hrdlickova_61
přečtené 204
Mám tě ráda
2016,
Astrid Desbordes
Kdysi mě moc potěšilo vydání knížky „Potřebuji tvou lásku“, kde dr. Ross Campbell přívětivým a o to účinnějším způsobem promlouvá k rodičům malých dětí. Varuje před hrozbami typu „Kdo zlobí, toho nemá nikdo rád“. A také upozorňuje, že děti někdy nedovedou vnímat naši lásku v té síle, v jaké ji cítíme my. Naše chování je mate. Knížka na stejné téma „Mám tě ráda“ je určena přímo k tomu, aby u ní seděli rodiče nebo i prarodiče s dětmi na klíně. Jsou v ní milé výjevy ze života maminky a synka a na každé stránce stručné a jasné ujištění: „Mám tě ráda“. Může se zrovna dít něco nepříjemného, něco se třeba i hodně přísně řeší, ale láska zůstává. „Mám tě ráda, když na tebe myslím,“ (a maminka na obrázku předává obrovitý balík s dárkem a mašlí) „i když na tebe zapomínám.“ (maminka se vede s tatínkem a má oči jen pro něj). „Mám tě ráda, když se chováš, jak se patří, i když zlobíš za tři.“ Atd. atd. – každý si může doplnit podle svého : o)... celý text
Paměti spisovatele Broučků
2021,
Jan Karafiát
Návštěvníci rodného domu Jana Karafiáta v Jimramově znají úryvky z této knížky právě odtud a mnohý z nich jistě zatoužil po přečtení celého čtyřsvazkového díla – což dosud naráželo na to, že nebylo běžně k sehnání. Sama patřím k těm, kterým udělalo vydání zkrácené verze obrovskou radost a uvítala bych i plné znění, protože jakýkoliv dobře napsaný životopis (a tenhle rozhodně dobrý je!) vypovídá mnoho jak o dané osobnosti, tak o prostředí a době. Ať už mají současní čtenáři „Broučky“ a další knížky od Jana Karafiáta rádi, nebo ne, nelze mu upřít jeho mimořádný význam pro naši literaturu. A navíc to byl podle všeho člověk vzácného charakteru.... celý text
Malovaný svět
1984,
Jiří Havel
Tuhle knížku jsem objevila až jako dospělá – a spojení příjemných veršů Jiřího Havla a obrázků Karla Franty se mi zalíbilo na první pohled. Aby také ne, když je to moje oblíbená dvojice (např. z knížky „Člověče, nemrač se!“). Dospělý ocení asi nejvíc to, jak jsou ty básničky chytré a neotřelé. Za všechna čtyři roční období například tyhle: Snadná odpověď Zeptala se žabka hada: „Pročpak na mě rosa padá?“ Had byl chytrý, všechno věděl, a tak jí hned odpověděl: „Řeknu jen tři slovíčka – protože jsi rosnička!“ str. 14 ... Ráno u rybníka Slunce vstává, oči mhouří: „Co to vidím? Rybník kouří!“ Vždycky zrána, když se kolem tráva zarosí, doutníčky si zapaluje v dlouhém rákosí… str. 42 ... Říjen Všem posílá obálku, a v ní jednu zvláštní zprávu: STROMY TĚ ZVOU NA VÝSTAVU do lesů a do parků. Vidět bude ze všech míst, a kdo přijde, na oplátku odnese si na památku krásně obarvený list. str. 66 ... Kde se vzalo tolik peří? Obloha spadla skoro k zemi. Pole se chvěje: Zima je mi! Přilétá vítr, pole měří a honem na ně sype peří… Tak křehoučké je a tak krásné, že pole každou brázdou žasne. Bělostnou peřinu má k ránu, a na peřině černou vránu. Nad černou vránou do všech stran je modré nebe dokořán… str. 7 Jak knížka zaujme vnoučata, to jsem zatím ještě nezkoušela, protože pořád máme rozečteného něco jiného. Ale s velkým potěšením čtu tady na DK příznivé ohlasy z jiných rodin : o)... celý text
Co tu kvete, svítí, létá?
2011,
Jiří Havel
Tuhle knížku si klidně můžete půjčit v knihovně bez zkoumání, jaká je. Stačí vidět obálku. Autor Jiří Havel – v jeho jménu je záruka, že verše budou nápadité a budou se dobře rýmovat. Ilustrace – Edita Plicková, tedy líbivé a zároveň vkusné obrázky. A k tomu osvědčené nakladatelství Portál. Ale i tak jsem pro vás vybrala aspoň čtyři ukázky (k jaru, létu, podzimu a k zimě), jen tak pro potěšení: Sněženka I když ještě mrzne venku, pod sněhem už země tká něžné šaty pro sněženku z bělostného vřeténka … Pivoňka Ráda kvetu, ráda voním, a když potom hlavu skloním, tak se, plátek po plátku, k zemi vracím pozpátku… ... Drak Radost z něho všichni máme, přejeme mu šťastný let! A psaníčko posíláme – ať ví, jak je velký svět. ... Sníh Když se z mraků k zemi snese, jiskří celá krajina. Vrabčák křičí: „Připravme se, už nám zima začíná!“... celý text
Voskovec & Werich
2021,
František Cinger
"... Byli jsme právě tak nesmírně odlišní, jak jsme si nesmírně rozuměli - nikoli intelektem, nýbrž něčím, co nemá jména. V nejlepších svých momentech jsme byli skutečně jedna bytost - jakési spojité nádoby, jež cítily, věděly a vytvářely najednou, vespolek a simultánně..." J. Voskovec, str. 9 Příběh V+W je natolik pozoruhodný, že vždycky stojí za to dovědět se něco víc. V každé knížce je něco a nedají se dost dobře porovnávat. Osobně mám z nich nejradši "Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo" od V. Holknechta" a "Voskovec a Wachsmanni" od A. Borovičkové, ale do dalších se dívám také se zaujetím a hlavně jsem vděčná za fotografie a jiné ukázky, které jsem ještě neviděla. Tahle knížka toho všeho nabízí docela hodně, a tak ji můžu doporučit jak čtenářům, kteří se o V+W zajímají jen zběžně, tak i těm "pokročilým" : o)... celý text
Všenáprava obrazem
1987,
Jiří Všetečka
Vážím si nápadu vybrat ukázky z „Obecné porady o nápravě věcí lidských“ už jen proto, že tohle dílo, samotným J. A. Komenským pokládané za jedno ze základních, bylo ostatními opomíjené už tehdy a je bohužel dodnes. A co se mi líbí obzvlášť, to je spojení s krásnými dobovými obrazy a neméně výbornými současnými (z doby 80. let 20. století) černobílými fotografiemi. Myslím, že J. A. Komenský by byl rád. Nejprve se vytvoří příznivá nálada a postupně se přichází k dobrým radám zkušeného. A to ne ledajakého, ale velkého učitele národů. Zajímat se o myšlenky někoho, kdo vytvořil tak úctyhodné dílo a ovlivnil tolik následovníků, to lze jedině doporučit. Proto mívám tuhle knížku u nás v knihovně často ve výstavce – a mám vždycky radost, když si ji někdo vypůjčí. „… Zneklidněná mysl není vhodná k udělování rad. Hněv překáží duchu… Hledající pravdu nechť věc správně vyloží. Nechť odhalí své pochybnosti vzhledem k té věci. Nechť zároveň vysvětlí i příčiny svých pochybností. Když se nepochopí povaha otázky, rada je pošetilá… Věz, že všichni ti, kteří se scházejí, mají stejné právo vyjádřit se k věcem, pro něž se scházejí… Všichni nechť jsou hotovi nejdříve slyšet názory a důvody i jiných. Budou-li tyto souhlasit, bude pevnější rozhodnutí, budou-li se vzájemně od sebe lišit, bude příležitost lépe uvažovat o všem, dokud se neobjeví něco, co bude nejlepší…“ str. 58-59 „… Ale nestačí mít jen vnější znalost věcí; lidé musí být přiváděni k jejich vnitřnímu pochopení… A poněvadž věcem nerozumějí, ale přesto chtějí budit zdání, že jim rozumějí, vznikají odtud výstřední nápady a mnohotvarý chaos domněnek a bludů…“ „… Kdyby někdo řekl: Tedy nechť řemeslníci dělají řemeslo a každý nechť dělá práci svého oboru; proč by k tomu bylo třeba, aby se každý učil všemu? – tomu odpovídám: Příroda, matka věcí, vytváří každému budoucímu člověku tytéž údy všechny, nohy, ruce, oči, jazyk, ačkoliv nebudou všichni běhouny, písaři, zkoumateli, řečníky atd., ale poněvadž toto všechno patří k lidským činnostem, vytváří člověka celistvého…“ str. 174 „… Špatný je lékař, který se vzdává naděje, aby nemusel léčit… Spěchejme nabízet rady míru, zapřísahám! Abychom se od šílenství vrátili k rozumu, nežli se udoláme vzájemnými ranami i my zbylí… Nikdy nic velkého a trvalého jsme neviděli vyrůstat jinak než zvolna… Tedy ani to nechť nezdržuje snahu o všeobecnou nápravu, nepřichází-li všechno hned dokonalé pod naší rukou, za našeho života a před našima očima. Neboť proč bychom neměli začínat, co mohou dokončit jiní? Ne vždy ten, kdo seje, také sklízí… Ani to nesmí býti překážkou, že k tak velkým věcem, ideově pojatým, je třeba nesmírné práce. Neboť nic znamenitého se nezjedná zbabělostí… Naše cesta, která vede k vrcholnému přání, jaké si jen možno představit, je na první kroky jistě strmá, hrbolatá, drsná kamením a pokrytá trním. Kdokoli tedy znáš nějakou pomoc, hýbej se: proč stojíš?... Teprv jestliže všechno zkusíme a nedosáhneme tak vysokých cílů, budeme omluveni; neboť lékař teprve tehdy, když vykonal všechno, aby uzdravil, dostál své úloze…“ str. 290... celý text
Malé básně v próze
1979,
Charles Baudelaire
Zatím na to nedošlo, ale umím si představit, že bych zrovna tuhle knížku nosila s sebou nějaký čas v batohu a občas bych si našla příležitost, kdy bych do ní mohla na pár minut „nořit svůj pohled“ a pak ji zase zavřít a vědět, že se brzy zase potkáme. Třeba tady: ... „Eh, co tedy miluješ, zvláštní cizinče?“ „Miluji oblaka… oblaka, jež táhnou… tamhle… ta zázračná oblaka!“ str. 8 … ... Jak dojímavé jsou sklonky podzimních dnů! Ach! dojímavé až k bolesti! neboť jsou jisté lahodné senzace, jichž mlhavost nevylučuje intenzitu; a není ostřejšího hrotu než hrot Nekonečna. Jaká to rozkoš nořit svůj pohled v nesmírnost nebe a moře! Samota, ticho, nepřirovnatelná cudnost azuru!... str. 9 …. ... Nespokojen se všemi a nespokojen sám sebou, rád bych se vykoupil a stal se trochu hrdějším v tichu a samotě noční. Duše těch, jež jsem miloval, duše těch, jež jsem opětoval, posilujte mne, vzdalujte ode mne lež a zkázonosné výpary světa; a Ty, Pane a Bože můj! dopřej mi té milosti vytvořit několik krásných veršů... str. 17 … ... U cesty, za mříží rozsáhlé zahrady, na jejímž konci svítila v slunci bělost hezkého zámečku, stálo krásné a svěží dítě, oděné tím venkovským oděvem, tak plným koketerie. Přepych, bezstarostnost a zvyk vidět kolem sebe stále bohatství, to vše činí ty děti tak hezoučkými, že by se mohlo myslit, že jsou z jiného těsta než děti středních vrstev nebo chudiny. Vedle něho na trávě ležela skvělá hračka, právě tak svěží jako její majetník, lesklá, pozlacená, oděná nachovým šatem a pokrytá chocholy a cetkami. Ale dítě nevšímalo si své oblíbené hračky a hle, nač se dívalo: Za mříží, na silnici, mezi bodláčím a kopřivami, bylo jiné dítě, špinavé, vyzáblé, ukoptěné, jeden z těch fakanů – pariů, na nichž by nestranné oko odkrylo krásu, kdyby, jako oko znalce uhodne ideální 31 malbu pod lakýrnickým nátěrem, z něho smylo odporný škraloup bídy. Skrze tuto symbolickou mříž, oddělující dva světy, silnici a zámek, chudé dítě ukazovalo bohatému svou hračku, již ono si dychtivě prohlíželo jako vzácný a neznámý předmět. Nuže, tato hračka, kterou ten malý špindíra škádlil, zmítal a potřásal v zadrátované krabici, to byla živá myš! Rodiče, patrně ze spořivosti, vzali tu hračku ze života. A ty děti se na sebe bratrsky smály, a obě měly zuby stejně bílé. str. 30... celý text
Divoké zvíře - první pomoc při zvládání hněvu u dětí s Aspergerovým syndromem
2014,
Kay Al-Ghani
Tuhle knížku přečtete za pár minut. A hodí se i pro vás, ať už máte v okolí někoho s Aspergerovým syndromem, nebo ne. Silný výbuch vzteku, to už kolem sebe nebo u sebe zažil určitě každý a s ním i to, že je v tu chvíli zablokované vnímání, a tak nepomáhají žádné argumenty, omluvy ani nic podobného. Na to přijde řada až dodatečně, nejdříve jde o první pomoc. Prozradím část z toho, co pomáhalo Tomášovi z knížky: učitelé jej v takových chvílích chytili a přes jeho odpor dovedli na klidné místo s připraveným antistresovým míčkem. Tomáš už to znal a začal Divoké zvíře v sobě krotit. Zhluboka se nadechl, zmáčkl míček a začal pomalu počítat. Když se Divoké zvíře zmenšilo a usnulo, dopřál si ještě chvíli nad bublinkovou fólií, protože mu dělalo dobře praskání bublinek. Jak vítěz pak přišel do třídy a směl dát do sklenice deset fazolí. Až bude plná, dostane celá třída něco dobrého. Na Tomáše se u nich nepohlíží jako na potížistu nebo jako na chudáka. A hlavně ne tak, že on sám je to Divoké zvíře. Je pro kamarády bojovníkem a vychází z bojů dobře. V knížce jsou ještě další dobré rady a věřím, že jsou skutečně užitečné. Nebo aspoň mohou být a stojí za vyzkoušení. Zvlášť se mi líbí ta poslední: "Pokud všechno selhává, použijte techniku na sobě!" : o)... celý text