Sarah11 přečtené 243

Spát v moři hvězd. Kniha I. 2020, Christopher Paolini

Příjemné, pomalu plynoucí sci-fi ve stylu Poutníků od Becky Chambers, to já můžu! A ta obálka? Ach... Rozhodně nečekejte epické bitvy (i když pár jich tam je) a nekonečnou akci, jde spíš o psychologii postav, posouvání limitů, překonávání sama sebe, přijmutí sama sebe, smíření, odpuštění... Ale pokud ke knize budete přistupovat tímhle způsobem, dostanete fajn čtení, které vás zabaví na několik večerů. Musím říct, že mě docela šokoval ten zvrat na začátku a celkově směr, kam se celý příběh po těchto událostech začal ubírat, čekala jsem úplně něco jiného, stejně tak mě překvapilo, že to není úplně tak young adult, ale určitě ne v negativním slova smyslu. Autor se dobře popral i s technickou stránkou věci, až se těžko věří, že je to opravdu jeho první sci-fi, postavy se mi líbily, jen škoda, že hlavní hrdinka nebyla o něco zajímavější a výraznější. Ano, je to rozhodně hodně dlouhé, ale nejvíc mi vadily pasáže, kde jsme se vraceli do vzpomínek Měkkého ostří. Chápu, že měly svůj účel, ale většinou to bylo tak zmatené, že jsem stejně nepochopila, co tím chce autor říci, stejně tak jsem vlastně moc nepochopila to hlavní "odhalení". Celkově je závěr rozhodně slabší částí knihy, ale asi to autorovi nemůžu mít za zlé, vzhledem k tomu, že to v podstatě závěr knihy není, jen se Fragment, nevím, z jakého důvodu, rozhodl příběh rozdělit na dvě knihy. Uvidíme, jaké bude pokračování.... celý text

Devátý spolek 2020, Leigh Bardugo

Fantasy běžně nečtu, ale tahle kniha mě zaujala natolik, že jsem si ji pořídila a bohužel to byl krok vedle. Námět je opravdu slibný, ale tam to končí. Bylo to trošku jako na horské dráze - nejdřív jsem se do toho nemohla dostat, potom jsem se začetla a říkám si, že je to vlastně docela fajn, ale potom se z toho stala strašně natahovaná kaše a já úplně ztratila pozornost, protože, sakra, tam není žádná akce a je to tak šíleně dlouhé! Rozhodně je vidět, že autorka umí, postavy byly napsané dobře, líbilo se mi, že hlavni hrdinka nebyla ani zdaleka perfektní, to bylo skvělé osvěžení, ale za srdce mě to tedy nechytlo ani trochu. A možná jsem jenom divná, ale ani mi to nepřišlo tak ohromně temné, jak všichni prezentují. Myslím, že do dalších dílů už investovat nebudu.... celý text

Šťastné dívky 2020, Charlotte Nicole Davis

Nápad skvělý, zpracování bohužel pokulhává. V Clementine jsem očekávala silnou hlavní hrdinku, ale dostala jsem pouze loutku, prázdnou skořápku bez názoru, Tansy a Mallow mi splývaly dohromady, Aster byla taková všelijaká, takže nejpropracovanějším charakterem byla Violet, která by měla lézt na nervy, ale paradoxně jsem se do ní dokázala nejlépe vžít, protože jako jediná měla nějakou hloubku. Na začátku jste vhozeni do moře plného pojmů, kterým nerozumíte, což někdy není na škodu, ale tady bych očekávala, že autorka půjde víc do hloubky, rozhodně si vybudovala skvělý základ, který ale bohužel zůstal nevyužit. Pobyt v Domě radosti byl na můj vkus moc krátký, takže jsme neměli možnost pořádně nahlédnout pod pokličku a zjistit, jak se s tím jednotlivé dívky vypořádají, což je škoda. Hlavním hrdinkám všechno vyšlo, a když ne, strašně rychle a jednoduše se z toho zase dostaly. Romance mi taky přišla na sílu, vůbec to nemělo jiskru a i když jsem romantická duše, tady bych se bez ní klidně obešla a soustředila se spíš na pouto mezi dívkami, které tady hraje hlavní roli. A na mě osobně to tedy bylo víc fantasy, než bych byla u dystopie ochotná akceptovat. Zklamání.... celý text

Navždycky 2020, Nofreeusernames (p)

Nečekala jsem žádný zázrak, protože ani sama autorka knihu tak neprezentuje, ale tohle bylo prostě málo. Na tomhle typu knih/filmů si tak trochu ujíždím, i když jsem už věkově trošku jinde, takže asi chápeme, že není úplně těžké mě ohromit, ale musí to mít nějakou zápletku. No, tahle kniha ji bohužel nemá. Hlavní hrdinka je roky zamilovaná do nejlepšího kamaráda, potom se s ním políbí, zjistí, že už zamilovaná vlastně není, on to přejde téměř bez mrknutí a jede se dál? To samé vztah s Avou. Jsou nejlepší kamarádky, ale Mei netuší, jaké má zájmy nebo kolik má sourozenců? Narážky na seriály/filmy a podobně by mi až tak nevadily, i když nejsem fanoušek ani jednoho ze zmiňovaných, ale tady toho bylo prostě AŽ MOC. Tak nějak všeho bylo až moc. Čokolády bylo až moc. Nápad s útržky z chatových konverzací, ač není úplně revoluční, je fajn, kniha má vymazlenou obálku i zpracování, ale co bylo totální peklo, byla ta vazba. Možná proto jsem ji četla tak dlouho, protože držet tohle víc jak hodinu je zkrátka nemožné, nebo minimálně extrémně nekomfortní. :-D Samozřejmě v tomhle směru neviním autorku, ale přišlo mi vhodné to zmínit. Je mi líto takového hodnocení, protože Olu ráda sleduju, sedí mi její humor a všechno, ale tohle tohle mi prostě nestačilo. Určitě doporučuji pro jinou věkovou kategorii - tak 13-15, my 20+ už si z toho na zadek asi nesedneme.... celý text

Aurora povstává 2020, Amie Kaufman

Po tom, co jsem si přečetla naprosto perfektní Illuminae od stejné dvojice autorů, věděla jsem, že si Auroru určitě pořídím. Samozřejmě s tím přišla i obrovská očekávání. No, bohužel, čekala jsem příliš. Co musím rozhodně vyzvednout - styl psaní. Ten je prostě bezkonkurenční, naprosto miluju ten humor, ten sarkasmus, to je něco, co mi opravdu sedlo do noty. Námět není teda úplně revoluční, už jsem četla podobné knihy, ale to by mi ani tak nevadilo, kamenem úrazu bylo to množství vypravěčů. Přidám se k většině, ale bylo jich zkrátka až příliš. Kdyby měla každá z postav nějaké typické rysy - dobře. Ale všechny jsou bohužel tak nějak stejné, takže jsem se často musela vracet, abych se podívala, jakou že postavu to zrovna vůbec čtu. Jediný, kdo se trošku odlišoval, byla právě Aurora, ale ta mi jako hlavní hrdinka vůbec neseděla. Příběh jako takový by byl asi fajn (i když tam byly zdlouhavější pasáže), ale vzhledem k tomu, že jsem měla totální guláš v postavách, to ve mně nevyvolalo požadované emoce a osudy hlavních hrdinů mi byly tak nějak jedno.... celý text

Balada o ptácích a hadech 2020, Suzanne Collins

Když jsem zjistila, že vyjde další kniha ze světa Hunger Games, netrpělivě jsem odpočítávala dny do jejího vydání. Neexistovala pro mě možnost, že bych něco takového vynechala. Později jsem se ale dozvěděla, že do role hlavního hrdiny autorka pasovala záporáka Snowa a moje nadšení opadlo. Asi jako většina lidí jsem se bála, že Collins ze Snowa udělá chudáčka a oběť a tím se bude snažit ospravedlnit všechny jeho činy, což vážně nemám ráda. Byla jsem ujištěna lidmi, kteří měli to štěstí se ke knize dostat dřív než běžní čtenáři, že tomu tak rozhodně není, a tak jsem si znovu dovolila se na knihu těšit. Minimálně do poloviny nebo i déle jsem si říkala, jestli nečtu jinou knihu než ostatní, protože mi vážně připadalo, že autorka se snaží Snowa ospravedlnit. Ano, samozřejmě tam byly jisté momenty, ve kterých bylo vidět, že náš hlavní hrdina nebude zas takový svatoušek, ale pořád to na mě působilo spíš tím dojmem, že je to ambiciózní dospívající kluk, na kterého jsou kladeny velmi vysoké nároky a který se stále hledá a chce dostát svému slavnému jménu, než aby na mě doopravdy působil jako záporná postava. Musím se přiznat, že v některých momentech mi ho bylo i líto. Ten pocit přetrval až do části po Hrách, kde už se zřetelně začal vybarvovat jako TEN Snow, kterého známe. Potom tu máme postavu Lucy Gray, která pro mě v mnohém předčila Katniss. Ač Hunger Games miluju, Katniss nikdy nepatřila mezi moje oblíbence, ale Lucy Gray si mě získala stejně jako si získala Kapitol. Navenek veselá a barevná víla, která ale dokáže být nemilosrdná a mazaná jako liška a ve správné míře tajemná, že vlastně nikdy nevíte, co od ní můžete čekat. Jestli něco Collins opravdu umí, tak jsou to propracované charaktery. Nemusíte mít její postavy rádi, ale vždycky chápete, co dělají a proč to dělají. Nejsou perfektní, ale jsou zkrátka lidské. A ten konec? Zpravidla nejsem fanynkou konců typu "domysli si sám", ale tady to bylo naprosto dokonale zvolené, nedokážu si představit, že by to skončilo jinak. Co ale rozhodně můžu potvrdit - je to strašně, ale opravdu STRAŠNĚ zdlouhavé. Pro mě jako pro obrovského fanouška HG to nebyl až takový problém, protože mě bavilo hledat ty všemožné náznaky a spojky s původní trilogií (ten příběh vzniku písně o oběšencově stromu, byl naprosto perfektní!), ale pokud HG až tak neholdujete, nejsem si jistá, jestli v této knize naleznete uspokojení. I když jsem se do Panemu ráda vrátila a budu se do něj ráda vracet pokaždé, i za předpokladu, že se autorka rozhodne napsat další prequel, Balada se původní trilogii rozhodně nevyrovná, proto s těžkým srdcem hodnotím čtyřmi hvězdičkami. Dobře, berme to jako čtytři a půl, protože jsou to přece Hunger Games a už chci konečně dostat knihu o Haymitchovi, prosím!... celý text

Výhled na hvězdy 2020, Brandon Sanderson

Minimálně do poloviny to pro mě bylo čiré utrpení, hrozně jsem se nudila. Potom se objevil Morriumur, Hesho a Pára, což byly elementy, které mě vážně bavily, na rozdíl od Spensy a všech ostatních hrdinů z Detritu, a kniha dostala úplně jiný spád. V některých momentech jsem z toho měla podobný pocit jako z knihy Dvě místa na slunci od Becky Chambers, kterou miluju. Nicméně, pořád mi to přišlo strašně přitažené za vlasy - hlavní hrdinka se vydává za mimozemšťanku, přičemž nezná žádné zvyklosti jejího lidu, nezná řeč, politickou situaci mezi ostatními rasami, neví ani pořádně PROČ vlastně přiletěla a ze všeho se jednoduše vykecá a všichni jí to zbaští i s navijákem... Tři čtvrtě práce za ni odvede její loď, protože ta dokáže naprosto cokoliv a když vyklopí pravdu, skoro všichni to přejdou bez povšimnutí... No, myslím, že ten hype, který se teď zvedl okolo Sandersona, rozhodně nesdílím.... celý text

Ideální svět 2019, Theresa Hannig

Když jsem přečetla prvních pár stran, říkala jsem si "wow, super, to bude zajímavý, až se v dalších kapitolách změní vypravěč" - no, nestalo se tak... Takže moje nadšení ze světa a z toho, že se pro jednou taky nacházíme v Evropě a ne v Americe, docela opadlo a z "wow, super" se rázem stalo "achjo, tohle bude utrpení". Začetla jsem se někdy kolem poloviny, kdy hrdina konečně začal přicházet o iluze a vydrželo mi to zhruba do třetí čtvrtiny, kde se to zase zvrtlo k něčemu, co jsem úplně nechtěla. A ten konec? Tím to dle mého názoru autorka úplně zabila. Svět sám o sobě je skvěle promyšlený, postupný propad hlavního hrdiny ve společenském žebříčku je taky popsán bravurně, nicméně styl psaní je takový odtažitý, nemastný, neslaný... Čekala jsem víc. PS: Nevím, proč jsem si celou dobu myslela, že to má být YA?... celý text

Vždycky budeme mít léto 2013, Jenny Han

I když už třetí díl trošku zavání telenovelou a i když máte sto chutí profackovat hlavní hrdinku za to, jak strašně sobecky a hystericky se chová, stejně si autorka pořád dokázala udržet to "něco", co vás nutí číst dál. Musím přiznat, že jsem zrovna nebyla fanynkou Isabelina vyvoleného, ale na úplném konci jsem cítila zadostiučinění a měla jsem pocit, že to tak mělo být. A i když je vám od začátku jasné, jak to asi skončí, autorka vás nechá v napětí až do konce, až jsem se jednu chvíli bála, že to možná bude celé jinak. No, asi se mi bude po Cousins trošku stýskat.... celý text

Bez tebe to není léto 2013, Jenny Han

Druhý díl měl dobře našlápnuto, bohužel sklouzl k něčemu, co jsem úplně nechtěla. Dost situací se opakovalo stále dokola, Belly se občas chovala přehnaně hystericky a kopala kolem sebe. Ale ten element, co mě štval, nebyla ve finále ani tak Belly jako spíš Conrad - toho jsem měla nutkání profackovat, aby se probral, a ta holka bláznivá za ním stejně pořád lezla! Co se mi ale líbilo u prvního dílu, zopakuji i tady - autorka umí naprosto skvěle a reálně popsat, jak se postavy cítí a umí krásně vyzdvihnout rodinné vztahy se všemi strastmi i radostmi. Kniha se netočí jen kolem romantiky, ale je o hledání sama sebe, odpuštění a smíření. A co mě překvapilo - ten název má úplně jiný význam, než jsem si zprvu myslela.... celý text

Léto, kdy jsem zkrásněla , Jenny Han

Milá oddechovka, která vlastně není takovou oddechovkou jako jste si zprvu možná mysleli. Celé to působí tak nevinně, ale stále máte někde ve skrytu duše pocit, že tady něco nehraje a to vás nutí číst dál. Občas mi dělalo problém se zorientovat, když autorka volně přeskakovala v čase, ale později už vám to ani nepřijde. Co ale umí autorka bravurně, je vykreslení pocitů. Knížka si na nic nehraje, postavy si nemyslí to, co by si měly myslet a nedělají to, co měly dělat, ale dělají chyby, říkají špatné věci a myslí si přesně to, co bychom si pravděpodobně mysleli taky, jen si to nechceme přiznat a možná se za to i stydíme. Nejvíce jsem si zamilovala Suzannu, to je člověk, kterého by měl mít v životě každý. Celkově jsem spokojená. Není to sice knížka, která by mi nějakým způsobem změnila život, ale zároveň to není ani úplně bezduchá romantika, což by se možná podle sladké obálky a názvu nabízelo.... celý text

Palác lží 2017, Erin Watt

Rozhodně nejslabší díl ze všech. Autorky to měly dobře rozehrané, bohužel to nedokázaly využít a z dobré zápletky se stala nuda. Pořád dokola to samé, děj se vleče, detektivní zápletka nedotažená. Já tímto uzavřela základní trilogii a do příběhu ostatních bratrů Royalových už se nejspíš pouštět nebudu.... celý text

Do Poklidné modři 2014, Veronica Rossi

Rozhodně nejzdařilejší ze všech dílů, je tu nejvíc akce, děj se konečně někam posunuje, ale za mě stejně se stejně stále drží průměru. Konec byl na můj vkus strašně uspěchaný, úplně jsem se děsila, jak z toho chce autorka, proboha, během těch pár stránek vybruslit a bohužel musím konstatovat, že se jí to moc nepodařilo. Nevěřím tomu, že by se vše vyřešilo tak snadno a nikdo by neprotestoval. Sci-fi/postapokalyptický svět je v této sérii spíše jen kulisou pro romantiku, takže pokud tomuto zrovna neholdujete, ale jste romantická duše, rozhodně bych se toho nebála. Jinak OPĚT naprosto příšerná korektura - jména jsou popletená, některá jednou přeložená a podruhé ponechána v originálním znění, spoustu překlepů a mnoho dalšího. Takhle nekvalitně provedenou knihu jsem tedy ještě nečetla, což samozřejmě není chyba autorky, ale je to dost rušivý element.... celý text

Cesta věčnou nocí 2013, Veronica Rossi

Styl psaní je přístupný a kniha je tenoučká, takže se čte dobře, ale bohužel postrádá jakýkoliv větší zvrat a je to takové nemastné neslané. Občasnou pravopisnou chybu nebo překlep většinou přehlédnu, ale tady už toho bylo opravdu hodně, byla popletená jména toho, kdo zrovna mluví, jméno hlavní hrdinky bylo skloňované pokaždé jinak a Medvěd byl jednou Medvěd a jednou Bear, což je samozřejmě chyba překladu a editora, ale občas to bylo dost matoucí.... celý text

Psí cesta 2017, W. Bruce Cameron

Tak tohle byla opět naprostá emociální jízda! Smála jsem se, brečela, byla šťastná, naštvaná, bezmocná... Zkrátka jsem všechno prožívala s hlavními hrdiny. Nádherný výlet do psí mysli, kdy máte pocit, jako byste se sami na chvíli stali psem. CJ i Trent se stali mými oblíbenci, a i když to hlavní hrdinka v životě vůbec neměla jednoduché, byla jsem ráda, že se nevzdávala a nakonec našla odpuštění, smíření a klid. Psí cesta mi přijde trošku víc zaměřená právě na lidské postavy, ale je naprosto geniálně popsána očima našeho hlavního psího hrdiny. Ocenila jsem, že autor zařadil i jiné motivy - porucha příjmu potravy, canisterapie, psi jako pomocníci při diagnostice rakoviny... Až se nechce věřit, co ti naši chlupáči všechno dokážou. Tahle kniha je prostě jedno velké pohlazení po duši a i když na konci budete mít na krajíčku, budete cítit zvláštní smíření a uspokojení s tím, že je všechno, jak má být.... celý text

Slunce je také hvězda 2018, Nicola Yoon

Sympatičtí hlavní hrdinové, příjemný styl psaní, moc jsem ocenila i pohledy a osudy vedlejších postav, které byly zdánlivě nepodstatné, ale bylo krásně ukázáno, jak můžeme i úplnou maličkostí ovlivnit ostatní a jak se všechno navzájem prolíná. Jasně, je to příliš sladké a nereálné, ale já jsem od knihy ani nic jiného nečekala. Naopak jsem dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Líbilo se mi, že jsem prostřednictvím hlavních hrdinů mohla alespoň trošku nahlédnout pod pokličku jiných kultur. Některé pasáže se trošku táhly, hádky mezi hlavními hrdiny mi taky přišly trošku na sílu, jen aby se něco dělo, ale jinak vcelku příjemné oddechové čtení a ten konec moji romantickou duši naprosto dostal.... celý text

Něco si přej 2019, Karen Rivers

Příjemný styl psaní, ani mě paradoxně nijak neobtěžovala ta druhá osoba, ale o čem že to vlastně bylo? Kniha je plná naprosto nesmyslných dialogů, skákání v ději, nevíte, co se děje doopravdy a co ne... Což by bylo v pořádku, kdyby autorka přišla s epickým koncem, kde se všechno vysvětlí, všechno do sebe zapadne jako skládačka a já si řeknu "wow, tak tohle jsem nečekala", ale to se bohužel nekonalo. Vůbec jsem nepochopila, co mi tahle kniha měla předat.... celý text

Pod nekonečnou oblohou 2012, Veronica Rossi

Já vlastně nevím, co k tomu říct. V zásadě asi nemám úplně nic proti, ale knížka nenadchne ani neurazí. Nápad s virtuálními světy je dobrý, ale zasloužil by si lepší zpracování. Hlavní hrdinka mi zprvu moc neseděla, připadala mi jako malé dítě, ale když vezmeme v potaz, v jaké společnosti vyrůstala, ta dětská naivita byla asi namístě. Řekla bych, že si ale později prošla slušným vývojem, odhodila růžové brýle a to se mi líbilo. Kapitoly jsou krátké, takže máte knihu přečtenou za chvíli, ale žádný objev se bohužel nekonal.... celý text

Nyxia povstává 2020, Scott Reintgen

Po celkem ucházejícím druhém dílu jsem čekala epické finále (že já jsem vždycky tak naivní, že až do úplného konce věřím, že se mi to začne líbit), bohužel jsem dostala jednoznačně nejhorší díl celé trilogie. První polovina si ještě tak nějak držela úroveň předchozích dílů, ale druhá polovina pro mě byla čiré utrpení. Opět se budu opakovat, ale i přes všechny ty přečtené strany (a že jich je dost) a čas strávený s našimi hlavními hrdiny jsem si žádného z nich nedokázala oblíbit, všichni mi splývali dohromady a když jsme o nějakého z nich přišli, nechávalo mě to naprosto chladnou. Jediné, co bylo na celé sérii zajímavé a bavilo mě, a to jest svět, autor zničil ještě dřív, než jsme ho stačili poznat, kapitoly z pohledu postav, které se odpojily od původní skupiny mě nebavily a ubíjely, a ač autor akcí rozhodně nešetřil, vůbec jsem nebyla napnutá. Také moc nechápu, proč, když už bylo po všem, musel autor nejméně dvacet stran pořád dokola popisovat, jak je všechno ok a všichni jsou happy. Naprosto souhlasím s tím, co říká komentář pode mnou - Nyxia je zkrátka taková rychlokvaška. Díky velmi jednoduchému stylu psaní se dobře čte, najde se tu i pár zajímavých nápadů, ale skýtá ještě opravdu mnoho prostoru pro zlepšení. 2.5/5*... celý text

Prokletý rok 2020, Kim Liggett

No, tak tohle byla slušná jízda. Podobnost s Příběhem služebnice a Pánem much to opravdu nezapře (občas jsem měla pocit, že se autorka od Atwoodové inspirovala až moc), ale na rozdíl od Služebnice je Prokletý rok našlapaný akcí od začátku do konce a má mnohem těžší, dusivější a depresivnější atmosféru, kterou jsem v Příběhu služebnice čekala a bohužel jsem ji nedostala v takové míře, v jaké jsem chtěla. Hlavní hrdinka není žádná hloupá a naivní husička, naopak, kdybyste se mě zeptali, koho považuji za "silnou hlavní hrdinku", pravděpodobně by mě napadla právě ona. Zajímavým a originálním prvkem byla řeč květin a moc se mi líbil i jazyk, kterým je kniha psaná. Byl... zkrátka hezký. Rozhodně ne jednoduchý, ale ani ne přehaně květnatý a nečitelný, naopak mě to nutilo číst pořád dál a dál, až se mi nakonec povedlo knížku přelouskat za dva dny (což je na mě v mém momentálním rozpoložení vážně výkon). Budování atmosféry i vykreslení psychiky a charakterů postav bylo naprosto neskutečné a dechberoucí. Skvělý příklad toho, čeho všeho je schopná lidská psychika a představivost ve vypjatých situacích. Nechte pár lidí, kteří jsou odjakživa svazováni přísnými pravidly, o samotě, kde je najednou všechno dovoleno a budou se dít věci. Co se týče samotné "magie", trochu jsem tušila, odkud vítr vane, ale nepovažuji to za negativum. Část s Rykerem je trochu slabší a zdlouhavější, ale líbilo se mi vidět celou problematiku i z úplně opačného pohledu, protože nic nikdy není úplně černobílé. Maličko mě zklamal konec, čekala jsem, že se to vyvrbí trochu jinak, ale chápu, proč se hrdinka zachovala tak, jak se zachovala. Jen si nejsem jistá, jestli jsem tu poslední stranu pochopila správně. Sečteno a podtrženo, za mě by to bylo 4.5/5, proto zaokrouhluji na 5 hvězd.... celý text