hanak_v_exilu přečtené 653

Víc než člověk 1995, Theodore Sturgeon

Zbylé dva komentáře zmínily to lepší, takže si můžu dopřát luxus kritizovat. Uznávám, že námět je výborný a příběh je velice chytře vymyšlený. V knížce bylo pár scén, které se mi vryly do paměti, ať už svou syrovostí, citlivostí nebo originalitou. Jenže i přes zvláštní poetiku a autorův nesporný literární talent mi to moc nesedlo. Text se občas topil v psychologických vizích nebo v lyrických pasážích, což mě vždy vytrhávalo z děje. Čtivosti nepomáhalo, že se vyprávění překlenulo přes tři části psané z odlišného pohledu. Když jsem si na nový styl zvykl, tak byl za pár stran konec. Knížka za přečtení určitě stojí, už jen pro netradičně uchopený námět. Tříhvězdičkové hodnocení vyjadřuje můj subjektivní dojem, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že by si knížka zasloužila o dvě víc. Kvůli těm momentům, kdy jsem měl chuť s ní praštit do kouta, jí je ale nedám.... celý text

Ostrov vyhnanců 2000, Zbyněk Dach

Devadesátkové gamebooky (a videohry) nebyly pro padavky. Trýznivá obtížnost byla běžná, nefér mechaniky a role náhody byly očekávané a frustrace byla součástí hratelnosti. První díl série Negart nese všechny znaky své doby, ale i přesto se jedná o dobrodružství, které je v klidu zvládnutelné i dnes. Jistou uživatelskou nepřívětivost a morální zastaralost ovšem nepopře. Projevuje se to především v soubojích, které jsou zbytečně obtížné a vražedně časté. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem nikde jinde než v boji nezemřel a mechaniky umožňují vcelku použitelné léčení zranění - za jistou cenu. Příběh jako takový ničím nezaujme. Má víc logických chyb než zajímavých momentů, ale prostředí je naštěstí dostatečně variabilní a krásně dotváří atmosféru. Na omezené ploše ostrova jsem toho prožil mnohem víc, než jsem původně čekal. Přidám ještě tip pro ty, kdo se nechtějí stát loutkou v rukou náhody. První dva pokusy projděte podle pravidel - to abyste si užili autentickou hratelnost, a při třetí cestě házejte za sebe desetistěnnou kostkou a za soupeře šestistěnnou. Ani tak to nedostanete zadarmo, ale boj už nebude ten největší strašák.... celý text

Vězení svobody 1994, Michael Ende

Ty čtyři hvězdičky jsou trochu nefér, protože za některé věci bych jich švihnul šest a zároveň není nic, co by šlo pod čtyři. Průměrem to tedy nevychází. Jenže ono nadšení které jsem v začátku knížky cítil, se postupně rozplynulo, takže těch pět nemůžu s čistým srdcem dát. 100 % Dlouhé cesty cíl - už se mi zavíraly oči, ale ještě jsem si otevřel Vězení svobody, že se podívám na alespoň prvních pár řádek první povídky. O půl hodiny později jsem ji dočetl, a vážně uvažoval, že bych dal na posezení celou knihu. To o její kvalitě říká asi vše. 100 % Kolonáda Borromea Colmiho - částečně cesta do neznáma, částečně filosoficko - matematická hříčka. Přiznám se, že na tu cestu za zeleným světlem nevydal, ale strašně rád bych si přečetl zápisky někoho, kdo tam došel. 100 % Dům na periferii - podnětná povídka s mrazivým závěrem. Dráždilo mě že toho autor řekl tolik, ale přesto skoro nic neprozradil. 100 % Přiznávám, je trochu malý - Fiat 500 ve stylu TARDIS? Proč ne. Tohle je malá, osvěžující hříčka, která na těch pár stranách rozechvívá fantazii a bránici. 80 % Katakomby Misraimu - chápu o co autorovi šlo, ale stejně jsem mu tu pointu nevěřil. Na beton by se našel někdo, kdo by tenhle život nepřijal. To už je v lidské přirozenosti. 70 % Ze zápisků světoběžníka Maxe Mutta - přišlo mi to neukotvené, rozhárané a nedomyšlené. Námět byl super, jenže postupně jsem se v ději ztratil a nakonec mi na autorově záměru přestalo záležet. 80 % Vězení svobody - bez vůle Alláha prý ani vržený kámen nespadne. Jenže co když na světě existuje místnost, kam jeho moc nesahá a zbožný muslim se musí poprvé v životě rozhodnout podle své svobodné vůle? Skvělou premisu autor bohužel promrhal. 70 % Legenda o Ukazateli na křižovatkách cest - přišlo mi to jako podstatně slabší verze úvodní povídky, s méně zajímavým hrdinou a bez hlubokých emocí které z vyprávění prýštily.... celý text

Ílias 1996, Homér

Íliada se velice těžko hodnotí. Z hlediska příběhu, doby sepsání a významu pro západní kulturu je to šestihvězdičková záležitost, která zastrašujícím způsobem dominuje literární tradici. Jenže při bližším pohledu se objevují malé prasklinky, které se při delším potýkání proměňují na hluboké jizvy. Íliada je bez začátku a bez konce. Kdyby by měla sloužit k popisu Trojské války, žalostně by selhala. Jenže Homér - pokud vůbec existoval, byl bezpochyby génius. Odvyprávěl totiž báseň, jejíž středobodem není válka, ale lidská emoce. Pýcha, zlost, touha prosadit se, bolest, pomsta, bezmoc a láska. To jsou hlavní postavy. Jejich nositelé jsou jen loutky v rukách osudu. Díky jeho vypravěčskému umu se jim ovšem dostalo nesmrtelnosti slíbené bohy. Achilleova odvaha byla obdivována ještě v době, kdy svět na existenci Tróje dávno zapomněl, a dokud budou existovat lidé vyprávějící příběhy, bude v nich pyšný válečník žít. Četl jsem vydání nakladatelství Leda z roku 2021. I když Vladimír Šrámek odvedl při převodu archaického textu do moderní doby skvělou práci, vydavatel naopak odvedl práci mizernou. Chybí předmluva, doslov, poznámky i rejstřík. Dobrý poznámkový aparát by přitom pozvedl příběh na další úroveň, protože bez něj zůstává spousta drobných událostí čtenářem nepochopena nebo přehlédnuta. Je mi skoro trapné to přiznat, ale o Trojské válce jsem se dozvěděl víc z Ílionu Dana Simmonse, než z originálního textu.... celý text

Pozpátku 2005, Rob Grant

Přišli a sežrali nás aneb Armageddon II jako akční krvák 1998, Robert Rankin

Pořád si myslím, že by měl autor rezignovat na ambice psát humoristickou fantasy. Občas je jeho snaha tak urputná, až je trochu trapná. To že si z ní sám dělá srandu věci nepomáhá. Příběh je ovšem zajímavější než v prvním díle a má větší spád, takže jsem se nakonec slušně zabavil. Zasmál jsem se ale jen jednou - při zneviditelňování Olivera Cromlecha.... celý text

Poslední člověk 2003, Doug Naylor

Protože první dva díly napsali oba autoři společně a třetí každý zvlášť, je tenhle díl zakončení trilogie Douga Naylora. Je jasné, že závěr druhého dílu prosadil Rob Grant, protože Naylor dimenzi Pozpátku po kratičkém vysvětlujícím úvodu opustil, aby rozjel své vlastní dobrodružství plné akce, temnějších momentů a drsných scén. Humor prakticky chybí - jen občas se objevila téměř doslovná citace ze seriálu, použitá v upravené situaci. Není to vyloženě špatně, protože i když jsem se moc nezasmál, příběh je dost napínavý a šílený aby zaujal. Jen je škoda toho hořkosladkého konce. Oba hlavní hrdinové sice dostali co chtěli, jenže i tak je mi z toho nějak neveselo.... celý text

Krásky a vetřelci: Pulp stories 2021, * antologie

Je to zvláštní, ale v představách mnoha autorů téhle sbírky se tak svébytný žánr jakým je pulp takřka kryje s pornem. Přitom klasické pulpové magazíny byly sice proslulé svými lascivními obálkami, ale příběhy byly spíš cudné. Erotika se ovšem musí umět psát, a také platí, že když je pár scén v románu na tři sta stranách, tak se v nich ztratí. Když jsou v povídce na dvacet stránek, zaberou velkou část děje. Většinou mě tyhle pasáže nudily a proto jen tři hvězdičky. 100 % Nezvratný osud - pravděpodobně nejlepší povídka sbírky. Možná i proto, že v ní mají všechny čuňačinky své opodstatnění. Líbil se mi zběsilý děj a urputná snaha hlavní postavy udržet si kontrolu v šílené situaci. Od pana Heteši si toho určitě přečtu víc. 80 % Neffi - hlavní postava mi k srdci nepřirostla, ale literárně je to velice slušné a dějově také. Povídka slouží jako prequel k sérii Propast času. 90 % Nemůže pršet věčně - nápaditá povídka se skvělou hlavní postavou a výbornou mytologií. Nemá jediné hluché místo nebo cokoliv navíc. Takhle by měl vypadat pulp s příchutí fantastiky. 80 % Slizka - jedna z povídek ve kterých přemíra sexu škodí, protože jinak by šlo o vynikající splatter. Takhle je z toho spíš podivná úchylárna. 50 % Jmenoval se Moše - teoreticky výborný námět notně srazilo zmatené vyprávění a podivné postavy. Akční pasáže jsou výborně napsané. 60 % Krvavý - námět je trochu přitažený za vlasy, ale svět je vykreslený výborně. Klidně bych si z něho přečetl něco jiného, vážně míněného a patřičně epického. 50 % Xenofil - rozporuplná povídka s výborným námětem, která jde až moc na dřeň. Slušelo by jí víc rafinovanosti a tajemnosti. 40 % Holky z bombardéru - je to krátké a tak nějak o ničem. 70 % Druhá jakost - další z rozporuplných povídek. Líbilo se mi vykreslení světa i literární stránka, ale měl jsem problém s dvojicí psychopatických hlavních hrdinek. Upřímně, bylo mi z nich dost zle. 70 % Gerasim v zemi za zrcadlem - pro fanoušky série Legie to bude vynikající záležitost, pro neobeznámené to postrádá kouzlo a pointu. 90 % Období - vynikající vykreslení světa, postav i akční stránky trochu sráží neuspokojivý závěr. Z tohohle pekelného města bych si rád přečetl něco dalšího. 80 % Děti Pustin - skvělá pochmurná fantasy s chytlavě vymyšlenou mytologií. Takhle má vypadat příběh se sympatickým antihrdinou. 40 % Aprilium - působilo to na mě jako náhodně vytrhané odstavce z průměrné space opery. Povídka nikam nesměřuje a nic podstatného se v ní nestane. 40 % Oblázky - drtivost pointy nedává smysl, protože je překvapivá jen pro čtenáře, ale ne pro účastníky příběhu. Když o tom přemýšlím, nedává tam smysl skoro nic. 70 % Říkali mu Hurikán - námět je fantastický, ale jak už je ve sbírce zvykem, tak příběhu škodí přemíra zvrhlosti a nadávek. Představa normalizačního Československa pod nadvládou mimozemšťanů má potenciál. 40 % Dostihy a sázky - omlouvám se, ale tomuhle jsem prostě nedokázal uvěřit. Vznik závodníků nedává smysl. To proč závodí nedává smysl. A to proč vypadají jak vypadají nedává smysl. Psychologie postav je ovšem vykreslená skvěle. 90 % Matka jižních hvězd - doplněk k sérii Tomáš Kosek. František Kotleta zkrátka brak umí, takže i když se rozepsal jen na čtyřicet stránek, stalo se tam toho na půl knížky. Osvěžující záležitost. Byl jsem u toho, skoro u všeho - Ivo Železný si trochu té (sebe)chvály zaslouží a také před ní hned na začátku varuje. Jestli jste útlocitní, nečtěte to, jestli to čtete, tak si nestěžujte.... celý text

Lepší než život 2003, Rob Grant

Nevím jestli je to tím že jsem tentokrát setřásl přehnaná očekávání, nebo je druhý díl opravdu kvalitnější, ale líbilo se mi to víc než jednička. Humor na mě ovšem pořád nefungoval. Příběh není vyloženě temnější než v seriálu, ale tam drsnější scény vyvažovala nadsázka a rozverná atmosféra. Tohle vyprávění je místy pochmurné, občas zbytečně realistické a ve špatném významu slova dospělé. Působilo to na mě jako Červený trpaslík z jiné reality.... celý text

Hlubiny města 2023, * antologie

Antologií českých sci-fi a fantasy povídek se v poslední době vydává snad až nezdravě moc. Občas jsou tématicky spřízněné, občas je spojuje jméno autora. Tuhle povídkovou sbírku definuje město, respektive jeho uklidňující domáckost a zároveň prchavě vnímaná hrozivost. 70 % Česká mlátička - chytrá a atmosférická pocta Lovecraftovi, doplněná o malou dějepisnou vsuvku. 50 % Poslední brána - zařazení do sbírky moc nechápu, protože tady hraje město jen okrajovou úlohu. Pointa asi měla být drtivá, jenže to by musela být méně předvídatelná. 60 % Zavařovačky - tady je propojení s tématem města ještě volnější. Výlet do vzpomínek byl fajn, ale měl jsem náladu na něco úplně jiného. 90 % Vlčice - vynikající povídka která se otřela o historii, mytologii, detektivku i psychologické drama. Silnou pointu si budu pamatovat ještě dlouho. 90 % Dutý septagon - nápaditá a zábavná povídka, která by nikdy nemohla obstát jako něco vážně míněného, ale v téhle odlehčené formě funguje parádně. 70 % Rutina - variace na upírské příběhy, které škodí délka a chybějící závěr. Záporák je skvěle vymyšlený. 80 % Pan Twardowski - zaujal mě na tom námět a pár silných scén, ale nesedl mi styl vyprávění a autoro neustálé odbíhání k nedořešeným milostným dobrodružstvím hlavního hrdiny. 70 % Zakantum - oceňuji historické zasazení do Římské říše, ale zdálo se mi, že nepropojit příběh s jistou světoznámou událostí je zmařenou šancí na drtivější závěr. 40 % Luna ve spletitých uličkách - přiznám se že jsem děj moc nepochopil, a po čase jsem se o to přestal snažit. Od autorky jsem zatím nic nečetl a tímhle mě ke svým knížkám rozhodně nenalákala. 90 % Lamaris hoří - nezpochybnitelný vrchol knížky, který by si zasloužil rozpracovat minimálně na novelu. Tenhle svět má potenciál a povídka do něho zasazená má emoce, tajemství, drama i silné postavy. Dráždilo mě, že na pozadí vyprávěný příběh o mocné říši není dále rozpracovaný. Tady naopak autorka mou pozornost ke svým knihám přitáhla. 70 % Špatný den - připomnělo mi to povídku kterou dlouho hledám, protože jsem její název zapomněl. Tamta byla více akční a se silnějším závěrem, tahle je procítěnější a částečně zasazená do aktuálních událostí. 80 % Dno výkopu - zábavná hříčka která udělá radost Brňákům i Pražákům, i když každým z jiného důvodu. Líbila se mi dějová zacyklenost i sympatický přístup brát nepříjemné věci s humorem. 50 % Splnit si sen - literárně to není špatné, ale autorka si měla dát větší práci s popisem reálií, protože mi princip snového světa unikal, což se na zážitku určitě projevilo. 60 % Tyhle věci neexistujou - mně to připadá jako zmařená šance, protože se tady celou dobu schylovalo k odhalení strašného tajemství, aby nakonec všechno vyvanulo do ztracena. O zajímavém světě jsem se nic podstatného nedozvěděl a postavy pořádně nic neprožily. 80 % Pan Frýdek a slečna Místek - povídka je nápaditá, chytře hraje na nostalgii a zároveň není předvídatelná, ani ustřelená do mimóznosti. Rozuzlení jsem si představoval třaskavější, jenže to by se nehodilo k nastavené náladě.... celý text

Nekonečno vítá ohleduplné řidiče 2002, Rob Grant

Je to trochu něco jiného než jsem čekal. Lister je trochu cílevědomnější, Rimmer sklouzává do tragické postavy a to co se odehrává na lodi, je občas dost smutné. Vyzněním to na mě působilo podobně melancholicky, jako třídílný speciál Zpátky na Zemi. Děj je mix vybraných epizod prvních dvou sérií, kdy se něco stane tak jak si všichni pamatujeme, něco se stane v trochu jiném pořadí a něco je navíc. Protože si seriál pamatuju skoro nazpaměť, tak mě drobné i větší odchylky dost rušily. Přídavky jsou ovšem docela povedené a bez výjimky promyšlené, takže byly nejspíš ku prospěchu. Tohle není otrocký přepis seriálu, tohle je svébytná knížka jdoucí svým vlastním směrem.... celý text

Na Západě zuří válka: Jak přežít v bláznovské době 2022, Douglas Murray

Pomyslný trojboj s knihami Douglase Murraye jsem zakončil tou nejčtivější z nich. Vyzněním jde o rozvinutí předchozího Šílenství davů, ale autor už jen nepředstavuje myšlenková východiska uvědomělých aktivistů, ale rovnou pojmenovává nejdůležitější bojiště, zatím pořád ještě kulturní války. Jak kdosi trefně poznamenal, "válka je to jen proto, že jsme se postavili na odpor, jinak by to byla kulturní genocida". Boj se vede nesmlouvavě, občas brutálně a vždy zákeřně. Tradiční společnost je v hluboké defenzivě a na čím dál urputnější výpady odpovídá jen neochotně a ustrašeně. Není to veselé čtení, ale nemohl jsem se od něho odtrhnout.... celý text

Impérium 1995, Ryszard Kapuściński

Šílenství davů 2021, Douglas Murray

Ani nevím jestli bych přečtení někomu doporučil, protože autor sice představil a rozebral čtyři z pěti hlavních témat které dominují debatám uvědomělých lidí - chybí jen ekologie, ovšem jeho práce nemá valného smyslu. Proč se snažit pochopit argumentaci lidí, kteří běžně aplikují dvojí i trojí metr, bez špetky studu kážou vodu a pijí víno, a když se dostanou do úzkých, tak utečou k doublethinku? Takže rasa je sice nezměnitelná, ale pokud černoch volí Republikány, pak černochem být přestává. Obě pohlaví jsou naprosto rovnocené, ale to jedno je lepší než druhé. Pokud se žena rozhodne být mužem, je to projev statečnosti a zaslouží si obdiv. Pokud se ovšem stane bílým mužem, změní se ze ctnostného člena menšiny na odporného utlačovatele. Nenávist je nepřípustná, pokud ovšem není namířená proti někomu společensky nepřijatelnému, přičemž definice toho co je společensky nepřijatelné se dynamicky mění. Takhle by se dalo pokračovat snad donekonečna. Jediný racionální přístup k tomuhle šílenství je odmítnout ho jako celek, a ty křiklouny zalykající se vztekem a palčivým pocitem nespravedlnosti prostě ignorovat.... celý text

Podivná smrt Evropy 2018, Douglas Murray

Někdo říká, že je to smutné čtení. Já si především myslím, že je to užitečné čtení, protože kniha shrnuje jevy, kterými jsme prošli tak nenápadně, že jsme si toho téměř nevšimli. Naše pohodlnost, neschopnost dávat do souvislostí každodenní události, programové ignorování nepříjemných zpráv médii a dehonestace nepohodlných názorů nás dostali do situace, z níž můžeme lehko sklouznout do spirály čím dál tvrději potlačovaných občanských protestů v tom lepším případě, nebo k výbuchům etnického násilí v tom horším případě. Zdá se ovšem, že alternativou je buď nihilismus evropské společnosti nebo plíživé okleštění svobod a proměna evropských států v řízenou demokracii ruského typu. Pátou cestu bohužel nevidím.... celý text

Komplex 2005, Jiří Bílek

"Tak už mi řekni o co tam jde, nebo se alespoň pořád nevytahuj, že ty už to víš!", chtělo se mi několikrát zařvat na samolibého vypravěče. Naštěstí mě zlost po čase přešla, protože jednak mě vývoj událostí opravdu zajímal, a také jsem pointu uhodl relativně brzo - pomohlo mi k tomu těch pár náznaků co autor do děje roztrousil a kritické myšlení. Dojem ze silného závěru mi to nezkazilo. Naopak jsem u něho uvažoval i o pěti hvězdičkách, protože jeho drtivost neleží ve vysvětlení záhady, ale v přijetí skutečnosti.... celý text

Ílion 2005, Dan Simmons

Ílion je těžko hodnotitelná kniha. Z hlediska vykreslení postav, výstavby děje a budování atmosféry je to naprostá paráda. Všechny tři vypravěčské linie mají něco do sebe a každá by obstála jako samostatná kniha odehrávající se ve svém vlastním fikčním světě. Jenže postupem času se mi na mysl vkrádal sílící pocit, že je Simmons k sobě násilně narouboval, jen aby dokázal, do jaké hloubky své tři velké předchůdce nastudoval. Občas z textu probleskne autorovo opájení se vlastní erudicí, které vyvrcholilo v monolozích Kalibána. Vypadá to, že celá linie Prospero, Kalibán, Ariel (a další), je tam jen proto, aby měl Simmons důvod odkazovat se i na Shakespearea. Kdyby se tato mytologie škrtla a její místo by zaujala anonymní obluda, tak by příběh o nic nepřišel a tempu by to prospělo. Sluší se ovšem podotknout, že tato pasáž je s přehledem nejčtivější v celém eposu. Ílion se přelomovým dílem literatury nikdy nestane. Jednotlivé linie jsou v žánru postapokalyptické sci-fi, hard sci-fi a technofantasy bez debat špička, ale kniha jako taková občas trochu vrže.... celý text

Objevitelé neznámých dálek 1992, Richard Humble

Knížka která mě v dětství přitáhla k historii objevitelských plateb a budování impérií. Začíná a končí pozemní výpravou, ale stěžejní část knihy se odehrává na moři. Magalhäesova cesta kolem světa by si ovšem zasloužila ještě pár stránek navíc a putování Vasca de Gamy chybí úplně. Možná je to z dobrého důvodu, protože oba muži prožili dost drsné časy, a tohle je knížka pro děti na prvním stupni základky.... celý text

Dokonalý robot a jiné povídky 1970, Pierre Boulle

Kdysi jsem byl svědkem krátké debaty, jak je zvláštní že autor Mostu přes řeku Kwai, napsal i brakové sci-fi Planetu opic. Kdyby se řečník obtěžoval tuhle knihu přečíst, nikdy by takovou hloupost nemohl vyslovit, protože by věděl, že Pierre Boulle píše velice chytré příběhy plné jemného humoru, občas protkaného prchavou příměsí ironie. Nikde jinde to nejde vidět tak krásně, jako v téhle sbírce. 100 % Dokonalý robot - nápaditá úvaha přicházející s poznatkem, že neustálým vylepšováním robota člověka nezískáte. 80 % Kolik váží sonet - o použitelnosti postupu mám své pochyby, protože při vážení dojde ke kumulativním chybám, které další zkoumání znemožní. Přesto oceňuji nápaditou hru s logikou a jazykem. Překládat něco takového znamená psát svou vlastní povídku. 100 % Nekonečná noc - o strastech cestování časem. Schválně si zkuste spočítat, kolik piva, vína, koňaku a šampaňského vypravěč vypil. Je to sice Francouz, ale stejně. Kdybych měl ovšem něco takového prožít já, tak bych chlastal úplně stejně. 100 % Zázrak - co se stane, když upřímně věřící kněz spatří zázrak a je nucen přijmout existenci Boha jako prokázaný fakt? 100 % E=mc2 neboli Příběh jedné myšlenky - nezamýšlené důsledky touhy činit dobro, mohou být stejně zhoubné jako lhostejnost, nebo zlo.... celý text

Armageddon jako muzikál 1997, Robert Rankin

Možná už jsem vyrostl z duševního stavu, kdy mi stačilo aby autor do příběhu nasypal absurditu, šílenství a postavy které nejdřív jednají a pak nemyslí, vším tím zatřepal a výsledek hodil na papír. V knize se může stát cokoliv, a nic z toho nemá význam. Do Pratchetta ke kterému se autor zatvrzele přirovnává to má sakra daleko, protože jeho příběhy by bez humoru byly vynikající dobrodružné fantasy, a myšlenky v nich obsažené by bez okolního příběhu byly brilantní fejetony. Jenže tohle je jen ujetá zhovadilost. Ocením alespoň bytelnou vazbu. Knížka zažila krušné časy, ale na jejím vzhledu se to neprojevilo.... celý text