LEGACY
přečtené 229
Sloni žijí do sta let
2019,
Miroslav Zikmund
"Nikdy se nevracet ani ke kráse, ani ke zklamání, ani ke štěstí, ani k bolesti. Jen z výšky a dálky pozorovány zdají se hřbitovy zahradami" Ten přehled, vytrvalost, vitalita a paměť pana Zikmunda je těžko uvěřitelná. Co se týče informací je zde text trochu zahlcen obrázky, avšak člověk si zde udělá představu o výlučnosti Cejlonu na vzpomínkové mapě pana Zikmunda. Jak popisuje pan Horký na konci, byla to pro něj velká cesta, která oživila staré radosti, ale i šrámy dlouho usazené v slze Indie. Botanika, bojující etnika, spisovatel Clarke, sloni bohové, česká dvanáctka s Gagarinem, loď Orlík, Zikmundova nostalgie. Přesto má člověk, jenž prožil život naplno, trošku pocit, že život úplný během chvilky a momentů blýsknout se je jen pár. - Minulost je jen pytlík popela... celý text
Život snů a skutečnosti
1997,
Jiří Hanzelka
"Díky cestování neberete věci za samozřejmé" Hanzelka a Zikmund zůstávají neskutečné osobnosti českého národa, jenž svými názory, myšlenkami, postřehy a zevrubným popisem přesahují do politiky, či historie a antropologie. Skvěle se doplňují, jeden druhého nevymění, paměť jim slouží, ale hlavně ten globální přehled se jen tak nevidí. Několik rekordů Tatry, neutuchající žízeň po dobrodružství a nových cestách kvůli kterým zanedbávali jejich rodiny, přesto když přišlo na lámání chleba zachovali se jako pravý patrioti. A právě ona lidskost, nulová nabubřelost, zato čisté svědomí před národem, pro blaho kterého si vzájemně editovali řádky a snažili se jeden druhého překvapit je přesně to, co z nich činí významné osobnosti s pevnou páteří. Mají můj bezbřehý obdiv a já sám už si plánuji svoji cestu kolem světa, i když mně chybí parťák. Kdyby tak každý člověk cestoval a budoval v sobě cennosti, kterým věřili tito dva - svět a jeho kultury jsou důvodem poznání a údivů, ne rozdělenosti a strachu z neznámého. Je mi 26 let a cestopisy těchto machrů na mě mají velký vliv, což značí, že i v dnešní rychlé, ustarané době má H+Z, co dát jak starým, tak hlavně těm mladým. Děkuji.... celý text
Míň než kopnout si do psa: Z Asie na vlnách Radiožurnálu
2022,
David Jakš
Kniha naplnila očekávání z přednášky a autor dostál vysokým standardům práce zahraničního reportéra. Dozvěděl jsem se jaké mám mezery týkající se Asie a rád jsem se v tomto exotickém ale i nesmlouvavém světě ztratil. Nastudoval jsem si Indočínské války, řeku Mekong, vyvraždění nepálské královské rodiny, Čínu-Tibet, zrůdnosti Rudých Khmerů, nevybíravý přístup k Rohingům, ale i Hmongům, občanská válka v Laosu, houževnatost Vietnamců, vtipný příběh o Kimovi v opancéřovaném vlaku, autorovo líčení o duchách phí a vzájemná konkurence mezi jednotlivými státy. Je to stejně důležitá část planety jako je Evropa, kde se naše kultura láme a přechází v jinou. Když příletí Jágr a Nedvěd do USA všichni si jdou pro podpis k Jardovi, v Číně by ale o fotku s Jágrem nikdo nestál.... celý text
Bajky barda Beedleho
2008,
J. K. Rowling (p)
Tak jsem se zcela neplánovaně znovu zastavil v kouzelnickém světě čar a kouzel. Tentokrát jsem se nemohl nabažit skvělých příběhů, kde nechyběla autorčina moudrost, přehled anglických dějin, folkloru, povídaček, starých rytířů a ponaučeních, jenž nám vyobrazují lidské plémě se všemi ctnostmi i neduhy. Tohle je nejlepší literární promudlovskej plátek, který by neměl chybět v kotlíku nikoho z nás. Určitě čtěte i dětem. Za mě nejlepší první příběh o skákajícím hrnci a pak také chlupaté srdce. PONÁMKA I: Myslím si, že Albusi Percivalu Wulfricu Brianu Brumbálovi by recenzování zde na databázi šlo stejně dobře, jako v této útlé knížce. POZNÁMKA II. Určitě se nejedná o zbytečné okořenění této ságy. "To hurt is for human as to breathe"... celý text
Pobaltí - Estonsko, Lotyšsko, Litva
2017,
kolektiv autorů
Nikdy by mě nenapadlo, že dospěji do bodu, kdy si vyberu z celé škály evropských zemí právě Balt ... but here we go pivní knihovno! Do Baltikonu se chystám za necelý měsíc a jsem hrozně rád, že jsem na své narozeniny obdržel právě tohoto společníka na cesty. Dozvíte se zde užitečnosti typu jaké ubytování vybrat, nakolik je rozdílná mentalita obyvatel, něco z legend, něco z gastra, ale i architektury, náboženství , či sportu. Mě zaujalo estonské houpačkování kiiking, množství čápů ve volné přírodě, působení sovětských KGB služeb v těch oblastech, ale i litevský desetičlený tým kontrolorů-puristů, jenž dohlíží na čistotu jazyka. Z historického hlediska mělo bylo jasné, že se zde bude pohybovat Rus, ovšem početnost a tradice Němců jsem si neuvědomoval. V neposlední řadě jsem byl také rád, že jsem z knihy pochopil, že propast mezi stálicema a venkovem bude obří a jižanská nátura v Litvě je v kontrastu se skandinávským Estonskem. Záměrně do pobaltí putuju na 24.6., tedy v době letního slunovratu, který se zde patřičně oslavuje. Jsem zvědav nakolik mě tenhle koutek Evropy nadchne/zklame a jaké budou mé závěry po procestování na svou vlastní pěst. Talinské letiště vypadá skvostně, stejně tak jako ostrovy Saaremaa, či Cesis.... celý text
Dvanáct křesel
1973,
Ilja Arnoldovič Fajnzilberg
Ani nevíte jak musí být člověk vděčný, když se mu do rukou namane nějaká sovětská groteska. Ona si teda tu křivou podlou vraždu neodpustí ani tato kniha, ovšem než k tomu dojde můžeme si pochutnat na skutečném a nefalšovaném rat race, kdy se pár bláznů uhání křížem krážem, přes souš, vodu i hory za něčím, co ve skutečnosti neexistuje. Je proto humorné sledovat kolik jsou toho postavy tohoto skvěle vykonstruovaného románu schopni vydržet, do jakých extrémů zachází, jak manipulují s lidmi, jak se patolízalsky pitvoří a ve výsledku jsou to jen moly letící za světlem, jenž jim srazí vaz. Jak jsou schopni dva autoři fungovat nechápu, nechápu to obzvláště, když je jeden introvertní a sebou pochybující introvert a druhý sebejistý lev salónu. NEP v pozadí a jakákoliv analogie, nebo podobenství spojené s tím mi ovšem utekla .... Důležité je ale, že jsem se smál, Bender je všemi mastmi mazaný a kdybych byl býval v létě v Oděse věděl, že to škaredé křeslo, u kterého se všichni fotí, má i nějaký význam ... no řekněme, že si tu frontu vyčkám taky a tu svojí fotku s briliantama si na památku odvezu i já.... celý text
Moskva - Petušky
2012,
Venedikt Vasiljevič Jerofejev
Svoji poslední knihu z dlouhého seznamu ruské literatury 20. století jsem se rozhodl prubnout v podobě audioknihy, jež byla perfektně namluvena frontmanem skupiny Leningrad (S.Šnurov). Jedná se o peprný jazyk, kde si člověk musí hlídat hladinku v krvi hlavního hrdiny, protože se od toho značně odvíjí dlouhá a strastiplná cesta do utopického města Petušky. Potřeboval jsem si během čtení zapamatovat rovněž metodu Stanislavského, a tak jsem se rozhodl, že budu knihu poslouchat a zároveň se postarám o to, abych sám měl trochu alkoholu při ruce. Hádanky se Sfinx, ustavičné rady a připomínky ke čtenáři, kulturní význam vodky jako prostředku sociální interakce a přijetí byl vynikající, stejně tak jako vypichování různých historických postav ve spojitosti s alkoholem. Je to trošku halucinogení pouť, ve které vás alkohol dosti vykoupe, vystřízlivět se ale nikomu nechce. Je to óda na absurdum, které se do jisté míry dotýká nás všech. Chlast je zde vlastně prostředek procitnutí z dlouhého spánku, kdy jsme upadli do jakéhosi transu, ve kterém jsme si zvykli na to, že se přetvářka stala součástí nás samých. Pomatencům patří svět, umírají sice mladí, ale jsou tak opravdoví jak jen to lze. Hold ve světě, který působí vyumělkovaně, se vlastně reakce stát se její plnohodnotnou parodií jeví jako velmi rozumná protiváha a projev vzdoru.... celý text
Generation P
2002,
Viktor Pelevin
Vynikající správně ztřeštěná neučesaná kniha, která je napsána vyloženě hloubavým spisovatelem, jež vidí do podhoubí spouštěčů ruských pravd a polopravd. Tohle jsou ta zákoutí ruské kultury, která západnímu světu chybí, aby se nenechali strhnout jednoznačnou vlnou čiré nenávisti vůči nim (psáno v 2022). Reklama se tolik neliší od propagandy a formuje každého z nás, byť si to nepřipouštíme. To proto se dnes lidé tolik ohání otázkami o svobodném myšlení, protože si uvědomujeme, že naše jednaní z větší míry vůbec nepramení z nás. Vláda, pokud bude chtít, může vlastně celkem snadno ovládat naše choutky. Možná i proto jsou politické skupiny dnešní doby v celkem krásné rovnováze a společnost je polarizovaná a nesourodá. Samozřejmě vše pramení z informovanosti společnosti, myslím tudíž, že je to právě důvod proč něco podobného nepostihuje skandinávské země do takové míry. Já během onlajn čtení knihy uviděl po každé stránce nové reklamy, automaticky si zavádím youtube premium a během koukání na film jsem se zaměřil na plechovku svého Birella a uvědomil jsem si, že vlastně nejspíše piji tekutiny z plechovek právě proto, že mně její otevření a následné zmačkání asociuje nějaké potěšení ze světa reklam. Ono v politice dobrý slogan udělá polovinu práce, Cummingsové a Prchalové vědí o PR své. Jako hezký příklad si můžeme vzít i slovo denacifikace, které alternovalo chování miliónů lidí a udělalo z Ukrajinců vlastně to, co udělal Hitler se Židami za WWII. Zároveň si nemůžu odpustit nenapsat sem zprávu, jež se dnes objevila na jedné britské stránce, kde se už pracuje i se scénářem, že Putin je už několik týdnů mrtvý a zastupuje jej dvojnik. Asociace s abrakadabra skandály politiků v čele s Jelcinem, které jsou posány v knize mě rozesmála, ale i znepokojila. Poklona smekám - jsem generace pizděc také a čekají nás drsné časy. Nadčasovost neskutečná.... celý text
V Stalingradských zákopech
1954,
Viktor Někrasov
Tenhle kousek z mého pohledu zaujímá jasný primát v několika ohledech. Tím nejzřetelnějším je cena za nejlepší knižní obálku, a byť jsem na vlastní kůži hukot války nezažil, tuším, že se jedná o doposud nejpřesnější a nejvěruhodnější vykreslení rutiny prostého vojáka, který se každý den probouzí s tím, že to může být jeho poslední den. Kniha jasně předává poselství, že válka může být silně romantického pojetí a zglorifikována ve verších, avšak realita zákopů, zlomenin, průstřelů, dehydratace, výpadků paměti, či dezoriantace mezi dobrem a zlem je to, co na vás čeká, když naverbujete. Nyní, když se země otřásá na Ukrajině je čtení o to působivější, když města jako Kryvyj Rih, nebo Mariupol vystupují v této knize, kde je stále hlavní hybnou silou zemidrtící nacistický třetí reich. Vlastně si čteme období, kdy Sověti vzdorují hnací síle, jenž měla předpoklady dobít celý svět. Takže sečteno, podrženo - Někrasov - ANO. Bez toho režimem řízeného patriotismu a velebení hlavních pohlavářů a myšlenek, je to i čtivé. "Stáli jsme na přehlídce na Prvního máje na chodníku s rukama v kapsách a dívali se na tanky, na letadla, na vojáky, pochodující v dlouhých řadách ... To je ale krása, to je ale síla! To bylo vše, o čem jsme tenkrát přemýšleli. Není to pravda? Ale o tom, že i my jednou budeme muset pochodovat, ovšem ne po asfaltu, nýbrž po zablácené cestě s tlumokem na zádech, a že na nás bude záviset život - ne-li několika set, tedy alespoň několika desítek lidí... Což jsme tehdy o něčem takovém přemýšleli?" P.S. Válka, či jakákoliv jiná tragédie se často týká prostých lidí, kteří jsou jako ty a já.... celý text
Zvláštní zpráva č. 4 (tajné)
1990,
Jiří Hanzelka
"V celém socialistickém SSSR jsme nenašli jediného sociologa" Hanzelka a Zikmund pro mě dlouhou dobu byla tajemná jména. Věděl jsem o nich, cítil jsem jejich významnost, avšak nikdy jsem k nim blíže nepřičuchl. Až teď, když zuří válka mám chuť podívat se zpátky do historie a poodkrývat jevy, jež zapříčinily, že se současný stav tolik neliší od toho stalinovského. Tihle dva cestovatelé dali zrod a inspiraci dalším Stinglům a Švaříčkům, poukázaly na to, co dodnes trápí polozmrzačené Rusko na východ od Moskvy, kde je mantrou "už jsme si zvykli". Vyšší orgány jsou liknavý, nekompetentní, avšak loajální Kremlu. Pravda je zastinována, srovnání se zbytkem světa se jim nedostane a kapitalismus je sémě ďáblovo, které se ani nesnažme pochopit. Člověk kroutí hlavou nad tehdejším obrázkem celoplošné Potěmkinovy vesnice, jež byla světu prezentována a nad tím jak se obrázek doposud moc nezměnil. Rusko je zkrátka moc velká země na to, aby se spravovala a zvelebovala i na méně hostinných místech. Zpráva je účelová, mělo by se s ní tak zacházet. Nemyslím si, že chtěli pobudit, věřili socialismu a chtěli jej povznést - ovšem výsledkem bylo to, co SSSR dělá dodnes s účelovou kritikou - zkrátka takové schopné/vzpurné umlčí. Tyhle tzv. brzdy v praxi jsou stále vidět, dnes více než kdy jindy. Když se člověk podívá na obrázky prostých lidí a jejich názoru na aktuální dění, ježí se mi vlasy hrůzou, jelikož ten strach ve zpochybňování vyššího orgánů prostupuje společností skrz naskrz a ve starších generacích není jiné cesty než slepě věřit v kult, opakovat naučené fráze a, byť jsou na pultě dva typy chleba, věřit v mesiášskou vyvolenost své země a tajuplnost ruské duše. - Jedno z nejlepších čtiv ve vztahu ČSSR s SSSR a demonstrace síly srovnání procestovalých borců. Velký pátek - nechce nějaký capycat procestovat čínský venkov?... celý text
My
2010,
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
Ignorance Is Bliss Все вычислимо. Uf. Člověk si chvílemi říkal jestli nečte "ústavu" partie Jednotného Ruska. Jak název, tak i praktiky odpovídají, přitom vše dovedl do patřičného extrému až Huxley s Owellem. Spálit knihy, zavrhnout kreativitu, roboticky podléhat normám, podlézat konformitě, nevybočovat a hlavně nemyslet svobodně jako jedinec, jako člověk. To je hlavní cíl každého demagogického režimu, kterému jde o kontrolu, manipulaci, podrobení, kde klasické popírání a překrucování faktu je hlavní propaganda. Horší je, když samotné propagandě podlehnou strůjci. Doufám, že se nikdy nedostaneme do fáze, kdy nebudeme skutečně schopni rozpoznat lež od pravdy, robota od člověka, přítele od zrádce a sebeklam od prospěšné věci. Inspirovala čísla značkování lidí v koncentrácích, nebo zvířat na jatkách?... celý text
Mistr a Markétka
1990,
Michail Bulgakov
Kniha, která rozhodně vyčnívá, a to dokonce i v ruské literatuře, která už sama o sobě svou velikostí dělá to samé. První záblesky z knížky musí ohromit každého, kdo rád hloubá v lidské povaze, nebo filosofii. Existence ďábla v Moskvě a jeho ohyzdní pomocníčci, "zmagoření" Ivana, paralela s příběhy z Bible, to vše je pouze úvod, než se vůbec na řadu dostane Mistr. Nemůžu říct, že čtení byla procházka růžovým sadem, protože kniha je zvláštně rozkouskovaná a někdy se četlo lépe, a jindy hůř. Přesto je to zárodek magického realismu, silná témata jsou zabalena v krásně prapodivném příběhu a rozboření představy, že zdánlivě záporná postava musí činit zlo a rozsévat smrt. Je to nový pohled a zcela unikátní dílo, které myslím nesnese srovnání, přesto bych byl velmi opatrný se čtením u nižších ročníků už kvůli své obtížnosti. Jako knížku k maturitě bych ji dal spíše studentům na gympl.... celý text
Konec civilizace
2011,
Aldous Huxley
Jak cestujeme dále a dále do budoucnosti, je dosti možné, že budeme natolik technologicky rozvití, že lidství, jak ho známe, bude vnímáno jako bezpředmětné a omezující. Take Soma a nechť se o zbytek postará chemie.... celý text
Dvanáct
1949,
Alexandr Alexandrovič Blok
Злоба, грустная злоба Кипит в груди... Черная злоба, святая злоба... Товарищ! Гляди В оба! Blok je bezesporu zářná hvězda ruských stichů, která do dnešních dnů má neochvějnou pozici. Každý řádek je opředen něčím skrytým, nebo mnohoznačným, no a taková ambivalence není na škodu. Vypořádání se s následky říjnové revoluce v básni mohlo skončit fiaskem, každopádně procítěnost básní mě tentokrát porazila a já musím pokorně smeknout klobouk a doporučit dál ... Черное, черное небо.... celý text
Panoráma ruské literatury
1995,
Danuše Kšicová
Přečtěte si vždy vybranou kapitolu před přednáškou a nejen, že výklad poberete na jeden dech, ale dokonce se můžete místy ptát a vyučujícího doplňovat. Samozřejmě, nehledě na to, že jste před tím neměli páru, co je to třeba akmeismus, nebo futurismus, nebo ruská literatura vůbec jako já.... celý text