Morsie
přečtené 493
To
1993,
Stephen King
Vždycky, když se s lidmi bavím o knihách a padne řeč na tu nejdelší, co kdo kdy četl, pro mě je to To. Bohužel často se stává, že na mě lidi koukají jako na idiota, co se nedokáže vymáčknout. A nepomáhá ani když doplním, že je to To od Kinga... A to mě rmoutí! Jak může být mezi čtenáři tolik lidí, co tápou? A přitom já si opravdu myslím, že To je nejlepší Kingův počin. Přečetla jsem většinu jeho klasických fláků a To pořád prostě přesahuje. A vypovídá o tom i to, že jsem celou knihu přečetla za necelé tři dny. Nejvíc si pak cením samotného konce. Je pravda, že jsem byla trochu zmatená, ale stačilo trochu pátrat a rozšířit si tak všeobecný přehled. A to mě na Kingovi hrozně baví! Nepřináší jenom zábavu, ale taky vás trochu vzdělá. Každopádně To je takový ten typ knihy, kterou si budete vždycky pamatovat a to dost detailně. Je to už dlouho, co jsem To četla, a stejně když teď na to vzpomínám, v mysli se mi odehrávají živé obrazy z Derry.... celý text
Beznaděj
1998,
Stephen King
Beznaděj byla dlouho mou nejoblíbenější Štefanovou knihou - až pak přišlo To a všechno převrátilo naruby! Myslím ale, že je opravdu neprávem v modrých procentech, podle mě si zaslouží červená. Jenže to by lidi museli číst víc než jen to napsané. Jasně, na první pohled to vypadá jako nepříjemná pámbíčkařina - jako by se nám Štefan snažil Boha narvat všemi možnými způsoby. Člověk ale musí svůj pohled na věc trochu rozšířit! Když se zbaví svojí omezenosti, pak možná i pochopí, že to není jen o tom hodném dědovi, co sedí na mráčku a hlídá nás - že je to spíš o lidské vůli a síle. Sakra, Bůh je přece ta největší Beznaděj - když to dovolíme...... celý text
Podivuhodný případ dr. Jekylla a pana Hyda / The Strange Case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde
2004,
Robert Louis Stevenson
Stmívání
2008,
Stephenie Meyer
Stmívání jsem si přečetla jen proto, abych nebyla za pokrytce, který soudí knížku, aniž by ji četl. No, myslím, že by se vůbec nic nestalo, kdybych ji nečetla. Možná bych tomu dokonce dala větší hodnocení... Inu, tohle je prostě přešlap ve stylu Fifty Shades - akorát že pro malé puberťačky. Jenže víte, co je nejhorší? Že ono by to nebyla taková hrůza - Bože chraň, já mám fantasy ráda nade vše - kdyby to autorka tak nezmrvila formou a stylem psaní. Skoro u každé věty mi udělal žaludek kotrmelec. Když jsem se totiž dočetla k větě (pro rýpaly - parafrázuji): "Chtělo se mi plakat, ale přemohla jsem to, protože jsem věděla, že večer budu mít dost času propuknout v pláč," myslela jsem, že jsem ve špatném snu! Přesto jsem se s námahou prokousala až na konec. Takže to mohu říct naplno - je to strašný brak! A přitom námět je tak dobrý... i přes to klišé love story. Tedy můj konečný verdikt je ten, že Stmívání samo o sobě by nebylo špatné, kdyby ho měl tu možnost přepracovat nějaký skutečný spisovatel. *Milé fanynky, klidně se do mě pusťte, já vám neberu, že se vám to líbí, mně by se to taky líbilo - nemít při každé druhé větě odporem husí kůži.... celý text
