elizabeth_ba přečtené 355

Pompejan 2008, Philipp Vandenberg

Oldřich z Chlumu 2015, Vlastimil Vondruška

Ráda jsem si početla o tom, proč a jak vznikaly knihy o Oldřichovi z Chlumu, jeho fiktivní životopis i několik povídek doplňujících osudy jeho žen i pomocníků. A taky o tom, jak moc má pan Vondruška, (stejně jako já) rád van Gulika, že mu dokonce věnoval (místo obvyklému své paní) i obdobu Strašidelného kláštera (Adventní kletba). A hned si jdu přečíst, jestli tam také měli medvěda... I když jsem knihu (vlastně obě - jak Strašidelný klášter, tak adventní kletbu) četla více než jednou, nepamatuji se. V mnoha věcech ohledně historického bádání s panem Vondruškou souhlasím, v něčem ale ne, např. purkrabí Pražského hradu není až tak problém dohledat, i když uznávám, že takový Mstidruh z Chlumu (purkrabí v době kolem bitvy na Moravském poli) by se asi příliš do jeho příběhů nehodil...... celý text

Vrahova modlitba 2011, Ariana Franklin (p)

I mě mrzí, že se jedná o poslední díl a nedozvíme se, jak to dopadne s Adélkou, Gyltou, Mansurem, Alií, Ulfem, Rowleym, Emmou a Roetgerem (i když tam to vlastně víme), O'Donellem a dalšími, kteří přijali Jindřicha Plantageneta za svého krále. Konec je takový správně otevřený, že si může jejich osudy dopovědět každý sám. Novou postavu, admirála O'Donella, jsem si oblíbila o dost dříve než Adélka, i když o něco později než Jindřich a není divu, že ho Rowley nemá rád... A vrátil se nám Ulf ze studíí, což je také dobře. Změna prostředí (Akvitánie, Francie, Sicílie...) této detektivní road movie prospěla, i když se na konci (téměř) všichni rádi vracejí zpět do Anglie. Třeba se autorčina dcera pustí do pokračování, obávám se ale, že už to stejně nebude ono.... celý text

Relikvie mrtvých 2011, Ariana Franklin (p)

Jak nemám moc ráda knihy, kde se vyskytuje král Artuš, tak se mi tenhle Adélčin příběh zamlouval. A rovnou ze série nejvíce. Možná proto, že král Artuš byl do příběhu jen umně zakomponován a příběh na něm nebyl vystavěn, spíše ale proto, že se objevily nové a sympatické postavy (Emma a zejména její rytíř, i když Essen teda není v Sasku) a doplnily ty, které jsem si oblíbila už během prvního dílu. Rozuzlení není tak zřejmé jako v předchozích dvou dílech, i když osoby, jichž se záležitost týká se zase dají celkem snadno odhadnout. Ostrov malomocných (myslím, že jsme se s ním setkali už v prvním díle) a les s psanci, jakož i výlet do anglického středověkého práva, s tím vším jsem byla spokojená, Adélčino lékařské umění už to jen celé doplnilo. Oceňuji i více romantiky, než v minulém díle o Eleonoře Akvitánské.... celý text

Labyrintem smrti 2010, Ariana Franklin (p)

Opět zápletka, která by se zamlouvala i páteru Knoxovi, objednavatele vražd jsem uhodla bez problémů, s pachatelem jsem měla menší problém. ;-) Bohužel, jsem si neoblíbila žádnou další postavu, asi po zkušenosti z minulého dílu (a hlavně předchozího čtení, kdy jsem to četla poprvé) jsem se o to ani moc nepokoušela. Prostě Adélka, Gylta, Mansur, Rowley, Jindřich a dost. Teď jsem začala číst pokračování příběhu Emmy, (ve třetím díle o králi Artušovi) tak snad si mě získá ona, tady pro to měla málo prostoru a příležitostí. Uvidíme, jestli se zápletku ve třetím díle pokusí autorka vystavět malinko jinak než v prvních dvou a snad se i něco poučím z dějin Walesu.... celý text

Vykladačka smrti 2009, Ariana Franklin (p)

O anglickou historii se (s výjimkou Alžběty Tudorovny, kde mě vždycky fascinovaly její podivuhodné vztahy s docela zajímavými muži) nezajímám, takže by mě nechalo zcela chladnou, kdyby se autorce do historických skutečností vloudila chybka. Místy děsivé vyprávění o době stabilizace po bojích Štěpána s Markétou se zvláště zvrhlými pachateli (kdo vraždí děti ani jiný být nemůže). Zápletka byla přesně podle "dobrého" pátera Knoxe a závěr s králem ve stylu Deus ex machina poněkud krvavý (doslova a do písmene) a nevím jestli by v té době (byť jen obrazně) někdo někoho poslal do Indie. Ale tohle byla taková ta skutečná historická detektivka (pohádka pro dospělé - zlo potrestáno, dobro - no, řekněme odměněno) byť jsem četla mnohé o dost lepší (van Gulik, Tremayne) a prvky červené knihovny se tam skutečně najít daly, ale Adélku jsem si oblíbila (jinak bych jí takhle neříkala) a budu pokračovat znovu přečtením jejich dalších osudů. PS: Soudíc nejen dle této knihy ale i dalších historických a současných skutečností se asi v Durynsku rodí pěkní lidé...... celý text

Ženy na pranýři 2013, Naďa Horáková

Mám ráda všechny příběhy patriciátu a měšťanů brněnských, moravského markraběte Jana Jindřicha a jeho přítele Marka z Erlachu a kněžen a princezen piastovských, opavských a slezských. Drobné chyby by se tomu samozřejmě vytknout daly, ale dělat to nebudu a ani nechci. Zatím se mi z celé řady nejvíce líbily Židovky, ale paní Horákové se nedají upřít jak znalosti, tak i to, že umí upříst příběh tak, aby se člověk těšil na každou další stránku, co že se s hrdiny stane a přesto to nikdy nesklouzne do červené knihovny (viz příběh Kateřiny Ferreové a Mikuláše Mořice). Sympatizovat s postavami lze taky bez problémů (ač všechny bez výjimky činí nepravosti) a pro mě je paní Horáková, samozřejmě s výjimkou paní Vaňkové, nejlepší současná česká autorka historických románů (autorka bez debaty, že autor bych tak šmahem netvrdila, ale rozhodně má pro psaní obrovský cit). Jen zase MOBA nezvládla korektury...... celý text

Zločin na Bezdězu 2015, Vlastimil Vondruška

Historicky opět docela mimo (hnidopich musí zareagovat, z toho pohledu byla na tom asi nejlépe Msta písecké panny) a zase se objeví i osoby, které už v jiném díle zemřely, ale není jich tolik jako třeba v Králův dluh a nejsou tak významné pro příběh, jenž ač zasazený do 13. století, by se mohl (až na maličkosti) odehrát kdykoli (třeba v současnosti). Docela dobře se to četlo a, přestože odhalení mírně připomnělo jiný Zločin (na Zlenicích hradě), nechybí tomu to správné mravní poučení pro všechny a jelikož u pročítání textu výjimečně nespal ani korektor, hodnotím někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.... celý text

Sedlákův soud 2015, Martin Jensen

Na rozdíl od těsně před touto čtenými hist. detektivkami Juraje Červenáka je zde bez problémů s postavami možné sympatizovat (s Winstonem, Alfidou i Halfdanem), ale zase jsem si zde oproti Červenákovým občas připadala jako v příběhu pro děti, až teda na to, že Halfdan ještě raději než pivo má ženský (kupodivu jako většina mých ostatních oblíbených postav, takže to pro mě rozhodně není na překážku). Nic, ale včetně závěru (který by měl buď překvapit, nebo naopak by nad ním měl čtenář zajásat, jak je perfektně logický), není dokonalého, předchozí díl (Křivopřísežník) považuji rozhodně za zajímavější.... celý text

Krev prvorozených 2014, Juraj Červenák

Pro mě ještě horší utrpení než první díl. Sympatizovat s někým je opět absolutně nemožné, rudolfinskou Prahu v tom necítím, o morálním poučení se taky nedá mluvit, Je to ale napínavé a přečtené jsem to měla rychle. Že je vše jinak, bylo jasné asi od poloviny knihy a že se spravedlnost má nechat v rukou zákona, mi spíše sedí do knih o soudci Ti než sem, kde o kvalitách (ať už morálních nebo profesních různých typů strážců zákona) lze s úspěchem pochybovat. PS: A ne, fakt to není středověk...... celý text

Mŕtvy na Pekelnom vrchu 2013, Juraj Červenák

Z velké části se ztotožňuji s komentářem kolegyňky MichelleS, byť mi prostředí poprav, zrad, mučení a války s Turkem mi příliš současné nepřipadá (i když někde na jih a východ od našich hranic - Islámský stát, Sýrie, kdo ví). Dodávám k tomu, že v takovém prostředí se jedna služka či panna umučená Alžbětou Bathoryčkou, zdá jako, že se vlastně vůbec nic podstatného nestalo (v úvodu knihy při představování kaprála Jaroše přednese černý bej Ferenc Nadasdy něco o tom, že i jeho žena má větší talent pro torturu než někteří muži v jeho vojsku, kapitána totiž kaprála Jaroše se toto netýkalo, ten jej naopak prokázal značný). Jedno společné tam ale přece bude - v oné době (stejně jako v té dnešní) neočekávám noblesu nebo velkorysost, které si jinak velmi cením. Přesto se vždy chci ztotožnit s některým z hrdinů (zde spíše "hrdinů"), což absolutně nešlo, chybí mi známý archetyp, který autoři Merle-Tolstoj-Vaňková (vlastně i van Gulik nejen) pro mě vytvořili a který by byl hoden obdivu a adorace z mé strany (tedy ten hlavní důvod drtivé většiny mé oddychové četby).... celý text

Vražedná mše 2015, Jan Bauer

Kniha je opravdu čtivá, ale obsahuje mnoho chyb, nejen z hlediska historického (tam bych to prominula, zvláště když autor o sobě při každé příležitosti nepíše, jak jsou jeho knihy historicky věrné) ale především korektora (chybí tečky, čárky, mění se "k" ve "v". Zpovědník je jednou Tadeáš, pak hned Tobiáš; autorovi to samozřejmě uniknout může, dobrému korektorovi by nemělo). Rozuzlení pak postrádá nějaké překvapení a není ani nikterak dotaženo do konce a přeci by se z toho v souvislosti averze krále a arcibiskupa (jak píše kolega Zdenda20), vlekoucí se už od dob Jenštejna, dalo vytřískat od dost více. Při srovnání s van Gulikem a jeho obvyklými závěry (i když je psána z pro mě o dost oblíbenějšího českého prostředí), je takový závěr čajovým odvarem, jehož by se soudce Ti nenapil a vínem, které by král Václav IV. vyplivl.... celý text

Slavné případy soudce Ti 1996, Robert van Gulik

Musím otevřeně přiznat, že van Gulikova verze o tom, jak se soudce Ti stal prezidentem Metropolitního soudního dvora (Záhada čínského hřebíku) mě zaujala přece jen o trochu více (je smutnější, mrazivější, ucelenější a mému srdci bližší), i když i tento, původní čínský příběh, je rozhodně více než povedený. Některé skutečnosti, ale na mě byly (i přes van Gulikovo upozornění v úvodu) poněkud drsné a vdovu Bi-Ťiou na rozdíl od Yalky neobdivuji, ale úplně ji chápu, (teda až na její vztah k dceři). Vyřešení Případu otrávené nevěsty je vskutku skvostné, stejně jako van Gulikův úvod a doslov podávající mnohá vysvětlení všech tří případů i práce překladatele. Ten třetí případ o vraždě obchodníka s hedvábím byl sice více dobrodružný než detektivní, ale i ten jsem sledovala se zájmem. Jak píšu už na úvod, sice to úrovně základních van Gulikových románů (zlato-jezero-zvon-bludiště-hřebík-kanton) podle mě nedosáhlo, ale rozhodně jsem (až na mučení v soudní síni a poprav se soudcovou šarlatovou pláštěnkou, kde tentokrát nebylo zdůrazněno, jak jsou mu proti mysli, že rád dosáhne spravedlnosti, ale prolévání krve neholduje) byla spokojena.... celý text

Soudce Ti v akci 1995, Robert van Gulik

Fantom chrámu 1996, Robert van Gulik

Tak tohle byla moje poslední delší van Gulikova detektivka o soudci Ti. Zbývají mi dvě povídky a původní čínská kniha, kterou pouze přeložil. A hned jsem si řekla, že není od věci si tuto knihu a také úplně všechny ostatní ze série přečíst znovu (se Záhadou čínského zlata jsem už v mezičase začala). Rozuzlení mě tentokrát hodně překvapilo, nečekala jsem ho, asi to bude tím, že nevím nic o budhismu (natož jeho odnožích) ani o malování obrazů. A Ma Žung má taky smůlu na ženský, i když úplně jinak než Ťiao Taj...... celý text

Pekařka z Lýdie 2005, David Wishart

Lakový paraván 1996, Robert van Gulik

Zákoutí lidského mozku jsou nevyzpytatelná, jak se v tomto zamotaném propletenci vražd, sebevražd a podvodů přesvědčí i samotný soudce Ti, který zde s Ťiao Tajem stráví ještě horší mnohem dovolenou, než jsem kdy měla já. A i soudce sám si už všiml, že má jeho pohledný pobočník (na rozdíl od Ma Žunga) sice dobrý vkus ale děsnou smůlu na ženský.... celý text

Básníci a vražda 2005, Robert van Gulik

Císařova perla 1971, Robert van Gulik

Červený pavilon 2004, Robert van Gulik

Sice bez mého oblíbeného Ťiao Taje ale s Ma Žungem ve vynikající formě řeší soudce Ti z pověření soudce Lua (ten se s těmi kurtizánami nepoučí a nepoučí) případ sebevraždy se závanem zla na "ostrově" plném peněz přepychu a lákadel, který sahá daleko do minulosti a ovlivní toho docela dost v budoucnosti. Ma Žung se sice zamiluje (jako v téměř každém díle o soudci Ti), ale nakonec se zachová jako pravý rytíř.... celý text