Kim Hjon-Hi

severokorejská, 1962

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nové komentáře u autorových knih

Slzy mé duše Slzy mé duše

„Čtivé. Závěr velmi (severo)korejský, nekriticky černobílý, z mého pohledu jen těžko uvěřitelný. Z pozice autorky je ale asi celkem pochopitelný.“
— linda2125

Slzy mé duše Slzy mé duše

„Nevím do jaké míry je příběh v knize úplně pravdivý a nakolik byl vypointován úmyslně. Těžko uvěřit, že by se slečně rozsvítilo až tak na poslední chvíli. Západní způsob života, uvolněnost a svobodu poznala daleko dříve, než na samém konci, v Soulu. Nejspíš by dřívější pochybnosti vůči KLDR nevypadaly tak efektně a 'hepáč' s Bohem na konci rovněž. Přesto, nebo právě proto, je kniha neskutečně čtivá, napínavá a fascinující jako všechny ty, které se zabývají tématem totalitní tyranie.“... celý text
— Ivaksa

Slzy mé duše Slzy mé duše

„Perfektně napsáno, velmi čtivé, doporučuji.“
— Crozz

Slzy mé duše Slzy mé duše

„Kniha, kde pojem nesvoboda dostává ještě úplně jiný rozměr, než vzpomínáme i my pamětníci na dobu před rokem 1989. Orwellovo 1984 v přímém přenosu - ostatně právě tato kniha je ve vyprávění Kim Hjon Hi několikrát zmíněna - oprávněně. Přiznám se, že mě snad nikdy nepřestane fascinovat a současně děsit, jak je možné, že takový režim může až takto dlouhodobě fungovat. Na druhé straně - lze toužit po něčem a chtít něco, o čem vůbec nevíme, že existuje? Vlastně ne. Uzavřenost KLDR je tak dokonalá a vymývání mozků už od narození určitě svoje ovoce nese. Myslím, že většina obyčejných lidí žijících v tomto státě opravdu ani netuší, že život může vypadat i docela jinak a ty svoje "Kimy" snad opravdu milují a nadřazují nade vše, i nad vlastní potřeby a svoji rodinu. Ale právě proto můj mozek pořád nedokázal pochopit hlavní postavu Kim, která před oním odporným činem v rámci výcviku agentky hodně cestovala po světě a pod převlekem běžné turistky navštívila celou řadu svobodných zemí a tento svobodný život si sama vyzkoušela. Ostatně i sama několikrát přiznala, že nepoznala stát, kde by se žilo hůř jak v KLDR. A přesto ji to nedokázalo včas probudit. Výsledkem bylo 115 mrtvých nevinných lidí, protože věřila, že takovým činem pomůže ke sjednocení Korei. Opravdu velice těžko pochopitelné. Kniha se čte velice dobře. Je docela útlá, žádná velká beletrie, ale spíš dokumentárně, věcně a poutavě zachycený příběh ženy, která se svým způsobem stala 116. obětí jednoho zrůdného totalitního režimu. Na existenci této knihy jsem narazila jen náhodou a jsem za tu náhodu ráda. Je už staršího data, taková nenápadná, dokonce jsem ji nenašla ani volně k půjčení v knihovně, ale musela jsem si ji vyžádat až ze skladu. Ale k přečtení určitě doporučuji. Myslím, že se naprosto vyrovná i těm současným bestsellerům o životě v Severní Korei.“... celý text
— Pavlina50

Slzy mé duše Slzy mé duše

„Kdyby člověk nevěděl, že za tímto teroristickým činem bylo 115 mrtvých, tak má pocit, že to snad ani nemůže být skutečnost. Po přečtení knížek Niny Špitálníkové mě toto téma začalo dost přitahovat a je to hrůza, když si člověk uvědomí, že je to skutečnost a výchova směřuje k zločinu páchaném na zlobě celého národa. Od dětství je s lidmi manipulováno a nemají možnost vidět, jak žije ostatní svět. U nás ta nesvoboda byla až do roku 1989, ale přecejen to nebylo tak kruté jako v KLDR. I když 50. léta tady byly politické zločiny, ale terorismus tady snad nebyl. Naděje, že se ty dvě země někdy spojí, tak je asi v nedohlednu. Určitě stojí za to, vyhledat si na internetu o této ženě a její rodině další informace.“... celý text
— Jirinamac

Přejít na knížky autora