Safienka
přečtené 508
Nocí zlomená
2014,
Patricia Briggs
Patricia nezklamala. Některá díla se mi líbila víc, ale špatné to nebylo! To vůbec ne! Občas nějaká táhlejší pasáž, ale napětí tam opět bylo habaděj. A nové postavy! Obdivovala jsem Mercy, co všechno vydržela a nepodlehla tak žárlivosti a všeličemu jinému! Doufám, že bude další díl!... celý text
Kde je ta holka?
2012,
Alexandra Potter
Další příjemná oddychová kniha s magickým námětem od Alexandry Potter. Tentokrát se jedná o návrat do minulosti a potkání se se svým o deset let mladším JÁ. Určitě se mi námět příběhu líbil víc než u předchozí knihy Já a pan Darcy. Ač je od začátku jasné, jak to dopadne, tak jsem měla alespoň přehled a nějakou takovou představu, jak je to celé myšleno. Třecetidvouletá workoholička Charlotta bydlí v Londýně, pracuje v PR agentuře, má na první pohled dokonalého přítele, skvělý byt, moderní auto, úzkostlivý strach o své zdraví a hlavně má pocit, že všechno musí stihnout co nejdřív. Žádný čas na zbyt. V průběhu celého děje dochází k uvědomění pomocí setkání se svým mladším já, které ji mění ve šťastnou babu, která si dokáže užívat života a jít za svými sny. Ač se vše odehrává v zhruba týdenním časovém rozmezí, tak se dočkáme docela dosti zvratů. Romantická zápletka je jasná hned od prvního setkání, což možná příběhu dodává trochu nudy, ale zase není to první ani poslední kniha se stejným průběhem, takže už by nás to ani nemělo překvapit:-)Pro některé čtenáře to může být příběh, který je donutí k zamyšlení a odstartuje jim třeba i nějaké ty změny v životě. Styl psaní tohoto romantického příběhu je velice čtivý. Autorka evidentně ráda zapojuje netradiční magické prvky, které dodávají příběhu jisté kouzlo a punc zajímavosti. Příběh příjemně plyne, v mém případě jsem se ani nenadála a knihu přečetla za jednu podzimní sobotu. Takže ano, stojí za přečtení :-)... celý text
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Jihomoravská příroda, bohemistika, dějiny umění – to vše inspiruje tuto 32 letou spisovatelku k tvorbě, která zanechává v čtenáři hluboký zážitek. Za její první román – Vyhnání Gerty Snirch – obdržela cenu Magnesia Litera 2010. Nyní je rok 2012 a Kateřina Tučková vydává Žítkovské bohyně. Dílo opředeno dávnou tradicí žen, léčitelek, věštkyň a vědem. Přenesme se několik desítek let zpět, do vysokých kopců Bílých Karpat, do pohraničních vesnic, kde lidé dbají na tradice a kde se nachází skupina žen provozující bohování. Své umění předávají z generace na generaci, pomáhají s nesnázemi, věští z vosku a ovlivňují počasí. Každý kdo má nějaké větší trápení se na ně obrací s prosbou. Bohužel ne všem se toto „šarlatánství“ zamlouvá a ne všichni jsou schopni udržet se u dobra a nepodlehnout zlu. Knihou nás provází Dora Idesová, poslední z rodu žítkovských bohyní. Dívka, o kterou se po smrti matky stará teta Surmena. Stává se tak andzjelem - prostředníkem mezi lidmi, kteří chtějí pomoci a mezi bohyněmi. Tohoto úkolu se zhosťuje až do doby, než si pro Surmenu přijde policie. A zde dochází k nalomení života dětí, Surmeny a samotného příběhu. Surmena je odvedena do psychiatrické léčebny, Dora do internátu a malý bratr Jakoubek do zařízení pro postižené. Všichni jsou od sebe odtrženi a není jim dovoleno se jakkoliv vídat. Autorka nás v knize pomocí zápisů STB, dopisů a příběhů střídavě zavádí do minulosti, do života bohyní a do přítomnosti, k dospělé Doře, která píše diplomovou práci na toto téma. Snaží se pomocí zarchivovaných dokumentů zjistit, proč byla Surmena odvedena. Dostává se až k informacím, které měly být skryty a které její smýšlení posouvají na jinou úroveň. Zjišťuje, že ne všechno bylo tak, jak vypadalo. Na povrch se dostává celá zamotanost, nevysvětlitelnost činů a vztahů, která se mezi obyvatelemi pohraničních vesniček děla a děje. Překvapivé zjištění postupně zapadá do celku. Čtenářům se dostává cenná kopa informací, která není tak snadno zkousnutelná, přesto neocenitelná. Sama jsem měla problém se vyznat a neodklonit myšlenky někam jinam. Když se dostanete přes tuto náročnost, dostanete se k ději, který ve Vás zanechá otázku. Byly bohyně skutečné? Máte chuť sednout na vlak a do tohoto kraje se jet podívat, prozkoumat tam všechny popisované kouty, chaloupky a vidět vše na vlastní oči. Kniha se opírá o skutečné události, které se v době druhé světové války i sáhodlouze zpět, děly. Ač to už nikoho nemůže zase tolik překvapit, tak člověk stejně neustále kroutí hlavou a je mu pouze z té představy nevolno. I v této knize autorka zmiňuje děsivé činy, které byly na ženách páchány. Čím déle Dora pracuje, tím se dostává hlouběji do podstaty svého zkoumání. Zjišťuje, že ač se sama bohyní nestala, tak je součástí tradice. Je děsivé prokletí pouhou fikcí a nebo je to skutečnost? Celou dobu Vás autorka napíná, seznamuje Vás s dalšími a dalšími postavami, které udávají celému počátečnímu příběhu nový rozměr. Jako ve všech příbězích je i zde nastolena nemilosrdnost lidských životů. Celková surovost života Dory je ještě více zdůrazněna tím, že žije sama bez rodičů a jakéhokoliv příbuzenstva. V internátě musí prožít své a čelit všemu, co je na ní spácháno a ještě se snaží starat o postiženého bratra. Už jen při této představě jsme s Dorou svázáni a snažíme se ji pomoci při vyřešení záhady s její tetou a celým příbuzenstvem. Mladé autorce se podařilo neuvěřitelným způsobem zobrazit život tamějších žen, které podléhaly chudobě, přesto byly silné a nenechaly se ničím zastrašit. Každá bohyně má v příběhu své místo a je jí věnováno několik řádků. Nebudu prozrazovat jak příběh skončí. Sama jsem byla zaskočena a po zaklapnutí jsem nebyla schopná přemýšlet o ničem jiném. Příběh mnou prolezl skrz na skrz a jen tak mě neopustí. Kniha s originálním tématem, doplněna fotografiemi, které příběhu dávají reálnost. Již skoro zapomenutý folklór se vynořuje na povrch. Těch několik let, kdy autorka na příběhu pracovala, stálo za to čekání.... celý text
