JP
přečtené 1011
Lovci mamutů
1980,
Eduard Štorch
Jako mladý (ne)čtenář jsem Lovce mamutů zpracovával asi tak tři roky po neuvěřitelně krátkých částech, snad ještě někdy na prvním stupni ZŠ. Někdy v té době jsem se marně snažil prokousávat i Dětmy z Bullerbynu a Mikešem (toho jsem dodnes nedočetl, teď už je to mimo moji mentalitu). Ale nutno dodat, že se mi to vše tak nějak líbilo. Jednak se v mém životě řádilo, jako řádí každý klučina, ale vše bylo nevinné, jednoduché a správné, protože když už jsem knihu otevřel, četl jsem jen když jsem opravdu chtěl a přesně kolik jsem chtěl. Definitivně mě zaujal spád, otevřít knihu bylo jako nasednou na rozjetý vlak. Pořád mě to drželo v napětí, jak tlupa přežije, co se bude dít dál - ten naturalismus, jednoduchý styl psaní a pak neodmyslitelné Burianovy ilustrace (nejen v téhle knize, ale celkově během výuky na ZŠ). Ale jako prcek jsem měl 'lepší' věci na práci a nedokázal jsem knihu přečíst za dejme tomu měsíc nebo několik, jako ostatní, přitom jsem si moc dobře pamatoval, co se dělo v příběhu předtím a chtěl jsem vědět, jak to bude dál, ale moje povaha nevydržela nic dělat dlouho. Teď už jsem vyrovnanější, ale zase se do té literatury musím někdy i nutit, což je chyba, tehdy bylo vrcholem soustředění přečíst čtyři strany najednou, ale zase to bylo z upřímného zájmu.... celý text