kiraa
přečtené 303
Osud
2012,
Louise Bagshawe (p)
Ale jo, no …. už samotný obal s rozevlátou lady naznačuje, že toto dílo nebude aspirovat na Pulitzerovu cenu, a jasně, že je to šrot. Ale nakonec, šrot se dá jíst, tak co by se nedal i číst…. na nočním stolku je pořád lepší varianta Káťa se svým "škubánkem" než platíčko Rohypnolu. :-)... celý text
Krycí jméno Verity
2015,
Elizabeth Wein
Příběh je to zajímavý a hlavně ve druhé polovině jsou pasáže, které mě dokázaly rozbrečet. Ale pravdou je, že prvních minimálně sto stran mě místy dost unavovalo, párkrát jsem se ztrácela v ději a styl bych nazvala jedním slovem ... těžkopádnost. Druhá polovina je o poznání lepší, hodně událostí se propojí a jedno oko nezůstane suché.... celý text
Kam se poděly děti
2004,
Mary Higgins Clark
Mary Higgins-Clark byla právem kdysi označena za královnu záhad. Celkem slušně umí navodit atmosféru temna. Starý dům, neustálý déšť, sníh, zatažená obloha, dalo by se říci, trvalá černobílá kompozice. Nebudu tvrdit, že je to vyloženě krvavě drsná story, spíš lehké brnkání na city a šimrání na chodidlech. Osobně bych snad přece jen vymezila z okruhu čtenářů jedince v depresi a hormonálně nevyrovnané matky v šestinedělí.... celý text
Utajovaný projev
2011,
Tom Rob Smith
Pokračování prvního dílu Dítě číslo 44. Laťka byla nastavena hodně vysoko a i když překonána nebyla, ohodnotila bych 95%. Příběh pokračuje rokem 1956 v době reforem sovětské politiky a vlády Nikity Chruščova. Lvovi s Raisou zdaleka nekončí problémy. Adoptované dcery Jelena a zejména Zoja nemohou odpustit, že se Lev, byť nepřímo podílel na smrti jejich rodičů. Lev vede moskevské oddělení vražd, ale objeví se někdo z doby někdejší Lvovy kariéry u MGB a zatouží po likvidaci celé jeho rodiny…. Jak jsem už napsala, „jedničku“ už asi nic nepřekoná, ale to je úděl „dvojek“ (nejen knižních). I tak si dovolím konstatovat, že Smith umí psát naprosto famózně, takže jdu s velkým očekáváním do Agenta 6.... celý text
Mami, vrať se! - Ponížená až na samé dno
2012,
Oxana Kalemi
Drsný čtení, ač by název mohl svádět k domněnce, že obsahem bude příběh tety, co si našla na pár dní jinýho strejdu. Opak je pravdou. Autobiografický příběh Ukrajinky Oxany, které život ukázal druhou stranu mince snad až příliš brzy. Ve čtrnácti první znásilnění, rozpad rodiny, matka beznadějný alkoholik. O rok později první dítě, za rok další, do dvaceti jsou tři. K tomu jako návdavek "chlap", co jí dennodenně tříská. Otec, jediná a poslední opora, náhle umírá. Oxana končí večer u popelnic v lepší čtvrti a vybírá zbytky, aby uživila sebe i děti. Pomyslné dno? Omyl, teprve začátek, jen slabý rozjezd a čajíček. Silná káva se teprve vaří a to doslova. Nebude to dno, bude se hrabat ještě tak sto metrů pod zemí. Myslím, že stačí napsat Turecko, Albánie, Rumunsko a obchod s bílým masem. Otázkou zůstává, co je dobrý konec. Já tady považuji i těch sto metrů vzhůru za úspěch. Smutný, beznadějný a vlastně ještě stokrát horší, protože tohle je syrová skutečnost.... celý text
Síla odvahy
2013,
Laurent Vachaud
Zvláště v dnešní době bych doporučovala všem, pro které jsou hrůzy války jen scifi realitou počítačových her. Pět žen, vlastně ještě dívek je vysláno do Francie splnit úkol a vlastně už dopředu je téměř jisté, že není cesty zpět. Nejsou to žádné superhrdinky, žádné Xeny ani Bondovy dívky. Mají strach, který neskrývají. Každá je úplně jiná, charakterově, citově, každá má svůj sen ...jestli se vrátí. Chvílemi drsné a skličující. Obdivuji všechny hrdiny a hrdinky této doby, včetně těch bezejmenných.... celý text
S kým dnes budeš spát?
2015,
Madeleine Wickham
Za sebe musím přiznat, že já jsem naopak zklamaná nebyla ani trochu. Možná někdo čekal, že se bude lámat smíchy v kolenou, ale nakonec to již bylo avizované dopředu, že kniha je tak trochu jiná a hlavní hrdinkou není praštěná Becky. Wickham dokázala, že není spisovatelkou, která zabředla jen do jedné koleje a umí psát i trochu jinak. Pro mě to byla kniha, kterou jsem přečetla za pouhé tři dny a ani trochu mě nenudila, naopak. Zajímavý příběh, emoce, city, láska naplněná i nenaplněná. Sophie nebo Madeleine, je to naprosto jedno, vždy je pro mě tahle dáma zárukou kvality.... celý text
Můj přítel Leonard
2009,
James Frey
Pokračování Milionu malých střípků mě vůbec nezklamalo, naopak.... co mi jako první utkví, když si na tyhle 2 knihy vzpomenu je, že jsem neustále řvala jako želva.
Dítě číslo 44
2009,
Tom Rob Smith
Nevím, jakými všemi možnými superlativy označit tohle naprosto úžasný čtení. Luxusní záležitost, která mě pohltila se vším všudy. Četla jsem ve dne, v noci, prostě dokud jsem se neocitla na poslední stránce. Líbil se mi přímočarý děj s obrovským spádem, včetně vývoje vztahu mezi Raisou i Lvem. Naprosto skvěle byla vystižena tehdejší doba i režim a to tak, že se mi z toho všeho svíral žaludek. Silný příběh, silný zážitek. Jak mě kniha dokáže rozbrečet, tak i 5 je málo... :-)... celý text
Lékařka Samantha
1997,
Barbara Wood
Krásný příběh doktorky Samanthy. Barbara Wood je spisovatelkou par excellence a i těch více jak 600 stran se vám bude zdát v konečné fázi málo.Takové zdravotníky, aby dnes člověk pohledal.:)... celý text
Vzpomínáš si?
2009,
Sophie Kinsella (p)
Jedna z dalších parádních od Kinselly, kterou jsem "sešrotovala" za jeden hektický týden, samozřejmě víceméně po večerech. Bláznivá, neúspěšná a už vůbec ne atraktivní Lexi. Probuzena po pěti dnech z kómatu díky autonehodě a ráně do hlavy. Stav amnézie a výmaz posledních tří let. Z outsidera je náhle krásná, bohatá a úspěšná podnikatelka, supermrcha. A k tomu dokonalý manžel s nechutným bankovním kontem.Tak samo, že to zní neuvěřitelně blbě, ale někdy i zdánlivě blbý věci mohou být neskutečně fajn. Jedinou výtku přece jen mám. Díky Sophii K. už poněkolikáté zažívám rána, kdy koukám jak sůva z nudlí :)... celý text
Čo to bude?
2014,
Táňa Keleová-Vasilková
Knihu bych označila za průměr. Je to čtení, kde už asi od 30. strany budete vědět, jak to celé dopadne. Velice jednoduchá dějová linka a pokud bych přirovnala k filmové tvorbě, tak asi k německým červeným knihovnám typu Rosamunde Pilcher. Tím nechci říci, že bych litovala koupě, nakonec jsem už dlouho nečetla nic z "našich luhů a hájů", ale podruhé se už do ní nepustím. Je to typ čtení na odpoutání mysli od starostí všedních dnů, nic nad čím budete sáhodlouze přemýšlet, prostě takové to nechemické antidepresivum. Takže pro ty, kdo chtějí klid a vždy dobré konce .... jako stvořená. Já ovšem musím na chvíli zabrousit zase do divočejších vod, vidím to nějakou vraždičku či válečnou vřavu :)... celý text