Hadati přečtené 968

Přístav Země / Zatmění 2021, Zack Kaplan

Tenhle objemný komiks ukrývá dva velké příběhy, které mají společného jen autora a propracovanost příběhů. Přístav Země je určitou obdobou invaze mimozemšťanů. V tomto případě se ale nejedná o vyhlazení lidstva jak ve Dni nezávislosti, přebrání Země silou jako u Thurtledova nebo naopak jen opatrného kontaktu jak ve Star Treku, ale o obchodní kontakt, kdy hlavní komoditou lidí je vytvoření bezpečného přístavu na Zemi pro mimozemské cestovatele. Hlavní otázkou nastavenou od začátku však je, je to pro lidstvo přínosem nebo jen pomalou cestou do záhuby? Tento první příběh mě velmi bavil, ale vadil mi velmi otevřený konec. Snad se někdy dočkám pokračování, protože spousta otázek nebyla zodpovězena a přišlo mi, že je to teprve začátek dlouhého příběhu. Nejvíc jsem toužil po zodpovězení otázky, proč jsou některé z mimozemských druhů na Zemi tak agresivní? Je to jejich přirozenost nebo je pro ně Země jen určitou obdobou mimozemského Dysneylandu? Druhý příběh Zatmění je pak ucelenější, bez (příliš) otevřeného konce. Vše se otáčí kolem hlavní premisy, že se se Sluncem stalo něco zlého a lidé ze dne na den již nedokáží přežít za deního světla. Nezbylo jim, podobně jak v Metro 2033, než se stáhnout do podzemí, a ven vycházet jen v noci nebo v ochranných skafandrech. Když si odmyslíme, že při tak vysokých teplotách, které člověka sežehnout během sekundy na škvarek, by shořela i veškerá vegetace, zvěř, a ani v noci by se venku za tmy nedalo moc dýchat po celodenním pekelným žáru, má děj hlavu i patu. Autor se pak otázce, jak bych lidé mohli přežít ve světě, kde je vše spálené, včetně rostlin dodávající životodárný kyslík, zcela vyhýbá, což je nejspíš dobře, protože vědecky by to bylo obtížné vysvětlit. Velký důraz tu je pak kladen na postatu lidstva, kdy i v tom největším marastu se téměř každý snaží urvat co nejvíc pro sebe, a pak jsou teprve na řadě ostatní. Závěr pak je optimističtější v tom, že by se lidé přece jen mohli jednou změnit a napravit alespoň částečně některé křivdy. Kresba mě nijak zvlášť nenadchla, ale ani neznechutila. Styl i barvy se pro Zatmění dokonce i dost hodily. Emzáci z prvního příběhu mi pak spíše evokovali fantasy, než sci-fi, a často byli až extrémně podivní a exotičtí. Encyklopedie Přístavu Země byla sice zajímavá, ale příběh jako takový by se bez ní zcela obešel. Oba příběhy mě však do svého světa naprosto vtáhly a přečetl jsem je za dva večery. A vůbec by mi nevadilo, kdybych se do Přístavu Země ještě někdy podíval. V případě Zatmění si sice dokážu pokračování také představit, ale to nejzajímavější z tohoto světa už bylo vytěženo.... celý text

Návrat Rudé gardy 2013, Ian Cameron Esslemont

Po Noci dlouhých nožů jsem na druhý díl od Esslemonta pohlížel s obavami, protože první díl od něj se mi velmi nelíbil a dočetl jsem ho s velkým přemáháním. Naštěstí jsem zjistil, že to od Esslemonta bylo nejspíš jen zahřívací kolo, kdy do toho druhého se vyřítil s pořádnou vervou. Netuším, jak to s Erikssonem udělali, ale Návrat rudé gardy je naprosto konzistentní s Erikssonovými díly, takže ani nepoznáte, že by Malazskou knihu padlých psal jiný autor. To má samozřejmě všechny své klady i zápory. Můžete se tedy těšit na další objemný díl se spoustou zvratů i postav těžkých k zapamatování. A na hloubání, zda se jedná o novou postavu, nebo zda byste ji měli znát už z předchozích knih. A také o úvahách, zda jste na tu postavu prostě jen zapomněli, nebo zda se ukrývá pod dalším novým jménem, jak je v Malazské knize padlých běžné. První třetina je slabší, jak se postavy rozestavují na své pozice. Ale když se tak stane, do konce knihy je děj nadupaný, jen s občasnými nudnějšími prostřihy, které však nejsou příliš dlouhé. Nejméně poslední třetina knihy se pak týká jedné pořádně velké bitvy, která skončí až na posledních stranách knihy. Trochu mi to připomínalo Coltainův řetěz, přestože dlouhé putování bylo vystřídáno dlouhým obléháním. Většina postav, která se zde objeví, je zde zcela nová, a mnoho z nich si určitě oblíbíte. Jedna z mých oblíbených postav je Nait, který mi až moc připomínal mága Mrakoplaše z Pratchettovy Zeměplochy, protože i on je zde opakovaně hrdinou z donucení. A přestože tu Nait slouží i jako komická postava, Esslemont netlačí na pilu tak jako Eriksson, takže se z něj nestane postava parodující samu sebe. Musím říct, že tohle se daří Esslemontovi lépe. K příběhu nebudu nic moc prozrazovat. Už z názvu je jasné, co je stěžejním tématem. Jen prozradím, že většina příběhu se odehrává na hlavním kontinentu Malazské říše, a to od hlavního města Unty až po Quon Tali. Hlavním tématem je pak občanská válka, kde rudá garda není jediným a ani hlavním hráčem. Jsem rád, že jsem se nerozhodl číst jen sérii knih od Erikssona, protože pochybuji, že by mi Malzská kniha padlých bez Esslemontovy části dávala smysl. Tak docela nerozumím tomu, proč je to rozdělené na dvě série, když tak důležité věci se dějí i v téhle vedlejší sérii. Není to podle mě žádná nedůležitá odnož, bez které by se čtenář mohl obejít. Jsem zvědav, jak na tuhle knihu naváže Eriksson.... celý text

Vazači zhouby 2022, Artemian (p)

Klasická fantasy z žánru meče a magie, která je vyprávěna z pohledu tří hlavních postav. Všechny tři jsou nějakým způsobem zajímavé. Jeden je geniální taktik, druhý je jediným přímým zástupcem svého boha a třetí je nadpozemská bytost postupně stravovaná pozemskými starostmi. Tyto tři postavy se svižně střídají ve vyprávění příběhu. Náhled do tábora nepřítele pak máme díky čtvrtému vypravěči, který však nemá tolik prostoru. Přestože se mi taktik líbil nejvíc a byl nejsympatičtější, dožíral mě tím, jak se cíleně odmítal stát velícím důstojníkem jen proto, že by byl odpovědný za posílání svých vojáků na smrt a raději se rozhodl schovávat se v řadovém vojsku. Nedává totiž smysl, aby taktickému géniovi během chvíle nedošlo, že se tímhle rozhodnutím vůbec nic nevyřeší a situace se naopak jen zhorší. Tohle mi v příběhu vadilo asi nejvíc. V závěsu je pak změna druhého hlavního hrdiny v závěru knihy, respektive odůvodnění jeho změny. Autor se snažil tuto změnu logicky vysvětlit a okecat ji mnoha rádoby filosofickými řečmi, ale protože vysvětlení nedává logiku (alespoň mně ne), nefunguje to. Závěr knihy pak předznamenává možné pokračování knihy, protože mnoho konců zůstane neuzavřených. Ale pokud měl autor od začátku v plánu sérii knih, bylo chybou neprokreslit svůj svět více podrobnostmi, aby čtenáře více vtáhnul do svého fantasy světa. Takhle další zájem čtenářů nechal viset jen na tajemství, co je vlastně Zhouba zač, případně na dalších osudech přeživších hrdinů. A to ne vždy stačí. Nezkušenost autora (jedná se o jeho prvotinu) na celkovém příběhu nebyla tak znát. Až na některé nelogičnosti (třeba, že životně důležitý most byl ponechán zcela nechráněn), to celkem šlapalo. Občas se jen vyskytly nějaké slovní obraty, které mi do fantasy neseděly. Třeba časové popisy „trvalo to 3 hodiny a 15 minut“ nebo „byla to šestnáctina vteřiny“. Ještě bych to bral ve fantasy světě, kde má většina lidí u sebe hodinky, ale ve fantasy, kde se hodiny/hodinky ani jednou neobjeví, nesedí. Vhodnější fantasy příměry jsou „trvalo to něco přes tři hodiny“ a „bylo to jen pár úderů srdce“. Nebo další divný slovní obrat: Označit někoho jako „nejvyšší subjekt“ se hodí možná pro nějakého alchymistu, který zrovna popisuje svou práci odbornému publiku, pro běžného vypravěče je určitě lepší označení „tvor, stvoření“. Ale tyhle slovní obraty naštěstí udeří do očí jen párkrát, takže se nad tím dá mávnout rukou. Ve výsledku se mi kniha líbila, přestože si nejsem jistý, zda bych si byl ochotný přečíst i nějaké případné pokračování. Není toho totiž moc, co by mě k čtení pokračování motivovalo, bude-li nějaké. Obálka je moc pěkná, hádám, že se jedná o hrací kostky, ale nijak nesouvisí s knihou. I to může být kamenem úrazu, protože může potenciální kupující zmást.... celý text

Sharpův orel 2010, Bernard Cornwell

Další Sharpova bitva na Pyrenejském poloostrově. Cornwell používá stejnou šablonu jako v předchozích dílech. Jsou zde Francouzi jako úhlavní nepřátelé Britů, se kterými musí válčit v otevřených bitvách. Pak je tu ten druh Sharpova skrytého boje s namyšlenými a neschopnými důstojníky jeho vlastní armády. A zase je tu žena, do které je Sharpe zblázněný. I kdyby byl totiž Sharpe vysazen uprostřed divoké džungle či pouště, stejně by se tam objevila dáma, do které by se zbláznil. První dvě věci jsou zábavné, další žena přivádějící Sharpeho do problémů spíše únavná část, kterou bych s klidným srdcem z knihy vyškrtl. Pozitivní pak naopak je, že se Sharpe dostává do skutečných bitev, které jsou součástí většího válečného uskupení. Už se nejedná jen o drobné střety malé Sharpovi jednotky.... celý text

Sharpovo zlato 2010, Bernard Cornwell

Generál Welesley je v úzkých. Proti několikanásobné francouzské přesile má jen malou naději na úspěch, a tu mu může přinést pouze spolehlivý kapitán Sharpe, který se se svou jednotkou musí vydat na území nikoho, kde hrozí střet nejen s francouzskými jednotkami, ale také riziko střetu se španělskými partyzány, kteří jsou ne vždy čestnými spojenci Britů. Jedná se spíše o kovbojku, než o válečnou knihu. Nesmí zde chybět žena, která Sharpeho tentokrát nedostane jen do problémů, ale také jej svým způsobem zachrání. A přestože jsem od půlky knihy tušil, k čemu děj směřuje, nebyl jsem z finálního střetu o moc více zklamaný. Jen doufám, že příští díl bude zase o stupeň lepší, abych si zlepšil náladu.... celý text

Černobyl. Historie jaderné katastrofy 2019, Serhii Plokhy

Kniha se zabývá tématem Černobylu velmi podrobně, přesto je psaná tak, aby ji dokázali porozumět i laikové. Kniha je rozdělena do několika částí. První se zabývá politickým zákulisím, vztahu Sovětského svazu, resp. Ruska, k Ukrajinské svazové republice, k historii černobylského území a ke stavbě a zprovoznění Černobylské jaderné elektrárny. Následuje osudný den katastrofy a reakce vedoucích pracovníků, politiků či vědců, řešení potíží s hašením reaktoru, obavy z toho, že výbuch byl jen předehrou k něčemu horšímu. Kniha pokračuje problematikou zveřejňování informací v zemi, která je zvyklá špatné zprávy zatajovat, jak před svými občany, tak před světem. Procesem, který neměl za úkol soudit skutečné viníky, ale jen najít vhodné obětní beránky. A končí politickými, ekonomickými a ekologickými důsledky, které mají význam až do současnoti. Kniha byla vydána v roce 2018, takže dokáže zohlednit i osudovost, jakou měly dohody o odzbrojení jaderných zbraní, které Ukrajina splnila, k tomu, že se stala obětí agresivního Ruska při útoku na Krym, kdy zjistila, že různé závazky, na které se spoléhala, jsou jen prázdné sliby, které nemá nikdo v úmyslu dodržovat. Autor se pak snaží hledět na celou popisovanou situaci nezaujatě, jako historik, kterým je, přestože občas naznačí své sympatie. Zejména to je cítit u procesu s ředitelem elektrárny Brjuchanovem, inženýry Ďatlovem a Fominem, na které byla svalena veškerá vina. Zejména pokud jste viděli seriál Černobyl, který měl premiéru v roce 2019, a ve kterém jsou vykresleni jako zločinci bez svědomí, si o nich nejspíš trochu upravíte své přesvědčení.... celý text

Liga spravedlnosti versus Sebevražedný oddíl 2018, Tony S. Daniel (p)

Sebevražedný oddíl je sestaven prakticky stejně jako v prvním stejnojmenném filmu. To bylo pro mě z počátku trochu zklamání, protože ve filmu mě tahle skvadra moc nenadchla. V tomhle komiksu jsou naštěstí zajímavější a dokonce dokáží částečně odolávat Lize spravedlnosti, i když je to hlavně pro to, že se nemusí ohlížet na žádná pravidla. Jsou zde i rozumně vpasovány dva flashbacky. Jedním z nich je minulost Maxwella Lorda IV., budoucího hlavního protivníka Amandy Wallerové, druhým jsou osudy „nultého“ sebevražedného oddílu. Je to přesně taková zábava, v jakou jsem doufal.... celý text

Liga spravedlnosti vs. Sebevražedný oddíl: Kniha druhá 2019, Joshua Williamson

Po seznámení se s nultým Sebevražedným oddílem proti němu bojuje jak Liga, tak i Sebevražedný oddíl X (Harley Quinn a spol.). Maxwell pak ovládne temnou moc, která je i pro něj příliš silná. Nakonec se musí Liga i Sebevražedný oddíl hodně snažit, aby nebylo lidstvo zcela zničeno. Pokračování je snad ještě o něco lepší, než první díl. I když začínám mít pocit, že v poslední době je největší „záporačkou“ světa DC Amanda Wallerová. V tomhle komiksu aspoň odhalíme i kousek její lidské stránky a jejího osobního života.... celý text

Vražedně dokonalá 2021, Joëlle Jones

Josie patří do té skupiny jako je Dexter nebo Punisher. I jí se líbí vraždit, nemůže bez toho být. Na rozdíl od nich má ale milujícího manžela a dvě malé holčičky, o které se stará jako tradiční americká domácí hospodyňka. Tyhle dvě rozdílné role se jí úspěšně daří plnit dlouhé roky. Nic ale netrvá věčně. Josie je originální zabiják a oproti Dexterovi nebo Punisherovi nemá jejich kodex neubližovat nevinným. Razí heslo, když se kácí les, létají třísky, a jen máloco ji dokáže rozhodit. Jedinou výjimkou je pak její rodina, kterou (nejspíš) skutečně miluje. Vraždění je však pro ni závislost, které se nedokáže zbavit. Kresbě se nedá nic vytknout, dokonale sedí k 60. létům, ve kterých se příběh Josie odehrává. Přitom se o kresbě nedá říct, že by byla zastaralá. Už teď se těším na pokračování.... celý text

Rjómen Sukuna 2022, Gege Akutami

Přišlo mi to jako směska Bleache a Naruta. Itadori se velmi podobá Ičigovi. Je to charismatický kluk, po kterém všechny holky ve škole letí, ale jeho to nezajímá. Díky svému podivínskému chování se ho pak většina straní. Proto mu i nejspíš vyhovuje, že byl přijat do Klubu pro výzkum okultních jevů, mezi dva největší outsidery školy. A stejně jako v Bleachovi pak bojuje proti příšerám, na které většina lidí nevěří. K Narutovi pak má blízko, protože v sobě stejně jako on ukrývá monstrum. Jedinou originální myšlenkou pak je to, jak se vypořádává se svou nemesis, se kterou se čtenáři seznámí již v první knize. I přes tuto neoriginalitu mě to bavilo a alespoň v prvním díle se autor vystříhal nudných vztahových scén roztoužených puberťáků.... celý text

Mistr a Markétka 1969, Michail Bulgakov

Pro mě důkaz, že klasická „povinná“ četba pro mě není ani po tak dlouhých letech, co jsem ze školy. Mé první (a nejspíš i poslední) setkání s magickým realismem. Bulgakovovi nelze upříst velkou fantazii, pro mě ale bylo čtení první poloviny knihy utrpením. Bylo tam příliš bláznivých věcí najednou a zejména reálie komunistického Sovětského svazu mě moc nezajímaly. Druhá polovina knihy o Markétce byla již svižnější a určitě jsem se i víc bavil. Přesto mě asi nejvíc uchvátila část příběhu týkající se Piláta Pontského. Pokud bylo v této knize ukryto nějaké poselství, tak jsem ho neobjevil.... celý text

Deadpool: Klasické příběhy 2021, Mark Waid

Tenhle komiks ukrývá staré Deadpoolovy příběhy. Můžete si tak mimo jiné přečíst i komiksové vydání New Mutants, ve kterém se Deadpool poprvé objevil. Jedná se o průměrný komiks, kde nemá Deadpool moc prostoru na to, aby se pořádně představil. Mnoho fanoušků komiksů však bude vděčných za to, že si jeho první příběh mohou přečíst. Naštěstí není tento příběh moc dlouhý, takže nezačne nudit. Následující příběhy jsou však již nadprůměrné. Už je to ten skvělý, ukecaný a neustále hláškující Deadpool s podivně zvrhlou morálkou. Jako vyšinutý nájemný zabiják těžko může být klasickým kladným hrdinou, ale i on má určitou hranici, za kterou není ochotný zajít. Ve výsledku pak není těžké uhádnout, proč je tento (anti)hrdina mezi čtenáři komiksů tak oblíbený. Pro mě pak byl tenhle komiks úlevou poté, co jsem musel přetrpět několik posledních nezáživných dílů ze série Deadpool (asi tak poslední 4 ze série).... celý text

Naruto Uzumaki 2011, Masaši Kišimoto

Anime Naruto jsem sledoval už před mnoha lety, ještě než se stal takovým hitem. Seriál jsem dokoukal téměř do konce a po většinu času mě i dost bavil. Teď jsem tedy sáhnul po manze a byl jsem zvědav, jak mě to bude bavit. A stále mě to baví. Nejspíš v tom bude i trocha nostalgie, ale je pravda, že u Naruta se mi líbily hlavně dvě věci: Zajímavě prokreslené charaktery, kdy většina z těch hlavních má velmi zajímavou minulost. A také to, že každý z takových charakterů má vlastní speciální bojové techniky, a tedy i v boji se odlišují. První sešit Naruta je pak úvodem do tohoto světa, kde se seznámíte s několika postavami. Nejde to ale nijak do hloubky. Přesto si už některé z postav získají vaši oblibu. Jen je otázkou, kdo více. Potřeštěný Naruto, který si pozornost získává svými ztřeštěnými kousky? Oblíbený Sasuke, který naopak o pozornost nestojí a v jeho minulosti je cosi velmi temného? Nebo jejich učitel Kakaši, který svou tvář neustále ukrývá pod rouškou? Pokud se vám první sešit nelíbí, vydržte alespoň do prvního vážného úkolu, který Kakašiho skupinka studentů dostane. Až od té chvíle mám totiž pocit, že se Narutův příběh skutečně pořádně rozjíždí.... celý text

Nejhorší klient 2011, Masaši Kišimoto

A je to tady. Narutův tým konečně dostává svou první pořádnou misi – strážit stavitele mostů po cestě do jeho domova. Jenže ze snadné mise hlídat jej před přepadením obyčejných banditů se nakonec vyklube daleko nebezpečnější případ, když musí čelit nebezpečnému odpadlickému nindžovi, který je vlastními lidmi považován za démona. Je to také první díl, kdy Naruto ukáže, že kromě bezhlavých útoků dokáže i myslet, když vymyslí perfektní plán. A také, že když je potřeba, dokáže s jinými spolupracovat.... celý text

Carrie 1992, Stephen King

Je zajímavé přečíst si Kingovu prvotinu a zjistit, že svůj styl psaní používal už od začátku. I zde vám King nevypráví příběh tak docela popořadě, chronologicky. Různé „oficiální“ informace postupně čerpáte z dovětků – z knih, časopisů nebo novinových zpráv, takže už od začátku víte, že dojde k děsivé katastrofě, v jejímž středu je Carrie. Jak se pročítáte knihou, dozvídáte se čím dál více podrobností – co vedlo ke katastrofě, motivy různých postav, myšlenky hlavních protagonistů. A stejně jako jiné Kingovky, i zde je příběh vyprávěn více postavami. Carrie je tragická postava a každý, kdo byl někdy šikanován, se do ní dokáže vcítit. I přesto, co provede, nejsilnější emocí, kterou vůči ní budete cítit, je lístost. Nejspíš to budete v duchu i některým lidem, co ji trýnili, přát. Ale také budete rozpolcení, protože kromě těch, kteří si osud přichystaný Carrie zaslouží, to schytá i mnoho nevinných. Tato kniha je vhodná pro čtenáře, kteří od Kinga ještě nic nečetli, protože je to jeho tradiční styl vyprávění a kniha je velmi útlá, takže je přečtena za jeden večer. Přečtením tedy snadno zjistíte, zda je King pro vás tím správným šálkem kávy.... celý text

Jitřní hvězda 2016, Mike Carey

Warren XIII. a prokleté třináctiny 2021, Tania del Rio

Warren XIII. a Vševidoucí oko 2017, Tania del Rio

Warren XIII. a šeptající les 2018, Tania del Rio

Potoky krve 2013, Steven Erikson (p)

Tři krátké povídky (ve srovnání s Malazskou sérií) o nekromantech Bauchelaina a Korbala Špičáka, a jejich sluhy Emancipora Reese. S těmito třemi postavami se tak díky těmto povídkám více seznámíte, i když po jejich přečtení budete mít o jejich postavách více otázek, než jste měli předtím. O jejich minulosti či schopnostech se pak dozvíte spíše náznaky, než skutečné informace. Povídky pak předchází jejich objevení se v románu Vzpomínky ledu ze série Malazské knihy padlých. Povídková sbírka je pak rozdělena třemi povídkami přesně na třetiny. První povídka vypráví o tom, jak si Bauchelain najmul Emancipora Reese jako svého sluhu (komorníka). Dozvíte se tak zde nejvíce o Reesově zázemí, z jakého prostředí pochází. Na první povídku přímo navazuje druhá povídka, která se odvíjí na palubě lodi, kde dojde k masakru posádky. Pro mě nejslabší ze tří, protože Erikson se zde opětovně snaží o černý humor, který mu zde ale moc nejde a blíží se spíše k trapnosti. Třetí povídka se odehrává 4 roky po druhé povídce. Tématicky by se také dala považovat za humornou povídku, a když ji nebudete brát moc vážně, tak si ji i užijete (na rozdíl od trapnosti přechozí povídky). Ale přišlo mi to jako by si Erikson touto povídkou vyřizoval účty s přespříliš aktivními propagátory zdravého života (cvičení až do roztrhání těla) a zdravé výživy (požírání trávy). Neméně se zde pak zabývá nesmyslnými královskými a náboženskými nařízeními, kdy jsem si nemohl nevzpomenout na Pratchettovi Malé bohy a Podivný regiment.... celý text