Anjin
přečtené 658
Náměstkové Kristovi: Životopisy papežů
2004,
Charles A. Coulombe
Velmi dobrá kniha. Jediná výtka se týká několika málo, za to však celkem do očí bijících chyb (např. špatný rok svatby budoucího Ludvíka XVI. s Marií Antonií).
Jak přízrak komunismu vládne našemu světu
2020,
kolektiv autorů
Člověk musí přistoupit na poněkud zvláštní (východní) styl psaní, který místy působí opravdu hodně naivně, i na to, že pokud se o danou problematiku zajímá (viz třeba Palkovi Lvi přichází), je zde docela dost věcí, které už ví. Pokud je to ochoten přijmout, dostane se mu podrobného soupisu působení komunistických myšlenek v současném světě. Což je výhoda, protože většinou to na jednom místě takto šikovně "naservírováno nenajdeme. Pro sebe považuji za největší přínos pojednání o působení KS Číny, které mnohé osvětlí.... celý text
Cesta zrady
2002,
Laura Joh Rowland
Obdobná stavba příběhu jako v předešlých dílech začíná být lehce únavná, stejně jako vnitřní myšlenkové pochody hlavního hrdiny (a jen další díly ukáží, zdali došlo skutečně k nějakému posunu, jak naznačoval konec). Změna prostředí však příběhu prospěla, stejně jako svižnější plynutí, proto hodnotím zatím nejlépe.... celý text
Dějiny německého a rakouského konzervativního myšlení
2009,
* antologie
Nejspíše jsem si měl dopředu zjistit, že autor není ani politolog, ani historik, ale filosof a literární vědec. Zatímco jsem však očekával skutečné dějiny konzervatismu v Německu a Rakousku, dostal jsem spíše literární sondu do myšlenkového proudu, který pro Aleše Urválka představuje německé konzervativní myšlení. Rakousko se zde téměř nevyskytuje, je zde spíše do počtu, jen aby mohl ukázat určité směřování (specifický případ je pak Spann). A nutno podotknout, že to směřování je v jeho podání silně tendenční. Kozervatismus je zkrátka pro Urválka nepřítel. Jak jinak si vysvětlit, že zde najdeme jen autory nacionalistické, rasistické apod.? Proč zde není kapitola věnovaná třeba Zentru? Bavorskému konzervatismu, potažmo monarchismu? To asi není podle autora konzervatismus, protože je až moc "košer". Navíc, kniha je psána velmi těžce a recipuje v podstatě jen pár myšlenek (ne že by se to nevyskytovalo už u analyzovaných autorů, ale to je právě slabina). Jediné, co snad lze pochválit, je zcela určitě pracovitost, s níž ke knize přistoupil, o čemž svědčí i to, že v podstatě polovinu knihy tvoří překlady originálních děl.... celý text
Smrt a pohřby Ferdinanda I. a jeho synů
2020,
Václav Bůžek
V podstatě stručné dílo, které ale zvolené téma beze zbytku vyčerpává. Navíc docela čtivě sepsané.
Star Wars omnibus: Letopisy rytířů Jedi. Kniha první
2011,
Kevin J. Anderson
Čtyři příběhy (prolog k prvním dvěma nepočítám), dva mě příliš neupoutaly (jde o první dva - Naga Sadow mi jako de facto hlavní postava příliš k srdci nepřirostl), dva se mi naopak líbily. To jsou dvě hvězdy, třetí přidávám jako skalní fanoušek, který si rád přečetl příběhy ze světa Hvězdných válek.... celý text
Pinochet: Portrét diktátora
2006,
Gonzalo Vial
Velmi příjemný, čtivý, přitom však informačně vyčerpávající portrét Augusta Pinocheta, dnes spíše démonizované, přitom však veliké, postavy chilských dějin, jejíž zastánci pomalu mizí, přitom však ještě nevymírají. Tahle kniha do značné míry ukazuje proč. Vyváženě nezastírá problematické rysy Pinochetovi osobnosti (sám píše, že v jeho osbnosti bylo "cosi démonického" - může si to dovolit, osobně ho znal), i jeho režimu, přitom ale bohatě popisuje i jeho úspěchy (zejména na poli ekonomickém). Také se pečlivě snaží rozklíčovat, co doopravdy Pinochet nařídil, za co nepochybně nese odpovědnost, ale také co je výplod informační války proti jeho osobě (která byla a stále je jakýmsi mediálním mainstreamem, pokud na něj přijde), ba dokonce která obvinění jsou absurdní. Nelze než doporučit.... celý text
Pád říše římské
1997,
Michael Grant
Čtivě podané a rozhodně originálně pojaté příčiny pádu Západořímské říše. Také lze ocenit, že je to jedna z mála knih, které se zabývají pozdní římskou říší. Za sebe bych ovšem ocenil větší míru faktografie. Nemohu se navíc zbavit dojmu, že autor píše tak popularizačně, až se dopouští drobného intelektuáního podvodu, kterému by měl odolat kažý historik. A sice, promítá si do minulosti současnost. Jak jinak si vysvětlit nářky nad rasismem Římanů (přičemž spíše než rasismus šlo o určitou formu kulturního konzervatismu) a nad tím, že nedokázali barbary integrovat? Přitom je zjevné, že každá společnost, pokud má zůstat pohromadě, si musí udržet alespoň určitou míru kulturní a hodnotové homogenity. Jistě můžeme se bavit o tom, zdali Římané tuto nechuť nepřeháněli, či zda byla v této míře moudrá, obzvláště poud už barbaři v říši byli, ale odsuzovat to jakorasismus je hloupé přehánění. Dále je třeba jako dobově módní odsoudit jeho zveličení podílu křesťanů. Ano, zavedení křesťanství jako státního náboženství (třebaže tento krok učinil až Theodosius, ne Konstantin, jak Grant uvádí) nepochybně znamenalo určitou změnu paradigmatu, ale rozhodně nelze říct, že zatímco římský polyteismus byl tolerantní, křesťanství nikoli. Pokud pomineme i místní opravdu brutální pronásledování této komunity, co taková Židovská válka? Co takové vyhlazení druidismu? A ano, je pravdou, že někteří křesťanští myslitelé zaujímali k říši značně ambivalentní postoj, ale řada nikoli. A domnívat se, že egalitářský pelagianismus mohl oproti katolictví poškozenou budovu říše podepřít, to chce opravdu fantasii.... celý text
Čaroděj Zeměmoří
2003,
Ursula K. Le Guin
Ano, souhlasím s tím, že to je kniha, ve které se události spíše dějí, než že by se odehrávaly, ale k mému vlastnímu překvapení mi to ani nevadí. Příběh je vystavěný dobře, sice koncentrovaný na hlavního hrdinu, což ale při této délce nijak nevadí. Jistě, jeho cestám a světu Zeměmoří celkově by snad slušelo trochu košatosti, ale opět, vzhledem k délce knihy to ani tolik nevadí (navíc jsou i další díly). A při tom na Vás skutečně dýchne onen závan nostalgické, "čisté", fantasy, což osobně kvituji.... celý text
Diktatury v rukavičkách?
2003,
Radka Lainová
Jako info o nepříliš známých režimech je to velmi dobré. Avšak je zde znát, že z autorského kolektivu napsal jednu kapitolu student, druhou pak doktorandka (což bylo snad možné v roce 2003, dnes už těžko). Naopak kapitoly o Pobaltí hodnotím převážně pozitivně. Snad jen bych očekával menší zalíbení ve floskulích typických pro prvoplánové odmítání těchto režimů z hlediska nedostatku demokracie. Např. stále mě zaráží očekávání, že "demokratické" strany by se měli spojit proti "nepřátelům demokracie". Dalo by se to snad očekávat v Německu, kde nacisté skutečně představovali zjevné nebezpečí. Ale proč by se měli např. agrárníci spojovat se soc. demokraty, když v nich mohou vidět ještě větší nebezpečí než ve vojenské vládě? Přiznávám autorů snahu propagovat výhody demokracie, ale buď by se to mělo dělat promyšleněji (opravdu ne označovat 5. francouzskou republiku za prezidentský systém), a nebo by se měli soustředit čistě na popis historie.... celý text
