jakub2199 přečtené 416

Římské právo v datech 1997, Michal Skřejpek

Dobrý doplňující text pro vytvoření hlubšího pochopení institucí a jejich historického kontextu. Obzvláště chronologické členění je vhodnou pomůckou pro přijaté zákony (ať už ius nebo leges). Jako samotné postrádá dostatečnou hloubku informací, ale jako doplňující text perfektní.... celý text

Rukověť k dějinám římského práva a jeho institucí 2010, Stanislav Balík

Stručná učebnice podávající základní přehled vývoje a institucí římského práva. Skvělá k doplnění dalších učebnice jako přehled k opakování látky.

Modernisté 1995, Martin Hilský

Lze knihu shrnout jako rozsáhlou esej o modernistech a přínosu jejich literatury. Psaná je čtivě, ale musím zmínit jistá ALE. Prvním z nich je, že nutnost znalosti, alespoň nějakých děl od rozebíraných autorů je skoro nutnost pro skutečné docenění textu. Přišlo mi také, že kvalita mezi jednotlivými kapitolami oscilovala. Nejslabší mi přišla kapitola o Virginii Woolfové a nejsilnější TS Eliotovi a DH Lawrencovi.... celý text

Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění 2018, Matthew Walker

Úvod knihy začíná velice silně, ale ke konci je to trochu slabší. Nemyslím si, že by to bylo chybou autorova psaní, spíše probíraná tématika ztratila pro mě na zajímavosti. Ale úvodní kapitoly a kapitola poslední rozhodně stojí za doporučení. Český překlad je oproti originálu slabší, takže doporučuji komukoliv, kdo to zvládne si přečíst originální text.... celý text

Výklad Goethova Fausta 1982, František Tomáš Bratránek

Pro čtenáře Goetha absolutní povinnost. Rozhodně by se dala také doporučit pro studenty, kteří mají Fausta v četbě, ale rozhodně je nutné zdůraznit, že k plnému ocenění je potřeba přečíts i vykládaný text. Tedy v tomto případě oba díly Faustovi tragédie. Knihu bych označil za takový malý poklad. Objevil jsem ji čirou náhodou. Což je smutné, protože je skvěle napsaná a díky jejímu výkladu jsem byl schopen mnohem lépe ocenit kvality Goethova díla.... celý text

Síla zvyku 2013, Charles Duhigg

Atómové návyky 2019, James Clear

Pyramidy 1995, Terry Pratchett

Jako vše od Sira Terryho, kvalitní kniha, kvalitní čtení, kvalitní příběh. A nyní přichází to pomyslné ALE - ale v porovnání se zbytkem tvorby slabší. Příběh je kvalitně zpracovaný. Jako vždy si Terry vezme za téma něco z našeho světa a dekonstruuje to do elementů a ty následně satirizuje. Zde jsou to pyramidy a tím pádem celá egyptská kultura. Trocha posměchu zbude i na řeckou kulturu a dozvíme se i něco o cechu vrahů. Kniha se dostane do plné síly až někdy kolem poloviny. Předchozí pasáže jsou bohužel slabší. Jsou tam velice kvalitní okamžiky, ale působí to spíše jako jedna velká příprava na to, co nevyhnutelně musí a také přijde později. Když ale porovnám dějový spád s podařenějšími knihami {jako například nepřekonatelnou sérii o Mětské hlídce či Čarodějkách} tak jsou slabiny o to markantnější. Jako vždy musím dodat, že jde o knihu báječnou, čtivou a rozhodně za přečtení stojící, jen pro čtenáře Zeměplochy spíše v mírném nadprůměru v porovnání se zbytkem tvorby.... celý text

Čtyřhodinový pracovní týden 2010, Timothy Ferriss

Po dočtení jsem trochu rozpolcen. Jde o skvělou knížku, snad ještě lepší by ji bylo nazvat praktickým průvodcem ve stylu krok za krokem. Rozhodně v částech, kde se zamýšlí nad způsobem života většiny lidí, je to poklad ukazující jiný náhled na věc s množstvím doporučení. Kde kniha trochu ztrácí jsou okamžiky, kdy přechází do manuálu, jak na 4 hodinový pracovní týden. A samozřejmě, přes tvrzení autora, že je možné jeho rady aplikovat i na zaměstnanecký poměr a ne jen na podnikání, tak s tím lze stěží souhlasit plně. A rozhodně pro velké množství profesí není možné rady použít vůbec. Kdybych měl tedy zhodnotit tak v teoretické a filosofické rovině plných 5/5 v praktické aplikovatelnosti 2-3/5. Ale pro podnikatele musí jít o svatý grál.... celý text

Solón 1971, Pavel Oliva

Poklad české historické a filosofické tvorby. Knihu jsem objevil náhodně v antikvariátu, bez prvoplánovité snahy se o Solónovi něco dozvědět. Autorem zpracovaná látka je ovšem tak kvalitní, že se za svou neznalost přímo stydím. Solón je vzácným spojením kvalitní věděcké práce s literárním umem autora. Text je čtivý i přes někdy komplikované a náročné pasáže výkladu athénské politiky. Poznámkový aparát je na perfektní úrovni a dokonce fakt, že kniha přes dobu svého vydání nepodléhá politickému dogmatu a navíc otevřeně cituje zahraniční a to přímo anglofonní literaturu je snad přímo zázrak. Výběr doprovodného materiálu je také umě vybrán a zpracován, těžištěm je samozřejmě aristotelova politka a athénská ústava, ale k nalezení jsou i jiné odkazy. Prostě nutné čtení pro zájemce o athénskou politiku, antickou historii či filosofii.... celý text

Vladař 1969, Niccolò Machiavelli

Vladař je jednou z těch knih, které si prostě musíte přečíst abyste pochopili proč se o ní stále hovoří. Vzniklá na počátku humanismu, na přelomu mezi středověkem a novověkem a vlastně razící novou cestu v politické studii. Jde o práci zaměřenou na člověka-vladaře. Autor dává sérii rad a návodů, doporučení a varování. To není o mnoho jiné než jiná slavná kniha podobného duchu a to Umění války od Sun-C'. Čím je Vladař unikátní je, že nepřikrášluje ošklivost vládnutí. Nesnaží se ocukrovat fakt, že vladař někdy musí být krutý, aby uhájil sám sebe a své poddané, někdy i proti nim samotným. Co víc, tento pragmatický přístup dal vzniknout výrazu, který pro takový postup používáme - machiavellismus. Často je to výraz s negativní konotací, ale myslím, že po přečtení by si většina lidí měla uvědomit, že Machiavelli vlastně říká, bylo by krásné kdybychom se měli rádi a neškodili si, ale než to Bůh dovolí uvědom me si, že jsme jací jsme a musíme se chovat takto, abychom přežili. Toto vydání je druhé, které jsem četl. První jsem četl v překladu Josefa Hajného. Dočetl jsem se, že jeho překlad není kvalitní. Tedy alespoň ne komparativně s originálem. A tak jsem si přečetl tento překlad od A. Felixe a J. Pokorného. Nemohu se vyjádřit k obsahovým odlišnostem, ale přišel mi čtivější. Pokusím se udělat komparaci a případně doplním postřehy. Jen na okraj se zmíním o drobném dílku obsaženém v knize a to Životopis Castruccia Castracaniho z Lukky. Je to dílečko velmi podobné (alespoň tématicky) Vladaři. Neznám data sepsání, ale jeví se jako prototyp vznikajícího Vladaře. Eponymní hrdina je předobrazem Cesare Borgii. Zajímavé pro porovnání, ale kvalitám Vladaře se nepřibližuje.... celý text

Empedokles z Akragantu 1947, Romain Rolland

O knize se toho mnoho říct nedá - je to esej o filosofovi napsaná básníkem/literátem. To jsou všechny informace, které potřebujete vědět. Co tím mám na mysli? Jde o filosofickou esej v jistém smyslu. Ale spíše než-li rozbor autora či díla, jde o přiblížení. Podobně jako impresionista namaluje západ slunce, ale ten nebude vypadat jako fotografie - půjde o impresi. V tomto duchu je tato kniha impresí Emedokla, autor nám jeho postavu přibližuje, ale básnickým způsobem. Je to čtivé a poutavé, ale rozhodně velice zvláštní. Mohu doporučit zájemcům o řeckou filosofii.... celý text

Mozart - životopis 2010, Piero Melograni

Báječně zpracovaná kniha, rozhodně čtivé a přínosné pro jak příležitostného čtenáře tak milovníka hudby. K předchozímu tvrzení je nutné dodat ALE - to spočívá ve způsobu zpracování. Životopis se dá pojmout mnoha způsoby. Od ryze faktografického po fiktivně beletristický a samozřejmě všechny variace mezi tím. Ocenění knihy tak bude odpovídat tomu jak si představujete zpracovaný životopis. Autor se rozhodl pro poněkud umírněnější formu faktografického zpracování. Text je čtivý, ale autor vychází z korespondence a dobových záznamů, aby mohl svůj příběh vyprávět. Kde si zdroje odporují spekuluje a podává názory a nechává na čtenáři, aby si udělal svůj vlastní úsudek. Každopádně informace o kterých nemá informace nerozebírá, pokud jsou důležité tak je zmíní, ale jde dále. To vytváří jisté dějové mezery a samozřejmě vypravování tíhne do rodinné dynamiky. Přesto nejde o suchopárné převyprávění dopisů či jen shrnutí nejdůležitějších životních milníků. Autor látku zpracoval dostatečně umě - takže si v ní své najde každý čtenář.... celý text

Maska válečníka 2003, Michael A. Stackpole

Athénská ústava 2004, Aristotelés

Předně musím říct, že překlad Pavla Olivy je absolutně perfektní. Je samozřejmě nutné brát mé tvrzení s rezervou protože nehovořím starořečtinou, takže nemohu porovnat kvalitu překladu s originálem. Mé hodnocení vychází z čitelnosti a z poznámkového aparátu a lexikologickými vysvětleními výrazů. Ve své podstatě právě překlad, úvod a poznámkový aparát mě na knize oslovily nejvíce. Samotná kniha byla spíše nenaplněným očekáváním. Nemohu říci zklamáním, to bych šel příliš daleko, ale prostě jsem toho čekal více. Z historického hlediska možná jde o zajímavou práci, ale přínos pro mé státovědné vědomosti či ústavnosti starověku byly pro mě spíše limitované. I když obzvláště konec zpracovávající volbu soudců a soudní proces byl velmi zajímavý a určité pasáže ústavního vývoje mě také zaujaly. Prostě kniha specializovaného čtenáře.... celý text

Vějíř a meč. Kapitoly z dějin japonské kultury 1987, Libuše Boháčková

Poklad z české kotliny. Takto kvalitně a především čtivě napsaných faktografických knih by mělo být rozhodně více. Autorky si vzaly za cíl nelehký úkol - přiblížit kulturní tradici Japonska o historických počátků státu (cca 6. století) až po reformu meidži (1867). Vzhledem k neuvěřitelnému rozsahu materiálu pro zpracování je kniha nutně pouze výběrem a seznámením s probíranou látkou. Přesto kontextem a rozsahem rozhodně uspěli. Co je na knize nejlepší je její didaktická kvalita. Text je čitelný a především srozumitelný. Snad jedinou výtku, kterou bych pronesl je pro mě nepochopitelné opomenutí literatury samurajské - především taková legenda jako je Mijamoto Musaši není zmíněna vůbec a Cunetomo Jamamoto je zmíněn jen jako vedlejší zmínka v jedné větě. Ale knihu mohu rozhodně doporučit. Pro zájemce o více historie mohu doporučit knihu Dějiny Japonska od Zdeňky Vasilijevové.... celý text

Skoč, hochu, skoč 1983, Stanley Bonnett

Zajímavě zpracované válečné drama. Obzvláště autentické zážitky prakticky nedospělého mladíka nebývají často tématem vojenské literatury (některé romány z 1SV zachycují mladé dobrovolníky, ale rozhodně ne mladší 18 let). Surovost s kterou je válka zobrazena, nenechává prostor pro moderní či poválečnou idealizaci válečné mašinérie. Válka způsobuje utrpení a neštěstí. Kniha nerozebírá velké strategie, nemluví o politice. Je to příběh mladého chlapce, kterému válka převrátila život naruby a který se snaží si ho znovu poskládat dohromady. Příběh dává nahlédnout za oponu života vojáka/námořníka, jeho dennímu životu, jeho myšlenkám, přáním a někdy i motivacím a přístupu ke světu kolem něj. Škoda, že není známější. Rozhodně bych ho doporučil k povinné četbě ve škole vedle takových klasik jako Na západní frontě klid, Komu zvoní hrana. Když pro nic jiného tak alespoň pro dokreslení války.... celý text

Budoucnost svobody 2004, Fareed Rafiq Zakaria

V pořadí vydání první, pro mě od autora druhá kniha. Líbila se mi méně než Postamerický svět, ale z valné části to přikládám tomu, že vzhledem k roku vydání (tedy 2003) je kniha již v některých otázkách překonaná. Měl bych se možná opravit. Když říkám překonaná, nemyslím tím, že témata stále nenesou váhu, naopak. Jen již jsem s nimi byl obeznámen před čtením knihy, takže neměla takový dopad, jaký by mohl očekávat nezasvěcený čtenář. Každopádně je na knize mnoho, co chválit. Především autor velice výstižně odhaluje, že problém "postmoderního" světa spočívá v rozdílu mezi růstem demokracie a růstem liberální demokracie. A k této problematice se obšírně vyjadřuje. Tyto pasáže patří rozhodně k nejsilnější části knihy. Jeho analýza neliberálních demokracii (ke které se jistým způsobem vrací v knize Postamerický svět) je také povedená a především velice přínosná pro chápání složitostí politických systému dnešní doby (tedy jak je možné že státy jako Čína a Rusko mají úspěchy a podobné otázky). Vysvětlení vlivu hospodářství na liberální demokracii (na modelu především arabských, ale můžeme říci islámských států) je také kvalitní materiál na zamyšlení. Jen 5. kapitola mi připadala trochu mimo místo. Jako zamyšlení nad demokratizací ekonomie a ekonomiky (čtenář pochopí pejorativní nádech zvoleného slova demokratizace) a z toho vycházející důsledky. Rozhodně mohu doporučit buď jako knihu na začátek studia politiky postmoderního světa/globalizujícího se světa a nebo pro studia neliberálních (autokratických režimů). V tom případě nemá smysl číst kapitoly 5 a 6.... celý text

Dhammapadam ― Cesta k pravdě 1992, neznámý - neuveden

Jsou knihy, které člověk přečte a nemusí je nikdy v životě číst znovu, pak jsou knihy ke kterým se člověk vrací, aby si připomněl kouzlo ze čtení, které začalo vyprchávat. A pak jsou knihy jako Dhammapadam - knihy, které člověk čte celý život. Tím nemyslím, že by ji nikdy nedočetl. Tím myslím, že se k ní člověk vrací pro radu, pro poučení. Pokaždé se ukáže nová informace, nový záblesk něčeho, co bylo předtím skryto. Jako když hledíme do křišťálu - jde o ten samý kámen, ale podle lomu světla nám ukazuje různé barvy. Rozhodně důležitá kniha pro studenty buddhismu, ale lze ji určitě doporučit studentům východní kultury. Obzvláště předmluva od Karla Wernera má vysokou akademickou úroveň a rozhodně je užitečnou pomůckou. Bylo by zajímavé porovnat různé zpracování překladů - tedy jak tento od K. Wernera tak ten od Vincence Lesného z roku 1947. Podobnou strukturu a vazbu na buddhismus mají kniha Hagakure od Tsunetomo Yamamota a Kniha pěti kruhů od Mijamota Musašiho, ač jde o japonské texty silně ovlivněné samurajskou třídou a zenovým buddhismem rozhodně doporučuji k porovnání.... celý text

Dívka v puntíkových šatech 2011, Beryl Bainbridge

Nějak si nejsem jist hodnocením. Ve srovnání s ostatními knihami mi připadají 3 hvězdy moc, ale 2 by byly rozhodně málo. A stejně nejistě bych mohl posuzovat i samotnou knihu. Byla čtivá tak akorát, abych se zdráhal říci, že byla špatná, ale obsah byl tak mdlý, že si snad nic jiného nezaslouží. Pokud je možno věřit, že autorka pracovala na manuskriptu až do své smrti a v podstatě nebyl dokončen (alespoň takový jsem z knihy měl dojem) a to i přesto, že na něm měla pracovat 30-40 let. Možná to prostě nebyla kniha, která měla spatřit světlo světa. Bohužel se toho o knize moc říci nedá. Text plyne vcelku hladce, ale je to naprosto o ničem. A tím myslím přesně to, co říkám - o ničem. Postavy nemají žádný vývoj, nic se v podstatě nestane, vše je takové nedopečené. Když to srovnám s Kafkou jehož díla jsou vlastně také nedokončené, tak je to jako číst tvorbu vysokoškoláka a dítěte ze školky (Dívka v puntíkových šatech). Vzhledem k rozsahu a relativní snadnosti četby to nebyl nijak tragický zážitek, ale zanechal mi jistou pachuť nespokojenosti.... celý text