Isew
přečtené 1052
Ronja, dcera loupežníka
2007,
Astrid Lindgren
První kniha a možná vlastně jediná, kterou jsem přečetla a začala hned číst ještě jednou. Po třiceti letech jsem knihu četla s dětmi a musím říci, že neztratila nic ze svého kouzla. Nádherný příběh. Poučný. Ronja a Birk. Pro mě je to stejné synonymum jako Romeo a Julie. Ti dva zkrátka patří k sobě. Nádherná příroda, nezapomenutelní obyvatelé lesa, na první pohled drsní loupežníci. Je to moje srdcovka. Byl to zážitek i pro mou čtyřletou dceru, která na motivy příběhu složila písničku. Naštěstí se mi ji podařilo natočit a čas od času si ji pustím. Často se přistihnu, jak si broukám: "Jednoho dne, stalo se, že se Ronja narodila ... ".... celý text
Strašidelný hotel
1966,
Wilkie Collins
Předpokládám, že obsah knihy Strašidelný hotel za pár let úspěšné zapomenu. A nebudu to považovat za ztrátu. Zpočátku se kniha neuvěřitelně táhne a styl psaní je poplatný době vzniku. Dalo mi hodně přemáhání, abych knihu neodložila. Vlastně mi bylo úplně jedno, co se stalo, proč se to stalo a kdo za to může. Spád to začalo mít v okamžiku, kdy hraběnka začala psát svou divadelní hru. Pak to odsýpalo. Dojem z knihy to však moc nevylepšilo.... celý text
Ženitba
2010,
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Klasika. Prvně jsem Ženitbu četla na střední škole. A už tenkrát se mi moc líbila. Poté jsem ji viděla v mnoha podobách na divadle a slyšela jako rozhlasovou dramatizaci. Téměř vždy v překladu Leoše Suchařípy. Už jsem si na něj tak zvykla, že Ženitba v překladu Bohumila Mathesiuse byla velmi překvapivá. Ale byla to příjemná změna. Je to překlad uhlazenější, některé výrazy nejsou přeloženy tak expresivně, jinak jsou přeložena i jména ženichů (např. Podkolesin vs. Podkolatov; Čubkin vs. Nenažraný ; Anučkin vs. Onučkin; Ževakin vs. Žvanikin). Bylo to jiné, ale stále skvělé.... celý text
Spravedlnost podle Selba
2009,
Bernhard Schlink
Část, když bývalý nacistický státní zástupce Selb odhaluje počítačového hackera, je standardní detektivka. Na zajímavosti příběh získává až jeho smrtí a pátráním v minulosti, která spadá do období třetí říše. Pro autora je to vděčné téma, které zaujme. Nacistické Německo lákalo, láká a lákat bude. Je to sázka na jistotu. Jako bývalý nacistický státní zástupce se Selb podílel na odsouzení k smrti lidí. Teď zjišťuje, že byl jen loutkou, za jejíž nitky tahal někdo jiný. Na knize je zajímavý pohled z druhé strany. Pohled přesvědčeného nacisty, který sloužil zájmům své vlasti. Na otázku, jak vůbec někdo mohl věřit nacionálnímu socialismu, podává odpověď: "Když jste vyrůstala vy, věděla jste to, co my jsme se dovídali po kouskách až po pětačtyřicátém." Asi na tom něco bude. Z celé knihy vyplývá, že prohlédl lež ve které žil a změnil se. Ale když vezme osud do svých rukou a rozhodne se trestat na vlastní pěst, tak ve mně nevyvolal pocit zadostiučení (nevím, jestli to tak autor chtěl). Spíš zklamání a znechucení nad tím, že se zachoval úplně stejně, jak ti před mnoha lety, kterým vědomě i nevědomě sloužil.... celý text
