callahanh přečtené 458

Rose Madder 1997, Stephen King

Kniha o týrané ženě, jejíž manžel - policista je psychopat, kterého vzrušuje násilí, není špatná, v pasážích, kdy je popisován myšlenkový pochod policisty, je kniha mnohdy výborná a připomíná to nejlepší z Kingových děl. Bohužel ale je zde přidán motiv tajemného obrazu, do kterého žena vstupuje a který sehrává rozhodující roli v závěrečném vyvrcholení. Pasáž s obrazem mi ale přijde trošku zbytečná, popis tajemného prostředí obrazu není tak napínavý a hrůzostrašný, jak je u mistra zvykem. Dle mého názoru je slabinou díla hlavně konec, který mohl být vyřešen trošku jinak, protože v této podobě není tak působivý. Přesto ale ten, kdo sáhne po této knize, určitě neprohloupí, protože je stejně jako ostatní knihy od Kinga čtivá, zajímavá a místy i strhující. 70%... celý text

Z Buicku 8 2012, Stephen King

Z buicku 8 je dalším čtivým dílem od Stephena Kinga, sice už to není to, co to bývalo dříve, ale pořád je kniha dostatečně děsivá. Ze začátku má sice čtenář problém s postavami, kterých je tu asi až příliš, ale od první bouře buicku se kniha stává opět strhující a děsivou. Dobře působí i střídání časových linií a osob vypravěče, což působí dojmem, že společně s policisty sedíte na kuřácké lavičce a posloucháte tajemný příběh. Možná, že to mistr trošku přehnal s vytvořením těch oblud z neznáma a možná popustil uzdu své fantazii víc, než by měl, ale to až zas tak nevadí. Co bych ale knize vytknul a za to King nemůže, je úroveň překladu. Zbytečně vynechané značky uvozovek a chyby v rodech při řeči vypravěčky knížku zbytečně sráží dolů a činí ji mnohdy nepřehlednou, protože díky vypuštěným uvozovkám si musíme domýšlet, co je řeč a co si postava myslí. Škoda. 80%... celý text

Čtyři roční doby 2014, Stephen King

Čtyři roční doby jsou další z vynikajících knih Stephena Kinga, a i když se vymykají jeho tvorbě, stojí za přečtení. První tři novely jsou vynikající, dechberoucí, zejména Nadaný žák je neskutečně děsivý a vede k zamyšlení, kde končí fascinace a začíná posedlost. Poslední novela Dýchací metoda je velice zvláštní, líbila se mi, ale nebylo to ono, první část novely mi přijde poměrně nudná a zbytečná, druhá má sice spád, ale pořád to ještě není ono, prostě zvláštní novela. Jinak je kniha opravdu skvělá a nezklame ani příznivce a myslím, že má šanci zaujmout i lidi, kteří Kinga nemusí, "protože píše horory a to jsou samozřejmě blbosti." Jo, a pokud dáte na přebal alba a nechcete knihu, protože jí King označuje za "přirozeně šťastnou", nebojte se, přirozené štěstí vypadá podle Kinga jinak než podle jiných autorů a mnoha lidí. K plnému počtu tahle kniha zkrátka nemá daleko. Třeba příště... 90%... celý text

Christina 2010, Stephen King

Tahle kniha je přesně jako to auto - pomalu se rozjíždí, ale když se rozjede a dostanete se dovnitř, naprosto vás uchvátí a pohltí. Skvěle zobrazená proměna jednoho ušlápnutého teenagera v neovladatelné a zlé monstrum. Kniha je plná děsivých momentů, např. jak se auto před Dennisovýma, ale i Arnieho očima samo opravuje. Závěr je naprosto strhující, čte se jedním dechem, navíc je doplněn o skvělý epilog, který celou knihu dokresluje v ještě hrůzostrašnější příběh. Mráz bude spolehlivě po zádech běhat a k plnému počtu opět není daleko. Ale přece jen kousíček chybí. 90%... celý text

Dolanův cadillac 2004, Stephen King

Zatím hodnotím jen Dolanův cadillac a musím říci, že King opět nezklamal. Povídky jsou hodně povedené, i když některé šly trošku mimo mě. Nepochopil jsem hlavně Přerůstá vás, to jsem fakt nepobral. Ale jinak Prst, Zuby, Nechte dítek jíti ke mě a Víte, že tam mají pekelně dobrou kapelu, to je SK, jak ho známe, výborná gradace, napětí a poměrně dobrá psychologizace postav na tak malém prostoru. Titulní Dolanův cadillac je dost zvláštní, i když je taky dobrý... takže celkově dávám čtyři hvězdy a rozhodně doporučuju. 70%... celý text

Srdce v Atlantidě 2001, Stephen King

Co říct k Srdcím? To je osobní vyrovnání se Stephena Kinga s válkou ve Vietnamu. Kniha není rozhodně špatná, od začátku se setkáváme se stejným nádechem jako v ostatních mistrových dílech. Nejlepší mně osobně přijde titulní novela Srdce v Atlantidě. Ale ostatní novely jsou taky dobré, ale přece jen jim něco chybí. Dál bych vyzdvihl asi úvodní novelu o Ničemných mužích ve žlutých pláštích, dětství nikdy nebude stejné:) Jinak další dvě novely jsou zvláštní, ale přitom mrazivé. Veterán války ve Vietnamu se trestá za hříchy v dětství tím, že žebrá a další veterán zase vidí ducha mrtvé vesničanky. Závěrečná novela to je jen takový smutný závěr celé knihy. Dětství je pryč, zpátky se nevrátí, kamarádství se rozpadají. Takže kniha je posmutnělá, místy veselá, ale hlavně asi krutě realistická a o lidech, kteří prožili něco, co by nechtěl prožít nikdo z nás (a ani z nich). 80%... celý text

Mlha 2007, Stephen King

Mlha je sbírka dvaceti povídek mistra Stephena Kinga. Nutno říct, že všechny povídky nespadnou pod průměr, což je myslím dost dobré znamení o kvalitě knihy. Všechny povídky jsou poutavé a napínavé tak, jak to dokáže jen King. Nejvíce se mi ale líbily povídky Mlha, Opice, I povstal Kain, Textový procesor Bohů, to jsou povídky , které bych si dovedl představit rozpracované jako román, i když možná by potom ztratily své kouzlo, těžko říct. Nutno ale říci, že kniha obsahuje i dvě povídky, které se mě osobně moc nelíbily a klidně bych je vypustil, jedná se o povídky Jaunt a Plážový svět, jedná se o velmi zvláštní povídky, spíš sci - fi... opravdu velmi zvláštní... jinak ale knihu mohu jen a jen doporučit, povídky napínavé a děsivé až mrazivé, jak jsme u mistra zvyklí a samozřejmě čtivé. 90%... celý text

Pavučina snů 2002, Stephen King

Nutno říci, že Pavučina snů nepatří ke Kingovým top knihám. To ale nicméně neznamená, že by byla špatná, naopak od začátku je strhující a čte se sama, geniální myšlenka s "nití" a později s telepatií. Jak je zvykem, postavy jsou propracované, opět je zde hluboká psychologie. Pokud bych měl ovšem najít nějaké chyby, řekl bych, že King asi zahltil knihu možná až příliš postavami a příliš rozsáhlým dějem. Není to na škodu, ale něco tam prostě nesedí, kdyby se držel pouze linie čtyř kamarádů, možná by byla kniha vynikající. Za přečtení ale rozhodně stojí a určitě patří k tomu nejlepšímu, co King v posledních letech napsal a nic na tom nemění ani skutečnost, že tu trošku experimentoval se žánry. Moje hodnocení se pohybuje někde mezi sedmdesáti a osmdesáti procenty, takže volím střední cestu. 75%... celý text

Dlouhý pochod 2012, Stephen King

Vydržet nějakých 260 stránek s nápadem na soutěž, kde se pouze jde a kdo zpomalí, vypadne? Přiznám se, že se mi nechtělo věřit, že s tím mistr King vydrží a nebude nudit. Nicméně, stalo se. Kniha je od začátku do konce prvotřídně psaná, napínavá, vtáhne vás do děje. Skvělý nápad, navíc výborně podaný. Nikdo si nechce udělat na pochodu kamarády, aby je smrt potom příliš nebolela. Ovšem jak postupně soutěžících ubývá, je to pro všechny hrdiny čím dál těžší. King dokáže psát tak, že nejste schopni odhadnout, který z účastníků zemře jako další, natožpak který vyhraje a dojde až na konec. Když už jsem u závěru, je mistrně vyřešen. I když kniha postrádá některé tradičnější prvky z Kingovy tvorby, jako jsou nadpřirozeno či všudypřítomné zlo, přesto bych ji všem fanouškům i nefanouškům mistra doporučil, určitě neprohloupí, když po knize sáhnou. Navíc v současné době, kdy je u nás móda všech možných reality show, vede dílo k zamyšlení, kam až společnosti zajdou a co vše jsou schopni lidé zkousnout. Při popsaných reakcích publika v knize leze mráz po zádech... možná se dlouhého pochodu za čas dočkáme i my... Uvidíme. 90%... celý text

Carrie 1992, Stephen King

Carrie je na debut dobrá kniha. Ze začátku jsem měl trošku problém s tím zvyknout si, jakým stylem vlastně King píše, ale když jsem si zvykl, bylo to fajn. Jinak má kniha spád a stejně jako ostatní kingovky ji přečtete jedním dechem. Trošku slabší na knize je začátek, kdy se telekinetické schopnosti Carrie projevují jen občas a nárazově; spíše to vypadá jako román o šikanované teenagerce. Konec ale vše vyváží, v duchu jiných kingových románů je zničeno celé město a zemře hodně lidí. Knihu rozhodně doporučuju, určitě neprohloupíte, když si ji přečtete. Nepatří sice mezi mistrovy top knihy, ale na osmdesát až devadesát procent to stačí bohatě a to není málo. 80%... celý text

Temná půle 1997, Stephen King

Temná půle sice nepatří k tomu nejlepšímu, co mistr napsal, ale je pořádně napínavá. Zajímavý je nápad se spisovatelovým "fiktivním" dvojčetem, myslím, že každý spisovatel, který tvoří jak pod svým jménem, tak pseudonymem, se asi setkává s tím, že si někdy připadá jako schizofrenik, King to tady dovedl k dokonalosti. Ostatně on sám asi nejlépe ví, jaké to je býti Beaumontem a Starkem... (známe Bachmanna, že). Co knihu sráží, si myslím, že je motiv vrabců, který se mi nezdál až zas tak povedený a s tím související konec se mi zdál trošku přitažený za vlasy. Kdybych to měl shrnout tak Temná půle je napínavá kniha, která má spád, bojíte se u ní, poznáte Kinga a asi budete spokojeni. 75%... celý text

Dolores Claiborneová 2010, Stephen King

Dolores Claiborne je další parádní kniha od Stephena Kinga. Ač nepatří k jeho nejlepším, tak je pořád ještě dost děsivá a kvalitní. Dvě ženy, které mají víc společného, než se zdálo, obě mají skoro stejný smutný osud. Čím více se blížíte konci knihy, tím víc je vám Dolores, ale svým způsobem i Very strašně líto, za to, co se jim stalo. Konec knihy je na mistra poměrně nezvyklý, svým způsobem se konec dá nazvat happyendem, i když po kingovsku. Hlavními klady knihy jsou její spád, délka a hlášky, které Dolores při výslechu vypouští z úst, některé jsou opravdu bomba. Bohužel touto knihou se King chtěl zřejmě přiblížit klasikům světové literatury (napadá mě třeba Defoe a jeho Moll Flandersová), takže kniha nemá kapitoly a působí tak trochu více umělecky než ostatní kingova díla. Přesto přečtením této knihy neprohloupíte a když už nic, tak zjistíte, že i King je schopen napsat dílo, kterým se vzdáleně přiblížil klasikům. 75%... celý text

Pistolník 1999, Stephen King

Pistolník se musí brát jako prolog k mnohem rozsáhlejší sáze, která se postupem času vyvíjí a nuno říct, že svou funkci plní opravdu výborně. Od prvních stránek na čtenáře dýchne skutečně hutná a zvláštní atmosféra evokující postapokalyptické sci-fi a westerny, která se nadále jen rozvíjí a prakticky nepoleví. Kniha je silnější ve své první polovině, kde Roland prochází městem a hledá Muže v černém. Tam King nechává působit čtenářskou fantazii, v rámci rozsahu skvěle pracuje s ústředním charakterem a hlavně v náznacích skvěle rozehrává další a další zápletky, které snad uzavře v dalších dílech. V momentě, kdy hrdina putuje pustou krajinou a potkává chlapce, se to celé trošku zadrhne, ztrácí to na tempu a King možná trochu zbytečně nasazuje flashbacky, které jsou zpočátku malinko chaotické. Závěrečná konfrontace Rolanda a Muže v černém už je zase stará dobrá působivá "kingovina", která sice nastolí spousty otázek, jenže to je v rámci takhle velké ságy pochopitelné. Jako první díl a nalákání k dalšímu čtení ale Pistolníkovi nejde mnoho vytýkat. Docela se na další díly těším, ale mám trochu strach, aby King nezabředl moc do fantasy, které jako jeden z mála žánrů nemusím. 70%... celý text

Co já vím? aneb Co mám dělat, když je to pravda? 2007, Jan Novák

Miloš Forman je úchvatný vypravěč a jeho historky bych mohl poslouchat / číst donekonečna, protože jsou jednak neskutečně zajímavé a také podány neopakovatelným stylem mísícím jemný humor a seriózní vyprávění. Co já vím? aneb... je toho příkladem, a ačkoli má kniha přes čtyři stovky stránek, čte se prakticky sama a de facto nemá slabé místo. Román je psán víceméně chronologicky, takže si čtenář vlastně projde celým Formanovým vývojem, dozví se něco o filmování dříve a v letech nedávných a v druhém plánu i něco o nelehkém životě v totalitní společnosti. Je fajn, že Forman s Novákem nevynechají zmínku o jediném režisérově počinu, i když na druhou stranu je škoda, že se některým filmům věnují obsáhleji (Přelet, Amadeus, Černý Petr) a jiným zase stručněji (Valmont, Konkurz, Muž na Měsíci) a nezmiňují se třeba alespoň pár odstavci o obřím oscarovém úspěchu Amadea. Je pravda, že dodaná část knihy je poznat, protože je psána malinko jinak a ne tak obšírně a košatě jako ta první, nicméně i v ní se dozvíme několik pikantností ze života a práce v Hollywoodu. Po přečtení na mě Forman působí jako pořád stejně skromný člověk, jakým byl v mládí, který každému rád pomůže a stojí si za svou prací a názory, čehož si cením. Kniha, které k dokonalosti chybí opravdu jen velmi málo. 90%... celý text

Chlapec na dřevěné bedně 2013, Leon Leyson

Každá kniha o problematice holocaustu a nezměrného utrpení lidí, kteří byli považováni za méně než zvířata, je nesmírně důležitá, ačkoli moc nového k problematice nepřinese. Podobně je na tom i tato vzpomínková novela Leona Leysona. Je až s podivem, co všechno dokázal přežít a v jakých podmínkách byl nucen vyrůstat. Vzhledem k tomu, že je kniha dost útlá, jsem ji měl během dvou dnů přečtenou a můžu říci, že je čtivá, svižná a ničím se nezdržuje. Leyson v ní dost jasně, trefně a stručně vylíčí, co zažil a nic jiného de facto sdělit nepotřebuje. Možná je to částečně chyba, protože tu chybí nějaké emotivně silnější scény, takže čtenář se prakticky nemůže s vypravěčem sžít a je jen nezaujatým pozorovatelem. Nikdy tak nedojde k něčemu, co by se čtenářem nějak víc otřáslo a je to škoda, protože u podobného tématu se něco podobného přímo nabízí. Zarážející je i formát samotné knihy, která velkým řádkováním a písmenky evokuje spíš čítanku, což tedy není úplně "user friendly". Když ale odhlédnu od těchto problémů, můžu Chlapce na dřevěné bedně vřele doporučit, abychom si vážili toho, co máme, i když to není ideální. 75%... celý text

Můj příběh 2014, Alex Ferguson

Čtivý a svižně napsaný životopis, při jehož čtení musíme brát v úvahu, že ho píše Sir Alex, takže ve všem nebude stoprocentně objektivní a své zásady, že je potřeba své hráče chránit, se pevně drží a tak to prostě musíme brát. Chvíli sice trvá, než si čtenář zvykne na to, že to není psáno chronologicky, ale hodně volně a autor přeskakuje od jednoho tématu k druhému, jak ho zrovna napadne, pak už to ale tak nějak bere a vlastně mu to ani nevadí. Lehká chaotičnost je vykoupena tím, že se tu zájemce dozví poměrně dost o tom, co obnáší trénovat takový kolos, jakým Manchester United bezpochyby je, jak se musí přistupovat k hráčům po prohraném utkání, jak s nimi komunikovat a taky to, že ta trenéřina opravdu není žádná legrace. Fotbal v Anglii je zkrátka úplně jiný, o čemž se čtenář přesvědčí velmi záhy a brzy pochopí, že rivalita mezi některými týmy je neskutečná a nesrovnatelná s těmi našimi. Měl-li bych něco vytknout, pak hlavně to, že se tu takřka vůbec nepíše o památném obratu ve finále Ligy mistrů v roce 1999, což je obrovská škoda a zrovna tohle je k tématu trenéřiny a psychologie jako dělané. Pro každého fanouška fotbalu je ale tohle takřka povinnost a je jedno, jestli má Fergusona rád, nebo ne, protože takových náhledů do zákulisí klubových gigantů moc není. 80%... celý text

Už je tady zas 2013, Timur Vermes

Když nic jiného, tak rozhodně zajímavá kniha. Vermes si moc nelámal hlavu s nějakou kontinuitou nebo strhujícím dějem a přišel s relativně vydařenou politickou satirou. Ta na mě více fungovala v první polovině, kdy se Hitler adaptuje současné společnosti a jejím vymoženostem, pak už to celé rozbředne a začne to trochu stagnovat na místě. Ten, kdo podrobněji zná německé reálie, si knihu užije trošku víc, protože je tu dost lokálních narážek a fórků, které zřejmě vychází z fyzických podob německých představitelů. Trošku rozporuplné je to, že Hitler je tu vlastně takový sympaťák, který nevzbuzuje odpor, ale naopak si získává oblibu čtenáře a to nevím, zda je úplně dobře. Nicméně tu je pár naprosto dokonalých vtípků (přesné vystižení podstaty bulváru, degenerace televizní nabídky) a v druhém plánu i mrazivé poselství o tom, že zmanipulovat člověka je i v dnešní době strašně snadné. A úplně poslední kapitola o tom, jak se bude vracet na scénu a slogan je: "všechno nebylo jenom špatné", je hodně alarmující a myslím, že by na něj hodně lidí bohužel slyšelo, a nejen v Německu. Rozhodně doporučuju přečíst i přes určitou epizodičnost a nevyužitý potenciál. 70%... celý text

Povinnost kapitána 2013, Stephan Talty

Velice zajímavá a čtivá kniha o události, kterou většina z nás bohudík nezažije. Oceňuji Phillipsův věcný styl psaní, kdy se ničím příliš nezabývá a pouze popisuje věci tak, jak probíhaly. Nějakými úvahami se zabývá jen minimálně, což je v jeho nastoleném stylu jedině dobře. Nevadily mi ani odbočky do života jeho manželky, které bych řekl, že jsou taky zachyceny velmi citlivě a zároveň jednoduše. Phillips také velmi umně představí sám sebe a svůj život a to, jak se vůbec k námořnictvu dostal. Vzhledem k rozsahu knihy to udělal výborně, protože to nedělá nijak zdlouhavě, ale jen stručně a jasně vyzdvihuje pouze ty nejdůležitější milníky v cestě k funkci kapitána. Možná, že tu mohlo být trochu víc jeho psychologie, ale to by pak nejspíš kniha ztratila na spádu a čtivosti. Vzhledem ke všemu výše zmíněnému se pak dá odpustit i fakt, že popisy se mu moc nedaří a jednotliví piráti se mi představovali jen velmi těžko (a stále mi tam nabíhali filmoví představitelé), takže jsem měl občas problém odlišit, kdo je kdo. Víceméně se dá říct, že román slouží jako výborný doplněk excelentního filmu, v němž bylo jedině dobře, že se scenárista soustředil jen a pouze na samotné přepadení. 80%... celý text

Nana 1965, Émile Zola

Oproti Zabijákovi méně čtivé a trpící velkým množstvím postav, pořád ale kvalitní kniha. Zola opět potvrdil své mistrovství a skvěle (a znovu nadčasově) nabízí studii společnosti, která se tváří jako šlechetná a přísně morální, ale v soukromí ji ovládají pudy a erotika. Zola se tentokrát už neudržel a trošku odložil svou masku zapisovatele a pozorovatele a zcela ukázal své opovržení pokryteckou a zkaženou společností a jednoduchostí některých lidí. Pravdou je, že celou dobu je ta kniha dost nevyrovnaná a na několik svižnějších pasáží připadá dost rozvláčnějších až nudných, jenomže strhující konec to vytáhne do nadprůměru a konečně naplno odhalí onen naturalismus a pohrdání všemi hrdiny. Opravdu škoda, že taková nebyla celá kniha, která takhle může netrpělivého čtenáře brzy odradit, což si nezaslouží. 70%... celý text

Poznámky na krabičkách od sirek 2008, Umberto Eco

Ačkoli mnohé komentáře vyžadují znalost italské faktografie, tak se ve většině poznámek dá najít hodně nadčasového poselství i univerzálního inteligentního humoru. Eco jako již tradičně zapojuje čtenáře a chce po něm, aby malinko přemýšlel, za což ho odmění několika zajímavými úvahami, které mají univerzální platnost. Za nejzajímavější osobně považuji skvělá zamyšlení nad úlohou médií, v nichž vizionářsky předpověděl to, co se děje teď, a podobně vizionářská zamyšlení nad soubojem počítačů a literatury. Poznámky na krabičkách od sirek jsou určeny zkušenějšímu čtenáři, který umí hledat mezi řádky a nechce jen pasivně konzumovat písmena, ale třeba i konfrontovat názory své ze současnosti s těmi Ecovými z devadesátých let. Je možná škoda, že nakladatel nevydal "úspornější" verzi, kde by vynechal některé opravdu ryze italské pasáže, protože ty mohou méně trpělivého čtenáře odradit a zbytečně strhávají body jinak dobrého hodnocení a kazí celkový dojem. Knihu tak ocení hlavně ti, kteří už Ecovu tvorbu alespoň trochu znají. 70%... celý text