Nezletilci
přečtené 89
Já, člověk
2021,
Olga Stehlíková
Takto knihu vidí Nezletilá kritička Milada (6 let): "Knížka má na každé stránce jiný příběh. Nebo to ani není příběh, ale jednotliví lidé, postavy, popisují, kdo jsou, co dělají nebo jak se cítí. Poznáváme je skrze jejich povolání, zájmy, rodiny, ale hlavně skrze naše srdce.Knížka může být pro děti užitečná, aby poznaly různá povolání, ale taky aby se naučily rozumět lidem, kteří jsou jiní než ony. Knihu ilustrovala Nikola Logosová. Obrázky byly hodně pestře barevné, což se mi líbilo.... celý text
Všechny stránky Amelie
2021,
Ashley Schumacher
Hodnocení Nezletilé kritičky Mariky (15 let): "Tenhle román pro náctileté holky by mohl být zajímavý, kdyby to nebyla romance. Kniha vypráví o dívce, která právě odmaturovala a zároveň ji při autonehodě zemřela nejlepší kamarádka, s níž plánovala vkročit do dospělosti. Krátce po smrti Jenny obdrží Amelie 101. výtisk speciální edice fantasy románu od jejich oblíbeného spisovatele. Amelia musí odhalit pozadí knihy - především jak souvisí s Jennou i kdo jí poslal tento zvláštní výtisk Kroniky Ormanu, bestselleru záhadného mladíka, kterého se přece mělo vytisknout jen 100 kusů. Amelia se vydává po stopách odesílatele, které ji zavedou do Michiganu a místního malého knihkupectví, kde potká samotného autora a samozřejmě se do něj zamiluje. Příběh je psaný v ich-formě a vyprávěný hlavní postavou – 19letou Amelií. Tím, že je Amelia velká čtenářka, je sama schopná vyprávět velmi bohatě a umělecky, což se mi líbilo. Kdyby byl příběh zůstal u pátrací a přátelské dějové linky, udělala by autorka lépe – romancí se asi chtěla přiblížit dívčímu publiku, ale spíš tím vyprávění zkazila. Zápletka s láskou tam totiž vůbec nemusela být. Naopak hezky zachyceno je hluboké přátelství mezi Jennou a Amelií, což se mi moc líbilo. Jenna má zajímavý charakter a je skvělá v tom, že vždycky myslela na obě holky a ne jen na sebe.... celý text
Poupátka
2021,
Hana Lehečková
Takto Poupátka vidí Nezletilá kritička Kačka (12 let): "Jedenáctiletá Františka ráda chodí do dramaťáku, chce se stát herečkou a je ochotná udělat pro to všechno. Nepřijde jí divné, že se mají svlékat, tančit a dospělý vedoucí Mirek je přitom natáčí na kameru. Herečkám to podle Mirka nesmí vadit. Nevěří ani své nejlepší kamarádce Magdě, že by Mirek dělal něco špatného, dokud to nezažije na vlastní kůži… Knížka mě docela zaujala, akorát tam bylo možná až moc sprostých slov. Ale zase se mi líbilo, o čem Františka přemýšlí. Proč tu všichni jsme a všechno je, jak je. Já sama taky chodím do dramaťáku. Ale na rozdíl od Františky jsem ho nikdy nebrala jako rodinu. Taky si myslím, že kdyby tam na mě někdo křičel jako Mirek na holky, přestala bych na dramaťák raději chodit. Na konci je Mirek za zneužívání holek zatčen. Nejdřív mi to přišlo jako krutý trest, ale čím déle o tom přemýšlím, tím mi přijde divnější, že to dělal tak dlouho a nikdo z rodičů s tím nic neudělal." Celou recenzi najdete ve FB skupině Nezletilí kritici... celý text
Bába Bedla
2021,
Markéta Pilátová
Nezletilá kritička Máša (9 let) knihu hodnotí takto: "Bába Bedla je napůl houba a napůl žena, vždy se probudí do času, kdy nějaké dítě potřebuje pomoci. Tentokrát se probudila na konci druhé světové války v pohraničí, aby pomohla českému klukovi, německé Židovce, německé holčičce a ruskému vojákovi. Nejprve je naučila, jak přežít v lese a rozeznat houby. Tato knížka ukazuje, jak to bylo v pohraničí nebezpečné, každému tam šlo o život a musel se schovávat. A nebezpečí trvalo i po válce, to jsem nevěděla. Knížka má krásné ilustrace a doporučila bych ji každému, kdo má rád historii.... celý text
Ďolík
2021,
Emma Adbåge
Nezletilé kritičky a sestry Dora (11 let) a Marta (6 let) knihu četly takto: „Za tělocvičnou na našem školním dvoře je veliká jáma. Říkáme jí Ďolík.“ Takhle začíná švédská obrázková kniha o místě, kam si chodí děti o každé přestávce hrát. V Ďolíku je spousta pařezů, obrovských kamenů, jam a svahů. Místa a zábavy je tam dost pro všechny. Jenže učitelům se to nelíbí a říkají, že se tam někdo zraní. Děti si mají hrát na hřišti! Jednou si Vilma přišlápne cestou do Ďolíku tkaničku a spadne ze schodů. Teče jí krev z nosu. Od té chvíle do Ďolíku děti nesmějí. Tak chodí pouze na Okraj, tam to taky ujde. Jenže učitelé nedají pokoj, a když děti přijdou do školy v pondělí, je z Ďolíku a Okraje jen rovná betonová placka. Všichni jsou smutní, až na učitele! Za chvíli se však karty obrátí, protože děti objeví hromadu, na které je navezeno všechno z Ďolíku a Okraje. Začnou jí říkat Vršek. Děti tvrdí, že je dokonce mnohem lepší než Ďolík a Okraj dohromady a zase si chodí hrát jedině tam. Knížka nás moc bavila a dost jsme se u ní nasmály. Moje malá sestra Marta si hned vzpomněla, jak si ve školce hrály s holkama venku nejradši v koutě za domečkem, kde to bylo úzké a nikdo je nerušil a bylo to tam jen jejich. Bavily ji vtipné ilustrace a ulevilo se jí, že se dětem na konci splnilo přání mít své vlastní místo. Já měla pocit, jako by knihu psalo dítě. Vypráví ji jedna holčička ze školy, ale jen málo spisovatelů umí psát přesně tak, jako když mluví dítě. Já se v tom úplně cítím. Taky si ráda hraju přesně jako v této knize. Nedoporučuju ji jen kvůli nádhernému, stručnému a výstižnému textu, ale taky kvůli dobře odpozorovaným ilustracím. Naprosto perfektně vyjadřují, jak třeba děti otráveně sedí na houpačce nebo jakým způsobem se drápají na strom. Taky se mi líbilo, jak na dvou stránkách za sebou stojí děti úplně stejně. Jednou je vidíme zepředu, jednou zezadu. Myslím, že kniha je bezvadná.... celý text
Přeřekadla
2021,
Štěpánka Jislová
Náš nezletilý kritik Šimon (13 let) to vidí takhle: "Přeřekadla jsou komiksovým průvodcem klasickými rčeními a příslovími. Na každé stránce je vtipně ilustrován začátek jednoho přísloví s několika různými možnými konci. Který je ten správný? Kniha vyzkouší vaše znalosti a paměť a pomocí zábavných spojovaček s různými pointami vám ukáže, že přísloví existuje mnohem více, než si myslíte. Pokud si někde nejste jistí odpovědí, v závěru knihy najdete všechna přísloví a rčení napsaná správně, jak mají znít. Někdy je ale nejlepší správné řešení pominout a užívat si vytváření vlastních konců příběhů, jako třeba: „Kdo jinému jámu kopá, má krátké nohy,“ nebo „Kdo nic nedělá, je matka moudrosti.“ Kniha je tenká, spíš je to jen sešit, který se vejde do kapsy, ale protože každá strana obsahuje čtyři konce, zábavu hned tak nevyčerpáte. Dle mého názoru jsou Přeřekadla úžasnou knížkou na nudný čas, kdy se potřebujeme zabavit, jako třeba při cestě vlakem nebo autem. Největší zábavu nad ní samozřejmě zažijete s kamarády. Prohlížení a luštění knížky společně může být opravdu záživné. Přeřekadla baví jak dospělé, tak děti, kterým rozšíří znalosti - což se může hodit třeba u přijímacích zkoušek, kde se doplňování přísloví často zákeřně objevuje. Za pozornost určitě stojí jednoduchá a stylizovaná kresba komiksové kreslířky Štěpánky Jislové. Zpracováním se mi Přeřekadla líbí víc než třeba její větší práce jako komiks Bez vlasů."... celý text
Malé ženy (převyprávění)
1992,
Jindřiška Smetanová
Podle naší nezletilé kritičky Julie (12 let) jsou Malé ženy prostě úžasné: "Malé ženy jsou úžasný román, který mám hrozně moc ráda a dokážu ho číst několikrát za sebou. Nikdy se mi neomrzí! Taky mám ráda film Malé ženy, který jsem už dvakrát viděla. Je to příběh, ve kterém není nic, co by se nemohlo stát ve skutečnosti, a to mu dodává krásu a smutek. Když jsem ho četla, prožívala jsem s postavami jejich osud, někdy radostný a někdy smutný, a občas jsem se o ně bála. Myslela jsem si, že když je někdo moc chudý, tak se nedokáže mít dobře, ale to se změnilo, když jsem si přečetla Malé ženy. Líbilo se mi, že hlavní postavy nejsou zlé, byly všechny sympatické, hodné a čestné. Tento příběh se odehrává koncem 19. století v Americe, kdy to ženy neměly jednoduché. Všechny čtyři se ale držely statečně. Jo se dokonce postavila osudu a stala se spisovatelkou. Byla velmi odvážná a cílevědomá. Rozhodně všem doporučuji zvláště holkám si tento román přečíst, je vážně úžasný."... celý text
