Sigurd_Lesandi komentáře u knih

Na to, jak je příběh dlouhý, jsem první polovinu zhltl jako nic a pevně věřil, že toto bude nejlepší kniha tohoto roku. Nakonec se ale nakupily věci, které její hodnocení rapidně snížily…
Prvně ale k tomu dobrému. Po delší době jsem si přečetl opravdu skvělý hate to love příběh. Říci, že se Erik s Kasperem na počátku nesnášejí, by bylo možná lehce nadnesené, ale blízko k sobě tedy rozhodně nemají. Autorky se ale vyhly klasické formě: „Během toho, co jsem ti dával pod polštář škorpióna, jsem si uvědomil, že tě vlastně miluju.“ Vztah mezi oběma postavami se postupně měnil a bylo krásně vidět, jak si mezi sebou budují vztah.
I když bych ani s jedním z jejich rodičů nechtěl mít nic společného, jako postavy se tedy rozhodně povedli. Na začátku jsem se bál, že budou mít každý prakticky jednu povahovou vlastnost, ale v průběhu se ukázali jako propracované a kompletní postavy. I ve fázích, ve kterých by bylo poměrně snadné udělat z nich nejhorší rodiče na světě, se autorkám podařilo nastínit fakt, že většinou není ani jedna strana zcela bez viny.
Prostředí bylo také jedna báseň. Jsem sice typ člověka, který se nejraději vyplácne jako lachtan na pláži, kde ho za týden jen seškrábnete z lehátka, ale sem bych si na dovolenou zajel. To tedy máme dobrou romantiku, skvělé postavy i prostředí, tak z jakého důvodu jsem ty dva body ubral? Tak zaprvé, autorkám nikdo neřekl, že vztah mezi dvěma nevlastními sourozenci (kteří spolu nemají vskutku společného nic) se nedá považovat za incest. V životě jsem nezažil, aby se nějaká podobná banalita řešila tolik hodin. Neberte mě špatně, já chápu, že to tam padlo, kor i když je Erik slavná osobnost a bulvár by to určitě řešil, jenže tady budete poslouchat dobrých 12 hodin o Kasperových hysterických záchvatech, protože on má rád svého „bratra“. Ještě kdyby se znali opravdu od útlého věku, ale oni se poznali doslova pár měsíců předtím, než se dali dohromady. Přijde to prosím opravdu někomu tak divné a pobuřující? Druhý důvod snížení hodnocení bych popsal jako „čekání před bouří“. Všichni to moc dobře známe – ten moment v knize, kdy vy moc dobře víte, že jen čekáte na ten okamžik, kdy se všechno pokazí a konečně začne ta akce. No, jenže tady budete čekat dalších dobrých 5 hodin, i když se nebude dít prakticky nic. Já mám z jedné strany rád i takové pohodové čtení, kdy mají postavy chvilku klid, ale sakra, tolik klidu nemají ani děti o prázdninách. Díky skvělému namluvení bych nad tím nakonec i mávl rukou, ale po tom, co přišel závěr knihy, jim to tedy rozhodně neodpustím. Nechápu, proč jsem musel poslouchat nekonečnou pasáž, aby následné rozuzlení trvalo doslova třicet minut. Toť vše. Vy opravdu budete čekat 24 hodin knihy, aby se celý závěr utnul bez jakéhokoli vhodného zakončení v třiceti minutách. Prakticky nic extra se nedozvíte. Upřímně mě to mrzí, protože jsem si velkou část knihy neskutečně užil, a nakonec si stále stojím za tím, že stojí za přečtení/poslech, bohužel se ale objevilo několik faktorů, které mi ji nakonec docela zkazily.

Přiznám se, že jsem byl ke knize zpočátku skeptický. Ne z nějakého konkrétního důvodu, jen jsem se tak nějak bál, aby se z ní nakonec nevyklubala nějaká duchařská slátanina. No, nemohl jsem být daleko od pravdy.
Jak to mám rád, začnu zde u hlavní postavy. Kit určitě mnohým z vás nesedne a ani já nemůžu říct, že bych ji chtěl za kamarádku, ale i tak se mi jako hlavní postava líbila. V dnešní době samozřejmě nemůžeme mít hlavní postavu thrilleru bez hrozného životního traumatu, toto však nebylo nijak na sílu. Ano, Kit se stalo něco, co ji trápilo, ale snažila se jít dál tak, jak to bylo možné, a k celkovému příběhu se to hodilo.
Co mě dostalo nejvíce, byly všechny ty zvraty. První půlka knihy je celkem poklidná. Četla se dobře, ale že bych se přehnaně bavil, se také říci nedá. Jenže pak to přišlo. Od jednoho momentu na vás autor začne házet jeden zásadní zvrat za druhým a než se stačíte nadechnout, už po vás hodí další. Ať už to bude znít egoisticky či nikoliv, dlouho se mi nestalo, abych byl u thrilleru tak moc překvapený.
V úplném závěru ale přišel moment, kdy mě zvrat paradoxně zklamal. Jako jediný působil zbytečně na sílu a myslím, že by příběh dozněl lépe bez něj. U začínajícího autora bych za to bod nestrhl, ale u někoho jako je Sager, to už udělám.
Celkově jsem si knihu neskutečně užil a myslím, že má dokonce dobré šance na umístění v žebříčku nejlepších knih tohoto roku.

Jak už tady u mě asi víte, můj vztah s Kingem se dá označit za… složitý (taky mám pocit, že takhle začíná každá moje recenze na jeho knihy), buď jak buď, tato kniha je úžasná.
Co musím vyzdvihnout hned na začátku, jsou postavy. Na začátku jsem se trochu zděsil, protože v jedné části jich na vás King vyvalí asi 20, ale nemusíte se bát, ono se to velmi rychle omezí na úzký okruh. Skvělé bylo, jak všechny postavy skutečně zapadaly do městečka, které autor vytvořil. Nepůsobilo to prvoplánově, ale naopak tak, jako by King nejprve vytvořil fungující město, a pak teprve na něj narouboval příběh. O to víc se mi pak líbilo, jak se všemi postavami v příběhu naložil, nenechalo mě to chvíli v klidu a nutilo mě to poslouchat dál a dál.
Když už jsem u toho poslechu, tak jen pár pochvalných slov na adresu interpreta, protože ten svou práci zvládl na výbornou a celému příběhu dodal temnou a tíživou atmosféru.
I přes skvělý vývoj jsem se bál konce, protože právě tam mě King vždy nejvíce zklamal, ale tady nic takového nepřišlo. Konečně jsme se vyhnuli vystupňování příběhu a jeho následnému zabití naprosto nudným, odfláknutým a nelogickým koncem (když tak si přečtěte Outsidera). Tady to dávalo smysl, bylo to dobře vystupňované a pořád v mezích uvěřitelnosti vzhledem k postavám.
A když už vám já básním o nějaké knize od Kinga, tak víte, že bude fakt dobrá! (nebo hrozná, posuďte raději sami.)

Když už tato kniha přežila za posledních 6 let celkem 6 čistek mé knihovny, tak konečně uzrál čas si ji přečíst.
Ihned na počátku mě potěšily dva fakty. Za prvé je celá kniha psána opravdu svižným a příjemným jazykem, díky čemuž hezky plyne, a za druhé jsme se do katakomb dostali už po prvních padesáti stranách. Čili zbytečného okecávání se tu určitě nemusíte bát.
Ačkoliv bylo mé nadšení opravdu vysoké, nakonec trochu uvadlo. Očekával jsem totiž příběh o ztrátě v katakombách, který bude tlačit především na psychiku. Nebudu vám nic spoilerovat, ale pokud čekáte něco podobného, jste tu špatně. Příběh se naopak zvrhne do místy až groteskně přitaženého sci-fi, což mě bohužel úplně nenadchlo.
Autor k tomu bůhvíproč rozhodl vám hned v prologu prozradit, jak to s našimi postavami dopadne, což jsem doteď opravdu nepochopil. Nevím, zda to byl pokus o překvapení typu: „Jaaaj, já úplně zapomněl, co se jim stane. Ten autor je ale srandista.“ No, já nezapomněl, a postavy, ačkoliv samy o sobě nejsou špatně zpracované, mě až tak moc netankovaly.
Je ale pravda, že pokud se přes určitou grotesknost příběhu přenesete, tak si ten konec můžete jako já poměrně užít.
Nejvíce mě mrzí, že autor má očividně perfektní vlohy pro napsání příběhu z tohoto prostředí, jen se to tady bohužel stočilo špatným směrem.
Pokud vám kniha jako mně už dlouho leží v polici a stále vás láká, přečtěte si ji – není to perfektní příběh, ale hrozný zase také ne. Pokud si jí ale nejste jistí, s jejím vynecháním opravdu o nic nepřijdete.

Jedná se o kratičký příběh odehrávající se 20 let před událostmi první knihy série Koruna snů – ,,Když padaly hvězdy" a já můžu říct, že mě na sérii jedině nalákal. Jak sám autor uvádí, je jedno, jestli si touto novelou doplníte informace v průběhu čtení série, nebo půjdete naprosto poslepu jako já. Tak či tak si ji užijete.
Co mě nadchlo nejvíce, jsou postavy. I přes tak málo stran jsou totiž propracované, zábavné, mají hloubku a rozhodně nejsou jednotvárné. Ba naopak, ačkoliv jsem s nimi strávil jen chvilku, mám pocit, že je všechny znám už dlouho.
Najdete zde hodně dialogů, což někomu možná může vadit, mně díky tomu příběh mnohem rychleji utíkal.
Pokud vás tedy tato série od českého autora zaujala, určitě vám tuto novelku, kterou si můžete zdarma stáhnout, doporučuji.

Pokud mám v hlavě zarytou nějakou knihu jako „tu klasiku“, pak je to přesně tato.
Nečetl jsem žádný jiný příběh, který by tak perfektně dokázal vykreslit atmosféru špinavého a temného hlavního města Ruska v 19. století. Pokud vás o tomto místě a jeho kulisách minulého století zajímá trochu víc, určitě neváhejte.
Dobově věrohodné charaktery, jejich tematizované a uvěřitelné problémy, fungování policie či lichvářství, vývoj psychiky, otázky svědomí a morálky – to vše zde najdete.
Co se týče příběhu, trochu to tu za mě pokulhává. Ne, že by byl vyloženě špatný, jen by mohl být za normálních okolností o polovinu kratší. Mně to v důsledku ani tak moc nevadilo, protože mě i děj nijak neposouvající pasáže z historického hlediska bavily, ale pokud vás toto neláká, dejte si tu trochu pozor.
Z těchto důvodů je příběh to jediné, za co zde mohu bod strhnout. Pořád si však myslím, že by si měl tuto knihu minimálně pro ten kontext přečíst každý, neboť rozhodně stojí za to.

Když jsem tuto sbírku dostal, nečekal jsem nic víc než bezduchou erotiku. Tu jsem sice dostal, ale navíc jsem byl poměrně příjemně překvapen!
Autor vám nabídne celkem 3 povídky, z nichž je každá delší i lepší než ta předešlá. S první jsem nebyl úplně spokojen, protože z ní bylo cítit, že byla psána jen za účelem jednoho vtipu v závěru, který mě sice pobavil, ale ne tak moc, aby dodal legitimitu celé povídce.
U druhé už ale přišlo překvapení, protože kromě té erotiky se jednalo o propracovaný, vtipný a milý příběh.
Největší zvrat nastal však u poslední, protože jsem zde dostal opravdu povedený a propracovaný příběh. Nejedná se o nejlepší příběh, který jsem kdy četl, to mu ale na kvalitě nikterak neubírá. Díky jeho délce se můžete více seznámit s postavami, které jsem si opravdu oblíbil. Autorovi se podařilo dosáhnout stavu, kdy máte pocit, že oba charaktery znáte už několik let. Byly komplexní a v příběhu se celou dobu chovaly přesně tak, jak bych od nich konkrétně čekal. Z tohoto příběhu bych si opravdu rád přečetl pokračování.
Suma sumárum, pokud hledáte něco peprného, ale stále propracovaného a čtivého, mohu tuto sbírku doporučit.

Jak to již poslední léta bývá, tak i tato Junjiho sbírka obsahuje jeden hlavní a pár menších příběhů. Co se týče hlavního, vyprávějícího právě o strastech nebožtíků, byl rozhodně nejlepší. Nápad i jeho zpracování byly na jedničku a postavy mě bavily. Mnoho čtenářů si stěžuje na jeho ukončení, což takto… je to uspokojivý konec? Ne. Urazil mě? Taky ne. Spíš se jedná o klasického Ita, který vyšperkuje skvělý příběh a konec odflákne na dvou stranách. Osobně bych rád měl na konci nějaké lepší uzavření, ale zároveň si myslím, že tento konec dodává také příběhu určité kouzlo.
Větší problém mám s ostatními povídkami. Netuším, zda tyto sbírky vycházejí stejně i v zahraničí, nebo se příběhy takto mixují jen u nás, ale tady mi to nepřišlo moc šťastné. U větších příběhů jako Spirála nebo Tomie jsou plusové příběhy na konci příjemným osvěžením, tady to ale působí jen jako nepovedený pokus zvětšit číslo stran.
Nápad domu iluzorních bolestí se mi sice moc líbil, ale tady už zpracování a čtivost pokulhávaly. Nejvíce si čtenáři stěžují na dvojici povídek o podivných sourozencích, a i já musím souhlasit. V netflixovém seriálovém zpracování mi to nevadilo, ale tady se z nich staly jen zmotané, nelogické a na nic nenavazující příběhy.
Je to ale hrozná sbírka? Určitě ne, pořád je to manga, která se vždy bude číst aspoň trochu svižně a zábavně, ale když vím, jaká kouzla umí Junji vytvořit, tak je toto opravdu slabé.

Nevím, jak to Marsons pořád dělá, ale opět se jí podařilo vytvořit úžasný, napínavý a originální příběh, který mě až do konce nepustil.
Asi se už budu opakovat, ale přece jen jsme již u 16. dílu (a venku je i 17.) a psát tyto recenze je stále těžší, protože bych mohl o postavách a zápletkách jen básnit pořád dokola. Vývoj postav je to hlavní, co na této sérii tak miluju, protože jsem zkrátka nikdy tak komplexní a propracovanou sérii nečetl. V tomto díle se to projevilo u jedné z hlavních postav, kterou jsem měl vždy velmi rád, ale teď mi začala fakt vadit. A já to miluju! Má to hlavu a patu, hodí se to k charakteru té postavy a dává to skvělé téma pro budoucí díly.
Zápletka byla také úžasná. Autorce se podařilo najít skvělou rovnováhu mezi řešeným případem a útěkem Simese, takže se tyto dvě linie nebily, ale naopak doplňovaly.
Vraha se mi odhadnout podařilo, ale celé rozuzlení mě nakonec překvapilo. Rozhodně se tento díl povedl a už se strašně těším, až se brzy pustím do toho následujícího.

Nějak vám nevím. Hrozně jsem se na pokračování této série těšil, ale zase nejsem úplně uspokojený.
V minulém díle mi přišlo vyšetřování takové zvláštní, a zde v podstatě úplně vymizelo. Ano, stále se jedná o detektivku, ale už ne o tu, jakou byla v prvním díle. Christopher zde již ani v nejmenším nevystupuje jako hlavní vyšetřovatel, a ačkoliv se vám autorka celou dobu snaží vnutit, že to velké vyšetřování přijde, tak ono prostě nepřijde.
Příběh je tak založen přesně na tom, o čem se točil i předešlý díl, což – vzhledem k tomu, že to autorka již vyčerpala – nelze považovat za zrovna strhující. Závěr mě taky úplně nepotěšil, protože Kit přišel na celé rozuzlení pouze náhodou, a ne žádným svým vlastním přičiněním.
Jediné, co příběh udržovalo nad pomyslnou hladinou jednohvězdičkových knih, byly hlavní postavy, které mám zkrátka rád – přece jen to čtu právě díky nim. Bohužel se samy úplně nikam moc neposunuly. Mohlo by se jednat o fajn vycpávkový díl, ve kterém si autorka připravuje půdu pro další díly, ale vzhledem k tomu, že takový byl v podstatě již ten minulý, nevím, jak moc si chce autorka tu půdu ještě připravovat.
Suma sumárum, rozhodně to není velká katastrofa, ale spíše další propadnutí pro mou oblíbenou sérii.

Hned na začátku se nejprve přiznám, že jsem si knihu pořídil především kvůli univerzitnímu projektu, na kterém jsem pracoval, a tak je pravděpodobné, že jsem od knihy mohl očekávat něco jiného než běžný čtenář.
Očekával jsem takový přehled základních informací týkajících se současného českého feminismu – na jakých platformách dnes nejvíce funguje, jaké má cíle a postoje, jak chce těchto cílů dosáhnout apod. Toto jsem ale úplně nedostal. Přijde mi, že se kniha ve skutečnosti věnuje mnohem více problematice genderu (maskulinita × feminita) než feminismu. Jistě, i gender je rozhodně zajímavé téma a s feminismem jde většinou ruku v ruce, ale přišel mi zde až moc protlačený, a to na úkor ústředně zamýšleného tématu.
Celou publikaci bych tak spíše popsal jako knihu o genderu, kde je jako jedna z jeho podkategorií zmiňován i feminismus s nějakými zajímavostmi.
Zase rozhodně nechci říct, že by vám kniha nic nedala – to jedině naopak. Je zajímavá a obsahuje mnoho informací, ale zkrátka mi neposkytla to, co její obsah a titulní strana slibují.

Konečně! Poslední dobou jsem měl problém najít nějaký originální thriller, ale tady se mi to konečně povedlo.
Příběh je tak trochu stavěn na pozici nevěrohodného vypravěče – sice víte, že Grace je tak nějak magor, ale kde přesně leží pravda, se ukáže až na konci. To mě strašně bavilo. Postupně odkrýváte střípky tajemství, které spolu nakonec dokonale zapadnou.
V první polovině jsem si nebyl jistý, jakým směrem se bude příběh ubírat, protože je psaný takovým velmi uvolněným a oddechovým stylem, a bál jsem se, aby se to celé neotočilo do přitaženého wattpadového závěru. Naštěstí se stal pravý opak a dostal jsem napínavý konec plný zvratů, a pokud k tomu přičteme ještě ten uvolněný styl, kterým je celý příběh psaný, tak to prostě chcete.
Pokud hledáte napínavý, ale stále oddechový příběh na léto, tak Hodnou holku mohu jedině doporučit!

Ať už jste muž, nebo žena, tak si tuto knihu rozhodně musíte přečíst. Na začátku jsem úplně nevěděl, co od ní čekat, a trochu jsem se bál, že se bude jednat pouze o přehled nejrůznějších statistik, ale autorka dokázala toto téma zpracovat velmi odborným, ale stále poutavým způsobem.
Každé jednotlivé téma, které vás napadne, tu je: hospodářství, doprava, zdravotnictví, pracovní pozice, školství, společnost atd. Criado Perez se dotkla každého myslitelného tématu, které by mě osobně nikdy ani nenapadlo. Občas tedy budete trochu pobaveně kroutit hlavou a jindy zase budete znepokojeni nad tím, jak je něco podobného v dnešní době možné.
To, čeho si na knize cením nejvíce, je, že mi v mnoha ohledech otevřela oči. Napadlo vás někdy, že by odhazování sněhu mohlo být sexistické? NE???? Tak si tu knihu, ať to zní jakkoliv irelevantně, přečtěte. Zároveň se ale autorka nikdy nesnaží nikoho moralizovat, pouze předkládá prostá fakta – a možná právě proto je to místy tak znepokojivé.
Nenechte se zmást, je to opravdu odborná kniha, kde autorka vyčerpala každou oblast až na dřeň. Je možné, že na vás budou některé kapitoly působit trochu zdlouhavějším dojmem, je ale potřeba, aby se tyto věci věděly.
Opravdu všemi deseti doporučuji.

Toto bylo skvělé.
Ačkoliv studuji historii, tak jsem se k podrobnějšímu rozboru Milady Horákové a její práce nikdy nedostal. Vždy jsem skončil jen u základních informací. Pokud jste na tom podobně a rádi byste to napravili, tak tato kniha je nejlepší volbou.
Autor čerpá jak z dobových pramenů, tak především z osobních zápisů Bohuslava a přímých rozhovorů s dcerou manželů Horakových. Dostanete tak velmi podrobný a autentický vhled do celého života Milady Horákové.
Celá kniha je zároveň velmi pěkně napsaná, takže se ani nemusíte bát toho, že se jedná o literaturu faktu.
Dejte si jen pozor v tom, že to není kniha točící se jen okolo Milady. Je to spíše příběh jejího života očima její rodiny, takže se autor věnuje podrobně i jejich životům. Díky tomu získáte informace ohledně okolního kontextu i toho, co se dělo několik let po její smrti.
Všemi deseti vám všem doporučuju.

Kniha působila velmi zábavným dojmem, u kterého věřím, že ve své domě musel skutečně pobavit i šokovat. Pro mě osobně však zábava skončila ještě dříve, než začala.
Do příběhu jsem se pustil především kvůli přání se pobavit, ale bohužel se to nestalo. Je napsaný poměrně zvláštním stylem, kdy se míchá groteska s poněkud duchaplnými vizemi, což tady dohromady zkrátka nefungovalo. Když už jsem si myslel, že se konečně zasměju, autor to zabil nic neříkajícím monologem, který na mě ve finále působil tak, že se hlupák snažil být chytrákem.
Jestli mě něco drželo nad vodou, byly do dobře propracované charaktery všech sester, které byly velmi dobře rozpoznatelné.
Vše se to ale hrozně pomalu táhne. Poprvé v životě jsem byl donucen si audioknihu zrychlit, a to hned na dvojnásobnou velikost.
Myšlenka v závěru nebyla vůbec špatná a do takového blázince se hodila, ale mé znudění už napravit nezvládla.
Rozhodně se jedná o zajímavý nápad, který by se mi z pera jiného autora mohl rozhodně líbit. V tomto podání ho ale já doporučit nemůžu.

Na kombinaci Irska a kulinářského umění jsem se hrozně těšil, bohužel opět nejsem úplně spokojený.
Poslední dobou má s Caplinouvou problém v tom, že umí sice vybrat velmi zajímavá témata i prostředí, ale nijak nám je nepředstaví. Prostředí Irska? Ano, na pár stranách se podíváme do Dublinu a v jedné kapitolce tam je dokonce moře! Pokud tyto dvě zmínky oddělám, mohlo se to s přehledem odehrávat na Šumavě. Já osobně si s Irskem spojuji především široká zelená pole, zde ani jedna zmínka…
Co se týče školy vaření, ta tam sice byla, ale nijak do hloubky. Pořád dokola jen čtete, že Hannah stojí v kuchyni, o něco se snaží a většinou se jí to nepovede. Neříkám, že měla autorka udělat z knihy kuchařku, to by se také asi nesetkalo u mnoha lidí s úspěchem, ale čekal jsem nějaké 2 mini recepty, případně nějaké typy/triky k vaření, když už se okolo toho točíme. Bohužel jsem v tomto nedostal nic.
Co bych ale rád vyzdvihl, je postava Hannah, ta se povedla. Bavila mě, byla propracovaná i uvěřitelná, a k tomu se mi moc líbil celý nápad, z jakého důvodu se na tuto cestu rozhodla vydat.
S čím mám naopak obrovský problém, je její vztah s Conorem. Ten totiž podle mě nemůže nikdy fungovat. Nevěřím mu ani za mák. Caplinová na konci jen ukázala, že se ti dva k sobě nehodí. Několikrát se zde opakuje určitá situace, u které nevěřím, že by Hannah nakonec nenaštvala v jednom bodě tak, že by za sebou nepráskla dveřmi. To je u romantické knihy problém.
Není to hrozný příběh, ale najdete bezpočetně lepších, a pokud čtete tyto knihy, ať už kvůli romantice, nebo kvůli prostředí, tak zde ani jedno moc nenajdete.

Tak toto bylo tak strašně zvláštní, ale v tom nejlepším možném smyslu!
Paradoxně byl řekl, že je v této knize hrozně moc věcí, které by mi za normální okolností vadily – násilné překlady do češtiny, neustálá mlha okolo všeho, zvláštní chování postav, a dokonce i ten konec. Jenže ono to vše v tom příběhu dává neskutečný smysl. Pokud by autor cokoliv z toho napravil, už by to nebylo ono.
Zpracování magického realismu se povedlo. Není to příběh, kde na vás za každým rohem číhá čarovno. Naopak jsem v průběhu na nějaké magično zapomněl, a to zase ne, že by tam vůbec nebylo, ale příběh plyne tak dobře, že vás ani nenapadne nad tím přemýšlet.
Každá z postav má propracovaný a velmi specifický charakter, takže i když jich není úplně málo, neměl jsem problém se v nich orientovat.
O konci jsem již zmínil, že bych z něj normálně moc nadšený nebyl a přiznám se, že jsem kvůli němu o hodnocení chvilku přemýšlel, ale nakonec mi přijde v rámci celé knihy geniální.
Těžko se to popisuje, tak si to radši všichni sami přečtěte!

Kniha měla potenciál, ten by se však dokázal naplnit pouze v průměrném detektivním seriálu.
Autorka nezvládla přinést nic nového. Pokud mi naopak vyberete jakýkoliv detektivní seriál, jsem si jistý, že v něm minimálně 1 stejný případ najdu. Nejedná se o nic jiného než o milionkrát použitou šablonu.
Ani na postavách to neutáhnete. Zajímavě vypadaly na počátku sotva dvě, ale jejich jakýkoliv vývoj se již v první třetině zasekl v nekonečném kole. O zbylých nemá cenu ani mluvit, protože jakýkoliv charakter postrádají. Opět, v seriálu, se kterým strávíte sotva 40 minut a je celý založený jen na vyslýchání, by to nevadilo, ale v knize, kde nám celý příběh předávají právě tyto postavy, to nefunguje.
Jakákoliv zbývající naděje byla na konci těžce zadupána, když autorka vytáhla velmi překvapivý konec, který byl však překvapivý jen proto, že jste se k němu neměli žádnou šanci sami dopracovat. Působí to až tak, že autorka na konci radši vymyslela novou postavu, aby docílila nějakého wow efektu. A já nevím, jestli tyto konce vadí i vám, ale mně strašně.
Bohužel je to o ničem. Pokud ji máte doma, můžete si ji přečíst a nebyla to taková katastrofa, aby se ocitla na mém seznamu nejhorších knih tohoto roku, ale nic vám to nedá. Je to už opotřebovaná šablona, kterou autorka v ničem nezkusila změnit.

Po dočtení můžu říct, že chápu všechny odezvy na tuto knihu. Je totiž velmi specifická. Osobně doporučuji zvážit kdy a v jakém rozpoložení se ji chystáte číst. Věřím, že když si na ni nevyhradíte dostatek času, budete se s ní zbytečně trápit, ale pokud si na ni čas i náladu vyhradíte, můžete si ji užít stejně jako já.
Nejvíce oceňuji autenticitu. Pokud chcete syrový příběh z válečného prostředí od vojáků, uzavřených dlouhou dobu na malém hradě s pytlem plným problémů, tak je toto přesně pro vás. Připravte se na sprostá slova, surové a místy trapné vtipy a všechno, co byste od takové skupinky očekávali. Právě díky tomu byl celý příběh tak dobrý. Je to něco úplně jiného než klasické romány, které často spoléhají jen na surovost války, nebo romantiku v temném prostředí.
Často se zde přeskakovalo mezi postavami a je pravda, že mi na začátku chvilku trvalo, než jsem se zorientoval, ale brzy se to povede, protože má každá postava jedinečný charakter a jinak rozpoloženou psychiku, se kterou si autor velmi rád zahrává.
Jak říkám, tato kniha je velmi specifická a určitě není pro každého, ale pokud se toho nebojíte, tak ji určitě zkuste, pro mě jedna z opravdu skvělých klasik.

Stejně jako spoustě dalším i mně kniha přinesla něco, co jsem od ní vůbec neočekával. Zážitek z ní ale nebyl o nic menší.
Postavy byly skvěle napsané. Je pravda, že jsem na začátku vrtěl hlavou, proč za sebou zase každá musí mít nějakou zdrcující minulost, ale autorka to nakonec zvládla u většiny z nich dobře odůvodnit. Například musím vychválit problém jedné z postav, která nebyla vychována ve zrovna milující rodině, a tak se musela neustále vyrovnávat s nedostatkem vlastní empatie, to byl zajímavý nápad.
Co však celý příběh neskutečně vyzdvihlo, jsou ty zvraty. Dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha takto zvedla ze židle. Tady autorku musím opravdu pochválit. Celou dobu drží čtenáře ve sladké nevědomosti, a on tak ani nic moc od příběhu nečeká, věřte ale, že to přijde, a bude to stát za to.
I když mě autorčiny knihy nikdy moc nelákaly, tato mě přesvědčila, abych se na ni podíval více. Pokud tedy hledáte mrazivou knihu plnou napětí na zbytek zimy, tak určitě sáhněte po této.