AndyTheReader
přečtené 302
Mapa Tolkienovy Středozemě
1996,
Brian Sibley
V podstatě totožné provedení jako v případě Mapy k Hobitovi J. R. R. Tolkiena. Opět se jedná o rozkládací "knížku" ve stylu digipacku, s vlepeným sešitkem po levé straně, který se tentokráte, zhruba na dvaceti stranách, věnuje vybraným důležitým místům ve Středozemi a v závěru ještě obsahuje kratičkou kapitolku o pár odstavcích, s názvem "O kreslení map Středozemě". Vpravo je poté vlepena samotná rozkládací barevná mapa, při maximálním rozložení dosahující velikosti zhruba 70x70cm. Její krásné zpracování má na opět na svědomí (stejně jako černobílé ilustrace v sešitku) jeden z nejznámějších ilustrátorů Tolkienova díla, John Howe. Okraje mapy zdobí známé výjevy ze Středozemě, např. Gandalf Bílý prohánějící se na Stínovlasovi před branami Minas Tirith nebo Nazgûlové na svých okřídlených bestiích.... celý text
Tam a zase zpátky - Mapa k Hobitovi J. R. R. Tolkiena
1998,
Brian Sibley
Příjemná oddechová záležitost pro fanoušky J. R. R. Tolkiena nebo prostě jen milovníky map fantastických světů. Celá "knížka" je rozkládací, přičemž v levé části je vlepen sešit (zhruba formátu A5), který na dvaceti stranách ve stručnosti shrnuje děj knižního Hobita, nastiňuje okolnosti jeho vzniku a v krátkosti seznamuje s klíčovými místy na mapě "Divočiny", kam Bilbo a spol. zavítali na cestě k Osamělé hoře. To vše doplňuje několik černobílých ilustrací Johna Howea. Vpravo je vlepena samotná mapa "Divočiny", která je barevná a při maximálním rozložení má vskutku úctyhodné rozměry - zhruba 70x70cm. Její okulahodící zpracování má na svědomí už zmíněný ilustrátor, jenž mapu obohatil mj. o motivy z Neočekávaného dýchánku (úvodní kapitola Hobita) nebo o obrovského draka Šmaka vinoucího se po okrajích mapy.... celý text
Fenomén J. R. R. Tolkien - Životopis Pána příběhů
2015,
Colin Duriez
Nejnovější přírůstek do poměrně chabé nabídky knih uceleně se zabývajících životem J. R. R. Tolkiena, které jsou zároveň přeloženy do češtiny. Anglický originál této knihy vychází přesně 20 let od vydání brilantní biografie Tolkiena od H. Carpentera, prodleva mezi českými překlady obou publikací je ještě o dva roky delší. Vzhledem k tomu, že jsem obě zmíněné biografie četl ihned po sobě (Carpenterovu jako první) a mám je v živé paměti, jejich srovnání se přímo nabízí. Na úvod rovnou poznamenám, že Carpenterova verze je, dle mého názoru, prostě lepší a to hned z několika důvodů. H. Carpenter coby "oficiální" Tolkienův životopisec měl k dispozici takové informační prameny, k nimž měl C. Duriez s největší pravděpodobností cestu zcela zapovězenou. Z toho automaticky vyplývá, že Duriez mj. právě Carpenterovo dílo - tu více, tu méně - parafrázuje a cituje. Nejednou jsem měl tedy pocit, že velmi podobné až identické formulace už jsem někde četl. Duriezovo pojetí Tolkienovy biografie je rovněž mnohem méně vyvážené z hlediska členění textu, než v případě Carpentera. Kupříkladu osudům Tolkiena v průběhu první světové války, respektive během let 1914-1917, se Duriez věnuje na více stranách a podrobněji, než dlouhé etapě od konce druhé světové války až do Tolkienovy smrti (1945 - 1973). Na celé období, kdy Tolkien dokončoval a publikoval Pána prstenů, díky čemuž si postupně získával nehynoucí slávu a stával se celosvětově uznávaným (kultovním) autorem, na "zimu" Tolkienova života i na jeho posmrtný odkaz a přesah do moderní doby, si Duriez vyčlenil slabých 20 stran, což nepředstavuje ani 10 % celkového obsahu knihy. Zřejmě jevil větší zájem o ranější období Tolkienova života nebo se mu zdála více důležitá. To by se i dalo pochopit a respektovat. Spíše mi však přijde, jako by autor z nějakého důvodu spěchal s dokončením knihy nebo prostě, sportovní terminologií řečeno, "špatně rozložil síly", "napálil start a vypustil závěr". Těžko říct, zkrátka se mi závěrečné pasáže této biografie jevily jako mírně odbyté či useknuté. Může také mrzet, že Duriez do knihy nezakomponoval takřka žádné dodatky či bonusové materiály. Samotný text doplňují čtyři desítky miniaturních (na jednu dvoustranu je jich vměstnáno až sedm) barevných fotografií s popiskami. Naprosto všechny z nich ovšem zachycují pouze místa, nikoli osoby či cokoli jiného. Přesněji řečeno, zachycují současnou (moderní) podobu míst, více či méně významně spjatých s životním příběhem J. R. R. Tolkiena a jeho rodiny, potažmo blízkých přátel. Zajímavý přístup, ale zřejmě bych preferoval něco jiného. Nechci, aby to vypadalo, že Duriezovo zpracování Tolkienovy biografie je špatné. To rozhodně není. Je psáno čtivým jazykem, hezky odsýpá a člověk se v něm dozví i leccos nového. Pravděpodobně bych jej přijal s ještě větším nadšením, pakliže bych se k němu dostal dříve než ke Carpenterově verzi nebo po delším časovém odstupu. Proč ale nepřečíst a nezkombinovat obě verze a neudělat si vlastní obrázek? Zvláště "tolkienofilům", mezi něž bych se s dovolením také sám zařadil, bych to vřele doporučoval. A ostatním klidně také.... celý text
J. R. R. Tolkien: Životopis
1993,
Humphrey Carpenter
Vzhledem k tomu, za jakého "tolkienofila" sám sebe považuji, se cítím mírně zahanben, že jsem se k četbě ucelené biografie mého oblíbeného J. R. R. Tolkiena dostal až nyní, po přečtení celé řady jeho děl a publikací jeho dílem a životem se zabývajících. Na druhou stranu to možná nebylo úplně na škodu, protože jsem k tomuto "oficiálnímu seznámení" mohl přistoupit již vybaven užitečnými znalostmi, informacemi a povědomím o širším kontextu. Zkrátka, splácení tohoto osobního literárního dluhu jsem si patřičně užíval a jen mě mrzí, že netrvalo déle. Nechci zde přílišně hodnotit, respektive prozrazovat, obsahovou stránku knihy a kazit tak jiným (budoucím) čtenářům osobní zážitek. Rád bych zmínil pouze tolik, že nyní, obohacen o mnoho nových poznatků, chovám k profesorovi J. R. R. Tolkienovi ještě větší respekt a jsem nesmírně šťasten, že jsem si jej (a se v něm) „našel“. Jeho obrovská filologická erudice, láska ke slovům a jazykům (od anglosaštiny a gótštiny, přes velštinu a finštinu, k vytvoření vlastní sindarštiny a quenijštiny) i mýtům (zejména severským) a jejich úctyhodná znalost, to vše i mnohé další je notoricky známo. Permanentně mne však nepřestává udivovat, jak komplexně a zároveň perfekcionisticky pojal svou vlastní mytologii, s naprosto vytříbeným citem i pro ty nejmenší detaily a souvislosti. Nicméně, ono to vlastně ani tak překvapivé není. Tolkien v podstatě ve Středozemi žil, paralelně se svým zcela spořádaným a navenek ničím výrazně nevybočujícím životem oxfordského univerzitního profesora. Zažíval zcela běžné radosti (rodinné záležitosti, činnost v literárním diskusním klubu Inklingů, toulky přírodou i nočním městem, zahradničení, praktikování víry a v neposlední řadě kouření své oblíbené dýmky) i starosti (mj. spojené i s často nahnutým rodinným rozpočtem) každodenního života, v němž čerpal inspiraci pro své opus magnum. Myšlenkově se ovšem často a rád toulal po Středozemi, kterou takto poznával, objevoval a „přitvářel“, spíše než vymýšlel a tvořil. Za to mu budiž nejeden dík. Tolkienův životopis sepsaný H. Carpenterem je po obsahové i formální stránce na opravdu velmi vysoké úrovni. Aby také ne, když autor mohl vycházet z osobních setkání a rozhovorů, nejen se samotným Tolkienem, ale také s jeho rodinou a přáteli. Zároveň měl přístup k originálním materiálům, v podobě literárních rukopisů, deníků, korespondence a fotografií. Tuto příležitost využil znamenitě a čtenářům naservíroval kvalitně zpracovaný, přehledně členěný, vyvážený a velmi čtivý životopis jednoho z největších a nejoblíbenějších literárních velikánů všech dob. Rovněž je třeba ocenit dodatky, které Carpenter do knihy zahrnul - ať už se jedná o zhruba tři desítky černobílých fotografií s popiskami, zjednodušenou genealogickou tabulku předků J. R. R. Tolkiena, chronologický souhrn klíčových milníků jeho života či přehled jeho dosavadně vydaných děl (přesněji k datu publikování této biografie). Ačkoli sám „Tollers“, jak Tolkienovi přezdívali jeho důvěrní přátelé, v čele s C. S. Lewisem, neměl biografie příliš v lásce (zejména psané a vydané ještě během života daného člověka), myslím, že proti této by moc nenamítal. I když, věčně přemýšlející, přepisující a upravující puntičkář, jakým John Ronald Reuel byl, by si nepochybně něco našel. Právě Tolkienův až maniakální perfekcionismus, který často doháněl netrpělivě čekající vydavatele jeho děl k šílenství, ovšem povýšil jeho tvorbu na úroveň, která nenacházela, nenachází a zřejmě jen tak nenajde srovnání. Závěrem si dovolím citovat jeden odstavec z této biografie, který mi ihned utkvěl v paměti jako naprosto vševypovídající. Týká se dvanáctiletého období (1937-1949), během nějž s přestávkami vznikal příběh Pána prstenů. „Jednou potíží byl jeho perfekcionismus. Nespokojil se s psaním velké a složité knihy, ale měl pocit, že se musí postarat, aby každá jednotlivost uspokojivě zapadla do celkového rámce. Zeměpis, chronologie a jména musely být úplně důsledné. Se zeměpisem dostal určitou pomoc, protože jeho syn Christopher mu nakreslil propracovanou mapu terénu, v němž se příběh odehrával. Tolkien sám si od začátku psaní dělal hrubé náčrtky map; jednou řekl: „Když chceš mít složitý příběh, musíš pracovat podle mapy, jinak ho později nikdy nezmapuješ.“ Mapa však sama o sobě nestačila a Tolkien donekonečna propočítával čas a vzdálenosti, rýsoval složité tabulky událostí v příběhu s daty, dny v týdnu, hodinami, někdy i směrem větru a měsíční fází. Zčásti to byla jeho navyklá snaha o dokonalost, zčásti čirá radost z „přitváření“, ale především starost, aby předložil naprosto přesvědčivý obraz. Dlouho potom řekl: „Chtěl jsem, aby lidé prostě do příběhu vstoupili a brali ho (v určitém smyslu) jako skutečný.“ Myslím, že se to snad ani nemohlo p(r)ovést lépe.... celý text
Star Wars - Skrytá hrozba - Rozšířený obrazový slovník
2012,
David West Reynolds
Velmi pěkně provedený obrazový průvodce první filmovou epizodou Star Wars - Skrytou hrozbou, díky němuž jsem se i přes její několikeré zhlédnutí dozvěděl opravdu mnoho nových zajímavých věcí, v klidu a detailně si prohlédl spoustu rekvizit, drobností a momentů, kterých si člověk během rychle plynoucího filmu takřka nemá šanci všimnout. Hlavní devizou knihy je tedy rozsáhlý a pestrý obrazový materiál, který je pečlivě okomentován textem popisného, heslovitého charakteru. Myslím, že i sebevětší fanoušek Star Wars se zde dozví něco nového.... celý text
Star Wars: Nový průvodce vozidly a plavidly
2004,
William Haden Blackman
Očekával jsem, že dříve čtený průvodce postavami univerza Star Wars mne bude bavit více než techničtěji zaměřený průvodce vozidly a plavidly. Celkem překvapivě tomu bylo přesně naopak. Čtení o neživých stíhačkách, spídrech, křižnících, destruktorech, nákladních vozidlech a všelijakých droidech, mi místy přišlo zajímavější a zábavnější než četba o "skutečných", respektive živých postavách a jejích skutcích. Možná mi prostě jen více vyhovoval mírně odlišný formát tohoto průvodce od druhého zmíněného - poměr mezi obrazovou a textovou částí u každého zde uvedeného vozidla/plavidla je vhodně vyvážen, text je stručnější a dobře se v něm orientuje. Během četby průvodce postavami jsem občas měl pocit informační zahlcenosti o chronologicky seřazených skutcích jednotlivých protagonistů a jejich vzájemných vazbách na další rozličné postavy, místa a události. V tomto ohledu mi průvodce vozidly a plavidly přišel odlehčenější a celkově "lépe stravitelný". Nový průvodce vozidly a plavily je graficky hezky zpracován - obrazový materiál není pouze doplňkovou záležitostí, ale důležitou součástí celkové četby. Na každé vozidlo/plavidlo připadá celostránkový (A4) barevný obrázek, drobná grafická informační tabulka (miniatura vozidla/plavidla z předního a bočního pohledu, jeho velikost, rychlost, výrobce, příslušnost/majitel apod.) a konečně jeho nebarevný zmenšený model ze dvou různých pohledů (většinou z předního a bočního) upozorňující na některé vybrané komponenty, funkce a vymoženosti daného vozidla/plavidla. Úvodní strany průvodce zasvěcují čtenáře do jednotlivých kategorií vozidel/plavidel, jejich základních součástí, pohonných, útočných i obranných systémů a v neposlední řadě také seznamují s několika desítkami nejznámějších galaktických výrobců. Příjemným bonusem na závěr je popis/strategický rozbor (včetně grafického znázornění) pěti známých bitev z filmů - o Naboo, Geonosis, Yavin, Hoth a Endor.... celý text
Star Wars: NOVÝ průvodce postavami
2003,
Daniel Wallace
Pro mě coby velkého a dlouholetého fanouška Star Wars je Nový průvodce postavami velmi cenným zdrojem informací, díky němuž jsem se blíže seznámil s mnoha protagonisty tohoto kolosálního univerza, a zároveň si osvěžil a doplnil své znalosti o jedincích z kategorie notoricky známých. Průvodce samozřejmě není, prakticky ani nemůže být, zcela vyčerpávající encyklopedií veškerého zdejšího obyvatelstva. Zaměřuje se zhruba na 100 postav z filmů (vyjma Epizody III - Pomsty Sithů) a tzv. Expanded Universe - tedy knih, komiksů, seriálů, videoher apod. rozšiřujících ve filmech uvedené reálie. Přiznám se, že jsem měl při jeho četbě problémy udržet koncentraci, respektive občas jsem se ztrácel ve vzájemně propojené síti jmen, předmětů, míst a událostí. To se však vzhledem k obrovské komplexnosti univerza Star Wars dalo předpokládat. Možná by nebylo od věci do knihy zahrnout nějaký (třeba jen základní) terminologický slovníček, jenž by byl nepochybně velmi užitečný. Lze být vděčný alespoň za dvoustránkový chronologický "Stručný přehled dějin galaxie", v krátkosti shrnující důležité události. Od maximálního hodnocení mne tak odrazuje (především) poněkud kostrbatý překlad, zejména názvosloví, které je někdy ponecháno v originálním znění a jindy dost nevhodně kompletně přeloženo do češtiny - zde mám určité podezření na neznalost či jistou "necitlivost" překladatele.... celý text
Výtvarné umění Zeměplochy
2005,
Terry Pratchett
Víceméně mé první a dlouho očekávané dostaveníčko se Zeměplochou a jejími reáliemi. Dle mého názoru je v knize velmi příjemně vyvážena obrazová i textová složka - čtenář se může kochat naprosto parádními černobílými i barevnými ilustracemi (převážně postav) Paula Kidbyho, a zároveň se v doprovodném textu dozví mnoho zajímavých informací a postřehů od zmíněného ilustrátora i samotného Terryho Pratchetta. I jako člověk takřka "Zeměplochou nepolíbený" jsem si knihu velice užil a byl díky ní patřičně navnaděn na další setkání s tímto nepochybně velmi originálním univerzem.... celý text
Legenda o Sigurdovi a Gudrún / The Legend of Sigurd and Gudrún
2012,
J. R. R. Tolkien
Další skvostné dílo mistra J. R. R. Tolkiena, které se tentokráte věnuje látce severské mytologie, jíž byl Tolkien velkým obdivovatelem. Za využití více či méně útržkovitých informací ze zdrojů, jakými jsou kupříkladu Sága o Völsunzích, Starší Edda, Mladší Edda, Píseň o Beowulfovi nebo staroanglická báseň Widsith, se velmi zdařile pokouší o sestavení uceleného příběhu o Sigurdovi a Gudrún ve formě eddického verše. Jako typická a správná "tolkienovka" je i tato kniha obohacena o řadu doplňujících materiálů a dodatků - ať už se jedná o historicko-mytologické zasvěcení do tématu, poučení o samotné básnické formě eddického verše, podrobné Tolkienovy poznámky k jednotlivým veršům jednotlivých básní a v neposlední řadě také ukázky z jeho univerzitních přednášek o této problematice. Knihu z otcovy pozůstalosti sestavil a vydal Christopher Tolkien, kterému rovněž náleží velký dík.... celý text
Edda a Sága o Ynglinzích
2003,
Snorri Sturluson
Prozaická Edda (též Mladší či Snorriho Edda) byla mým prvním a dlouho plánovaným knižním setkáním s nesmírně lákavou severskou mytologií a zároveň perfektním základem pro další četbu v této oblasti - např. Poetické (Starší) Eddy. Kniha je uvozena odborným pojednáním Heleny Kadečkové, výmluvně pojmenovaným "Snorri Sturluson, jeho doba a dílo", a následně se dělí na dvě části. První a větší z nich je tzv. Snorriho Edda, jejíž první část (Gylfiho oblouzení), formou dialogu švédského krále Gylfiho s Ódinem, seznamuje se základy eddické/severské mytologie a druhá část (Jazyk básnický) se věnuje mytologické látce skaldské poezie, mj. i tvorbě a správnému chápání tzv. heiti (jednoslovných synonym či metafor) a tzv. kenningů (složitějších, minimálně dvouslovných, složenin nahrazujících běžná slova a názvy - např. zhouba stromů = oheň nebo Freyjiny slzy = zlato či jantar). Druhá a menší část knihy (Sága o Ynglinzích) je spíše mytologicko-historizujícím genealogickým výčtem severských (zejména švédských - uppsalských) panovníků, jejich (zlo)činů, způsobů úmrtí a nástupců. Ačkoli pro mne tato část byla méně záživná a přínosná než část "eddická", přesto si kniha jako celek nezaslouží jiné než maximální hodnocení. Za zmínku stojí také její celkové zpracování nakladatelstvím Argo - ať už se jedná o parádní barevné ilustrace nebo sérii zajímavých černobílých fotografií znázorňujících místa a kulturní artefakty související s tématem knihy.... celý text
Cesta
2008,
Cormac McCarthy
Velmi ponurá četba popisující snahu otce se synem přežít ve zničeném a zpustošeném světě, který postihla neznámá katastrofa. Značná část knihy představuje pouhý popis nehostinné krajiny, respektive útrap a hrůz, které zmíněná dvojice zažívá "na cestě". Zároveň je zde celkem zdařile, úsporně-minimalistickým stylem, vykreslen vzájemný vztah otce a syna, přičemž oba dva pro sebe navzájem představují doslova veškerou a jedinou motivaci žít a přeží(va)t. Občas jsem měl jistý problém orientovat se v textu, zejména v místech, kde děj "skákal v čase" nebo kde docházelo k promíchání ryzího popisu s filozofickými myšlenkami, úvahami, vzpomínkami a sny. Prakticky až do konce knihy jsem si nedokázal zvyknout na absenci uvozovek při přímé řeči, která tak zcela splývá a ztrácí se ve zbytku slov. Tento formální nedostatek či možná záměr tedy hodnotím velmi negativně. Po přečtení Cesty se nemohu ubránit pocitu, že se prostě jednalo jen o průměrný či mírně nadprůměrný čtenářský zážitek. Ačkoli jsem se v ní snažil najít "něco víc", zřejmě mi nebylo (do)přáno. A to mám post-apo obecně docela rád.... celý text
