Malarkey přečtené 802

Třetí triarcha 2011, Leonard Medek

Pokračování dobrodruha Franty Franty se nese v klasickém duchu, typickém pro Leonarda Medka. Tedy v duchu ryze dobrodružném, kterému by mnohdy i Indiana Jones mohl záviděl. Autor se třetí knihou ze světa Monsier Franty vrátil k vyprávění dílčích příběhů, kde každý má svojí uzavřenou příběhovou linku, ale ve všech se prolíná hlavní příběh úhlavního nepřítele z carského Ruska, který po našem hrdinovi již nějaký ten čas pase. Líbilo se mi, že autor tu opět směřuje kroky hlavního hrdiny jiným směrem, než v předchozích příbězích. Franta se dostane za velkou louži do Ameriky a postupně svojí epopej završí v Jižní Americe. Ve všech ohledech je to ale skvostné čtení. Autor si jistě pracně hledal detaily doby. Občas bych řekl, že až moc zabředává do atmosféry doby, což děj občas notně zpomaluje, ale v komplexitě celého děje je to úctyhodná práce a krásná série, kde už teď se těším na další díl.... celý text

Drakobijci 6 2004, Michael Bronec

Abych si trošku odfoukl od jednotlivých románů, ve chvílích volna se rád obracím k povídkám. Tentokrát jsem se pokusil zaměřit na šestý díl Drakobijců a opět jsem se setkal s lepšími, ale i slabšími kousky. Celkově mě překvapilo, že o vítězích z předních příček vlastně vůbec nic nevím. Především jsem se nesetkal s ničím, co by vydali a alespoň se o tom někde mluvilo. Přitom takové vítězné Návraty od Alexandra Kazdy jsou fantastické. Povídka v duchu Diabla. Kdo zná, musí být nadšen. Pak mě ještě určitě zaujala Cesta do ticha, pod kterou je podepsána známá Lucie Lukačovičová a pro mě neznámý Martin Moravec. Hezká variace na Haruki Murakamiho. A do třetice povídka, která stojí za zájem je Legenda o vlku. Hned od začátku mě přišlo toto syrové fantasy zajímavé právě proto, že v příběhu zohledňuje vlky. Navíc se dobře četlo. Zbytek je průměrný, ale neurážející. Přečíst se úplně v pohodě dá. Navíc mě zaujalo, jak si na přeskáčku pročítám Drakobijce a Žoldnéře fantasie, tak jak se Žoldnéři za ta léta hezky vyvinuli ve vysloveně pohledově hezkou knižní sbírku. Drakobijci jsou přeci jen hlavně plni textu, přestože tu pár pěkných ilustrací taktéž je.... celý text

Kyborgovo jméno 2003, Vladimír Šlechta

Vladimír Šlechta mě uhranul svým fantasy světem a tak jsem mu, vcelku rád, dal šanci i co se týče jeho sci-fi postapo světa. Pod názvem Kyborgovo jméno se dá skrýt cokoliv a tak jsem popravdě vůbec neměl tušení, do čeho jdu. Předem také upozorňuji, že jsem četl původní nepřepracovaný příběh. Výsledek na mě ale působí poměrně kostrbatě. Prostředí postapo světa je hodně zajímavé a slibuje řadu dalších námětů. Horší je to s jednotlivými hlavními postavami, které mě jednak moc nebavily, ale navíc často jejich dialogy působily jak z typického céčkového sci-fi. Je to tedy vážně pojatý svět a nebo parodie? Svět Oggerda ale určitě nezatracuji. Dokonce zvažuji, že v budoucnu rád zkusím i přepracovaný příběh vydaný pod nakladatelstvím Brokilon. Je možné, že ta forma vyprávění ich-formou by mohla více vtáhnout nejen do děje, ale i do samotného světa.... celý text

Neočekávané dýchánky 2016, Jan Dobiáš

Na příběhy Jana Dobiáše musíte mít chuť a náladu. Bez toho Vás můžou dost otrávit, s ní Vás ale naopak mohou jednoznačně pobavit...a potěšit. Jako již s předchozími knihami, i zde jsem se totiž setkal s celou řadou rozpustilých nápadů, které navazují na různé známé příběhy, ale i pohádky, a notně si s nimi pohrávají, upravují a mnohdy i vystřelují. Prostě si s nimi autor hraje tak, aby každá jeho povídka byla takový nenápadný výstřelek ze samotného žánru, ale zároveň i trošku pocta. Určitě to má něco do sebe a musím říct, že autor má jistý dar slova, se kterým umí velice dobře pracovat. Pokud tedy chcete odpočinkovou literaturu, u které očekáváte absolutní relax, jsou jeho příběhy přesně pro Vás. Bláznivé příběhy plné různých uvěřitelných a neuvěřitelných postav, o kterých byste ani neměli tušení, že byste vůbec kdy mohli číst.... celý text

Krvavé pohraničí 2007, Vladimír Šlechta

Příběhy z Krvavého pohraničí nevadí, jak budete číst. Každá kniha je samostatný příběh a ne jinak je tomu i u tohoto vlastně prvního románu ze samotné série. Dal jsem si od tohoto fantasy světa asi rok odstup. Když jsem se tedy začítal do této knihy, připomínal jsem si, co jsem se vlastně o tomto světě už dozvěděl. To jsem ale ve výsledku nemusel, protože autor mi to zde opět všechno hezky shrnul a čtivě mě do světa uvedl tak, že jsem byl okamžitě pohlcen. Jediný kámen úrazu u této knihy je asi ten, že nemá úplně nosný příběh. Vlastně se toho v ní moc neděje, ale zároveň je toho pořád dost na to, aby Vás uhranula a museli jste číst až do samotného konce. Děj je totiž takový jako když hrdinové přijdou do města a v tom městě jsou a v průběhu toho jejich stanování se v něm dějí různé nepřístupnosti, jejichž jsou bohužel součástí. I to málo ale stačí, abych byl spokojen. Vladimír Šlechta píše krásně čtivě a živě. Jeho Krvavé pohraničí je prostředí, které mi z českých fantasy světů přirostlo opravdu hodně k srdci a vždy se budu těšit na další příběh z tohoto světa.... celý text

Detektivní kancelář Sirius 2013, Lucie Lukačovičová

První setkání s autorkou, na které jsem se osobně hodně těšil, ale výsledek mě spíše trošku zklamal. Detektivní kancelář Sirius se skládá ze série samostatných příběhů - spíš povídkového charakteru a je to přesně o tom, co si představíte, když si název knihy přečtete. Městské fantasy z prostředí Prahy, které na první dobrou musí nalákat. Opak byl ale ve výsledku tak trošku pravdou. Samostatné příběhy mě úplně nezaujaly a i charakteristiky postav tu byly spíš načrtnuty a nijak mě neoslnily, abych si je s chutí oblíbil a těšil se na další jejich trampoty. Kdyby z prostředí byl samostatný román, asi by to dopadlo o chlup líp. Takhle se s každou povídkou něco načne a vlastně do prázdna. Škoda, nicméně věřím, že s dalším románem samotné autorky to bude o dost lepší.... celý text

Padesát odstínů tymiánu 2018, Zdenka Pšeničková

Máte chuť na nějakou odpočinkovou knihu, ale zároveň se nechcete ochudit o žánr fantasy? Tak Padesát odstínů tymiánu je přesně pro Vás. Ano, na první dobrou kniha může působit jako, že je spíš určena pro dámské publikum. Nicméně musím uznat, že jsem se u ní skvěle bavil i já. Hlavní hrdinka Tymiána je taková klasická rozverná princezna dnešní doby, která má radost z malicherností a otravují ji vážné věci. Jenže její příběh z Tymiánového království je napsán s takovou lehkostí, že Vás baví otáčet stránky a číst, dokud se nedostanete na konec. A samotná velice hezky nakreslená obálka nebo zpracovaný vnitřek knihy s dalšími ilustracemi tu radost ze čtení vysloveně podporují. Tohle je opravdu kousek, který Vás pohladí na duši, potěší, pobaví, zaujme a napne. A i přesto budete vědět, že tohle špatně dopadnout nemůže. Vždyť kdo by chtěl napsat knihu, kde by veřejně trápil koťátka? Já teda rozhodně ne. Proto jsem rád, že tu kočky mají takovou důležitou úlohu. Pro člověka, kterým se prohání instagram plný koček, je to balzám na duši.... celý text

Žoldnéři fantasie: Dobré zprávy ze záhrobí 2012, Michael Bronec

Postupně jsem se propracoval k dalším sbirce Žoldnéřů fantasie, tentokrát s podtitulem Dobré zprávy ze záhrobí, která slibuje řadu nemrtvých povídek. Realita je pak ale trošku jinde. Těch nemrtvých tu zase až tak moc není. Naopak mě překvapilo, že povídky tu mají vysloveně průměrný charakter. Žádná vysloveně nijak nevybočuje, až na hostující povídku Písnička zpod kamenného mostu od Jana Dobiáše, která je totálně fantastická a vysloužila si ode mě čirou pětihvězdu za nápad a za vtip, s jakým je napsána. Z těch soutěžních mi pak zapamatování hodná přišla především Hic Rhodus, hic salta od Jany Vaňkové pro svůj nápaditý alchymistický děj a Řekni mi jméno od Daniela Tučky, jehož postava inkvizitora mi přišla vysloveně zajímavá.... celý text

Algar tarch 2014, Karolina Francová

Algar tarch - už název knihy zní notně epicky, dosti fantaskně a s příslibem očekávání poctivého fantasy, ze kterého mě trošičku probouzí lehce sexuální obálka, která jak kdyby mi k té představě vůbec neseděla. Ale nenechte se tak úplně mýlit. Tato kniha je totiž pořád tím správným fantasy, mezi které se z nakladatelství řadí například i Stezky krve od Ivany Kuglerové. Jen na rozdíl od Stezek jsem zde trošku bojoval s námětem. Je překvapivé, že mnohdy autorka opravdu pracuje se sexuálními scénami notně napínavě. Možná více, než by čtenáře vůbec napadlo a vlastně si ani nejsem jist, jestli se to do kontextu celého příběhu hodí. Ten je totiž klasicky oldschoolový. Zajímavé postavy, výpravný děj. No prostě klasika. Čtivé to je, ale nějak jsem na tom nenašel nic natolik vtahujícího do děje, abych se nechal knihou natolik pohltit. Stezky krve v podobném duchu byly pravděpodobně o chlup lepší.... celý text

V pekle jsme všichni Hébert 2023, Madla Pospíšilová Karasová

Totální deprese, zmar, zoufalství, smutek a odloučení od všeho lidského. Že to nelze směstnat do jedné knihy a ještě to vyvrhnout na čtenáře? Ale kdeže. Vítejte v pekle, kde jsme všichni Hébert. Těžká kniha, zoufalá, smutná. O to zoufalejší a smutnější, když Vám dojde, že autorka si pro námět ke své knize zvolila příběh, který je založen na základě skutečných událostí. A ten pak zbeletrizovala, aby ho čtenáři nějak předložila. Předklad je to nicméně intenzivní, ale určitě ne jednoduchý. O to složitější je totiž i z toho důvodu, že vypráví příběh dětí, mnohdy i pohledem dětských očí. Ten příběh je hodně krutý a temný a naděje se hledá těžce. Pátou hvězdu jsem přidat právě pro tu absenci naděje nemohl, byť autorka tvrdí, že tam někde je. Já ji popravdě nenašel. Zdrtilo mě to těžce.... celý text

Žoldnéři fantasie: Na stopě zločinu 2018, Michael Bronec

Jako i předchozí Žoldnéři fantasie, tak i zde jsem se setkal s povídkami, které jsou skvělé, ale i povídky, které mě úplně nebavily. Jen v případě této sbírky bych řekl, že autoři více než obvykle ctili název sbírky: Na stopě zločinu. Je tu opravdu hodně detektivních příběhů a hrdinských fantasy. Řekl bych snad, že i víc, než obvykle. Nejlepší povídku z celé série pak vnímám Lékařské tajemství od Tomáše Laubeho. Mám rád, když povídka má dobrý nápad, dobře zpracované prostředí a šokující závěr. To jsem zde ve všech ohledech dostal. Fantasy středověká detektivka, která Vás nenechá vydechnout, dokud ji nedočtete. Druhá nejlepší povídka je pak pro mě Sesterská láska od Míly Lince, který ji pro tento sborník napsal jako hostující povídku. Výborný středověký kousek, který se odehrává v prostředí jeho Středověkého hvozdu, který jsem si za ta léta také docela dost oblíbil. Třetí kousek To má po dědovi! od Karla Doležala mě pak nejvíce pobavil, jehož psací styl a prostředí příběhu věrně kopíruje jeho posledně vydané knihy. Střelené, ulítlé, městské fantasy z přítomného světa. Bramboru pak získal Jan Hamouz s příběhem Crdlikáček. Ten je vlastně hodně povedený steampunk, který mě nalákal i na jeho samostatné knihy, ke kterým se snad také jednou dostanu. Jako každí Žoldnéři, tak i zde je pak sbírka zakončena statí, zde tentokrát od Míly Lince, který vypráví o zločincích napříč stoletími. Zajímavé čtení a příjemná tečka ve sbírce, která ji tímto opět krásně ozvláštňuje.... celý text

Svitky z londýnského mostu 2014, Jana Šouflová

Už když jsem tuto knihu držel v ruce, tak jsem tušil, že se bude jednat o krásný zážitek. Už samotná kniha je totiž krásná, což jde Strakám opět ke cti. Nicméně i námět stojí za hřích. Detektivka ze 14. století z prostředí historického Londýna s lehkým fantastickým tónem. Něco, co si prostě chcete přečíst. Hned při otevření knihy jsem se kochal krásnými kresbami od samotné autorky. Nejenom mapy, které mám obecně v knihách hodně rád, ale i popisy onoho londýnského mostu, kde se co nachází. Ihned jsem se do knihy začetl a pochopil, že autorka to zde pojala, co kapitola, to samostatný příběh. Ty jsou psány s lehkostí, s mírným vtipem, který mi vysloveně sedl a hlavně jsou neuvěřitelně čtivé. Každý příběh jsem hltal s nadšením a čekal, co přijde v dalším příběhu. Líbilo se mi, že čtení této knihy bylo jako když sledujete Vraždy v Midsomeru. Vtipné, zábavné, napínavé, po skončení jednoho příběhu jste okamžitě zvědaví, kdy a kde bude další mord. Prostě všechno, co od dobré detektivky potřebujete. A k tomu všemu navíc lehce duchařské a nadpřirozené. Ale opravdu jenom trošku. Středověká atmosféra tu jednoznačně převládá a já byl za to moc rád. Snad se jednou dočkáme nějakého pokračování. Věřím, že by stálo za to.... celý text

Sladké sny 2022, Kateřina Huňová

Na Sladké sny jsem se hodně těšil. Už když jsem z Fantom Printu slyšel, že se chystá vydání této knihy, zaujal mě příběh a říkal si, že tohle by mohl být ten správný dystopický román, který by mohl vyplnit čekání na nový díl ze série Nasterea, popřípadě by mohl připomenout to nejlepší z románu Plástev jedu od Josefa Pecinovského. No a jelikož se jednalo o debut samotné autorky, očekávání jsem měl o to vyšší. Debut totiž musí zaujmout. Pokud se tak stane, jméno spisovatele už jen tak nezapomenete. A zde se to věru povedlo na výtečnou! Sladké sny konstruují perfektní příběh světa, který je rozdělen na různé úrovně kast. Od největších boháčů po chudáky, kteří dělají i tu nejhorší možnou práci. Každá ta vrstva má svá pravidla a cestování mezi nimi je více než obtížné. Leč ne nereálné. No a do života našeho hrdiny žijícího v té nejspodnější vrstvě lidského bytí, který zároveň pracuje jako toreador v jedné aréně, se vkrádá plno proměnných, které k faktu, že na světě prakticky neexistuje spánek, vytváří důmyslný příběh, který se postupně rozvíjí a větví. Od začátku do konce mě bavila čtivost knihy. Zajímalo mě prostředí, ve kterém se kniha odehrává a celkově jsem se těšil z každé další kapitoly, kterou do mě kniha valila. Mám rád, když mě takhle kniha pohltí. O to silnější zážitek pak na konci je, když dochází k samotnému rozuzlení. To kniha v podstatě udělala, ale doufám, že příběh a celý ten svět neskončí jen u této knihy. Byla by to velká škoda.... celý text

Stráž času (5 povídek) 2019, Poul Anderson

Cestování v čase je věru vděčná činnost fantasy/sci-fi literatury. Můžete se v ní do sytosti vyřádit. Měnit chod dějin, snažit se nezměnit chod dějin nebo ukázat budoucnost (nebo vlastně i minulost) jak jí vidí sám autor. Někdo s tím ale musí pořádně začít a řekl bych, že jeden z těch průkopníků (nebo minimálně ten, který cestování v čase rozšířil do kuloáru) byl právě Poul Anderson. Námět je tedy samozřejmě super. Máte tu v podstatě tajnou agenturu, která se stará o to, aby nedošlo k nějaké úpravě v historii naší Země. Námět super. První povídka, kterak se do této agentury dostane náš hlavní hrdina, je také fajn a pak už byste čekali nějakou samostatnou kostru a funkční děj, co? Jenže Co povídka, to samostatný příběh, který se ale jen v posledním případě týká samotné změny historie. Jiné příběhy do ní tak spíš nepřímo zasahují. V podstatě samotné povídky dělají vše proto, aby vyprávěly jednotlivé příběhy jako takové bokovky od hlavního děje, který ale vlastně vůbec neexistuje.... celý text

Písně pouličního metaře 2022, Dustin LaValley

Kniha skládající se ze tří autorových novel. Tří poměrně drsných novel, které nemůžou žádného čtenáře nechat tak úplně v klidu. První novela Spinner měla kousek k tomu, aby nechutností připomněla cokoliv z příběhů knihy Utrpení těla. Tady jsem trošku bojoval sám se sebou, abych to dočetl. Závěr byl nicméně odzbrojující. Druhá novela Jako vzít dítěti bonbon na mě působila nejlépe z celé knihy. Solidní, až filmový, slasher, kterak se lupiči potkají s magorem. Má to atmosféru, dění a závěrem tu autor opět příjemně překvapí. Třetí novela O(d)zbrojení je nejtěžším kouskem z knihy. Satira, která poměrně popkulturně uráží nějaké ty popkultury. Zajímavé, ale moc mě to nebavilo. Celkově bych knihu zhodnotil průměrně. Kvůli druhé novele to nebyla vysloveně ztráta času. Ve všech ohledech se ale jedná o krátké, důrazné kousky, kde každá z těch tří je vysloveně odlišná. Každý si tak musí najít tu svoji.... celý text

Kyselé bonbony 2022, Kealan Patrick Burke

Velice výrazná psychologická jednohubka, která v 90 stranách rozjíždí hodně originální příběh. Na začátku ho otevře, okamžitě zaujme. V prostředku decentně přidává na atmosféře a notně podporuje psyché jednotlivých postav, čímž si říká o poctivou Lovecraftovskou atmosféru. No a závěrem to docela exkluzivně utne. Tak moc, že Vám v mozku zůstane díra jak po výstřelu z kulovnice. Dobrý, chytlavý kousek, jehož velkou devízou je realistično prostředí.... celý text

Ve větvích Yggdrasilu 2023, Tereza Kadečková

Autorka svojí třetí knihou u nakladatelství Golden Dog stvrdila fakt, že čtivou a zábavnou formou píše divné příběhy. Divné, ale zábavné příběhy. Ne jinak je tomu i v rámci knihy Ve větvích Yggdrasilu. Knihu jsem totiž přečetl na jeden zátah, ale nemohl se zbavit dojmu, že si celou dobu utahuje z Marvelovského univerza a k tomu navíc i tak přidává kopu jedinečné severské mytologie. Co naplat, já se tu prostě opět bavil. Zatímco předchozí kniha měla růžovou obálku s drakem, co baští ibáče, tady to obálkou na první dobrou působí daleko solidnějc, ale po prvních stránkách rychle pochopíte, že zde tu autorka opět zašla za hranice a pokouší, co čtenář opět vydrží. Za mě super a jen tak dál!... celý text

Země bez zákona 2014, Jindřich Rohlík

Vzhledem k tomu, že mám přečtenou už první knihu série Skeldal, jsem tak nějak tušil, do čeho zde půjdu. A vlastně mi to přišlo docela fajn. Autor má osobitý smysl pro humor, zároveň ale jeho svět docela obstojně funguje. Překvapivě tu nicméně nepočítejte s čistým fantasy, ale spíš s westernovým fantasy, které místy svými scénami odkazuje na klasiky žánru. Vůbec to ale není na škodu. Naopak jsem se nemohl zbavit dojmu, jak už tu někdo uvedl, že se jedná o Stračí rodokaps dnešní doby. Solidní rodokaps, který mě o to víc láká do světa Skeldalu více zabřednout.... celý text

Přemyslova krev 2017, Jitka Svobodová

Na tuto knihu jsem se hodně těšil, především pro svůj obsah. Pocházím totiž ze Staré Boleslavi a doba Přemyslovců je téma, které mě hodně zajímá, byť tolik faktických informací z té doby nepochází. Autorka si tak vzala hodně velké sousto, co Vám budu povídat. Výsledek je ale více než adekvátní. Jen je třeba si na knihu vzít hodně času. Když totiž tento komentář stočím ke knize jako takové, tak Straky si s ní daly krásnou práci. Pevná vazba, vnitřní vazba s mapou tehdejšího Českého státu, překrásná obálka, vnitřní ilustrace dobové. No, na první dobrou prostě bichle, u které Vám musí být patrné, že toto je kus, který se v knihovně bude krásně vyjímat. Výjimečná je i svým obsahem. Kniha totiž v rozmezí cirka 40 let vypráví, co kapitola, to rok, dění na scéně českého státu. A to přesně v duchu dobových her o trůny, kterým by i americký spisovatel Her o trůny mohl v lecčems závidět. Dobová divočina, ale zároveň i velká práce s představivostí a domýšlení si faktů a atmosféry doby. Osobně jsem třeba měl hodně co dělat, abych si na někoho z knihy zvykl a měl ho rád. Když jsem třeba stál pod tisíciletým dubem v Peruci a rozmýšlel nad tím, jak Oldřich potkal Boženu, když tam prala sukno, představoval jsem si to o dost romantičtější, než jak je to popsané zde. Autorce to ale nemám za zlé, pracuje s informacemi, které jsou k dispozici a mnohdy to jsou právě teorie, na základě kterých vytváří děj. Největší a asi jediný kámen úrazu na knize vidím v tom, že pracuje s dobou, ale ne s kdovíjak nosným příběhem. Popisuje dění v Českém státě za vlády Přemyslovců, ale nevypráví kdoví jak výpravný příběh. To, co ale zde vypráví dělá s takovým zaujetím a přesností, že jsem stránku za stránkou hltal ten dobový svět. Jen si říkám, jestli je taková kniha s tolika informacemi pro každého. P.S. Finále knihy je jednoznačně úchvatné.... celý text

Otrávený pohár, Smrt mučednice 2011, Vlastimil Vondruška

Pokračování příběhů družiny Jiřího Adama z Dobronína se veze víceméně v klasickém duchu. Zatímco ale Otrávený pohár byl zatím jeden z nejlepších dílů série, tak Smrt mučednice, byť se odehrává na krásném místě, byl zatím asi nejslabší a nejnudnější příběh ze série. Tato kniha je tak zajímavá především v tom kvalitářském rozkolu dvou příběhů.... celý text