r0st4 přečtené 78

Koruna Atlantidy 2019, Dan Abnett

Když něco píšete dostatečně dlouho, dřív nebo později se zkrátka nevyhnete vatě. A ta Abnetta dohnala už ve třetím booku. První tři čísla jsou těžká a bohužel ničím nezajímavá politicko-válečná agitka, která se nemůže pochlubit ani nijak extra dobrou kresbou. Následující story-arc už naštěstí odsýpá mnohem lépe a ačkoliv jsem trochu zklamaný z promarněné šance udělat z toho atmosférický horor na opuštěné základně tváří v tvář neznámému nepříteli, užil jsem si to o poznání víc. Prakticky celý book ale hodně trpí abnormálně častým střídáním kreslířů, čehož nejsem moc velký fanda.... celý text

V ledovém sevření 2021, Jakub Mařík

Ve stínu slunce byla naprostá pecka a pro mě osobně i jedno z největších knižních překvapení loňského roku! Což je ale docela na prd pro V ledovém sevření, protože další díl tím v mých očích logicky přišel o prvek překvapení :) Trvalo mi proto o chvilku déle, než jsem se do dvojky začetl (úvod mi přijde místy opravdu hodně rozvláčný) a mnohem víc jsem vnímal i překlepy, kterých je v V ledovém sevření až překvapivě mnoho (že by nesvědomitá redakce?). NICMÉNĚ Kuba Mařík servíruje další fenomenální sci-fi počin, který v klidu snese srovnání s velikány žánru. Nové dobrodružství UTSS Salamis je stejně akční, napínavé, zábavné a plné parádních zvratů jako jednička a po nějakých 20-30 stranách nabere dobře známé vražedné tempo, které si bez problému udrží až do samotného závěru. Naprosto cíleně jsem se proto musel nutit knihu odkládat, aby mi těch necelých 300 stran neproběhlo prsty příliš rychle. Nejsem totiž připravený na dlouhé čekání na třetí díl. P.S.: Bonusovou pátou hvězdu dávám ve své hlavě za Klendathu, které mi vykouzlilo úsměv na tváři :)... celý text

První a jediní 2020, Dan Abnett

Tak jsem se konečně dostal i k téhle, dnes už legendární, sérii a popravdě... asi jsem od Abnetta čekal víc. Minimálně pokud se bavíme o prvních dílech. Z celkových 340 stran se těch prvních 200 na můj vkus neuvěřitelně vleklo a moc nepomáhalo ani zahlcení desítkami jmen, které jsem si v hlavě jakž takž srovnal až někde ve druhé třetině. Samotný závěr (zhruba od nalodění na Absalom dál) už byl krásně Abnettovský a hezky nabíral na obrátkách. Ovšem při srovnání třeba s Kingovým Hvězdným vlkem... Coby fanda W40k ale budu stejně pokračovat dál. A doufat v Císařovu přízeň :)... celý text

Les prízrakov 2019, Juraj Červenák

Když dostal vlastní knížku Barbarič, musel ji dostat i Stein (a Jaroš). A bylo to stejně příjemné jako v případě pana notáře. Červenák svým postavám rozumí a po těch několika knihách už je má hodně zmáknuté. Příběh proto vesele sprintuje kupředu a člověk se ani nemá moc čas šťourat v detailech. Tentokrát si ale jednu větší výtku neodpustím. Nevím, zda-li to byl záměr, nebo opomenutí, ale jak Vlk a dýka, tak Les přízraků pracují s motivem únosu, předání výkupného kdesi uprostřed lesa a vyjednávání s únosci. Bez Jarošova ponouknutí se přiznám, že když se Stein dobral ke stejné pasáži jako Barbarič o dva roky dřív, chvíli jsem váhal, jestli náhodou nečtu tutéž knihu :) Stále ale za mě jde o velmi nadprůměrnou historickou detektivku, které Červenák začíná sekat jak Baťa cvičky a... mně to vlastně vůbec nevadí. Už teď se těším na Anděla v podsvětí ;)... celý text

Zrnko v soukolí 2020, Ondřej Nečas

Moje první setkání s panem Mojmírem i Ondrou Nečasem. Přiznám se, že po knížce jsem sáhl především na základě anotace, která lákala na středověké Brno. Jakožto rodilý Brňák jsem prostě nemohl odolat a velmi povedená obálka taky neuškodí ;) Zprvu jsem se sice bál, neb recenze prvního dílu varovaly před špatnou čtivostí, což se ale naštěstí nepotvrdilo. Pravda, do Červenákova umu Nečasovi ale chybí ještě hodně. Příběh samotný je však dost zajímavý (a zajímavě vystavěný) na to, aby člověka u knížky udržel bez ohledu na vše. Za mě určitě spokojenost (byť ty čtyři hvězdy jsou spíš slabší) a výhledově si budu muset pořídit i první díl :)... celý text

Vlk a dýka 2017, Juraj Červenák

Přiznávám, jako spousta dalších, i já jsem se zpočátku obával dobrodružství samotného Barbariče a prvních cca 50 stran mě v tom jen utvrzovalo. Neseděla mi ich-forma, ani na Červenáka až moc pomalé a popisné rozjíždění příběhu. Jenže sotva co Matěj dorazil na Sitno, kniha nabrala skoro až "vražedné" tempo, otázky se začaly vršit a najednou koukám, že jsem na konci knihy a mám obrovské nutkání ihned sáhnout po dalším dílu :)... celý text

Koruna stínů 2015, Joe Hill (p)

I na potřetí do toho Hill šlape naplno a zcela sebevědomě. Obzvlášť první dvě kapitoly jedou ve zběsilém tempu a takový spektrální souboj je v Rodriguezově podání vyložená lahůdka plná nápadů! Děj se krásně zamotává, postavy prochází zajímavými vývojovými oblouky a já už se nemůžu dočkat až rozbalím čtyřku ;)... celý text

Harry Potter a Tajemná komnata 2017, J. K. Rowling (p)

Těch 5 je hodně subjektivních. Stylistika tu pořád ještě pokulhává, ale všechny ty krásné vzpomínky, které na čtení Tajemné komnaty (a vůbec celé série) mám, prostě drnkají na tu správnou nostalgickou notu a vlastně ani člověku moc nedovolují hodnotit jinak :) Je to už pomalu taková tradice, že vždy jednou za pár měsíců vezmu do rukou další díl a během víkendu prostě vypnu a trávím čas v Bradavicích. Začínám být popravdě docela zvědavý, jestli mě to vůbec někdy omrzí :)... celý text

Poustevník z Eytonského lesa 2020, Ellis Peters (p)

Po dlouhé době zase náhodná knížka, kterou jsem si koupil čistě na základě krátké synopse z internetu a hlavně parádní obálky :) Vcelku příjemné čtení na jedno odpoledne (délka knihy i formátování přímo vyzývají k rychlému protáčení stran), které vám po skončení zanechá příjemný úsměv na rtu a dobrý pocit na duši. Tři hvězdy (a popravdě by tam asi měly svítit spíš dvě) volím čistě v rámci objektivity. Ačkoliv jsem si Poustevníka užil víc, než jsem původně očekával, jako detektivka je to vlastně dost špatné :) Bratr Cadfael, bůh ví proč hlavní postava, je pro děj naprosto bezvýznamný; středověkost celé knihy se odráží jen v tom, že si všichni vykají, k samotné vraždě dojde až někde kolem poloviny knihy a pak se na ni zase až do konce zapomene a tak by se dalo pokračovat ještě docela dlouho :) Pokud ale aktuálně hledáte něco tzv. feel-good, věřte tomu, nebo ne, Poustevník z Eytonského lesa je kniha přesně pro vás ;)... celý text

Půlnoční fronta 2020, David Alan Mack

Popravdě... po přečtení zdejších komentářů mi skoro přijde, že jsem četl jinou knížku. Nebo jsem prostě jen totálně mimo :) Pro mě je ale Půlnoční fronta docela smutným zklamáním. Premisa (plus úžasná obálka) mě donutila po knize sáhnout hned v den uvedení na trh, čehož doteď hořce lituju. Po stylistické stránce jde (a to si myslím, že jsem dost objektivní) o takový ten Fantomácký slabší průměr. Težko říct, jestli za to může spíš Mackův styl psaní, nebo český překlad, ale kousky, jež se pyšní takovými jednovětnými perličkami jako "Neviděli ho, protože se zneviditelnil." prostě nelze brát přiliš vážně :) Největší problém mám ale s příběhem jako takovým. Zatímco svět a jeho zákonitosti jsou docela zajímavé (a popravdě jsou to jediné, co mě u knihy udrželo), postavy už nikoliv. Až do konce mi prakticky všichni protagonisti byli dost ukradení, což asi není úplně dobře. Nadšený jsem pak moc nebyl ani z celkem typického přístupu, kdy jsou záporáci oproti kladným hrdinům většinu knihy mnohem schopnější a silnější, aniž by jim to ale k něčemu reálně bylo. Těšil jsem se, zklamal jsem se, nepokračuju :/ P.S.: Nejvtipnější je ale stejně recenze v Pevnosti, která z Půlnoční fronty dělá pomalu dalšího Tolkiena. Sponzoring je holt sponzoring :D... celý text

Hlavohrátky 2016, Joe Hill (p)

Tentokrát trochu schizofrenní slabší 4 hvězdy. V druhém dílu Hill úspěšně představuje mytologii svého světa a dává tolik potřebnou hloubku celé řadě postav, což má nicméně za následek, že se děj prakticky nikam neposune. Mně osobně to zas tak netrápí a dál si užívám jeho imaginaci plnými doušky, ale dovedu si představit, že to někomu může přijít "málo".... celý text

Vítejte v Lovecraftu 2011, Joe Hill (p)

Nevím, jestli se to vůbec může říkat nahlas, obzvlášť na knižním portálu, ale Stephen King mi vždycky, coby autor, přišel malinko přeceňovaný. Na druhou stranu jeho synátor, to je jiná! Hillův styl vyprávění i příběhy samotné mi vždycky imponovaly mnohem víc a právě Zámek a Klíč je pro mě etalonem jeho tvorby! Po Sandmanovi či Mezi řádky další vynikající komiks, který lze s klidným svědomím doporučit všem těm chytrákům, podle kterých je tento žánr v tom lepším případě pro děti, v tom horším a priori stupidní. Dokonce jsem se časem prokoukal i k Rodriguezově kresbě, která je extrémně detailní a atmosférická, byť mi dlouhou dobu přišla až přespříliš animácká ("cartoonish"). Jestli máte rádi thrillery/horory a ideálně i komiksy, s touhle sérií nejde šlápnout vedle ;)... celý text

Parta od Mississippi 2019, Davide Morosinotto

Parádní nostalgická jízda! Za mě osobně úžasný mix Foglara (dobrodružství dospívajících) a Rowlingové (čtivost), který musí zahřát u srdíčka a vrátit do dětských let každého, kdo se jako malý nebál knížek. Morosinotto umě spřádá příběh, který si paradoxně žije tak trochu vlastním životem, a tepe z něj skvělý zážitek pro mladší i starší generaci. Knížka jako taková vlastně není ničím převratná a kdokoliv by chtěl, bez problému si obhájí nižší počet hvězd, ale mně v tomhle pošmourném období prostě sedla :)... celý text

Tajemství mechanické mrtvoly (limitovaná edice) 2017, Joe Benitez (p)

Lady Mechanika je nenáročné čtení na jeden, dva večery, které ale bohužel příliš neponouká k nákupu druhého dílu. A to i přesto, že disponuje dost otevřeným koncem. Hlavní příčinou je paradoxně sám Benitez, jenž je přinejlepším spotřební scénárista, což se dost nepříznivě projevuje na plynutí příběhu a dialozích, které vyloženě šustí papírem. Tím největším kladem, pro mě osobně (což je i důvod, proč se Mechanika vyškrábala na 3 hvězdy), je jeho kresba. Na první pohled odfláklá, přesto detailní, mi vcelku učarovala a Steigerwaldovy barvy ji pak krásně přivádí k životu. V tomhle směru celému komiksu velmi pomáhá i formát, jež mu Argo dalo do vínku, a opravdu kvalitní papír. Za sebe tak můžu říct, že čtení nelituju (upřímně ale asi hlavně proto, že jsem komiks dostal darem), ale k tomu, abych ho s klidným svědomím doporučil dál se asi nepřinutím.... celý text

Morové lodě 2017, Mike Mignola

Ačkoliv tu nejspíš budu za pohana, Mignolův Hellboy mě vlastně nikdy moc nebavil, což se logicky podepsalo i na mém přístupu k Lordu Baltimorovi. Po dočtení první knihy ale musím naštěstí konstatovat, že jsem se obával zbytečně. Tahle upírská jízda z první poloviny 20. století se mi neuvěřitelně trefila do vkusu, na čemž má lví podíl Stenbeckova kresba, jež si bere to nejlepší z Mignoly a návdavkem přidává ještě něco málo navíc. Celou knihou jsem se tak prokousal během cca hodiny a půl a nutno podotknout, že už se nemůžu dočkat, až mi přijde dvojka. Celkové tři hvězdy nicméně dávám hlavně kvůli příběh, který je poplatně rozjezdový. Hodně se představuje, vysvětluje, ale reálně se vlastně nic moc nestane...... celý text

Blackout – Zítra bude pozdě 2017, Marc Elsberg (p)

Prakticky celou poslední "kapitolu" jsem si lámal hlavu s tím, jak knihu ve finále ohodnotit. Nejlíp to shodou okolností vystihnul sám autor v doslovu, když zmínil, že po uvedení publikace na trh stála o povídání s ním spíš odbornější veřejnost. A to na Blackout sedí asi nejlíp. Autor předestírá opravdu děsivou vizi budoucnosti, která působí o to mrazivěji, že je naprosto reálná. Bohužel, to co Elsberg získal na zpracování této v pravdě apokalyptické myšlenky, velmi rychle ztrácí na samotném uchopení příběhu. Postav se v knize vyskytuje spousta, ale žádná vyloženě hlavní (byť roli hrdiny měl asi zastávat Manzano) a celé to působí spíš jako suchý popis událostí, což ještě umocňuje skutečnost, že je na prvních cca 100 stranách jen nezbytně nutné minimum přímé řeči. Nový Brown z Elsberga asi vážně nebude. Na druhou stranu... času stráveného s Blackoutem rozhodně nelituju! Jen člověk musí přistoupit na specifická pravidla hry, která víc než šokovat a bavit, chtějí po čtenáři, aby se zamyslel. A proti tomu nelze říct ani zbla.... celý text

Ve stínu slunce 2020, Jakub Mařík

Taky přiznávám, že jako spousta jiných, jsem od knížky moc nečekal, ale... páni! Už strašně dlouho jsem nečetl nic, co by ve mně zanechalo tak jednostranně pozitivní dojmy. Ve stínu slunce je za mě naprostá pecka, od které se nebudete chtít ani na chvíli odtrhnout. Autor v knize naprosto parádně mixuje hned několik žánrů, přičemž výsledek si bez problému dovedu představit nejen v zahraničních knihkupectvích, ale klidně i na stříbrném plátně. Upřímně, teď jen doufám, že se čekání na další díl neprotáhne na několik let :)... celý text

Králové Wyldu 2019, Nicholas Eames

Tak předně, mnohé recenze se vás budou snažit přesvědčit, že Králové Wyldu vůbec nepůsobí jako prvotina. Působí, a to hodně. Eames naprosto očividně není vypsaný a díky zbytečnému "okecávání" je knížka asi o sto stran delší, než by musela a měla být. Mimo to autor naprosto běžně popisuje tutéž věc opakovaně, což mě nutí zpochybňovat i redakční vedení. Nicméně (!), ta knížka je hrozně fajn. Eamesův pohled na to, co takový hrdina z bájí dělá, když zestárne a meč už v jeho ruce nepůsobí tak jistě jako kdysi, je extrémně zábavné čtení, jež by si neměl nechat utéct žádný fanoušek fantasy. Prakticky všem hlavním postavám fandíte od začátku do konce a být to krapet proškrtané, jde o akční jízdu, kterou před dočtením prostě neodložíte. A "odměnou" pak jsou člověku i takové autorsko-překldatelské perličky jako: "Kuř, jen kuř." nabádál ho troll. A tak Clay kouřil :D... celý text

Black Mantova pomsta 2019, Dan Abnett

Neméně výborné pokračování prvního booku. Abnett tu na ploše nějakých sedmi, osmi sešitů rozehrává vysokooktanovou záležitost s parádní gradací, jejíž tempo sice krapet rozbíjí vedlejší dějová linka s Merou, ale ta se naštěstí omezuje jen na cca jedno číslo. Opravdovou výtku tak mám pouze ke kresbě Scota Eatona, jenž moc nezvládá akční pasáže, které jsou na můj vkus trochu moc nepřehledné. I tak ale Mantovu pomstu doporučuju všemi deseti ;)... celý text

Odměna z pekla 2020, Joe R. Lansdale

Nedokážu sice říct proč, ale western a nadpřirozeno podle mě tvoří výbornou kombinaci. Jednoduchoučká, ale přitom zábavná, zápletka se k tomuhle typu knížek parádně hodí a člověka tak zamrzí v zásadě jen dvě věci. Zaprvé, že bratři Lansdaleové neumí psát. A to připomínám, že se pohybujeme v žánru brakové literatury, kde nároky nejsou zas tak vysoké. No, a zadruhé, že Fantom Print, jakkoliv je mám rád, pořád nezvládá redakci, díky čemuž je Odměna z pekla plná překlepů, chybějících písmen a zdvojených slov. Tak či tak ale přečtení (ani nákupu) nelituju. Byť znovu se už k téhle srandě vracet opravdu nebudu :)... celý text