Shindy
přečtené 196
Kavárna na konci ulice
2022,
Clare Pooley
Nemůžu si pomoci, ale tahle kniha se dostala na první příčky mých oblíbených. Narazila jsem na ni díky čtenářské výzvě, a jsem za to vděčná. Knížka může působit (a pro někoho skutečně i být) oddechovkou, lehkým čtením. Já ale celou dobu přemýšlela - co bych do zápisníku napsala já? Co bych se tam dozvěděla o lidech z mého okolí? Co bych mohla udělat, abych někomu zlepšila život? A vlastně se stala sondou do mého nitra. Postavy byly vykreslené skvěle, realisticky. Některé pasáže byly předvídatelné, jiné ale přinesly kýžený "wow" efekt. Se samotným závěrem knihy úplně nesouzním, přála bych si to jinak, ale i tak mě kniha chytla za srdce.... celý text
Vojenská felčarka
2016,
Heidi Rehn
No, co se samotného děje týče, ten byl fajn - 17. století, válečné období, felčarství, bylinkářství, život s vojskem, láska - to všechno byl skvělý nápad, ale jeho provedení trochu kulhalo. Neseděl mi styl autorky - v ději nás seznámí s postavou, a pak o pár kapitol dál znovu vysvětluje, kdo ta postava je (to už přece čtenář ví?), pořád se opakovaly děje, z hlavní hrdinky tam udělala (i přes to, že je schopnou a uznávanou felčarkou) vlastně životně neschopnou ženskou, která pořád potřebuje vést a zachraňovat. A kolikrát se "kousla do rtu" nebo "kousla do tváří až jí tekla krev" - tahle fráze už mi lezla krkem. Fráze - "mnul si ruce, až mu zběleli kotníky" - to spíš překladatelsky nesedí vůbec. Suma sumárum - děj je fajn, provedení pokulhává. Do dalších dílu se nepustím.... celý text
Rodina z podkroví
2021,
Lisa Jewell
Kniha, na kterou jsem v rámci výzvy narazila čirou náhodou. A neměla chybu! Od začátku do konce jsem nemohla přestat číst. Různé dějové linky, tři hlavní vypravěči čtenáři představují svou životní linku, které se vzájemně proplétají, aby se v závěru knihy mohly spojit v jednu. Předvídatelný konec? Kdepak. Nejednou jsem se přistihla s pusou do kořán, zvratů tam bylo až až. Skvělá kniha.... celý text
Žít rychle
2023,
Brigitte Giraud
Pro mě hodně silná kniha. Myslím, že asi pro každého, kdo se někdy vyrovnával se ztrátou svého blízkého. Zkrátka váš život pak provází "co by - kdyby", a tak trochu přemlouváte čas, aby se vrátil a vy mohli věci udělat jinak, říci si něco jiného, na chvíli se zastavit a prostě jen spolu být. I když už od události uplynulo 20 let, člověk stále cítí tu bolest a prázdno.... celý text
Papírový palác
2023,
Miranda Cowley Heller
Čekala jsem romantickou oddechovku, a nakonec z toho bylo rodinné drama, které ze mě postupně sosalo emoci za emocí. Někdy mi těch osobních tragédií přišlo až příliš, ale možná to bylo záměr. Že se s některými smutnými osudy čtenář ztotožní a děj je pro něj reálnější - třeba úmrtí milované babičky, otec, co upřednostňuje partnerky před vlastními dcerami. Je to smutné, ale až děsivě věřitelné. Leč u jiných knih / filmů tomu neholduji, tady jsem otevřený konec uvítala. Nevím, zda autorka plánuje navázat a pokračovat v další knize, já si každopádně alespoň mohla děj uzavřít podle svého. Smutné, ale vlastně pěkné.... celý text
Zrcadlový muž
2020,
Lars Kepler
Moje první "Keplerovka", a teda nemohla jsem přestat číst. Už od začátku autor čtenáře nešetří, tepovka hraničila se zdravím a adrenalinu jsem měla až až. Hodně povedené. Kolikrát jsem musela knížku na chvíli položit a vstřebat, co se to teď děje. Super.... celý text
Mezi dvěma světy
2022,
C. D. Major
Za mě moc pěkná kniha, co se četla jedním dechem. Už tak od 1/4 knihy jsem pomalu tušila "odkud vítr vane", a tak pro mě závěr knihy nebyl takovým překvapením, přesto jsem si knihu užila.... celý text
Naděje a osud
2021,
Ulrike Schweikert
No, námět určitě zajímavý, líbila se mi autorčina obsáhlá rešerše dobových operací, lékařů, a podobně. Jen mi nějak pokulhávalo to zasazení do příběhu jako takového, a dialogy někdy byly doslova hloupě vedené, jako by je vedly děti. Potenciál, který téma jistě nabízelo tak nebyl využit ani z 50 %. Škoda.... celý text
Hluboké soutěsky
2023,
Arnaldur Indriðason
Tak nějak mě kniha strhla a četla se jedním dechem! Trošku jsem bojovala s pachutí u tykání - zprvu jsem nevěděla, zda se tedy postavy znají, nebo jak to je, ale postupem na to člověk přivykl. Několik různých dějových linií napříč různými dekádami čtenáře záměrně matou a umocňují napětí, aby se pak v závěrečných kapitolách čtenář dočkal překvapivého rozzuzlení. Moc mě to bavilo.... celý text