Kakiko
přečtené 283
Dech
2013,
Sarah Crossan
Příběh se mi celkově líbil. Sarah si se svým nápadem, myslím, poradila moc dobře. Kniha mě dokázala vtáhnout, snad jsem ani neměla pocit, že je na příběhu něco špatně. Líbily se mi i vtipné pasáže, které se sem tam objevily. Vyprávění ve třech různým osobách je zajímavé, ale nikdy jsem nepochopila, proč to autoři takhle obcházejí. Nevyplatí se tedy psát v er-formě? Určitě ano. Jediné, co se mi moc nelíbilo bylo *SPOILER*, že s sebou vzali tu babču, která mi od začátku byla dost nesympatická. Ano, byla chudák, na pokraji smrti, ale z hlediska charakteru se mi vůbec nezalíbila. Knihu mohu doporučit. :)... celý text
Banka těl - Mladší
2012,
Lissa Price
Byla to velmi dobrá kniha. Autorka svoji úlohu zvládla na jedničku. Ty komentáře pode mnou se mi vůbec nelíbí. Na pokračování jsem se moc těšila. Asi to přelouskám v angličtině. :D... celý text
Past
2012,
Lauren DeStefano
Vždycky mě naštve, když má kniha obrovský potenciál, ale bohužel ji napíše někdo, komu to zrovna moc nejde... Sama autorka už je mi dost nesympatická tím, že Americe umožnila přežít katatrofu. To je opravdu NELOGICKÉ! Tak mi tu máme několika tisícové Himaláje a dalších xxx pohoří, ale přežije je to jen Amerika. Hm... A kam se poděly ty tuny kamení? To je ale záhada, že nestoupla hladina oceánu a Ameriku to nespláchlo... Ne, vážně - tohle knize vážně dost ubralo. V knize se toho celkově moc nestalo. Lauren pořád opakovala jedny a ty samé věci dokola. Myšlenky Lenny na Rowana byly nudné a já se při nich vážně trápila, protože jich v knize bylo hodně a v podstatě jsem se dozvídala pořád to samé. Ani postavy mi bohužel nepřišli příliš zajímavé. Je mi to líto. Čekala jsem od knihy víc, jak už jsem psala, nápad je to skvělý, ale zpracování pokulhává. Asi v půlce druhého dílu jsem čtení vzdala.... celý text
Delirium
2012,
Lauren Oliver
- v mém příspěvku se mohou objevit zápletky děje - Jak už zde psali jiní uživatelé, zaujal mě hlavně námět, který měl velký potenciál. Upřímně si myslím, že autorka to ale nezvládla zrovna nejlépe... Celou knihu jsem přečetla tak, že jsem spoustu nudných dialogů a pasáží prostě přeskakovala, nebo spěšně přelétla očima. Autorčin styl psaní mě nijak nezaujal, ale může to být také špatným překladem, takže raději Lauren nebudu z ničeho obviňovat. Postavy mi přišly nudné, velmi nudné. Nezajímavé. Asi nejvíc jsem si oblíbila Hanu. Byla to dívka, která se ničeho nebála - tím mi byla velmi sympatická. O to víc mě pak zklamalo, když nechtěla s Lenou a Alexem utéct. Proč, proč, proč? Autorka to tím úplně zazdila a mě jen zbývá doufat, že se objeví v posledním díle. (druhý už jsem přečetla) Lena byla suchá a nezajímavá - jednoduše jsem si k ní nemohla najít cestu a vůbec nechápu, co na ní Alex viděl (mnohem lépe by mi pasoval k Haně). Lenina matka mi přišla trochu jako blázen. Myslím, že lidé se vážně takhle v reálu nechovají. To, jak popsala svoji celu slovem láska, bylo už vážně moc. A že díky svému přívěsku a možná pár lžícím dokázala vytvořit tunel? Jak už jsem psala, příběh není tak propracovaný. Velmi mě rozesmálo, když jsem se dozvěděla že postava xxx zemřela na rakovinu. Tak oni se umí člověku hrabat v mozku, aby potlačili lásku, ale rakovinu vyléčit neumí? Hm. Něco ke konci... celkově jsem nebyla překvapená. Alex umřel, fajn... Nepřipadalo mi to nijak dojemné a co já už nad knížkami posmrkala kapesníků! Celkově bych příběhu dala tři nebo dvě a půl hvězdičky z pěti.... celý text
Pandemonium
2013,
Lauren Oliver
- můj příspěvek může obsahovat zápletky děje - Po prdvním dílu jsem se hned vrhla na další, protože jsem si řekla, že už to dočtu, když jsem to začala. Pokračování mě celkem překvapilo, možná se mi i líbilo více než Delirium, avšak zase jsem se nemohla přinutit přečíst každé slovo. Kapitoly "tehdy" jsem přelétavala doslova jen očima, protože mi přišly docela nudné a nezajímavé. S kapitolami "teď" už to bylo mnohem lepší. Ty jsem měla i ráda. K postavám... U Leny jsem nenašla žádné zlepšení. Nijak se pro mě nevyvíjela a stále mi přišla obyčejná. Byla jsem docela v šoku, když s Julianem utíkala a zabíjela Mrchožrouty (to slovo fakt nesnáším). Nějak mi uniklo, že by jí Raven dala nějaký trénink nebo tak něco. Přišlo mi to přitažené za vlasy, nereálné. Tyhle části pak dost ubírají na věrohodnosti příběhu. Julian mi byl celkem sympatický. Bylo roztomilý, když se nám začínal do Leny zamilovávat. Docela jsem to i chápala. Lena už nebyla obyčejná holka, ale Nežadoucí, drsňačka, která si umí poradit. Postava Raven měla neuvěřitelný potenciál. Autorka z ní mohla udělat charakter typu Alicii z Přechodu od Justina Cronina, pokud vám to něco říká. Ale s vývojem téhle postavy jsem nebyla moc spokojená. Ve finále to pro mě nebyll nijak atraktivní charakter. Když jsem si po přečtění spojila dvě a dvě, byla jsem trošku pobavená, protože zatímco v prvním díle Lena proplouvá nástrahami díky Alexovi, tady je to zase Julian, jemuž Lena kryje zadek. :) Konec byl... musím říct skvělý. Opravdu jsem na to koukala s otevřenou pusou a nedokázala řvát ani se smát. Věděla jsem, že Alex bude živý, ale zase jsem neměla páru o Julianovi. Alex na mě na konci působil, nechci říct zle, ale prostě se v Kryptách změnil. Zchladl a já jsem zvědavá, jaké tohle bude mít pokračování.... celý text
Přechod
2010,
Justin Cronin
Já osobně jsem byla knihou uchvácena od začátku do konce! Bylo těžké se od ní odrhnout, rvala jsem ji i do školy a četla o hodiny. Líbil se mi děj a hlavně jsem si zamilovala autorům styl psaní, který je neskutečný a dokázal mě stále držet při pozornosti. Jsem moc ráda, že jsem si knihu nakonec půjčila, a i když některé čtenáře pode mnou neuchvátila, já si s čistým svědomím doporučuji!... celý text
