hv3zdopravce
přečtené 488
Druhý dech
2024,
Daniel Krásný
K definování stylu Daniela Krásného postačí jedno jediné slovo: Cool. Ovšem pro ty, kteří čtou Danielovy recenze na IG, to není žádným překvapením, jeho krátké texty jsou často přímým direktem bez zbytečných tancovaček. A nejinak je to v případě Danielova románu: spousta nezvyklých přirovnání, efektních vět a popisů propojujících anglická slova s českými. Vliv reklamky je zkrátka znát. Jak je to ale s příběhem? O mysteriózní román jde až v druhé řadě – tady cítím redaktorský vliv Miloše Urbana, kterému jsou také vlastní příběhy, v nichž jde o tajemno jaksi mimochodem. Ale to vůbec není na škodu. Druhý dech je totiž příběhem o druhých šancích a zlomených srdcích – a to nevyjde z módy snad nikdy. Zvlášť v tak nablýskaném hávu. Krásného román je navíc pocukrován nekonečným zástupem pomrknutí na hororové znalce, což vždycky potěší. Shrnuto pod čarou: Druhý dech mě bavil. A to moc. Forma sice vítězí nad obsahem, ale je to špatně? Nemyslím si. U písničky mě taky ze všeho nejdřív chytne melodie. A když ji nechám vplout do uší, i ta slova si nakonec najdou cestu. Stejně jako v případě Druhého dechu, který má tah na branku a rozhodně navnadí na další kolo. Takže, Dane, prosím, piš!... celý text
Žárlivka
2019,
Lenka Pastorčáková
Tak dlouho mě Lenka od své prvotiny mírně odrazovala, až jsem se rozhodl si ji přečíst. Mylně jsem se domníval, že jde o romantický příběh - v tomto případě to tak ale opravdu není. Jedná se o pohlcující ponor do jedné porouchané duše. Už Kandidáta jsem nazýval frenetickým románem, a Žárlivka mi potvrdila, že se rozhodně nejednalo o náhodu - ale zcela čitelný autorský styl založený na neustálém těkání a víření hladiny. Tak trochu Třeštíková na steroidech. Román pádí dopředu, myšlenkové pochody střídají (opět!) skvělé dialogy a celé to má příchuť hodně depresivní grotesky, jejíž vyústění ve vás smích rozhodně nevyvolá.... celý text
Devátý spolek
2020,
Leigh Bardugo
Tohle potřebovalo čas. Bardugo totiž hodí čtenáře rovnou doprostřed semestru, zahrne ho všemožným názvoslovím a spolky, z nichž každý má svou specifickou magii. Postupně ale rozkrývá karty a vy se v ději začínáte víc a víc orientovat. Čímž se neodvratně dostáváte pod kůži i jednotlivým postavám. Přibližně za půlkou jste zaháčkovaní tak, že už knížku jenom stěží odložíte. A poslední věta je přímo ukázkovým příkladem cliffhangeru, který vaše srdce rozpumpuje až k hranici arytmie. Takhle se to dělá.... celý text
Na západní frontě klid
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Útlá knížečka, kterou jsem před čtvrtstoletím získal v jedné literární soutěži. Sáhl jsem po ní až teď. Některé knihy ale asi mají být přečteny v ten správný čas. Remarquova odysea od zákopů první světové války až po lazaret není velká formátem, ale obsahem přímo obří. Bez patosu, ale i tak vám dokáže vehnat slzy do očí. Neskutečně silná, drsně poetická a pokládající ty správné otázky, které nezestárly ani po sto letech. Zkrátka majstrštyk, který tu s námi bude už navždy.... celý text
