Diabel přečtené 246

Planeta opic 2000, Pierre Boulle

Po zhlédnutí všech starších i těch nových filmu, nastal čas, si konečně přečíst originál a dozvědět se, jak to vlastně bylo. Od klasického filmové zpracování se kniha v mnohém liší. Ale na druhou stranu právě díky skvělému filmu si knihu lépe vychutnáte, protože už máte výbornou představu o tom, jak vypadá „polidštěná“ opice. Kniha je výborně napsaná. Není opravdu dlouhá, je svižná a má dobrodružný děj a přečtete ji klidně jedním dechem. Je napsána lehkým kultivovaným jazykem, udržuje čtenáře v napětí a očekávání, tu a tam nalezneme i prvky humoru či ironie. Pierrovy jsem to celé věřil. Má prostě vypravěčský talent. Z knihy na mě dýchla atmosféra starého dobrého sci-fi. Kniha skýtá hodně věci k zamyšlení... Kromě dobře vykreslené psychologie postav a úvah hlavního hrdiny či zamyšlení nad skutečným směrem evoluce, zde najdete popis hierarchie opičí společnosti, kde má každý druh opice jiné postavení, pokusy na lidech a návštěvu ZOO. Opice jako takové mi velmi přípomínali lidi. Hlavní postava Ulyxe mi brzy přirostla k srdci. Je to sympatický hrdina. Zvykl jsem si také na Ziru a Novu. Kdo mi nesedl byl manžel Ziry. Působil na mě dojmem, že něco skrývá a není úplně otevřený a upřímný k hlavnímu hrdinovi. Poznali jste na něm, že svádí boj mezi vědou a zachováním opičího druhu... Kromě tohoto opičího hrdiny mi pak ještě nesedla pasáž věnovaná nástupu opic k moci. Něco mi tam chybělo. Tato část opičí historie by si určitě zasloužila mnohem více stran... Ale koneckonců jedná se o sci-fi, tak proč ne. Myslím si, že autor zcela nevyužil všechen prostor, který téma nabízí a rozhodně mohla být kniha klidně délší. Závěr, který vymyslel Boulle je jiného kalibru než ten, jaký zvolili američtí tvůrci ve slavné finální scéně filmové verze. Přiznám se, že jsem od začátku až do konce čekal sochu svobody, nebo něco v podobným stylu, ale je to úplně jinak a neméně šokující. Hodnotím 9/10... celý text

Krysař 2016, Viktor Dyk

Řeknu to na rovinu. Přesně tenhle typ knížek mě odrazoval jako malého od čtení. Když jsem měl něco podobnýho povinně přelousknout, tak jsem si nechal dát radši sardel a knížku jsem nepřečetl. Teď po mnoha letech, když už jsem starší, tak se na to dívám jinak. Ačkoliv mi dal Krysař trochu zabrat a to ve směru archaických výrazů. I když mě tyto výrazy okouzlují, tak jsem knihu četl o poznání pomaleji, než jiná díla. Mistr hlodavců, jehož myšlenkové pochody je opravdu občas poněkud náročnější pochopit, mě i přesto zaujal. Přestože jsem byl zprvu k tomuto dílu skeptický, tak mě Krysař už hned v prvním rozhovoru překvapil. Krysař je netypický hlavní hrdina už jenom kvůli tomu, že o sobě neustále mluví ve třetí osobě. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvyknul. Celkově bych jeho postavu či osobnost ohodnotil pozitivně. Rozhodně v době, ve které autor žil, si můžete všimnout, že Krysař je typický romantický hrdina s jistými prvky realismu. Rozhoduje se hlavně podle citů a všechny jeho činy jsou těmito emocemi provázeny. Krysaře jsem si celkem oblíbil. A rozhodně bych mu přál poněkud lepší osud, ale zřejmě mu to nebylo dáno. Lovec krys však není jediným hrdinou... Ač se mohou jevit jako vedlejší postavy, tak tomu tak zcela není...Líto mi bylo lehce "zaostalého" Seppa Jörgena, který má v příběhu své místo a celkem podstatnou roli, i když se to tak zkraje nemusí jevit. Agnes mi připadala nerozhodná. Jako by nevěděla, co chce, ale to už tak u některých žen bývá ;-) Konšelé se zachovali nepoctivě. Ale uvážím-li, že jsou součástí zkaženého města, tak svým jednáním nijak nevyčnívají... Jako posledního si beru na paškál Krystiána. Krystián je ten typ člověka, který spíš přisluhuje a chová se až poníženě a přitom tajně čeká, kdy by vyskočil a ukradl si kus pro sebe. Jeho jednání v závěru knihy vlastně zcela vystihlo, co je ve skutečnosti zač. Ačkoliv byste to do tichého a slušného muže neřekli.... Ať už jsou některé charaktery jakkoliv otřesné, do příběhu se každá z nich hodí a nemohl by bez nich ani vzniknout.. Příběh v sobě rozhodně nese veliký morální ponaučení. Rozsah knihy se krásně hodí do mini formátu, který jsem četl od Vyšehradu. Úderný, strhující a napínavý. Tak to působilo na mě. Číst toto dílo je úžasný zážitek. A určitě si ho nejednou v budoucnu přečtu znovu. A pro ty z čtenářů, kteří ještě nečetli, určitě doporučuji a myslím, že byste si ho měli též přečíst. Stojí to za to. Knihu si rád pořídím a už mám i vyhlídnuté vydání, které by se mi líbilo do sbírky, kde Krysař působí tajemným až strašidelným dojmem. Přeji pěkné počteníčko. Moje hodnocení 9/10... celý text

Evakuace 2017, Marko Kloos

Druhý díl mám za sebou a musím říct, že mě to už tak nedostalo jako předchozí díl. Kniha totiž hodně pokračuje(kopíruje?) v duchu jedničky. Velkých zvratů tam tentokrát tolik není. Těžko říct, proč tomu tak je... Myslím si, že si autor připravuje půdu pro další díly (v cizině vychází již šestý díl), a taky že autorovi chybí nějaký boj. Akce. Co jsem si zjišťoval, tak je(byl) vojenský důstojník a hodně to do knihy promítá. Nejspíš je autor sám hlavním hrdinou a děj popisuje tak, jak by se s událostmi vyrovnával on sám.... Těžko říct. První polovina knihy mě bavila stejně jako v jedničce. Druhá půlka už tolik ne. Ale jak to tak už bývá, někdy je druhý díl spíš výplní a připravou na další třetí díl, což se stalo i zde. Kdyby měla série pouze tři díly, tak bych byl naštvaný, ale vzhledem k možnosti, že by jich mělo vyjít šest, to beru. Sice to je kniha trochu zklamáním, ale ne takovým, aby mě to od celé série odradilo a dál ji nečetl. Tak špatná ta kniha určitě není. Co mě v knize baví je již zmíněný popis boje, taktiky, zbraní, výzbroje. Jak probíhají útoky na nepřátele a cizí záškodnické planety (ale všeho s mírou). Také se tentokrát daleko více soustředil na lidi a mezilidské vztahy obecně. Dal prostor vedlejším postavám a více nastínil love story hlavní dvojice. Bohužel se ale tolik nezaměřil na to, na co jsem se těšil vlastně nejvíc, což mě trochu naprdlo. Předpokládám, že si to autor šetří pro třetí díl. POZOR MOŽNÝ SPOILER --- Tudíž se druhý díl trochu smrskává na – přiletíte – odpálíte – doletíte - naložíte – odletíte – odpálíte - …. Ale beru to. Tohle se na vojáka sluší a patří. Akčí scény jsou slušný i přesto, že vojáci použivají pouze pět typů zbraní pořád dokola. Na tom by měl autor víc zapracovat, jinak má technologii slušně popsanou o tom žádná. Opět seznamování s vojenskou hierarchií, výzbrojí, výstrojí a taktikou... A rázem je v knize zase kupa nových slovíček. --- KONEC SPOILERU Marko Kloos si ve vyprávění drží stejnou úroveň. Co se mi ale vůbec nelíbí, je překlad. Překladatel tu a tam píše, jako by to zkopíroval z překladače googlu a i ten překládá líp. Někdy je to tak doslovné, že to nedává až smysl. Něco jako „Já být tady moc dobrá voják.“ Tohle naštve. Co dodat závěrem? Kniha je dobrá. Ani špatná, ani výborná. Prostě dobrá. Očekávám další díl a doufám, že to autor už konečně rozjede, ve smyslu, že se v ději objeví větší zvraty a posune se to někam dál. Těším se na nášup vesmírných bojů! Hodnotím 6/10... celý text

Zabil jsem Adolfa Hitlera 2008, Jason (p)

Zvláštní dílo. Nic moc jsem od toho nečekal, ale zaujal mě název a má to jen 48 stran. Tak proč si ho nepřečíst. Kresba je minimalistická. Není třeba se zastavovat u detailů a kochat se, protože tu nic takového není. Hlavní postavy jsou vyobrazeny jako psi. Když se nad tím zamyslím, tak je to hodně zajímavý svět. Čekali byste, že nájemnou vraždu si objednávají jen gansteři, ale tady to dělá každý... Nechci být s přítelem? Zastřelím ho. Štve mě šéf? Zastřelím ho. Trochu se hrdinové zbavují odpovědnosti a vše si zjednodušují... Celkově je ten komiks hodně rychlý. Než se nadějete je konec, ale v čtenáři to něco určitě zanechá. Byť si to třeba hned neuvědomuje. Určitý podtext a hlubší význam kniha má. Pokud jste unavení a nechce se vám přemýšlet, tak se dá kniha brát i jako oddechová a občas se při četbě i pousmějete. Moje hodnocení 5/10... celý text

Smlouva na život 2017, Marko Kloos

Strašně zbožnuji válečné filmy. Dávám si je ale moc nahlas, což by sousedy moc nenadchlo, tak jsem si řekl, že to udělám jinak a něco si spíš přečtu. Tak jsem si našel tohoto autora. Ze začátku jsem se dost bál, že to nedopadne dobře, když je to jeho prvotina, ale je to právě naopak. Marko Kloos má velký potenciál na psaní military sci-fi. První díl zbrusu nové série čtenáři představí nelehkou situaci obyvatel přelidněné Země a jejích kolonií, které se potýkají se stejným problémem. Autor nás z pohledu hlavního hrdiny - armádního nováčka Andrewa alespoň částečně zasvětí do vojenského drilu a náročného výcviku. Můžete se těšit na nadmíru dramatické válečné operace, do nichž se vojenské složky neustále zapojují, a do kterých máme vhled skrze osobní zážitky Graysona. Autor zamyšlí rozjet pořádnou ságu a tak v první půlce knihy čtenáře seznamuje s tím, jak to chodí v armádě budoucnosti. Celkově příběh prakticky nikde nezaostává a čte se krásně svižně. Je to především díky tomu, že se v každé kapitole něco děje a to je jedině dobře. Za mě velký plus. Kloos si s knížkou dost vyhrál a je vidět, že jí psal několik let. Má výborně popsanou vojenskou hierarchii, útoky se zbraněmi, strategie a taktiku. Děj je dost napínavý, akční a není nijak předvídatelný, což mě dost potěšilo. Autor průběžně vykresluje psychologii jednotlivých postav a to i vedlejších. Nestalo se mi, že bych si k nim nenašel cestu a v průběhu čtení mi hrdinové přirosli k srdci. Hlavní postavu Graysona jsem si oblíbil hned. Je to sympaťák se štěstím a smůlou zároveň, ale mrzelo mě, že nedostal tolik prostoru v přímé řeči. Sice se dozvíte vše o jeho osobě, co si myslí v průběhu děje, ale rozhovory – s přáteli, rodinou a dalšími postavami, tak těch tu bylo opravdu málo. Třeba to autor napraví v další knize. Nechám se překvapit. Co se týká popisu bojových scén, tak při nich máte pocit, jako byste tam v tu chvíli byli s četou také a bojovali až do posledního dechu. Třebaže se ale většina instruktáže podobá výhledu z jedoucího vlaku, v podstatných chvílích je rychlost nízká tak, aby si je čtenáři stačili užít a až do dna vychutnat příběh i zdejší atmosféru... Ve finále bych knihu stoprocetně doporučil všem fanouškům vojenské fikce, sci-fi a fantasy. Pro mě to bylo příjemné překvapení a určitě si přečtu další díl. Našel jsem jen jedno mínus a to zvláštní skladbu vět. Tu a tam. Někdy mi to nesedlo... Moje hodnocení knihy je 8/10... celý text

Gantz 16 2017, Hiroja Oku

Gantz se vyvíjí a jeho hrdinové s ním. Ubylo flashbacků. Ubylo křiku a bezcílného pobíhání kolem. A charaktery hrdinů se nám začínají tříbit. Autor s každým dalším dílem přináší hrdinům nové roztodivné úkoly, které mě zatím stále baví sledovat. Ale i tak přemýšlím nad tím, kam to celé směřuje a zda se někdy dovíme, co je Gantz zač a proč jsou našimi hrdiny právě oni... Kresba si udržuje stejnou kvalitu. Jen mi přišlo, že v tomto díle ubylo polonahých dívek, na které jsem si již zvykl... A které tu a tam neznámý vášnivý čtenář z knihovny vytrhne, což nevidím rád, protože na druhé straně je část příběhu... Moje hodnocení 6/10... celý text

Útok titánů 11 2017, Hadžime Isajama

Sakra, tak nějak tato manga upadá. Příběh se sice vyvíjí dál, ale velice pomalu. Po 10. slabším díle jsem byl zvědav a nasledně čekal, kam se příběh posune, ale manga se málo rozvíjí. Autor se nejspíš rozhodl, že celou sérii bude natahovat, jak to jen půjde, což jsem vůbec nechtěl. Děj se posune pouze o málo a pak je kniha plná výplně v podobě flashbacků a vztahů z minulosti z předchozích dílů. Příběh je víc předvídatelný a hodně událostí jsem si domyslel sám, ještě než se dané věci staly, takže mne jedenáctý díl ničím nepřekvapil. Eren a jeho společníci neustále mluví o tom samém. Budu doufat, že se manga dostane k nějakému už vetšímu rozuzlení. Co se týče kresby, tak ta se nám taky rapidně zhoršila a ta geometricky přesná kresba v pozadí už vymizela (stromy, města, zdi,...). Nejvíce je to vidět v boji, kde se toho momentálně odehrává nejvíce. Předtím byla kresba v boji maličko nepřehledná, teď je to načmáraný. Obálka v bílem provedení celkem ušla. V příštích dílech očekávám nějaké zlepšení. Jak v ději, tak v kresbě nebo dojde na to, že tuhle mangu nejspíš přestanu číst. Moje hodnocení 5/10... celý text

Poločas rozpadu 2017, František Kotleta (p)

Nepřestávám žasnout, jak si to zase poskládal dohromady, takže tu tleskám za druhý díl. Upřímně po prvních 30 stránkách jsem se dost bál, kam se děj druhé knihy bude ubírat a ono se to nakonec se vším všudy povedlo a probudil jsi ve mně zvědavost po třetím díle. Jak už jsem zmiňoval, Kotleta se vydává do jiných vod a snaží se v knize ztvárnit svůj postapokaliptický svět se vším všudy. Humoru je tu míň, ale zase jsem se u toho nahlas zasmál. Je vidět, že s černým humorem umí pracovat. Kotleta tentokrát ve svý knize neopomenul ani sex a naservíroval jednu akci za druhou. Jako na jatkách. Příběh je mi sympatický, nápaditý, stručně a realisticky napsaný. Díky tomu je vám jasné, kde se zrovna nacházíte a dovedete si živě představit, jak se co stalo. Uvěřitelné prostředí. Přesně tak by to mělo vypadat. Je tu jen pár drobností, se kterýma s autorem nesouhlasím, ale nechávám to být a dál si užívám prostředí mrtvé Země. Občas přemyšlím nad zvráceným světem, ve kterým si ledacos vymyslel, jako je např. kočár poháněný holohlavými ženami atd.. Takových zvráceností bys do knihy mohl klidně vepsat daleko víc :-) Co se týče samotných zaporných postav, tak jsem je uvítal s otevřenou náručí. A jejich styl života?... Zajimáve podání, jak se lidé k sobě chovají... Co mi nejvíce chybí v Poločasu rozpadu jsou začátky kapitol v podání novin Hokkaido Shimbun Press. Díky čemuž se už se nedozvíte, co se děje ve světě a místo nich jsou vsunutá japonská přísloví. Jsou sice užasná, ale hlášení byla pro doplnění příběhu pro mne důležitější. Obálka už není tak krásně propracovaná jako u prvního dílu. U Spadu působila víc postapo, zde více fantasy, ale i tak jsem si na ni zvyknul... Kotleta mi dal přesně to, co jsem potřeboval na vypnutí. Nic náročného na čtení a přitom dost navykový jako droga :-) Je tam vše jako v předchozím díle a i něco na víc. Ať žije SATAN 2 Moje hodnocení 9/10... celý text

Vetřelec 1995, Alan Dean Foster

Hm, co říct na tuhle knihu. Ve své podstatě zbytečná kniha, která toho jako novelizace filmu o mnoho víc než legendární snímek Ridleyho Scotta nenabízí. Nechápetej mě špatně, vetřelce naprosto zbožnuju a to celým svým srdcem, ale od tohohle přepisu jsem čekal nejspíš o něco více a s filmem se to nedá naprosto srovnávat. Knížka má svoje pro a proti, takže zkusím popsat, co se mi na tom líbilo a co ne. Vetřelec se mi četl ze začátku do nějakých 40 stran dost špatně a knihu jsem odložil a po čase musel číst od znova a musím říct, že první půlka je víc nudná, jak ta druhá a ve filmu jsem s tímhle neměl vůbec problém. Druhá půlka je naštěstí lepší, a to znatelně. Některé scény už dosahují kvalit filmu, leč nepřekonají ho. Autor se v knize více zaměřil i na popisy technologie, ale působilo to na mě dojmem, že tomu ani on sám pořádně nerozumí. Úplně mi to tam nesedělo. Pokud jste viděli film, můžete srovnávat. Zde je velkou výhodou, že v psané formě se dozvíte více detailů. Autor čtenáře více seznámil s jednotlivými osobnostmi lidí v posádce, což mě potěšilo. V tom je kniha famózní. Nejvíc zamrzí určité anatomické nesrovnalosti u vetřelce a taky nevyužitý potenciál. Hodně událostí, které se stali ve filmu, jsou zde udělané jinak. Některé si protiřečí, škoda. Rozhodně si příběh zasluhuje daleko kvalitnější zpracování. Fosterův vypravěčský talent stojí za pendrek. Jde skutečně jen o slabší přepsání scénáře. Moje hodnocení 5/10... celý text

Dračí oči 2007, Stephen King

Letos jsem se rozhodl udělat čtenářkou výzvu na sto procent. Celou dobu jsem si říkal, co si vyberu na knihu pohádek? Rozhodl jsem se pro Dračí oči, protože je to jediná pohádka od Kinga a zároveň mi to znělo mohém líp, než číst perníkouvou chaloupku. Na pohádky prostě nejsem tolik stavěný. Nemůžu porovnávat s ostatníma dílama, ještě jsem od Kinga nic nečetl, bohužel. Podle hodnocení a komentářu jsem si nic nesliboval. Autor to prostě psal pro sebe, nebo spíš pro svojí dceru. No a ona z toho vznikla pěkně čtivá pohádka pro dospělé, která si získala mé sympatie. King zde vykreslil opravdu poutavě charaktery postav, který jsou uvěřitelný a získali si mě. Děj krásně odsýpá a tolik se netáhne. Není předvídatelný, i když druhá polovina na tom byla o něco hůř. Celkově kniha ubíhá velmi rychle a než se nadějete jste na konci se skoro štasným vyústěním. Kniha není o děsu, jak to tak u Kinga bývá, ale spíše o úžasné atmosféře, o pocitu jakéhosi rozpínající se temnota soustředěná kolem (pro mě osobně nejvydařenější) postavy celého románu - kouzelníka. Jsem fanda do záporných postav a Flagg mi hodně přilnul k srdci :D Dračí oči obsahují všechno, co májí mít: statečného a chytrého prince, zlého kouzelníka, mírumilovné království, jež se tento černokněžník snaží rozvrátit, řadu nepochopitelných a osudově důležitých náhod a starý hrad s tajnými chodbami. Za drači oči ve sbírce jsem rád a těším se na další díla. Hodnotím 8/10... celý text

Večerní modlitba 2016, Mike Carey

Série Lucifer je místy nevyrovnaná. Na jeho stránkách jsem objevil jak skvostné momenty a místa, tak pasáže, které mne nebavily a nudily. Boje mezi anděly a peklem jsem si bez debat užíval. Kresba vše nádherně zachycovala a byla to skutečná pastva pro oči. Jenže pak do toho Carey motal i otázky týkající se božstev a tady mi některé věci přišly nedomyšlené ba trochu nudné. Luciferovo tvoření světů a problémy skýtající tohle počínání se mi líbily, ale asi jsem čekal něco úplně jiného a to se mi tolik nedostávalo. Ale oceňuji prolínání pekelného univerza se světem Sandmana. Je milé narazit na známé tváře (ačkoliv to není úplně ten Sandman, na které jsme jako čtenáři zvyklí). Ve finále jsem byl vlastně rád, že jsem celou ságu dočetl a že se Mike nerozhodl pro další pokračování. Závěr celé série totiž nebyl takový, jaký jsem si představoval. Musím říct, že od osmého dílu Lucifer značně upadal k horšímu...A tak Večerní modlitba nebyla to pravé ořechové. Moje hodnocení 6/10... celý text

Gantz 15 2017, Hiroja Oku

Kronika konce světa 2009, Shigor Birdman (p)

Další kniha z edice Pevnost, kterou mám za sebou. Mám ty knížky celkem v lásce. Tento počin jsem objevil náhodou do čtenářský výzvy a ke všemu se jednalo o můj oblíbený žánr. To mě velice potěšilo. Birdman to rozjel trochu v jíném stylu, než na který jsem zvyklý. Když jsem knihu četl, tak se mi zdálo, že to autor zpočátku zbytečně natahuje a všechno až moc popisuje. V zápětí mi ale docvaklo, že to je jeho styl psaní. Je fakt, že se první čtvrtka tak trochu vleče, ale po nějaké době jsem se adaptoval a nechal se příběhem pěkně unášet... Ono to vlastně neni špatné. A v některých ohledech se i lépe čte. Je vidět, že autor průběh příběhu vymýšlel do detailu a myslel i na drobnosti. Apokalypsu, při které záhadná nemoc zkosila většinu lidské populace, popsal dostatečně čtivým způsobem. Tak nějak by se to klidně mohlo stát a autor si s tím poradil na jedničku. A jen málo věcí mi přišlo přemrštěných, nevěrohodných nebo nelogických. Je pravda, že v příběhu nenajdete nic, co byste neznali ze zombí knih. Lidé hledají další lidi, shání potraviny a věci na přežití, přicházejí do styku ze zombíky... A ne ledajakými. A to mě dost překvapilo, protože se tu zombíci chovají dost divně a nevěděl jsem, jak to mám brát (viz Pepa na konci knihy). Nakonec jsem to nechal plavat. Děj je vyprávěn prostřednictvím deníku, který si Johan (hlavní hrdina) vede. Čtenář je tak seznamován s událostmi velice osobitým způsobem a nic mu nebrání zcela se vžít do role hlavního hrdiny. Postavy jsou pro mě sympatické a živé a hlavní hrdina úplně normální chlap, co brečí, zmatkuje a dělá chyby. Žádný vyrovnaný, chladný superman likvidující jednu hrozbu za druhou a mimoděk trousící sarkastické hlášky. V zápětí se na mě vynoří druhá postava s jmenem Tryskáč. Totalní pošuk, který si hraje na vojaka a vnucuje svoje idelogije všem kolem, což je v zombím světě pochopitelný. Postava měla grády. Kronika se pak už četla o něco lépe. Díky deníkovým zápisům je děj dynamický a ubíhá závratným tempem. Zajímavé pro mě bylo to, že uvnitř knihy naleznete spoustu odkazů na Den trifidů, Resident Evil, Šíleného Maxe, Stalker či 28 dní poté. Fakt prča s úsměvem na tváři. Nijak to nerušílo a troufl bych si říct, že z nich Birdman čerpá to nejlepší. Zručně vykresluje zničenou civilizaci, která je postupně zpět pohlcována přírodou. Buduje atmosféru beznaděje, staví hrdinu před zásadní morální rozhodnutí a když se naskytne příležitost, neváhá čtenáře šokovat. Birgman má nějaký ty mouchy, ale kdo je nemá. Kniha mě na český poměry potěšila a Kroniku konce světa zkrátka musím doporučit. Hodnotím 8/10 P.S. Závěr je hodně otevřený. Co jsem tak četl, tak autor počítal s pokračováním, ale už se ho asi bohužel nedočkáme. Škoda.... celý text

Sojčák 2016, Jaakko Ahonen

Sojčák je minimalistický a neobsahuje moc slov. Příběh tak stojí hlavně na grafickém ztvárnění a přávě ta kresba, která se vyznačuje tmavými tóny, skvěle vystihuje celou atmosféru. Příběhovou myšlenku si můžete vyložit různými způsoby dle vlastních zkušeností. Se mnou nejvíce rezonovala ptačí matka, protože takovou znám i z reálu. A když něco takového znáte, tak vás i rychle přejde tohle číst. V mých očích se tak ptačí matka stala matkou, která nedovolí svému dítěti žít. Sojčák ji poslouchá na slovo, nemá žádnou svobodu a neuvědomuje si, že nežije vlastní život. Chudák ptáček... POZOR SPOILER! Nejhorší ale je, že ani po smrti matky není ptáček zbaven pout. Naopak tím stále žije, aniž by to tušil. Jediným řešením by byla smrt matky sojčákovou rukou. Dal by tak průchod něčemu v sobě, vzepřel se a tím se osvobodil. KONEC SPOILERU Spíš něž smutnej a v depresi, jako mnozí čtenáři, jsem se díky tomu cítil nasranej. Tenhle komiks mi dal něco jiného. Místo delíria se prodral na povrch vztek. Z tohodle důvodu mě to rozhořčilo, ale možná šlo autorovi přesně o tohle - vyvolat ve vás silné negativní pocity a na něco poukázat. Nejspíš jsem nezvolil nejvhodnější čas pro četbu. Možná bych to jindy viděl celé jinak. Přečteno za deset minut. Hodnotím 6/10... celý text

Lovci 2015, František Kotleta (p)

Takhle dopadne kniha od Kotlety, když nemá svůj den. Musím uznat, že to je zatím jeho nejslabší dílo. Řezník šel na jistotu a vybral si téma robotického vylepšování. Na tom se dá dobře vyřádit a tak Kotleta vytvořil román, který připomíná klasické superhrdinské komiksy. To je nejspíš jeden z důvodů, proč z Lovce nejásám až do stropu. Každopádně je román čtivý, plný hlášek a popkulturních narážek, jako třeba KudlankoPrezident. Pro mě nejlepší hláška, ze které jsem nemohl. Vulgarismy, kterých jsou v jiných dílech mračna, zde skoro nejsou. Nebo jsou, ale je to suché. Za mě další mínus. Co se naopak povedlo je, jak si autor vyhrál s naším velkoměstem a vytunil ho do roku 2050. Vykreslení Evropy budoucnosti bylo zábavné a zdařile ztvárněné. Sice nejsou Lovci tak krvavou podívanou jako Hustej nářez, ale i tak zde není nouze o proudy rudé tekutiny, které crčí ze všech možných i nemožných údů a vnitřností. O to více, když mezi sebou bojují dva superpadouši, vylepšení o kybernetické části těla. To by zkrátka nebyl Kotleta, kdyby boje neproložil hektolitry krve a plné automobilových honiček, pronásledování, výbuchů, mučení a střílení. K zamyšlení jsou zde odkazy na nynější problémy. Ukazuje nám, jak dopadla Praha následkem malé porodnosti a vysokého přistěhovalectví, a to zejména ze strany arabským národů. Co se týče pointy (motivu) celého příbehu, tak ta je paradoxně zároveň i jeho největší slabinou. S dalším a dalším dobrodružstvím, s rostoucí únavou způsobenou neustávajícím proudem vystřílených nábojů a prolité krve, ztrácí nebojácný hrdina šťávu. Závěrečným šarvátkám tak chybí napětí a jiskra. Kdyby se Kotleta rozepsal aspoň na dvě knihy, bylo by to o poznání lepší. Jistě, zápasy jsou stále velkolepé, ba přímo masakrozní, ovšem bez nápadu a chuti. A totéž platí i pro mnohé průpovídky a vtipné hlášky, jak jsem již uvedl výše. Nicméně kniha stojí za přečtení a jsem za ni ve své sbírce rád. Jako poslední chválím vydařenou obálku Lukáše Tumy, jež krásně tlumenými barvami i zvoleným tématem názorně evokuje nedalekou budoucnost. Muž, který se shodou náhod podobá Terminátorovi, stojí na periferii města a kouří s tvrďáckým výrazem cigaretu a v ruce třímá kalašnikov... Jistou podobnost v tom vidím. Moje hodnocení 6/10... celý text

All you need is kill - Stačí jen zabíjet 2016, Rjósuke Takeuči

Po pravdě jsem netušil, že komiks vůbec existuje. Bylo to v celku hezký počteníčko, ale film je pro mě o jednu třídu stejně lepší. Pouze výjmečně se mi totiž stane, že se film povede líp než komiks/ kniha. Tak čím to je? Kresba nenavozuje takovou atmosféru, detaily a vystínování také nejsou příliš dobré. Velké boje jsou občas nepřehledné, i když jsem na tento styl zakreslení boje dost zvyklý. Příběh má několik slabších okamžiků, které paradoxně přicházejí ve chvílích, kdy autoři sešlápnou plynový pedál. Neustále se opakující bitvy mohou být pro čtenáře frustrující a ve filmu mi to tak nepřipadalo. Hlavní průlom je přibližně ve 3/4 knihy, kde narazíme na minulost druhé hlavní postavy, nejlepšího vojáka světa s tváří i postavou dětské panenky - Rity Vrataski. Příběh dostane osobitější ráz a neúprosně spěje k emocemi nabitému finále, které sice nabídne rozuzlení, jaké mám očekávat a mělo mě to hodně zasáhnout přímo do srdce, ale ponechalo mě to chladným. Je pravda, že si tím finálním soubojem manga polepšila. U mangy jsem zvyklý, že hlavní akteři vypadají jako děti, ale tady to bylo trochu přehnaný, když vapadají na třináct...Tím spíš, když jde o osud lidstva :-) Film v podání Toma Cruise byl pro mě příjemnější. Mimici se mi libily mnohem víc a celkově všechna technologie. Jinak je komiks solidně udělaný, přes všechny uvedené nedostatky jsem si ho užil, jen od něj nesmíte čekat nic víc než bojový příběh. Nic hlubšího v něm není :-) Hodnotím 7/10... celý text

Mrtvý nebo živý 2007, Mark Millar

Záporáci vyhráli a vladnou světu. To bylo první, co mě tu oslovilo... Ale když si pustíte zprávy, najdete tam něco podobného ;-) Mrtvý nebo živý mají dobrou myšlenku. Zdá se, že se tu rozjíždí něco opravdu velkého a famózního …. A tak čtu a čtu a dochází mi, že jsem dostal skvělou řežbu s rychlým spádem. Ale co příběh? Příběh je vyjímečný mnoha neotřelými nápady, nad kterými čtenář nepochybně zajásá. Má skryté narážky na nejrůznější filmy, seriály a dokonce na různé komiksy a to moc chválím. Jenže stejně tak, jako lze některé dějové situace označit za takřka geniální, jiné vyznívají naopak zoufale, nebo nevkusně, ne-li když to řeknu naplno - uboze. A já si říkám, bylo to opravdu potřeba? No asi ano, když to tam je. Jenže tím se z toho stává pouze průměrný komix a to je mi líto... Chtěl jsem být šokován. Vyveden z míry. Čumět s otevřenou pusou. Ale tenhle pocit se nedostavil. A tak mě nakonec více než příběh samotný, nejvíce potěšila kresba. Ty lze považovat za velký plus v tomto komiksu. A dále pak krásný český překlad. Mrtvý nebo živý určitě stojí za pozornost, jen počítejte s tím, že si trochu připlatíte. Moje hodnocení 6/10... celý text

Gantz 14 2016, Hiroja Oku

Gantz 12 2016, Hiroja Oku

Gantz 13 2016, Hiroja Oku