Janadvorackova
přečtené 1597
Přístav u řeky Styx
2015,
Pavel Fritz
Takhle nějak by mohl vypadat druhý díl „Zprávy o Europě“ (Europa report), na jejíž dabovanou verzi jsem v průběhu čtení narazila. Ani jsem ji nehledala, nejspíš zvířecí instinkt :). O ty jde v knize hodně – o instinkty :). Pár stránek po začtení mi bylo zhruba jasné, jak by mohl příběh pokračovat. A ačkoli se předpoklad více méně vyplnil, vůbec mě nezklamal. Naopak. Když se posádka na základně pod ledem rozkouká, začne to odsýpat. A sype se to slušně. Chvílemi jsem nevěděla, který ze známých hororů, pardon sci-fi hororů, to vlastně sleduji, ale bylo to dobré. Bylo to moc dobré. Hrdiny jsem si oblíbila, hrdiny jsem nemusela. Pár prima charakterů se našlo, na druhou stranu i skupinka lidí, jejichž osud byl jasný :). Místy se mi na rukou vytvořila husina tak poctivá, že bych na ní mohla nastrouhat okurku :). Představy opravdu znepokojivých kontaktů v uzavřeném prostředí, fuj :). Ale přesně takové příběhy mám ráda.... celý text
Zamrzlý vesmír
2013,
Martin Gilar
Život na Jupiteru už krásně popsal A. C. Clarke. Oběma autorům se povedl na můj vkus fantastický výkon - a tím nehodnotím žánr, ten je jasný :). Knihu jsem četla v létě 2015 (v době zhruba měsíčních odporných veder). Bohužel ani Zamrzlý vesmír nepřispěl k ochlazení, ale maximálně mi ten čas zpříjemnil.... celý text
2010: Druhá vesmírná odysea
2003,
Arthur Charles Clarke
Poprvé jsem knihu četla před třiadvaceti lety. Byla to vlastně moje úplně první sci-fi kniha. Napsala jsem na ni referát na hodinu češtiny, ale učitelka sci-fi asi moc nemusela, protože jsem dostala dvojku a bylo mi doporučeno, abych si zvolila "literaturu vhodnou pro dívky." Takže od té doby čtu skoro výhradně jen sci-fi a jsem furt dívka :). Nedávno jsem slyšela audiopodobu knihy. Příběh za léta nezklamal, ale tak nějak zastaral způsob vyprávění. Děj je úžasný, o to nic :). A v audiu se sonda Voyager čte jako voyaer (šmírák) :), což tedy ty sondy byly, ale v kontextu to znamená úplně něco jiného :).... celý text
3001: Poslední vesmírná odysea
1997,
Arthur Charles Clarke
Všechny čtyři jsem četla kdysi a nemělo to chybu. Teď jsem se dala do poslechu audia, abych si příběhy opět připomněla. Bohužel tento díl trpí v namluvené verzi takovými nedostatky, že doposlouchávám už jenom z povinosti. Dobře, jde o starý záznam, ale tady nejde o kvalitu zvuku, spíš o přednes. Ten trpí problematikou výslovnosti anglických výrazů, jmen a názvů, jakož i častými přeřeky ve slovech ryze českých. Navíc předčitatel někdy napolyká mnoho vzduchu a pak si do záznamu lehce ukrkne - a to už je moc. Normálně slyšíte škrundání a únik vzduchu. K tomu čte strašně pomalu, hrozně. Všechno tohle příšerně kazí zážitek z příběhu, který byl vlastně v mých "nácti" letech u zrodu zájmu o sci-fi. Tuto knihu tedy raději číst. Předchozí díly ve zvukové podobně docela jdou, i když malé, zde zmíněné nedostatky, mají také.... celý text
Dveře do léta
1995,
Robert A. Heinlein
Což o to, mně se to líbilo. Příběh super, kocour i hrdina sympaťáci, ale jedna věc mi přišla vtipně nadčasová :). Když kniha vznikla, patrně nikomu by nepřišlo divné, že třicetiletý muž říká jedenáctileté žabce, ať se uloží do stáze, probudí se o něco dřív a dospěje pro něj :), že by si ji pak rád vzal. Dneska už se tomu říká krapet jinak :), ale v kontextu žánru a mé zálibě v něm, mě to nijak neznechucuje. Spíš mi tak jako s postupem doby připadá naše společnost čím dál zvláštnější, uzavřenější vůči myšlenkám, které ze sci-fi minulosti dělaly ty nejkrásnější představy o budoucnosti, která ale dopadla zcela jinak :).... celý text
Mariňáci
2000,
Robert Fabian
Zrovna jsem doposlechla audioknihu. Jediné, co jsem postrádala na zpracování bylo, že "Matku" nemluvil ženský hlas, jak je psáno v knize. Bylo docela vtipné poslouchat mužský a vzápětí se dozvědět, "...řekl počítač měkkým ženským hlasem." Ale to byl tak jediný mínus a vlastně to spíš byla perlička, nesypu se z toho. No, konec by si zasloužil samostatnou knihu :). Vítala jsem kupu hlášek, které děj provázely. "Nemaluj shnilé mrtvoly na zeď" -:))). Hm, hrdinů ubývalo a většinou ti, u nichž jsem si myslela, že neumřou, tak umřeli. Hlavní hrdinka mi nesedla, ale vzhledem ke konci - dobře jí tak :).... celý text
Carpe Diem - Reedice
2012,
Robert Fabian
Jako vždy perfektní. Člověk by řekl, že bichle si zaslouží obsáhlé okecávání, ale já nějak nemůžu. Když knížku přečtete za dva dny a atmosféra vás vtáhne a navodí vám přesně takové rozpoložení, kvůli němuž "má smysl číst," tak si, jako po dobrém obědě, stačí pohladit bříško a šmátnout po další dobrotě.... celý text
