Anne Leyyd přečtené 361

Budeš tam? 2007, Guillaume Musso

Kniha se mi velmi líbila. Příběh byl podán příjemným stylem, ale občas se mi místy zastesklo po barvitějších popisech. Při čtení první poloviny knihy jsem ji mohla kdykoliv odložit a věnovat se něčemu jinému, ovšem jakmile jsem se přehoupla do druhé půle, bylo čím dál těžší se od toho odtrhnout a ke konci už jsem zatínala pěsti a musela se držet, abych nezačala přeskakovat stránky, chtíc už rychle a hned vědět, jak to bude dál! Příběh měl mnoho zvratů, které jsem vůbec nečekala, takže jsem opravdu nemohla předvídat, jak se postavám povede v následující kapitole a všem jsem po celou dobu držela palce, i když jsem se nemohla ubránit nutkání jim "našeptávat", že by mohli ještě udělat tohle a tamto, aby to v té budoucnosti, bylo ještě lepší :-) Takže celkově za 4 hvězdy a vrhám se na Mussovu další knihu ;-)... celý text

Jsem roztříštěná 2013, Tahereh Mafi

Úprava komentáře: Pokud jste někdo četli komentář od Maggy, tak si prosím 3x rozmyslete, zda se jím a jejím názorem budete řídit. Takhle odsoudit knihu podle 1. dílu je předčasné, ba co víc (pro nás - MOUDŘEJŠÍ, kteří jsme tuto sérii již dočetli) k smíchu, protože bez několika "drobných" informací, ztrácí tento komentář svůj účel a logiku. Ale to jen tak na okraj ;-) KOMENTÁŘ: Na tuhle knihu jsem se NEHORÁZNĚ těšila, a NESKUTEČNĚ mě naštvalo, že jsem ji přečetla za 2 dny :D Nicméně jsem si nemohla pomoct. Abyste si tuhle knihu mohli opravdu užít, tak musíte počítat s tím, že je JINÁ A ZVLÁŠTNÍ, musíte NEUSTÁLE PŘEMÝŠLET, CÍTIT A NECHAT SE JÍ POHLTIT. Příběh napsaný podobným stylem, jakým píše Tahereh Mafi, jsem ještě nikdy nečetla. V jedné recenzi bylo napsané, že tahle kniha „sama žije“ a musím s tím souhlasit. Autorčiny popisy jsou neskutečné. Zírala jsem na to s úžasem a některé věty si četla dokola, abych je vstřebala. Prostě NÁDHERA. (např.: „Adam je jako horká lázeň, jako krátký nádech, jako 5 letních dní natěsnaných do 5 prstů, kterými teď píše příběhy na mém těle.“) Romantické scény jsou… Ach. Musela jsem taky (stejně jako Julliette) přemýšlet, kde se mi při nich v srdci vzali kolibříci :-) Přeškrtané věty jsou bezvadný nápad. Dokonale to vystihuje lidskou psychiku – něco vás napadne, ale víte, že byste si to takhle myslet neměli. Prostředí Země v rozkladu působí silně - skutečně, a pevně doufám, že to s naším světem takhle jednou nedopadne. Postavy jsou svérázné, své a pořád zakryté tajemstvím. Jediný, koho opravdu nesnáším, je Warner – NECHÁPU, jak někdo může být „team Warner“, takový psychopat!!! Brrr. A ještě ke všemu, když je na druhé straně Adam! Ale na druhou stranu - po mírném hledání na netu a uvažování jsem dospěla k závěru, že dokud si nepřečtu novelu "Destroy Me", která by měla poodhalit více z jeho osoby, nebudu ho nesnášet na 100 %, ale zatím jen na… 75 % :D Příběh stojí za přečtení, ale musím říct, že asi ne všichni se na něj dokáží naladit. Je zkrátka zvláštní… ale pro mě byl prostě skvělý a nemůžu se dočkat druhého dílu :-)... celý text

Setkání s duchem 2013, Stacey Kade

Knížka se mi četla DOCELA dobře, chvílemi (hlavně ze začátku) to bylo takové nijaké a musela jsem se nutit pokračovat… ale pak se to začalo zlepšovat, až mě to celkem vtáhlo do děje a byla jsem opravdu zvědavá, jak to dopadne. Ovšem musím říct, že podle recenzí a dobré obálky jsem čekala MNOHEM VÍC. Příběh je nenáročný, neurazí ale ani nenadchne (aspoň mě). Sem tam jsem se zasmála i zamyslela. Jedno přečtení mi ale stačilo a necítím potřebu mít tuto knížku jako součást své knihovny. Nicméně pokud máte rádi lehce duchařsko/romantickou tématiku a nepotřebujete zásadní a NAPROSTO nečekané zvraty, pak si asi přijdete na své ;-)... celý text

Na vine sú hviezdy 2013, John Green

Když jsem si přečetla anotaci knihy, tak jsem věděla jistojistě 2 věci: a) tuhle knihu si CHCI NA 100 % PŘEČÍST, b) vím, že se k ní po druhé už NEBUDU CHTÍT VRÁTIT. Po dočtení jsem došla k závěru, že jsem opravdu moc ráda, že jsem si to přečetla, ale po druhé už si ji číst opravdu asi nebudu. Jak už je na přebalu knihy, tak Greenův příběh je velmi chytrý, odvážný, neuctivý a drsný. S mnoha věcmi jsem souhlasila, s dalším zase vůbec ne. Hodně mě zklamalo to, jak byl v knize podán sex. Autor ho podal tím stylem, jakoby to vůbec nebylo „nic víc“, nedal mu žádnou hloubku, nějaké silnější zakotvení, prostě nic... Naopak obyčejné večeři tam byla přisouzena až extra důležitost. To mě vážně zklamalo… Co mě ale zase naopak velmi oslovilo, tak příběh jako celek. Humor na (na první pohled) nevhodných místech, kdy nevíte, jestli brečet nebo se smát anebo obojí. U mě to bylo střídavě, smích i slzy. Na začátku jsem si myslela, že to dopadne úplně jinak, než jak to nakonec dopadlo. Trochu mi to připomnělo film „Now Is Good“ s Dakotou Fanning. Příběh to byl celkově hodně silný, bez příkras, s dávkou naděje i tvrdé reality… Hodně jsem o něm přemýšlela a myslím, že ještě hodně budu… Díky knize jsem si vzpomněla na to, jaké to je, nemoct pořádně dýchat… a znovu si potvrdila to, co si říkám hodně často – že každý nádech a úder srdce je vlastně zázrak. Ono všechno, co správně funguje, je zázrak. Jen si zkuste představit život třeba bez slin, nebo třeba slz. Na první pohled nic moc extra důležitého, že? Ale kdybychom sliny nebo slzy neměli… ajaj. No, zkrátka si myslím, že kniha rozhodně stojí za přečtení, a názor na ni si musí udělat každý sám za sebe.... celý text

Polibek pro Annu 2012, Stephanie Perkins

Už dlouho jsem nečetla tak hrozně moc pohodovou knížku. Nejdřív jsem si myslela, že to bude jedna z dalších romantických knih, která mi rychle splyne mezi ostatní, ale nestalo se tak. Čtení bylo velmi příjemné, prostě jsem se v její společnosti cítila hrozně dobře. Když došlo na dějové zvraty, tak se ten pocit pohody vytratil, ale pak se zase rychle vrátil, když hrdinové problémy vyřešili. Ačkoli se v příběhu vyskytovalo několik klišé, přesto měl něco, díky čemu vím, že si ho budu pamatovat a určitě po něm někdy ještě sáhnu. Autorka měla velmi milý styl psaní. Žádné rozvláčnosti ani nuda. Všechno k věci, zajímavé, vtipně podané. A musím taky přiznat, že tohle je snad první kniha, která ve mně vzbudila skutečnou touhu podívat se do míst, v kterých se děj odehrává – tedy do Francie, Paříže. A… ehm, no jo no, přiznávám i druhou věc – taky si mě získal Étienne St. Clair :D... celý text

Dotek anděla 2008, Thomas Brezina

Velmi kvalitní kniha, kterou bych doporučila především mladším čtenářům. Jednoduchý a přesto velmi povedený a poučný příběh s příjemnými postavami s propracovanou psychikou. Nižší hodnocení uděluji jen kvůli tomu, že jsem už přece jen starší, než je zamýšlená cílová skupina, pro kterou je tato kniha určena. Jinak doporučuji všemi deseti ;-) Opravdu si myslím, že Thomas Brezina je velmi kvalitní autor, přemýšlivý, vypsaný, a kdybych už měla děti, neváhala bych jim nějakou z jeho knih dát.... celý text

Chvíle před koncem 2011, Lauren Oliver

Do téhle knížky se mi na půl hrozně chtělo a napůl strašně nechtělo. Na začátku jsem nevěděla, jestli jsem udělala dobře, když jsem se do ní pustila, ale pak jsem se od ní nemohla odtrhnout. L. Oliver nezklamala. Ne, že bych čekala něco jiného po Deliriu a Pandemoniu :-) Co kdybyste věděli, že jste umřeli a svůj poslední den prožíváte znovu – přesně 7x? Udělali byste něco jinak? Změnilo by vás vidět jeden den a lidi v něm tak, jak jste si jich dřív nevšímali a neviděli je? Docela námět k zamyšlení… A ačkoliv kniha nekončí typickým happyendem, byla jsem na jejím konci spokojená. Autorka nic nepřikrášlovala – naopak, hlavní hrdinka byla ze začátku pěkná mrcha. Často jsem jen kroutila hlavou a říkala si „jak může to a to udělat“… ale na druhou stranu – nikoho nesuď, pokud jsi 2 týdny nechodil v jeho mokasínech, že? Moc se mi líbilo, jak se Sam postupně vyvíjela a jak si uvědomila, s kým to vlastně chodí a taky, jak je Kent bezvadný. Ty scény s nimi se mi vážně moc líbily, akorát mě mrzelo, že si Kent nemohl ty předchozí dny pamatovat... :-( Kniha vyvolává mnoho otázek a rozhodně stojí za přečtení. A i když se v ni 7x opakuje tentýž den, nikdy není stejný…... celý text

Dokonalý sen 2013, Ally Condie

Na pokračování série Matched jsem se po dočtení 1. dílu vážně těšila, musím však říct, že jsem byla VELMI VELMI VELMI zklamaná. Děj celé knihy se tak nějak... táááhnul. Ano, akce tam sice byla, jenže spíše krátká a popsaná tak zvláštně, až to ve mě vyvolávalo pocit, jakoby to hrdinové neprožívali, ale spíše sami POPISOVALI, což se mi snad u žádné knihy ještě nestalo. Co se však autorce povedlo naprosto bravurně, tak ve mně evokovat pocit deprese. Po celou dobu četby jsem měla nějak podivně sevřenou hruď jako bych se nemohla řádně nadechnout, což mi na dojmu z knihy tedy vůbec nepřidalo. Pár vět mě skutečně zaujalo a vypsala jsem si je, nicméně to je tak všechno :-( Jak už jsem psala u předchozího dílu, tak tato série měla našlápnuto velmi dobře, nicméně tímto dílem si můj zájem zcela zpečetila, protože akce pramálo, zvláštní styl vyprávění, postavy jako by byly po většinu dobu ve stavu mimózním a celkově... nic moc. Škoda.... celý text

Drakie 2012, Sophie Jordan

Ke knížce jsem se dostala díky mnoha a mnoha recenzím na knižních blozích. Zaujala mě anotace, a když jsem se do čtení pustila, nemohla jsem se odtrhnout. Příběh je psaný jednoduše, není tak do detailu propracován a popisován jako třeba Tygří sága, nicméně mi to ani nevadilo, protože se to opravdu hrozně dobře čte. Je to zajímavé, nové, vzrušující – vztah mezi lovcem a kořistí, vážně dobrý nápad. U konce jsem nevěřila, že jsem na konci, čekala jsem, že to dopadne úplně jinak, a proto se nemůžu dočkat, až se vrhnu na 2. díl. Ústřední dvojice je hrozně fajn, Cassian je postava ještě zahalená v mlze, jsem zvědavá, co se z něj nakonec vyklube a Tamry je mi vážně líto :-( No, těším se na pokračování a knihu bych doporučila každému, kdo má rád fantasy s pěknou romantickou zápletkou a nevšedním dějem ;-)... celý text

Tygrova stezka 2012, Colleen Houck

První díl se mi líbil moc, ovšem to, co se dělo při druhém… Hmmm :-) Colleen Houck tímto dílem rozhodně zvedla laťku, protože příběh posunula někam, kam by to asi většina z nás po 1. díle nečekala. Ani si nechci představovat, kolik to autorce dalo práce, než všechny ty mýty, legendy, báje, pověsti a další detaily prošla, uspořádala a napsala. Je vidět, že je příběhem zcela pohlcená a fakt velká dříčka, detailistka. Scény byly vykresleny perfektně, vtipu bylo tak akorát, romantika skvělá (nijak přehnaná), básně a citáty velmi působivé… Kdyby se na mě někdo při čtení začátku díval, tak by si musel myslet, že jsem cvok, protože jsem se u toho culila jak měsíček na hnojíčku :D V tomto dílu jsem se definitivně rozhodla, že jsem tým Kišan. Nemůžu si pomoct – Ren je super, úžasný, krásný chlap a má všechno „nej“, jenže Kišan má pro mě ještě něco navíc. Takovou tu hravost, zdravou drzost a troufalost, je to provokatér a má prostě tu jiskru „hodného darebáka“, která zkrátka Renovi chybí – no, a právě díky tomu všemu si mě získal :-) A že mu to vydrželo po celou sérii!... celý text

Ohnivý květ 2008, Connie Brockway

Čekala jsem, že to bude opravdu typická červená knihovna a to se potvrdilo. Pokud bych tenhle žánr měla ráda, tak si ten příběh určitě zamiluju. Bylo tam pár věcí, u kterých jsem se upřímně zasmála. Bylo to fajn na oddech, ale do budoucna se podobným dílům asi vyhnu. Pokud se v knize často používají slova jako „vášeň, smyslnost, přitažlivost a spalující“ atd… tak jaksi ztratí ze své síly a působnosti. Navíc popis „svalnatá stehna“ už byl na mě vážně moc :D + vážně nemám ráda, když se erotické scény odehrávají jen proto, aby tam byly a kniha byla více "přitažlivá", pokud už, tak aby to mělo nějaký smysl. Což jsem tady nenašla, prostě jen "vzplanutí" a ráno procitnutí, že to vlastně byla víceméně chyba... Zápletka pěkná, ale ničím extra originální. Stačí si přečíst obsah knihy a už víte, jak to dopadne…... celý text

Poslouchej! 2012, Sarah Dessen

Po zklamání z Ukolébavky jsem docela váhala, jestli si od Sarah Dessen zkusit přečíst ještě něco jiného. Nakonec jsem si ale řekla, že druhou šanci si zaslouží každý, a tak jsem se do ní pustila. Jsem opravdu ráda, že jsem to udělala :-) Kniha „Poslouchej!“ – se mi líbila 100x víc. Vtáhla mě do děje daleko propracovanějším, hlubším a silnějším příběhem. Autorka si s ním bravurně poradila, až se mi nechtělo věřit, že to je ta samá. Nudné pasáže jsem ani nezaznamenala. Kniha se dotýkala docela citlivých témat a vzpomněla jsem si díky ní na skvělý film „Mluv“, který se zabýval něčím podobným. Postavy byly velice sympatické, děj pěkně plynul, ani jsem se od něj nemohla odtrhnout. Skleněný dům, pohledy zvenčí, kdy všechno vypadá jinak než jak to kolikrát je, to, že na každou věc se všichni díváme rozličným způsobem a třeba jen na jedinou vzpomínku existuje bezpočet úhlů pohledu od každého jednotlivce… to mě opravdu zaujalo a oslovilo. Konec se mi hrozně líbil, a opravdu jsem byla STRAŠNĚ ráda, že Owenovi „ujely nervy“ na té správné hubě :D Knížku bych vřele doporučila. Hrozně hezký příběh za 5 hvězdiček z 5 možných :-)... celý text

Zítra začnu nový život! 2012, Gilles Legardinier

Na tuhle knížku jsem se taky hrozně těšila a jsem moc ráda, že mě nezklamala. Spíš naopak, předčila má očekávání, úplně mě nadchla. Tak jako u téhle knihy, jsem se už dlouho nenasmála (naposledy u Smaragdu). Někdy jsem doslova smíchy brečela :-) Julie mi přišla hrozně sympatická, fajn holka se srdcem na správném (pravém) levém místě. Občas mi její nápady a přirovnání přišly vážně až moc trhlé, jindy jsem se v ní dokázala vidět – ale ať tak či tak, bavilo mě to neskutečně :-) Opravdu jsem se vůbec nenudila. Kniha je psaná svižným stylem, velmi příjemným, milým. Až se mi nechtělo věřit, že to napsal muž. Na druhou stranu možná proto na mě působila tak dobře, pokaždé jsem si říkala, jak se do nás žen dokázal dobře vžít… Některé věci mě přiměly i k zamyšlení, a ačkoliv jsem o G. Legardinierovi nikdy předtím neslyšela, určitě bych si ráda ještě nějakou jeho knihu přečetla. Líbilo se mi, že v knize rozvinul více osudů postav a nezaměřoval se čistě jen na ústřední dvojici. Skvěle to všechno propojil. Hlavní linka byla zřetelná, nicméně se do ní přidávaly i další, což děj celkově nijak nerušilo, spíš naopak – obohatilo jej to. Knihu můžu vřele doporučit – velmi příjemné, odpočinkové čtení. Žádná trapná slaďárna, příjemný román a to nejen pro ženy ;-)... celý text

Kam se poděl můj sýr? 2004, Spencer Johnson

Knížka se mi moc líbila. V jednoduchosti je kolikrát skryto více geniality než ve všech možných vykonstruovaných složitostech. Přečteno za hoďku a něco. Určitě velmi dobrý způsob, jak změnit pohled na život a najít Nový Sýr. Rozhodně inspirativní, ale chce to odvahu… Upřímně musím říct, že střídám Leňa a Beňa – podle toho, jak se mi kdy chce… No, budu se snažit být více Beňem :-)... celý text

Ukolébavka 2011, Sarah Dessen

Hrozně jsem se na tuhle knížku těšila. Čekala jsem horu vtipu, pořádnou romantiku, postupné dobývání a tak dále. Byla jsem však hrozně zklamaná. Vtipu minimum, romantiky ještě méně a pomalé dobývání hlavní hrdinky? (hmm, jak naivní byla má představa). Jediný, kvůli komu jsem to dočetla až do konce, byla Dextrova postava. Nebýt jeho, tak snad nudou umřu. Ve scénách, ve kterých byl, jsem se opravdu bavila. Byla to originální postava a vždycky jsem se těšila, co zase „vyvede.“ Bohužel dostal hrozně málo prostoru! Čeho naopak v knize byla přemíra, tak absolutně nudných pasáží: rozhovorů Remy s kamarádkami a dokola pořád omílané, že měla xy kluků. Její postava se dala pochopit, ale byla mi nesympatická. Někdy mi doslova lezla na nervy. Co přímo nesnáším (a bylo to naneštěstí i tady) když se jedna ze zápletek nebo zlomů v knize postaví na tom, že dojde k nedorozumění a to se řeší jen proto, že NĚKDO odešel a nenechal druhou stranu, aby to vysvětlila. Jak v telenovele. Pár dobrých vět, které stály za úvahu, ale to bylo tak všechno. Ne, opravdu jsem čekala o hrozně moc víc. Kdyby se kniha zkrátila na polovinu, ne-li přímo na čtvrtinu, velice by jí to prospělo. Škoda :-(... celý text

Espressologie 2012, Kristina Springer

Jak napsala moje kamarádka, tak by se knížka hodila na cesty vlakem. Prostě oddechovka, kdy vypnete a jen si čtete něco lehčího. Žádné překvapení, děj předvídatelný. Hrdinka mi přišla trochu naivně mimo, hlavně co se týkalo Willa… Nevím no, takový typický dívčí román, ale opravdu typický. V tomhle žánru se nevyžívám, protože pokud u knihy zjistím, že dokážu odhadovat děj, už mě tolik neláká. Na oddech to bylo dobré, ale jedno přečtení stačilo. V knihovně tuto knížku mít nepotřebuji. Líbil se mi nápad na obálku a vnitřek s těmi obtisky od hrnku kafe, to bylo super :-)... celý text

Zelená jako smaragd 2013, Kerstin Gier

Budu opakovat komentáře pod sebou - tahle kniha je nejlepší z celé série! Super, skvělá, úžasná... prostě "ach, hmmm a ještě"!!! :D Mezi mými oblíbenými knihami, které jsem kdy přečetla vystoupala na nejvyšší příčky. Rubín byl super, Safír zase o kus lepší a Smaragd je prostě nejlepší ;-) Kniha nabitá akcí (kterou jsem si dovedla živě představit), humorem a super hláškami (skoro na každé druhé straně jsem lehla smíchy aneb ať žije Xemerius :D), romantikou (která byla tak dobře podaná, že moje srdce buď hlasitě prásklo v hrudi, anebo jsem sebou švihla na zem další salvou smíchu, když tam byl již zmíněný - moudrý a krásný Xemerius, který k tomu podal bezkonkurenční komentář), a naprosto nečekaným rozuzlením! Zní to zaujatě? - doufám, že ano, protože tuhle knihu (a sérii) nezle jinak než milovat. Stejně jako nelze nemilovat Gideona, Xemeriuse, Gwendolyn, madam Rossini, Lucy, Paula... ach prostě všechny :-) Určitě si Drahokamy koupím a vím, že po nich budu velmi často sahat, abych se do nich zase začetla ;-)... celý text

Nádherná temnota 2011, Kami Garcia

Musím říct, že jsem byla z druhého dílu zklamaná. Pořádně mě začal bavit až po půlce. Nevím, ale začátek mi přišel zbytečně moc roztahaný a klidně by se dal zkrátit. Když se objevil John, tak jsem doufala, že se to nějak rozjede, bude tam dělat pořádný rozruch a ne jen něco z pneumatikama... A Lena mi opravdu lezla na nervy. V prvním díle ani na chvíli, ale v tom druhém v jednom kuse... Kromě konce. Liv to pěkně oživila, části s ní mě bavily a když se do druhé části více dostal Link, tak jsem si to opravdu užívala. Jsem ráda, že se nám jedna postava vrátila zpátky :-) Pěkné rozuzlení, nečekala jsem to. Třetí díl si určitě přečtu a pevně doufám, že se rozjede hned od začátku a ne zase od půlky...... celý text

Tygrovo prokletí 2012, Colleen Houck

„Tygrovo prokletí… vás strhne a zanechá ve vás pocit nenaplněné touhy“ – tohle hlásá přebal knihy. Tak jsem si sebejistě říkala „no jasně“ :D Pravda ovšem je, že mě to strhlo. Nejdřív mě to zaujalo, ale čím víc jsem četla dál, tím jsem byla napjatější a nedočkavější. Docela ráda bych to viděla zfilmované, protože u scén á la Indiana Jones jsem se svou představivostí nebyla vždy spokojena… Každopádně jsem si to užila. Romantická zápletka mi ze začátku připadala jako klišé (víceméně), až jsem si říkala, že je přece jasné, jak to bude v dalších kapitolách. Ovšem to mě Kelsey překvapila. Zachovala se tak, jak bych to nečekala, ale byla jsem moc ráda. Kišana jsem si hodně oblíbila, i když se choval poněkud „zmetkovsky“ a hrozně moc jsem se těšila na druhý díl, ve kterém měl více prostoru… Takže shrnuto a podtrženo – příběh mě vážně strhnul, ale nenaplněnou touhu jsem necítila, cítila jsem zvědavost a nedočkavost jak to bude dál :-)... celý text

Pandemonium 2013, Lauren Oliver

Po úchvatném prvním díle, jsem se s chutí vrhla na další. Vzhledem k tomu, kde ten první díl skončil, jsem čekala, že to bude asi trvat poměrně delší dobu, než začne akce. A nespletla jsem se. Oliver si dokonale pohrála s prostředím, s tím, jak se Lena musela překonávat, s novými postavami a jejich příběhy se systémem jak „Nežádoucí“ přežívají… Bylo to propracované, dotáhnuté… ale kapku ehm NUDNĚJŠÍ. Když jsem za sebou měla oněch 100 stran začátku, byla jsem nesmírně ráda. Poté se však děj začal ZLEPŠOVAT a ZLEPŠOVAT, až jsem to zase hltala. Každé slovo :-) Julian mi ze začátku neseděl, připadal mi prostě jako malý kluk, ale postupně si ke mně našel cestu, takže jsem si jej pak oblíbila. Ke konci mi zase tekly nervy a říkala jsem si, že jestli to ZASE skončí tak dechberoucně jako Delirium, asi mě klepne. Skončilo to tak, jak to skončilo. V tom nejlepším, ale přece jen to nebylo v tom, když šlo o život, za což jsem Oliver děkovala. Každopádně jsem nesmírně (vážně hrozně moc) zvědavá na Requiem. Upřímně musím ale říct, že kdybych byla Lenou (na tom úplném konci knihy), tak si v klidu omdlím, a poprosím oba dva přítomné, ať mi dají chvíli svátek :-)... celý text