Sigurd_Lesandi
přečtené 316
Nocturno pro Erika
2025,
Eva Pospíšilová
Na to, jak je příběh dlouhý, jsem první polovinu zhltl jako nic a pevně věřil, že toto bude nejlepší kniha tohoto roku. Nakonec se ale nakupily věci, které její hodnocení rapidně snížily… Prvně ale k tomu dobrému. Po delší době jsem si přečetl opravdu skvělý hate to love příběh. Říci, že se Erik s Kasperem na počátku nesnášejí, by bylo možná lehce nadnesené, ale blízko k sobě tedy rozhodně nemají. Autorky se ale vyhly klasické formě: „Během toho, co jsem ti dával pod polštář škorpióna, jsem si uvědomil, že tě vlastně miluju.“ Vztah mezi oběma postavami se postupně měnil a bylo krásně vidět, jak si mezi sebou budují vztah. I když bych ani s jedním z jejich rodičů nechtěl mít nic společného, jako postavy se tedy rozhodně povedli. Na začátku jsem se bál, že budou mít každý prakticky jednu povahovou vlastnost, ale v průběhu se ukázali jako propracované a kompletní postavy. I ve fázích, ve kterých by bylo poměrně snadné udělat z nich nejhorší rodiče na světě, se autorkám podařilo nastínit fakt, že většinou není ani jedna strana zcela bez viny. Prostředí bylo také jedna báseň. Jsem sice typ člověka, který se nejraději vyplácne jako lachtan na pláži, kde ho za týden jen seškrábnete z lehátka, ale sem bych si na dovolenou zajel. To tedy máme dobrou romantiku, skvělé postavy i prostředí, tak z jakého důvodu jsem ty dva body ubral? Tak zaprvé, autorkám nikdo neřekl, že vztah mezi dvěma nevlastními sourozenci (kteří spolu nemají vskutku společného nic) se nedá považovat za incest. V životě jsem nezažil, aby se nějaká podobná banalita řešila tolik hodin. Neberte mě špatně, já chápu, že to tam padlo, kor i když je Erik slavná osobnost a bulvár by to určitě řešil, jenže tady budete poslouchat dobrých 12 hodin o Kasperových hysterických záchvatech, protože on má rád svého „bratra“. Ještě kdyby se znali opravdu od útlého věku, ale oni se poznali doslova pár měsíců předtím, než se dali dohromady. Přijde to prosím opravdu někomu tak divné a pobuřující? Druhý důvod snížení hodnocení bych popsal jako „čekání před bouří“. Všichni to moc dobře známe – ten moment v knize, kdy vy moc dobře víte, že jen čekáte na ten okamžik, kdy se všechno pokazí a konečně začne ta akce. No, jenže tady budete čekat dalších dobrých 5 hodin, i když se nebude dít prakticky nic. Já mám z jedné strany rád i takové pohodové čtení, kdy mají postavy chvilku klid, ale sakra, tolik klidu nemají ani děti o prázdninách. Díky skvělému namluvení bych nad tím nakonec i mávl rukou, ale po tom, co přišel závěr knihy, jim to tedy rozhodně neodpustím. Nechápu, proč jsem musel poslouchat nekonečnou pasáž, aby následné rozuzlení trvalo doslova třicet minut. Toť vše. Vy opravdu budete čekat 24 hodin knihy, aby se celý závěr utnul bez jakéhokoli vhodného zakončení v třiceti minutách. Prakticky nic extra se nedozvíte. Upřímně mě to mrzí, protože jsem si velkou část knihy neskutečně užil, a nakonec si stále stojím za tím, že stojí za přečtení/poslech, bohužel se ale objevilo několik faktorů, které mi ji nakonec docela zkazily.... celý text
Začátky a konce
2025,
Jan Kucin
Jedná se o kratičký příběh odehrávající se 20 let před událostmi první knihy série Koruna snů – ,,Když padaly hvězdy" a já můžu říct, že mě na sérii jedině nalákal. Jak sám autor uvádí, je jedno, jestli si touto novelou doplníte informace v průběhu čtení série, nebo půjdete naprosto poslepu jako já. Tak či tak si ji užijete. Co mě nadchlo nejvíce, jsou postavy. I přes tak málo stran jsou totiž propracované, zábavné, mají hloubku a rozhodně nejsou jednotvárné. Ba naopak, ačkoliv jsem s nimi strávil jen chvilku, mám pocit, že je všechny znám už dlouho. Najdete zde hodně dialogů, což někomu možná může vadit, mně díky tomu příběh mnohem rychleji utíkal. Pokud vás tedy tato série od českého autora zaujala, určitě vám tuto novelku, kterou si můžete zdarma stáhnout, doporučuji.... celý text
Prežila len jediná
2025,
Riley Sager (p)
Přiznám se, že jsem byl ke knize zpočátku skeptický. Ne z nějakého konkrétního důvodu, jen jsem se tak nějak bál, aby se z ní nakonec nevyklubala nějaká duchařská slátanina. No, nemohl jsem být daleko od pravdy. Jak to mám rád, začnu zde u hlavní postavy. Kit určitě mnohým z vás nesedne a ani já nemůžu říct, že bych ji chtěl za kamarádku, ale i tak se mi jako hlavní postava líbila. V dnešní době samozřejmě nemůžeme mít hlavní postavu thrilleru bez hrozného životního traumatu, toto však nebylo nijak na sílu. Ano, Kit se stalo něco, co ji trápilo, ale snažila se jít dál tak, jak to bylo možné, a k celkovému příběhu se to hodilo. Co mě dostalo nejvíce, byly všechny ty zvraty. První půlka knihy je celkem poklidná. Četla se dobře, ale že bych se přehnaně bavil, se také říci nedá. Jenže pak to přišlo. Od jednoho momentu na vás autor začne házet jeden zásadní zvrat za druhým a než se stačíte nadechnout, už po vás hodí další. Ať už to bude znít egoisticky či nikoliv, dlouho se mi nestalo, abych byl u thrilleru tak moc překvapený. V úplném závěru ale přišel moment, kdy mě zvrat paradoxně zklamal. Jako jediný působil zbytečně na sílu a myslím, že by příběh dozněl lépe bez něj. U začínajícího autora bych za to bod nestrhl, ale u někoho jako je Sager, to už udělám. Celkově jsem si knihu neskutečně užil a myslím, že má dokonce dobré šance na umístění v žebříčku nejlepších knih tohoto roku.... celý text
Prokletí Salemu
2024,
Stephen King
Jak už tady u mě asi víte, můj vztah s Kingem se dá označit za… složitý (taky mám pocit, že takhle začíná každá moje recenze na jeho knihy), buď jak buď, tato kniha je úžasná. Co musím vyzdvihnout hned na začátku, jsou postavy. Na začátku jsem se trochu zděsil, protože v jedné části jich na vás King vyvalí asi 20, ale nemusíte se bát, ono se to velmi rychle omezí na úzký okruh. Skvělé bylo, jak všechny postavy skutečně zapadaly do městečka, které autor vytvořil. Nepůsobilo to prvoplánově, ale naopak tak, jako by King nejprve vytvořil fungující město, a pak teprve na něj narouboval příběh. O to víc se mi pak líbilo, jak se všemi postavami v příběhu naložil, nenechalo mě to chvíli v klidu a nutilo mě to poslouchat dál a dál. Když už jsem u toho poslechu, tak jen pár pochvalných slov na adresu interpreta, protože ten svou práci zvládl na výbornou a celému příběhu dodal temnou a tíživou atmosféru. I přes skvělý vývoj jsem se bál konce, protože právě tam mě King vždy nejvíce zklamal, ale tady nic takového nepřišlo. Konečně jsme se vyhnuli vystupňování příběhu a jeho následnému zabití naprosto nudným, odfláknutým a nelogickým koncem (když tak si přečtěte Outsidera). Tady to dávalo smysl, bylo to dobře vystupňované a pořád v mezích uvěřitelnosti vzhledem k postavám. A když už vám já básním o nějaké knize od Kinga, tak víte, že bude fakt dobrá! (nebo hrozná, posuďte raději sami.)... celý text
Paříž Katakomby
2017,
Jeremy Bates
Když už tato kniha přežila za posledních 6 let celkem 6 čistek mé knihovny, tak konečně uzrál čas si ji přečíst. Ihned na počátku mě potěšily dva fakty. Za prvé je celá kniha psána opravdu svižným a příjemným jazykem, díky čemuž hezky plyne, a za druhé jsme se do katakomb dostali už po prvních padesáti stranách. Čili zbytečného okecávání se tu určitě nemusíte bát. Ačkoliv bylo mé nadšení opravdu vysoké, nakonec trochu uvadlo. Očekával jsem totiž příběh o ztrátě v katakombách, který bude tlačit především na psychiku. Nebudu vám nic spoilerovat, ale pokud čekáte něco podobného, jste tu špatně. Příběh se naopak zvrhne do místy až groteskně přitaženého sci-fi, což mě bohužel úplně nenadchlo. Autor k tomu bůhvíproč rozhodl vám hned v prologu prozradit, jak to s našimi postavami dopadne, což jsem doteď opravdu nepochopil. Nevím, zda to byl pokus o překvapení typu: „Jaaaj, já úplně zapomněl, co se jim stane. Ten autor je ale srandista.“ No, já nezapomněl, a postavy, ačkoliv samy o sobě nejsou špatně zpracované, mě až tak moc netankovaly. Je ale pravda, že pokud se přes určitou grotesknost příběhu přenesete, tak si ten konec můžete jako já poměrně užít. Nejvíce mě mrzí, že autor má očividně perfektní vlohy pro napsání příběhu z tohoto prostředí, jen se to tady bohužel stočilo špatným směrem. Pokud vám kniha jako mně už dlouho leží v polici a stále vás láká, přečtěte si ji – není to perfektní příběh, ale hrozný zase také ne. Pokud si jí ale nejste jistí, s jejím vynecháním opravdu o nic nepřijdete.... celý text
Zločin a trest
2022,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Pokud mám v hlavě zarytou nějakou knihu jako „tu klasiku“, pak je to přesně tato. Nečetl jsem žádný jiný příběh, který by tak perfektně dokázal vykreslit atmosféru špinavého a temného hlavního města Ruska v 19. století. Pokud vás o tomto místě a jeho kulisách minulého století zajímá trochu víc, určitě neváhejte. Dobově věrohodné charaktery, jejich tematizované a uvěřitelné problémy, fungování policie či lichvářství, vývoj psychiky, otázky svědomí a morálky – to vše zde najdete. Co se týče příběhu, trochu to tu za mě pokulhává. Ne, že by byl vyloženě špatný, jen by mohl být za normálních okolností o polovinu kratší. Mně to v důsledku ani tak moc nevadilo, protože mě i děj nijak neposouvající pasáže z historického hlediska bavily, ale pokud vás toto neláká, dejte si tu trochu pozor. Z těchto důvodů je příběh to jediné, za co zde mohu bod strhnout. Pořád si však myslím, že by si měl tuto knihu minimálně pro ten kontext přečíst každý, neboť rozhodně stojí za to.... celý text
(Po)hádky & zázraky
2025,
Adam Šindler
Když jsem tuto sbírku dostal, nečekal jsem nic víc než bezduchou erotiku. Tu jsem sice dostal, ale navíc jsem byl poměrně příjemně překvapen! Autor vám nabídne celkem 3 povídky, z nichž je každá delší i lepší než ta předešlá. S první jsem nebyl úplně spokojen, protože z ní bylo cítit, že byla psána jen za účelem jednoho vtipu v závěru, který mě sice pobavil, ale ne tak moc, aby dodal legitimitu celé povídce. U druhé už ale přišlo překvapení, protože kromě té erotiky se jednalo o propracovaný, vtipný a milý příběh. Největší zvrat nastal však u poslední, protože jsem zde dostal opravdu povedený a propracovaný příběh. Nejedná se o nejlepší příběh, který jsem kdy četl, to mu ale na kvalitě nikterak neubírá. Díky jeho délce se můžete více seznámit s postavami, které jsem si opravdu oblíbil. Autorovi se podařilo dosáhnout stavu, kdy máte pocit, že oba charaktery znáte už několik let. Byly komplexní a v příběhu se celou dobu chovaly přesně tak, jak bych od nich konkrétně čekal. Z tohoto příběhu bych si opravdu rád přečetl pokračování. Suma sumárum, pokud hledáte něco peprného, ale stále propracovaného a čtivého, mohu tuto sbírku doporučit.... celý text
Milostné strasti nebožtíků
2024,
Džundži Itó
Jak to již poslední léta bývá, tak i tato Junjiho sbírka obsahuje jeden hlavní a pár menších příběhů. Co se týče hlavního, vyprávějícího právě o strastech nebožtíků, byl rozhodně nejlepší. Nápad i jeho zpracování byly na jedničku a postavy mě bavily. Mnoho čtenářů si stěžuje na jeho ukončení, což takto… je to uspokojivý konec? Ne. Urazil mě? Taky ne. Spíš se jedná o klasického Ita, který vyšperkuje skvělý příběh a konec odflákne na dvou stranách. Osobně bych rád měl na konci nějaké lepší uzavření, ale zároveň si myslím, že tento konec dodává také příběhu určité kouzlo. Větší problém mám s ostatními povídkami. Netuším, zda tyto sbírky vycházejí stejně i v zahraničí, nebo se příběhy takto mixují jen u nás, ale tady mi to nepřišlo moc šťastné. U větších příběhů jako Spirála nebo Tomie jsou plusové příběhy na konci příjemným osvěžením, tady to ale působí jen jako nepovedený pokus zvětšit číslo stran. Nápad domu iluzorních bolestí se mi sice moc líbil, ale tady už zpracování a čtivost pokulhávaly. Nejvíce si čtenáři stěžují na dvojici povídek o podivných sourozencích, a i já musím souhlasit. V netflixovém seriálovém zpracování mi to nevadilo, ale tady se z nich staly jen zmotané, nelogické a na nic nenavazující příběhy. Je to ale hrozná sbírka? Určitě ne, pořád je to manga, která se vždy bude číst aspoň trochu svižně a zábavně, ale když vím, jaká kouzla umí Junji vytvořit, tak je toto opravdu slabé.... celý text
Šest rakví
2024,
Angela Marsons
Nevím, jak to Marsons pořád dělá, ale opět se jí podařilo vytvořit úžasný, napínavý a originální příběh, který mě až do konce nepustil. Asi se už budu opakovat, ale přece jen jsme již u 16. dílu (a venku je i 17.) a psát tyto recenze je stále těžší, protože bych mohl o postavách a zápletkách jen básnit pořád dokola. Vývoj postav je to hlavní, co na této sérii tak miluju, protože jsem zkrátka nikdy tak komplexní a propracovanou sérii nečetl. V tomto díle se to projevilo u jedné z hlavních postav, kterou jsem měl vždy velmi rád, ale teď mi začala fakt vadit. A já to miluju! Má to hlavu a patu, hodí se to k charakteru té postavy a dává to skvělé téma pro budoucí díly. Zápletka byla také úžasná. Autorce se podařilo najít skvělou rovnováhu mezi řešeným případem a útěkem Simese, takže se tyto dvě linie nebily, ale naopak doplňovaly. Vraha se mi odhadnout podařilo, ale celé rozuzlení mě nakonec překvapilo. Rozhodně se tento díl povedl a už se strašně těším, až se brzy pustím do toho následujícího.... celý text
Jinými slovy... vražda
2025,
Josh Lanyon
Nějak vám nevím. Hrozně jsem se na pokračování této série těšil, ale zase nejsem úplně uspokojený. V minulém díle mi přišlo vyšetřování takové zvláštní, a zde v podstatě úplně vymizelo. Ano, stále se jedná o detektivku, ale už ne o tu, jakou byla v prvním díle. Christopher zde již ani v nejmenším nevystupuje jako hlavní vyšetřovatel, a ačkoliv se vám autorka celou dobu snaží vnutit, že to velké vyšetřování přijde, tak ono prostě nepřijde. Příběh je tak založen přesně na tom, o čem se točil i předešlý díl, což – vzhledem k tomu, že to autorka již vyčerpala – nelze považovat za zrovna strhující. Závěr mě taky úplně nepotěšil, protože Kit přišel na celé rozuzlení pouze náhodou, a ne žádným svým vlastním přičiněním. Jediné, co příběh udržovalo nad pomyslnou hladinou jednohvězdičkových knih, byly hlavní postavy, které mám zkrátka rád – přece jen to čtu právě díky nim. Bohužel se samy úplně nikam moc neposunuly. Mohlo by se jednat o fajn vycpávkový díl, ve kterém si autorka připravuje půdu pro další díly, ale vzhledem k tomu, že takový byl v podstatě již ten minulý, nevím, jak moc si chce autorka tu půdu ještě připravovat. Suma sumárum, rozhodně to není velká katastrofa, ale spíše další propadnutí pro mou oblíbenou sérii.... celý text
Hodná holka
2025,
Michelle Dunne
Konečně! Poslední dobou jsem měl problém najít nějaký originální thriller, ale tady se mi to konečně povedlo. Příběh je tak trochu stavěn na pozici nevěrohodného vypravěče – sice víte, že Grace je tak nějak magor, ale kde přesně leží pravda, se ukáže až na konci. To mě strašně bavilo. Postupně odkrýváte střípky tajemství, které spolu nakonec dokonale zapadnou. V první polovině jsem si nebyl jistý, jakým směrem se bude příběh ubírat, protože je psaný takovým velmi uvolněným a oddechovým stylem, a bál jsem se, aby se to celé neotočilo do přitaženého wattpadového závěru. Naštěstí se stal pravý opak a dostal jsem napínavý konec plný zvratů, a pokud k tomu přičteme ještě ten uvolněný styl, kterým je celý příběh psaný, tak to prostě chcete. Pokud hledáte napínavý, ale stále oddechový příběh na léto, tak Hodnou holku mohu jedině doporučit!... celý text
Počátky emancipace žen v Čechách: Dívčí vzdělání a ženské spolky v Praze v 19. století
2005,
Marie Bahenská