Lachenauerin
přečtené 505
Den pro Šakala
1975,
Frederick Forsyth
Bylo mi čtrnáct, když jsem tátovi řekla: „Chci si přečíst něco hodně, ale hodně napínavýho.“ Sáhnul do knihovny pro Šakala a povídá: „Tak tohle je ta nejnapínavější knížka na světě.“ Od té doby jsem četla i další mistrovské napínáky, ale přesto musím i po čtvrt století uznat, že táta zas tak moc nepřeháněl. Pravda, měla jsem tenkrát jednu výhodu, a sice svou vlastní nevědomost: věděla jsem, že Ch. de Gaulle byl francouzský prezident, ale to bylo tak všechno; o tom, jak zemřel, jsem neměla ani šajna. Ale co naplat, knížka mě v průběhu let „sežrala“ i na druhé a třetí přečtení – snad ještě víc než původně, protože jsem si dovedla vychutnat i jiné, řekněme čistě literární vrstvy. Film s Foxem je famózní, považuju ho za jeden z nejlepších filmových převodů vůbec. Šakal, atmosféra, všechno je přesně takové, jak jsem si představovala při čtení. Zato zmodernizované verzi s Brucem Willisem se důsledně vyhýbám, Willis prostě ne a nemůže být Šakal, ani kdyby se rozkrájel na takhle mrňavoučké kousíčky a na prezidenta nebo koho mířil supersofistikovaným kanónem z pětadvacátého století.... celý text
