freejazz přečtené 1031

Kde kvete tráva 2018, Han Kang

kdo v sobě najde odvahu a napíše dějiny krutosti a brutality? neustále se přitom obracíme do dávné minulosti, hrůzou nám vstávají vlasy nad řáděním římských legionářů při dobývání tehdejšího světa, nedovedeme spočítat miliony mrtvých ve svatých válkách zla proti zlu a nechápeme, jak mohly všechny ty morové rány a hladomory vyhubit větší část civilizvané Evropy. přitom jakoby zapomínáme, co se kolem nás dělo a děje třeba jenom ve 20. století. celý čas, co jsem knihu zdolával, mi zněla Stingova písnička They Dance Alone, věnovaná chilským obětem junty, celý čas se mi promítaly záběry rekonstrukce likvidace nepohodlných rebelů, vyhazovaných z letadel nad mořem v Argentině, někde v pozadí mi naskočilo, že přece i Franco do roku 1975 tvrdou rukou likvidoval jakýkoliv odpor vůči své krutovládě, že v Řecku se v té době držela zuby a bodáky další vojenská junta, že v 60. letech zanechal stopu Che Guevara, lékař, který místo léčení a zachraňování lidí je prostě střílel odzadu, jak mu přišli pod ruku, že v Číně na náměstí Nebeského klidu v klidu rozjezdili pásy tanků demonstranty a nám to servírovali v té době jako zásah proti protisocialistickým živlům. a vzpomněl jsem si i na čínskou kulturní revoluci, která způsobila vyzváněním zvonů smrt milionům zpěvavých ptáků, označených za nepřítele socialistického hospodaření a o rok později mohutný hladomor, který zahubil miliony lidí z nedostatku jídla, které sežrali v sýpkách nikým nelovení škůdci - jak snadné bylo narušit rovnováhu v přírodě a jak snadno na to člověk dojel. a vzpomněl jsem si na genocidu, kterou ve 30. letech spustil Stalin na Ukrajině, když z téměř 400 ukrajinských intelektuálů zůstala naživu pouhá desetina a kdy zemřelo hlady kolem 7 - 11 milionů lidí v době, kdy sovětská administrativa vyvážela ukrajinské obilí do celého světa. a to nemluvím o gulagu, souostroví lidského dna, ve kterém zmizeli miliony nepohodlných lidí a kterými se inspiroval i Hitler při organizování svých koncentračních táborů. a vzpomněl jsem si na rudé khméry, pro které nebyl problém zabít miliony občanů vlastního státu ve jménu věčné ideje... a nakonec mně přepadla vzpomínka na osmihodinový dokument Shoa, který mám někde na DVD... no, prostě mně to sebralo, protože je to tak silná knížka, že jsem ji musel několikrát odložit a před dalším čtením se nadechnout. nejvíc mně ale mrzí, že přes všechny zkušenosti, které tato pidlivizace nabrala se neustále objevují zhůvěřilí samozvaní spasitelé zeměkoule, kteří mají recept na všechno a přesně vědí, kdo může za to, co se momentálně děje. neumí nabídnout nic než dutá hesla, koblihy a sliby, neumí nabídnout nic než nenávist k jinak myslícím a žijícím. a co je nejhorší, za nimi se srocují davy, připravené vzít do ruky třeba zbraň a ublížit těm, které krysař v čele označí. čtěte, kdyby to bylo v mé moci, navrhnul bych to i jako doporučené čtení pro středoškoláky. protože to, co do sebe nenalije člověk před dvacátými narozeninami, to už do sebe nedostane nikdy. navíc - k čemu jsou všechny ty smyšlené příběhy v hororech a thrillerech? kdyby všichni spisovatelé světa napli své síly a jenom popsali, jak se lidi k sobě dovedou chovat v zdokumentovaných událostech, muselo by to nutně něčím hnout.... celý text

Naše ztracená srdce 2023, Celeste Ng

odebírání dětí se dělo i u nás. krom toho se také děla „nenásilná“ sterilizace „nevhodných“ matek. měli jsme našlápnuto do stejného průšvihu. i když jsme v jiné době a jiné situaci, zase začíná být cítit dav. a zase se dají najít „machři“ co to s ním svedou. buď nikdy neslyšeli, nebo si myslí, že se jich to netýká - kdo s čím zachází, s tím také schází. knížky Ng jsou jiné, i u téhle mám pocit, že je nedokončená. a je dobře, že to autorka nechává na čtenářích. ti co hledají vědí, že je potřeba dívat se a vidět. i za roh. i když to tam nevypadá zrovna lákavě.... celý text

Podivná doba 2023, Caimh McDonnell

lehké komično pozvolna přechází v lehké fantastično. oceňuji skvělé dialogy a barvité líčení jak to chodí v tabloidu. víc takových osvícených (ne)novinářů by se hodilo i u nás, protože ty naše zrůdy řádí mnohem hůř, než ty literární. výborná oddechovka, kterou jsem začal číst jenom proto, že mi přišla do ruky (přiznám, po zhlédnutí hodnocení tady na databázi). a najednou jsem byl na straně 75 pak 163 a pak už jsem to dal v jednom kuse až do konečných tuším 411. ano, celý čas mi do toho lezli různé situace z Terryho Pratchetta, ale McDonnell rozhodně neopisoval!... celý text

Živočichopis 1962, Miloš Macourek

kniha, ktorú budem mať navždy spojenú s Ívermi, pretože cez ne som sa dostal k Macourkovi. také milé drobnosti a hračky.

Živí a mŕtvi 1978, Vladimír Mináč

najprv to bolo povinné čítanie, inak by som sa k tomu nedostal. ale bravúrne napísané a uveriteľné. o tom, čo sa skutočne dialo a aký to malo dopad na náš svet, sme sa dozvedali oveľa neskôr – vždy, keď sa ktosi dôležitý na besede preriekol, ale ak sa niekto pustil do spomínania a tie spomienky neboli ani zďaleka také čiernobiele ako Mináčove knihy.... celý text

Dlhý čas čakania 1958, Vladimír Mináč

príliš silný ideologický nános, ktorý z knihy robil rozprávku. a pri konfrontácii s tým, ako skutočne žila moja babka to veľmi neobstálo. napriek tomu treba uznať, že Mináč bol extra zručný remeselník, ktorý presne vystihol, čo sa v ktorej dobe žiada.... celý text

Zvony zvoní na den 1963, Vladimír Mináč

je divné, že tu chýba akékoľvek slovenské vydanie tejto knihy a chýba tu aj vydanie celej trilógie. pritom tieto tri Mináčove knihy nám boli otrieskavané o hlavu a mali sme sa podľa nich učiť chápať dobu. myslím, že sme mnohé pochopili. stačilo prečítať si tieto príbehy a potom sadnúť k telke a sledovať príbehy a šibalstvá jediného správneho policajta Zemana. pochopili sme. a ak to niekomu ťažšie dochádzalo, tak Bič boží bol tou poslednou kvapkou, aby sme vedeli, ako tieto propagandistické opusy vnímať.... celý text

Dúchanie do pahrieb 1972, Vladimír Mináč

baťko Mináč, dlhoročný predseda Matice slovenskej... myslím, že táto kniha bola jeho prihláškou za predsedu onej obskúrnej organizácie. ale nebolo to vôbec zlé. len som si pri ňom už po prvej knihe zvykol byť ostražitým najmä k faktom a popisu udalostí, ktoré prinášal. keby to nebolo tu, ani by som si nespomenul, že som to kedysi čítal.... celý text

Něco se stalo 1998, Joseph Heller

Bůh ví 1991, Joseph Heller

Portrét starého umělce 2000, Joseph Heller

Zavíráme! 1995, Joseph Heller

hodně hořké pokračování, ale takový je život.

Gold za všechny peníze 1983, Joseph Heller

Nemalujte si to 1999, Joseph Heller

Neveselá záležitost 1996, Joseph Heller

vynikající motivační literatura. a poklona před hrdinstvím všedních okamžiků.

Jak jsem přispěl k Hitlerovu pádu / Já proti Rommelovi 1994, Spike Milligan

jak daleko je od vojína Spikea Milligana k poručíku Goodbodymu? tito dva borci dokazují, že švejkizmus není výhradně český patent, že blb dovede bořit ducha války a válčení v jakékoliv armádě. kdyby se dali dohromady všichni švejkovití vojáci, byla by z toho taková úžasná sedmá rota... a snad by někomu napadlo, jaká pitomost je umírat pro něčí vzrušení a jak je to blbé, když toho ideologa už nic jiného vzrušit nedovede.... celý text

Tehdy a teď 1998, Joseph Heller

kniha, díky které jsem pochopil mnoho detailů z daších knih JH. něco jako příruční slovník naučný o životě a zkušenostech významného spisovatele, sepsaná autorem ne ro slávu, ale pro potěšení odkrýt čtenářům, co se dělo v pozadí a co určovalo jeho osudy.... celý text

Hlava XXII 2005, Joseph Heller

jak to, že Yossarianovy příhody a zkušenosti nemám v přečtených knihách?! to bych se musel stydět. i když je pravda, že napoprvé jsem si s tím opusem nevěděl rady a přečetl ho jenom proto, abych nebyl za blba. ta radost z absurdnosti přišla až pak. a dodnes nechápu, jak mohla tato knížka vyjít u nás v dobách normalizace.... celý text

Neviditelné řemeslo: Tajemství redakční práce 2023, kolektiv autorů

absolútna špica na záver roka! veľmi dobre som sa zabával, pretože môžem porovnávať (a aj som to robil) so svojimi skúsenosťami (od roku 1995 je ich viac než dosť) na rôznych pozíciách. kniha, ktorá musela byť raz napísaná, pretože čitatelia netušia, čo sa za tými vytlačenými a popísanými stranami, ktoré ich dojímajú, vzrušujú, informujú a vzdelávajú vlastne ukrýva. oceňujem obrovský nadhľad a pokoru tých, čo sa na Neviditelném řemesle (väčšinou) podieľali. (a súhlasím s georgearrow, že niektoré texty tu byť nemuseli.) vďaka za možnosť nahliadnuť do naozaj širokej palety skrytej redakčnej práce v rôznych segmentoch a rôznych obdobiach. je skvelé, že máme naozaj výnimočné osobnosti na svojom mieste a ich zásluhou možnosť čítať v kvalitnej podobe kvalitnú literatúru. bez tohto remesla v pozadí by to vyzeralo asi inak (nakoniec, všetci máme skúsenosť s odfláknutou redakčnou prácou a pri niektorých vydavateľských domoch nám bliká červené svetlo). odporúčam všetkým, čo si myslia, že vydať knihu znamená dať potlačiť papier a potom ho zviazaný ponúkať v supermarkete medzi banánmi a klobásou. môj hajlajt bola posledná kapitola od Michala Kašpárka. a úplne ma dostali kapitoly o komiksoch a rómskej literatúre. ale takto by som pokračoval takmer o celej knihe. čítajte, je to lepšie ako čokoľvek iné a ak máte radi knihy, určite ich budete mať po prečítaní ešte radšej – aj s ľuďmi, ktorí sa okolo nich motajú a záleží im na tom, ako vyzerajú a čo obsahujú. a úplne na odľahčenie: v začiatkoch používania PC som dostal rukopis vytlačený na ihličkovej tlačiarni, ktorý potreboval milión zásahov, v podstate komplet prepísať, lebo obsah bol výborný, ale tá forma... potešilo ma, že autor je počítačovo zdatný a požiadal som ho o elektronickú verziu textu (vtedy legendárna T602). pokrčil plecami, že on žiadnu elektrickú verziu nemá. oponoval som - text je vytlačený na ihličkovej tlačiarni, ktorá musela byť pripojená k počítaču, kde teda ten súbor musí byť. ale autor trval na svojom, že on žiadny súbor nemá. aby som to skrátil – detektívka sa skončila veľmi rýchlo. autor, otitulovaný zo všetkých strán mi vysvetlil, že keď v počítači dopíše stranu vytlačí ju, na obrazovke vymaže a píše ďalej. takže som tých 200 strán rukopisu prepísal, aby som ich potom mohol napísať nanovo. a knižku sme vydali:) veľa úspechov, Páni Redaktori!... celý text

Šibík 505 1979, Josef Frais