postav, jejichž osudy se všemožně proplétají. Všechny nové hrdiny autor nejdříve představuje a vzhledem k jejich počtu a košaté struktuře příběhu chvíli trvá než se do toho člověk začte. Ale jakmile se děj rozběhne a vy se zorientujete kdo je kdo a o co mu jde, tak se od toho již nedá odtrhnout, skoro pětset stran jsem slupl během jediného dne. Prostě jedna z těch knih, co začnete odpoledne číst a najednou zjistíte, že je hluboká noc a měli byste jít spát, ale nejde to. Na konci se pak přecijen dočkáme jisté tečky za osudem Thonnieriky a některých starých známých. Velká paráda, Šlechta se po sérii více či méně povedených experimentů zase vrátil k tomu, co umí nejlíp a je z toho hned takový nářez. Pevně věřím, že se k Pohraničí ještě v budoucnu vrátí.... celý text

Prízraky na Devíne 2016, Juraj Červenák

Po rozmáchlejším Zlatě Arkony zase trochu komornější a přímočařejší příběh. Musím říct, že mě to bavilo o něco více. Zatímco ze Zlata Arkony jsem měl pocit jisté rutiny, tady zase bylo vidět, že to autora opravdu baví. Osobně mám trochu takový pocit, že to dřív měla být povídka nebo novela a teprve později z toho autor udělal román, protože zejména v první polovině se nachází několik ne úplně nutných dějových odboček (což ale nevidím nutně jako zápor), nicméně na zábavnosti to knize nijak neubírá. V poslední třetině pak přijde zajímavý zvrat, který jsem opravdu nečekal. Jinak v čem je Červenák tradičně mistr je navození dobové atmosféry, troufám si říci, že tohle u nás žadný jiný autor neumí líp - těsně před touto knihou jsem četl Vlčici a děti noci od Žemličky, co se odehrává v podobném prostředí, a ten rozdíl je nebetyčný.... celý text

Tenký led 2014, Jan Hlávka

U prvního dílu jsem ještě pět hvězd s čistým svědomím dát nemohl, tady už nemůžu jinak. Naprosto strhující, ještě se mi nikdy nestalo, že bych za den přečetl 500 stran (a to bych se měl učit na zkoušky, ach jo, tak teď zpátky do reality…). V minulém díle mi nejzajimavější přišla linie s Nikolou a Natalií a algorská větev mě zaujala méně, tady je to zase naopak, zřejmě proto, že na Algoru se toho jednoduše více stane, navíc algorský příběh má jasnější směr, takže mě bavil víc. Jinak ale nemám výtek, od začátku do konce jízda, od které se nešlo odrthnout, protože všechny postavy (teda ty kladné) mi prostě přirostly k srdci. Tak snad Pomníky zimy vyjdou co nejřív, protože takhle končit knihy, to by mělo být zakázané :)... celý text

Conan nelítostný 2000, Thorleif Larssen (p)

Musím říct, že k této knize jsem přistupoval značně s nedůvěrou, protože Conana dvakrát nemusím, a tohohle jsem si koupil jen proto, že je to od Červenák. Nakonec tedy pecka. Velký podíl na tom má nicméně fakt, že Conan není jednoznačně hlavní postavou a ona druhá hlavní postava mi celkem přirostla k srdci. Knihu jsem přečetl prakticky jedním dechem a tuším jen s jedním přerušením. Děj je sice značně jednoduchý (nakonec co jiněho čekat u Conana), to mi ale vynahrazujou právě postavy, které jsou bez vyjímky velice sympatické.... celý text

Conan a svatyně démonů 2002, Thorleif Larssen (p)

Stejně jako Conana nelítostného jsem si Svatyni démonů koupil pouze díky tomu, že ji napsal Červenák, jinak Conana nevyhledávám. Po dočtení svatyně mám ale chuť pustit se do dalšího Conana. Krátký, perfektně odsýpající příběh, sice prakticky dopředu víte, kdo je ve spiknutí zapleten a autor s žádnými překvapivými zvraty nepřichází, ale skvěle se to čte a doslova jsem to zhltnul. Conan je pořád jen takový ten chytrý bouchač, přesto sympatický a i vedlejší postavy jsou v pohodě. V kontextu jiných Ďurových knih snamozřejmě na spodních příčkách, ale samostatně skvělá oddechovka.... celý text

Démon z East Endu 2015, Petra Slováková

Co k tomu říct... Pokud bych se na to měl podívat střízlivě, tak nic moc. Příběh je poněkud zmatený a místy jsem měl problém se v té detektivní zápletce zorientovat. Postavy jsou ploché, což neberu nutně jako chybu, když jsou zároveň sympatické (což tady jsou), ale občas jsem měl pocit, že čtu spíše červenou knihovnu, s tím vyléváním citů, vyznávání lásky a popisů mužných těl mohla autorka trochu šetřit. Styl je dost kostrbatý a hlavně akce je strašně nepřehledná. Co mě nejvíc zklamalo, bylo asi prostředí viktoriánského Londýna, který z knihy vůbec není cítit. Nicméně přesto hodnotím třemi hvězdami, protože i přes zmíněné nedostatky jsem to nakonec přečetl vcelku bez problému a snad jsem i docela zvědavý na další díl.... celý text

Dračí mor 2011, Jana Rečková

Vlastně ani nevím, proč jsem si Dračí mor kupoval. Povídka Hic sunt dracones z antologie Legendy: draci mě nijak neoslovila, navíc soudě dle recenzí se nejedná zrovna o můj šálek čaje (málo příběhu, hodně postav a psychologie, atd). Asi v tom byl nějaký šestý smysl, protože... tahle knížka je fakt výborná :) Příběh je sice odsunut na vedlejší kolej, tvoří víceméně jen kulisu pro postavy, každopádně hlavní hrdinové jsou vážně výborně vykreslení, sympatičtí, no prostě jsem si je zamiloval. Tenhle typ knih vážně normálně moc nemusím, ovšem Dračí mor jsem přečetl během jednoho dne. Fakt mě překvapil. K dokonalosti mu ještě něco málo chybí (přecijen mi chyběla nějaká "šedá" postava, všichni jsou totiž buď dobráci od kosti nebo prohnilí padouši), ale pět hvězd si zaslouží. 95%... celý text

Pachatelé zvláštních činů 2009, Jana Rečková
odpad!

Sorry, ale tohle mě opravdu nebavilo. Dokázal jsem přečíst jen dvě povídky, pak jsem musel v zájmu zachování svého duševního zdraví odložit. Křečovité, bez nápadu, hlavní postavy nezajimavé, skoro mi až bylo trapně. Edici Pevnost mám rád, ale občas dokáže vyplivnout skutečná "veledíla".... celý text

Mráz a hry 2013, Jan Hlávka

Přidávám se k pochvalným reakcím, ale bez chyby to určitě není. Nejvíce mi asi vadilo nedostatečné vykreslení světa. V podstatě se dozvíme, že existují tři planety, pak ještě jedna, o které se jen mluví, a to je všechno. Existují ještě nějaké další? Ani historie není příliš rozebrána. Dozvíme se zkrátka vždy jen nezbytné minimum věcí. Jistě, šlo by namítnout, že víc není potřeba, ale ani by to neškodilo. Tohle by prostě chtělo v dalších dílech trochu rozvést. Kniha taky trpí typickým neduhem prvních dílů podobných rozmáchlých ság. V podstatě prvních několik stovek stran se jen seznamujeme s množstvím postav, příběh se jen rozjíždí a opravdu to moc zábava není. Ale tím moje výtky v podstatě končí, jak už se to rozjelo, nemohl jsem se od toho odtrhnout a co nejdřív se pustím do dalšího dílu. Zajímají mě především další osudy Nikoly a Natalie, právě menabaranská linie mě asi chytla nejvíc (trochu nechápu, jak některé mohla zaujmout nejmíň). Takže dobrý, ale na řeči o nejlepší české sci-fi je ještě trochu brzy, uvidí se po dalších dílech.... celý text

Tajemství Morie 2015, Vladimír Šlechta

Zvědavost mi nedala a nakonec jsem si taky pořídil tuhle kontroverzní knihu mého oblíbeného autora. A jak to dopadlo? No, krčím rameny. Nevidím důvody pro nějakou nenávist, ale nadšený nejsem, vlastně ani spokojený moc ne. Jako „dekonstrukce Tolkienova mýtu“ (autorova slova) je to vcelku o ničem. Jednak nejsem znalec původní trilogie, takže mi mnoho věcí nic neřeklo, navíc autor vcelku vaří z vody. Než aby opravdu vytahoval na světlo nějaké nesrovnalosti, spíš prostě jen divoce spekuluje, případně se zabývá maličkostmi (jména elfů začínají na „G“, a co?) nebo vytahuje věci, které se na internetu diskutují již pěkných pár let (orli). Jako příběh je to už lepší, postavy jsou celkem sympatické, a musím říct, že jsem určitě neměl problémy to dočíst, ale i tak je to jen průměrná putovací fantasy, které bych normálně dal tak tři hvězdy. Vzhledem k té nepovedené omáčce kolem samozřejmě musím jít níž. Celkově mám trochu pocit, že autor si napsal knihu sám pro sebe a kvůli nedostatku sebereflexe se ji rozhodl nabídnout nakladateli, který ji z nějakého důvodu přijal. Autor má holt za sebou období experimentů, některé se povedly (Emma, Havran), tenhle ne.... celý text

Válečníci 2015, Jaga Rydzewska

Hodně zajímavá a rozporuplná kniha. Začátek je esencí nejčistšího utrpení, autorka si vymyslela zajímavý, ale strašlivě složitý svět a na prvních desítkách stran zavalí čtenáře doslova stovkami jmen a pojmů, z nichž některé dokonce i vysvětlí! Úplně absurdní mi v tomto ohledu přišla kapitola 4, kde jsou na několika stranách nudně a zmateně představeni někteří členové triády, z nichž většina se už nikde později v knize nevyskytuje. Každopádně mi bylo líto knihu odhodit, tak jsem se zatvrdil a četl dál a ejhle, ono to najednou začalo být zábavné a čtivé! Autorka má zajímavé nápady, postavy jsou nejednoznačné, s těžko čitelnými motivacemi a charaktery, ale v zásadě sympatické, příběh napínavý. Takže zatímco začátek jsem protrpěl, postupně jsem se do knihy začetl a nakonec už jsem se od ní nemohl odtrhnout. Bohužel Válečníci mají stejný problém jako Prstenec prozření od Novákové – končí v nejlepším, zrovna ve chvíli, kdy se příběh trochu rozjede a nabere jistý směr. Tak snad na další díly nebudeme čekat dlouho.... celý text

Přístav u řeky Styx 2015, Pavel Fritz

V podstatě survival horror ve sci-fi kulisách. Skupina vědců je uvězněna na vědecká stanici daleko od veškeré pomoci a její počty jsou rozličnými způsoby redukovány. Pojem „survival horror“ možná působí lehce brakovým dojmem, ale tato kniha je naopak velmi promyšlená, jak po příběhové stránce (závěrečné rozuzlení nemá chybu), tak po vědecké (autor je vědec a na výsledku je to dost poznat). Jinak autor píše docela čtivě, daří se mu navodit příslušnou atmosféru, ale prostor pro zlepšení tam ještě je – zejména akční části mi přišly dost zmatené a na postavách by také šlo zapracovat, přišly mi dost schématické (užvaněný hispánec, racionální profesor, hlavní hrdina s tragickou minulostí, atd.)... celý text

Krev prvorozených 2014, Juraj Červenák

Mŕtvy na Pekelnom vrchu 2013, Juraj Červenák

Železný půlměsíc 2015, Juraj Červenák

Zatím se nikdy nestalo, že by mě kniha Juraje Červenáka zklamala a Železný půlměsíc na tom naštěstí nic nezměnil. Musím se ale přiznat, že tentokrát mi docela dlouho trvalo, než jsem se do knihy začetl. Přecijen předchozí díly jsem četl před nějakými třemi lety a za tu dobu mi již vyfičely z hlavy, takže chvíli trvalo, než jsem se zorientoval. Navíc mi příběh přišel mnohem méně ucelený než v předchozích dílech, přišlo mi to takové bez cíle, v podstatě Báthory a jeho společníci prchají a… nic, jen sledujeme, jak se jim náhodně dějí různé věci. Ale je to Červenák a jak někdo trefně řekl, ten by dokázal čtivě napsat i telefonní seznam. Navíc zjišťuji, že mi Kornel pomalu začíná přirůstat k srdci a to jsem ho měl dříve za jednoho ze slabších autorových hrdinů.... celý text

Morphin Red 2015, Petr Heteša

Zatím nejlepší Hetešova kniha. Klasicky hetešovsky čtivé a vtipné, s přirozenými dialogy a promyšleným, zamotaným příběhem, který mi přitom nepřišel zbytečně překombinovaný a nikdy jsem neztratil nit. Oproti předchozím knihám to má taky konečně trochu originální, propracované a sympatické postavy (protože jestli něco vždy bylo Hetešovou slabinou, tak nepřiliš zajímaví hlavní hrdinové, většinou jeden jako druhý). Kromě nich sledujeme od začátku i další dějové linie, např. hlavní záporáky (takže sice od začátku víme, kdo za vším stojí a o co jde, ale napětí to příběhu rozhodně neubírá), policejní vyšetřování nebo staré deníkové zápisky hlavní hrdinky z detenčního zařízení pro mladistvé (v nichž je dost syrově popsáno, jak to vlastně všechno začalo). Prostě nemám co vytknout, přečetl jsem to jedním dechem.... celý text

Ohnivé znamenie 2015, Juraj Červenák

Ruská ruleta 2011, Petr Heteša

Popravdě, Heteša má u Brokilonu sestupnou tendenci. Démoni byli naprostá bomba, Nevermore Baltimore bylo už "jen" skvělé, Ruská ruleta je pouze dobrá. Co mi na tom nejvíc vadilo: Až do poloviny jsem prakticky ani nemohl tušit, kam se příběh bude ubírat. Akorát na začátku je jakýsi prolog o nějakých dvou soškách, pak už se hlavnímu hrdinovi jen ztrácí mrtvoly z jeho krematoria, přičemž ten se (dlouhou dobu neúspěšně) snaží přijít na to proč. Jinak se prvních dvě stě stran neděje nic dramatického. A když se to pak rozjede, je to takové bez šťávy - prostě Démoni i Nevermore Baltimore byli jízda až do konce plná zvratů, napětí a akce, tohle tady trochu chybí. Ten konec mi pak přijde vyloženě zabitý. Mohla z něj být napínavá akční sekvence a ono nic. Co dál: hlavní hrdina je celkem v pohodě, ale že by mi nějak přirostl k srdci se taky říct nedá. Dialogy taky nic moc, když to porovnám třeba s Démony. Změna prostředí Hetešovi taky podle mě moc neprospěla. Tu ruskou studenou atmosféru a typické hlášky typu "Posaď se, dáme vodku" moc nemusím. Amerika mi přijde lepší :) Ani jedna z těch věcí sice neznamená, že by se Ruská ruleta četla špatně (přečteno za tři dny), ale stejně mi na jazyku zůstává taková divná pachuť... Že to prostě mohlo být o dost lepší.... celý text

Capricorn 70 2015, * antologie

Vynikající sbírka, která baví celou dobu a neobsahuje jedinou povídku, u níž byste si říkali, že tam nemá co dělat. Snad jedině u JWP jsem občas zíval nudou. Potěšily hlavně moji oblíbenci Heteša a Šlechta, ale i ostatní (mě převážně neznámí) autoři přispěli velmi dobrými povídkami a nalákali mě na svoji tvorbu.... celý text

Stezky krve 2001, Ivana Kuglerová
odpad!

Tak jsem asi četl jinou knihu než ostatní. Neoriginální klasická fantasy, zoufale nenápaditá, s nudným příběhem, nezajímavými postavami, světem bez atmosféry, atd. takhle by šlo pokračovat dál. Přečetl jsem to na jeden zátah při cestě vlakem, ale strašlivě jsem se u toho nudil a dočetl jsem to jen ze zvědavosti, jestli je to tak strašné až do konce. Naštěstí je to celkem krátké, ale i tak mi subjektivně přišlo, že to má snad tisíc stran, jak jsem u toho trpěl. Ten styl se spoustou popisů a sáhodlouhých odstavců klidně přes půl stránky mě doslova ubíjel a ke konci už jsem přeskakoval celé věty. Kdybych na tu knihu narazil tak o sedm let dřív v době, kdy jsem začínal číst fantasy, možná by se mi to líbilo víc, ale teď už ani náhodou, fakt sorry.... celý text