meluzena přečtené 504

Karel IV. - Tajný deník 2014, Josef Bernard Prokop

Nádherná kniha. Karel IV. byl moudrý a laskavý panovník, otec a manžel, a také velký dříč - zkrátka člověk, který by se měl klonovat, protože takového je zapotřebí snad v každé době. Pokud nemáte historii v malíčku, možná se budete hůře orientovat v množství historických postav a jejich vztahů, a budete muset namáhat hlavu, aby se vám nepletla dohromady současnost a vyprávění o minulosti (která je naštěstí psána kurzívou - skvělý nápad!). Takže pokud prožíváte rušný každodenní život a ke knížce se vracíte s odmlkami, může to pro vás být pěkné mozkové cvičení :-). V úvodu knihy se dočteme, že J. B. Prokop je pouze přepisovatelem nalezených pamětí krále českého a císaře římského, čemuž můžete věřit nebo to zpochybnit. Ať tak či tak, je to moc krásné čtení o vnitřně neobyčejně bohatém člověku. „Ještě než člověk začne spřádat pomstu či odplatu, je lépe si řádně promluvit. Někdy pro malá nedorozumění vznikají velké pře a dlouhé války.“... celý text

Nefalšovaná kočka 1993, Terry Pratchett

Asi nejlepší z kategorie „vědeckých pojednání“ o kočkách. Ani mistr Pratchett se občas nevyhnul jakémusi tlačení na pilu, ale těch pár neotřelých myšlenek za to stojí. „Kočky se velmi rychle rozšířily po celém světě s výjimkou Austrálie, která jim ujela při kontinentálním driftu.“ -- „Kočky jsou ve skutečnosti silně ekologicky založené. Například: a) Kočky nikdy nepoužívají spreje obsahující freony a neohrožují tedy ozónovou vrstvu. b) Kočky neloví tuleně. Lovily by je, kdyby věděly, co to tuleni jsou a kde je najít. Jenže to nevědí, a tudíž je všechno v pořádku. c) Totéž platí o velrybách. Lidé možná kočky krmí velrybím masem, ovšem kočky o tom nemají ani potuchy. Stejně tak by jim chutnal sekaný velrybář. (...) .Kočky však mají i stinné ekologické stránky: a) Všechny kočky trvají na tom, že musí mít kožich z pravé kůže...“ -- „Ofsajd je kočičí hra, která se podobá zenovému lučištnictví v tom, že ve skutečnosti nezáleží na tom, co se dělá, ale jakým stylem se to provádí. Hra sestává z toho, že kočka se vytrvale nachází na té nesprávné straně dveří. Trvá to tak dlouho, dokud člověk neztratí trpělivost a ještě chvíli poté...“... celý text

Láska hory nepřenáší 1992, Jaromíra Kolárová

Hlavní hrdinka si zřejmě neuvědomila, že „Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“. Nedala si říct, že „Jiný kraj, jiný mrav“. Inu, „Kdo chce kam, pomozme mu tam“... A tak na vlastní kůži zažila, že „Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti“. Možná si pak vzpomněla na české „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“, ale do zpěvu jí nebylo. Pak už bylo „Pozdě bycha honiti“... A ponaučení? „Křivého ani bitím nenarovnáš“. Cizince prostě nezměníš na našince, tak se nejdřív dvakrát rozhlédni, do čeho jdeš. (Nojo, jenže když se do toho vloží hormony, rozum nemá šanci, že.) Za tohle poselství hvězda navíc.... celý text

Proč obrazy nepotřebují názvy 2014, Ondřej Horák

Nelíbila. A to tak, že ničím. Asi nejsem ta správná cílová skupina, kterou měla kniha oslovit. Příběh dvou dětí, kteří jsou s dědečkem a babičkou do galerie, přičemž oba prarodiče jsou velmi moudří a trpělivě vše vysvětlují a obě vnoučata se zájmem naslouchají. Paralelní komiks o dvou hloupoučkých a jednom mazaném lupiči, kteří přijdou loupit zrovna tam. Výtvarné pojetí je poplatné dnešní době - výraznými barvami i tvary, přeplácané a trochu agresivní - jako reklamní letáky a webovky, polopatické, podsouvající, co si má čtenář myslet. Hm. Ráda jsem zavzpomínala na Petra Síse, který podobné „naučné výcucy“ pojal jemně, umělecky a nenásilně a svým lehkým naťuknutím ponechal pro čtenáře prostor, aby se mohli sami zadumat. Však je taky z jiné generace....... celý text

Ten, kdo stojí v koutě 2012, Stephen Chbosky

Patnáctiletý Charlie se v dopisech svěřuje se svými nejniternějšími záležitostmi. Ví, že je přecitlivělý, mívá deprese, moc přemýšlí a zároveň nechápe.. prostě ví, že divný - že je s ním něco špatně, ale neví proč. Ze všeho nejvíc je to kniha o hledání. A když člověk opravdu chce najít, kde je zakopaný pes, musí projít spoustou vrcholů a pádů a spoustou slepých uliček. Ale pokud toho zakopaného psa nakonec najde, ví, že to všechno stálo za to. Protože pak může vystoupit z kouta. ---- „Sam mi dokonce i poradila, jak se chovat k dívce na prvním rande, což bylo moc zajímavé. Řekla, že dívce jako Mary Elizabeth bych neměl říkat, že je hezká. Měl bych jí pochválit šaty, protože to, jak se oblékla, je její volba, zatímco obličej si nevybrala.“ „Kladl jsem Mary Elizabeth otázky a nechal jsem ji celou dobu mluvit. (...) Ona se mě za celou dobu zeptala akorát na to, jestli nechci pusu na dobrou noc. (...) Řekla, že to byl skvělý večer. Taky řekla, že jsem ten nejcitlivější kluk, jakého kdy potkala, což nechápu, protože jsem dělal akorát to, že jsem ji nepřerušoval. (...) Taky pořád mluvila o té kazetě Billie Holidayové, kterou mi koupila. Kdybych někomu dal kazetu, tak proto, aby z ní měl radost, a ne proto, aby už napořád věděl, že jsem mu ji dal.“... celý text

Stráže! Stráže! 1995, Terry Pratchett

Skvělé čtení! Opět velmi inteligentní suchý humor a geniální překlad. Knížka jako by byla složena ze dvou částí - zpočátku je nadupaná „cimrmanovským“ humorem, takže často vyprsknete smíchy nebo se rozřehtáte. Pak přijde dějový zvrat, srandy trochu ubyde a věci naberou rychlý spád. Mistr Pratchett vás natahuje jako kšandy a vy hltáte stránku po stránce, protože chcete vědět, co to na vás ušil. A musím říct, že to ušil úplně báječně. „Většina radních celou noc probděla a pokoušela si zformovat alespoň jakous takous politiku vis-à-vis drak, ale Zavoněl vypadal, jako by nespal celé roky. Jeho tvář měla barvu natráveného stolního ubrousku. Nikdy nebyl zvlášť při těle, ale teď vypadal jako něco, co vylezlo z pyramidy.“... celý text

Pyramidy / Stráže! Stráže! 2010, Terry Pratchett

Báječné čtení na posílení mozkových závitů, břišních a mimických svalů, a taky svalů ruky, protože jedinou vadou téhle dvojknihy je její váha (683 stran na křídovém papíře vyšší gramáže z ní dělá nepraktickou cihlu, u níž budete zvažovat, zda si ji vezmete jako čtení na cesty :). K obsahu Pyramid i Stráže! Stráže! viz komentáře u samostatného vydání každé z nich.... celý text

Potíže se ženami 2017, Jacky Fleming

Knížka pro moudré ženy a moudré muže, v níž autorka glosuje dějiny žen viděných očima tehdejších mužů. Není to feministická knížka, která by jasně vymezovala, kdo je tu ten dobrý a kdo ten zlý. Naopak. S jemným ironickým humorem, který do tohoto tématu vnáší potřebný nadhled a odlehčení, se otírá o některé dějinné milníky, komiksová forma s úspornými kresbami mlčky poukazuje na celou tu absurditu. „Za dávných časů neexistovaly žádné ženy, a proto na ně nenarazíte v hodinách dějepisu. Existovali jenom muži, a pěkných pár z nich byli géniové. • Potom se objevilo několik žen, ale měly malé hlavy, takže stály ve všem za starou bačkoru, kromě vyšívání a kroketu. • Občas bylo ženám dovoleno dělat zkoušky, ale kvůli velikosti hlavy stejně nemohly uspět. • Ve vzácných případech se žena naučila cizí jazyk, vydala se do zahraničí na studia, vrátila se vzdělaná a s doktorátem, ale to nebylo důkazem ničeho jiného, než že ženy dělají potíže, jakmile je pustíte ven.“ Další citáty zde: https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/par-citatu-9727... celý text

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel / Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson

Dvojkniha, u níž oceňuji: 1) skvělý nápad, jak uspořádat dvě knihy v jedné - z jedné strany čtete Stoletého staříka, a když ji otočíte, nejste na konci dvojknihy, ale na začátku Analfabetky - konce obou knih se setkají uprostřed. Geniální. Jen záložková šňůrka je u Analfabetky vzhůru nohama :) 2) skvělý marketingový tah, jak kout železo (= úspěšného Stoletého staříka), dokud je žhavé. Stoletý stařík mě bavil víc než na 5 hvězd, Analfabetka vůbec, smícháním obou bohužel jen průměr, plus jedna hvězda navíc za výše zmíněný nápad. Tolik k dvojknize. K obsahu Stoletého staříka i Analfabetky viz komentáře u samostatného vydání každé z nich.... celý text

Tibet: Tajemství červené krabičky 2005, Petr Sís

Jemná pozvánka do nepoznaného světa, která svým výtvarným zpracováním ještě umocňuje snovost vyprávěného. Krásná kniha, která působí jako závan neodbytné myšlenky, že náš svět zahrnuje mnohem víc, než jen to, co jsme schopni logicky pojmenovat a systémově zařadit. --- „Slyším hluboký hlas svého otce. „Pročpak tu sedíš ve tmě?“ ptá se. Černá je barva noci, magie a stínů, neznáma. Do černé si můžete promítnout všechny své sny - nebo noční můry. Černá je dokonalé pozadí pro hvězdy i pro naději.“ --- „Když ten velký cestovatel ležel na smrtelné posteli, shromáždili se u něho jeho přátelé a naléhali, aby se zřekl toho, co jim v jeho knize připadalo k nevíře - aby otupil její zázraky soudnými škrty, on jim však odpověděl, že nevylíčil ani polovinu toho, co ve skutečnosti spatřil. Vladimir Nabokov: Dar“... celý text

Pyramidy 1995, Terry Pratchett

334 stran inteligentního slovního humoru. Na první pohled značně praštěné, při bližším pohledu velmi precizně propracované a s citem dávkující zajímavé myšlenky. Ne že by se člověk smál bez ustání jako řehtací kůň, ale lehké pousmání až středně hlasné vyprsknutí je při čtení častým společníkem... A to i díky skvělému překladu. Tentokrát si autor vzal na paškál starý Egypt, pyramidy, balzamování, víru a náboženství, uctívání různých božstev a jejich kněží... Postavil vedle sebe pohled lidí „zevnitř“ a nezúčastněný pohled lidí „zvenku“. Dočtete se mj., jak funguje cech vrahů, kdo jsou nejinteligentnější tvorové planety a proč na to nevypadají, proč Egypťani přestali stavět pyramidy a začali s aquadukty a kanalizací, a taky proč je změna dobrá - aspoň jednou za 7000 let :-).... celý text

Kdo chytá v žitě 2000, J. D. Salinger (p)

Na první pohled to může vypadat jen jako blábolení jednoho rozmízaného hňupa. Když ale budete ochotni nahlédnout pod tenhle odpudivý povrch, najdete výborně propracovaný psychologický profil mladíka z dobré rodiny, který trpí něčím jako „krizí z nadbytku“ - kterému létají pečení holubi přímo do huby, aniž by musel hnout prstem, a protože se v cílevědomosti zrovna nepotatil, ani ho nenapadne, že by hnout prstem měl (natož aby chápal, proč by měl chtít). Pokud si řeknete, že to (zaplaťpámbu!) není třeba váš syn, kterého byste se nemohli zbavit tím, že ho odložíte spolu s knihou, můžete ho sledovat v klídku a z nadhledu. A třeba s překvapením zjistíte, že je až zoufale psychicky labilní (protože zároveň dosti vnímavý). Jeho emoce s ním mlátí od jednoho mantinelu k druhému, aniž by si troufl je opravdu prožít. („Strašně jsem chtěl zavolat Hance, ale nezavolal jsem jí, protože jsem na to neměl náladu.“ nebo „Byl jsem hrozně zvědavej, jak ta holka bude vypadat a jestli bude hezká. Ale bylo mi to dost jedno.“) Sám o sobě říká, že je posera. Zároveň ale bytostně touží, aby ho někdo měl rád (a aby on sám mohl někoho mít rád) - což můžeme vyčíst z toho, jak popisuje základku, kam chodil, muzeum, které často se školou navštěvoval, a jak mluví o své mladší sestře a jak mluví s ní. Jenže jakmile se objeví někdo, kdo by ho měl rád, vezme do zaječích. Celou dobu si říkáte, jak tohle může dopadnout - co se mu může/musí stát, aby se probral k životu. Konec je však jen lehce naznačen a zůstává vlastně otevřený. Můžete holt lidi donutit k lecčemu, ale nikoho nemůžete donutit, aby chtěl....... celý text

Trafikant 2014, Robert Seethaler

Nástup fašismu v Rakousku v kontrastu s prvním milostným vzplanutím 17letého vesnického kluka, který nedobrovolně (= za prací) přesídlil do Vídně. Franc je pln ideálů nejen co se lásky týče a jako lev je ochoten se za ně bít. Tenhle mladý idealismus trefně vystihují slova psychoanalytika Wilhelma Stekela (kterého cituje knížka Kdo chytá v žitě): „Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je, že chce kvůli něčemu v příkoří žít.“ A pro vznešenou smrt (v jakékoli podobě) vskutku nebylo třeba ve Vídni roku 1938 chodit daleko... Těžké a nosné téma, jenže něco zásadního tomu chybí. Zvláštní. Četlo se to vlastně docela dobře, ale celkové vyznění je poněkud mdlé, rozpačité. Asi jako když jíte krevetovou polévku, která hezky voní a dobře chutná, ale když dojíte, uvědomíte si, že v ní nebyla ani jedna kreveta, a vy se pak cítíte ošizeni a možná i trochu podvedeni.. I setká(vá)ní France se stařičkým Sigmundem Freudem působí jako laciná berlička (proč zrovna Freud a ne jiný stařík, příp. jiný Žid?)... celý text

Třicet let na zlatém severu 1998, Jan Welzl

Bodrý moravský všeuměl a dobrodruh, tryskající jako pestrobarevný gejzír. Odolný a vynalézavý. Jako mladý zámečník na stavbě transsibiřské magistrály uslyšel volání ledového Severu a vydal se tam pěšky přes Sibiř, ani mapy nemaje, a našel tam to, co hledal, aniž přesně věděl, co to je. Kdo zažil byť jen zlomek podobně šílených dobrodružství nebo má ve svém okolí pár lidí tohoto živočišného druhu, ten nepátrá, zda je to všechno pravda, protože ví své. Skvělé čtení. A květnatá čeština z 30. let celému vyprávění dodává zvláštní kouzlo. (Ekologickou stopu těchto dobrodruhů do toho nepočítám.)... celý text

Celý život 2017, Robert Seethaler

Život je krásný ve své jednoduchosti. Ovšem jen pod podmínkou, že je člověk ochoten (a schopen) ho takhle jednoduše žít. Jemná óda na lidskost a prostý život v horách, stranou od lidí, v kterém člověk přirozeně dělá správné věci, a nemá potřebu fňukat, hašteřit, poučovat. „Lidé na horách zjevně hledali cosi, o čem se domnívali, že to kdysi dávno ztratili.“... celý text

Strom života 2004, Petr Sís

Darwinovu teorii známe všichni, ale kolik toho víme o Darwinovi? Asi skoro nic. Petr Sís nás svým osobitým (a oku lahodícím) způsobem poňouká, že by možná stálo za to si o Darwinovi zjistit víc. I kdyby se mu to nepodařilo, tak to vlastně nevadí, protože jsme se dozvěděli alespoň něco málo faktů a pokochali se velmi roztomilým výtvarným dílkem. Jak vidno, staré poctivé řemeslo se neomrzí - barevné tuše a akvarelový papír - bez umělých barviv a dochucovadel - pořád více než stačí. A to je moc dobře.... celý text

Objevení pomalosti 1997, Sten Nadolny

Jednoduchý, silný příběh. Navíc velice aktuání v dnešní čím dál roztěkanější a uspěchanější době. Pokud jste si někdy v životě připadali příliš pomalí a těžkopádní či se vám za to dokonce někdo smál nebo na vás řval, budete mít pro Johna Franklina o to větší pochopení. John je velmi, velmi pomalý, ale nikoli retardovaný, jak si o něm mnozí myslí. Jeho těžkopádnost je hloubavá. Protože nestíhá to, co se děje kolem, vlastně tím není rušen a má přístup k hlubinám intuitivních a skutečně dobrých rozhodnutí. „Raději si dá načas, než udělá chybu”. A když po dlouhé době vyjde najevo, co vlastně měl na mysli, a že jeho úsudek byl velmi moudrý, leckterý netrpělivec se chytí za nos a John si postupně získává respekt a úctu. K tomu je skálopevně přesvědčen, že lidé jsou dobří a čestní a dál důvěřuje i těm, u kterých má nezvratné důkazy o opaku. John je zkrátka správný chlapík, na kterého je spoleh a jeho „bohatství času“ mu dodává přirozenou autoritu. Tak se totiž na první pohled pozná indiánský náčelník stejně jako král nebo prezident – jejich pohyby i řeč jsou pomalé, rozvážné. A rychlá rozhodnut nemívají dlouhého trvání. Tohle by stálo za to uvést do života! John se mohl vzdát a nechat na sobě dříví štípat. On se však rozhodl jít si za svou hlubokou pravdou a počkat si, až to těm chrtům dojde. (Stejně neměl na výběr, protože zrychlit prostě neuměl.)... celý text

Muž, který zemřel 1999, David Herbert Lawrence

Ježíš zemřel na kříži. Tečka. Nebo snad ne...? Pozoruhodná pidiknížečka, která se odvážila nabourat toto tabu a vypráví, co se stalo po tom, co se Ježíš probudil v hrobce a vstal (z mrtvých). Přemýšlí a rekapituluje. Ale už se na svět dívá jinýma očima - očima obyčejných lidí, plných soucitu a pochopení a najednou vidí své tehdejší pravdy nikoli jako neotřesitelné, ale vlastně pomýlené.... celý text

Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí 2003, Lucie Seifertová

České dějiny stručně a velice nápaditě. Není to suchý sáhodlouhý, do detailu propracovaný výklad, což má dvě hlavní výhody: 1) děti se můžou lecos přiučit nebo poskládat do souvislostí, aniž je znudíte k smrti, 2) těch pár historických údajů si můžete uložit do hlavy i vy, pokud jste zůstali nedotčeni školním dějepisem.... celý text

Kocour Bob 2013, James Bowen

„Bob je můj nejlepší kamarád a přivedl mě k jinému - a lepšímu - způsobu života. Oplátkou nepožaduje nic složitého ani nereálného. Potřebuje jenom, abych se o něj staral. A přesně to dělám.“ Pro člověka, který nepoznal šikmou plochu drogové závislosti, je to možná jen obyčejné vyprávění jednoho feťáka, který ani moc vyprávět neumí. Pro ty, co poznali tohle dno, je v tom určitě mnohem (mnohem!) víc, a pro kočkomily z obou kategorií je Bob bonusem navíc. Sečteno a podtrženo je to milá knížka - víc svým chlupatým obsahem, než poněkud kostrbatou formou - dalo by se říct, že je to slabá knížka se silným poselstvím. Tak silným, že přebije všechny literární nedostatky. Když má člověk pro co, resp. pro koho žít, jde všechno mnohem snáz. To si jednoho dne ke svému překvapení uvědomil i James Bowen. V téhle knize nejde o to, čím byl, ale jak naložil s hozenou rukavicí v podobě kocoura Boba, protože ten v něm dokázal vykřesat jiskřičku smyslu života. „Každý potřebuje přítele, jako je Bob. Měl jsem velké štěstí, že jsem jednoho takového našel...“... celý text