Snorri Sturluson

islandská, 1178 - 1241

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Sága o svatém Óláfovi Sága o svatém Óláfovi

Kdybych měl srovnat středověké rytířské příběhy s dobovými severskými texty, tak jednoznačně vedou páni vikingové. Za mě lepší i než místní příběhy mytologické. Snorri v obsáhlém díle vykresluje život krále Ólafa, který se stal jednou z nejvýznamnějších figur severu a my tak můžeme sledovat jeho dobývání, vládnutí a všechno okolo toho. Zápletky se pak začnou ale trochu opakovat, což je menší mínus, ale vzhledem k Ólafově pozici je to i pochopitelné, byť si myslím, že by se to dalo zvládnout lépe.... celý text
ArkAngel


Edda, Sága o Ynglinzích Edda, Sága o Ynglinzích

Kniha, kterou je třeba číst v této formě. Tedy s předmluvou překladatelky, která zasazuje dílo a autora do kontextu doby a s rozsáhlým poznámkovým aparátem, který neodborníkovi poskytne lepší orientaci. Jestliže někteří vtýkají Gaimanovu převyprávění severských mýtů přílišnou stručnost, pak by si měli přečíst Snorriho Eddu a zjistili by, že každý z Gaimanových příběhů je v originále pouze odstavcem. Co mě na Snorriho přístupu moc pobavilo, byla skutečnost, jak na půdorysu "literárněvědného" díla vrátil do křesťanského světa pohanskou mytologii.... celý text
vlkcz


Sága o svatém Óláfovi Sága o svatém Óláfovi

K této knize jsem se vlastně dostal přes soutěž a z lásky k Islandu. Dlouho jsem se k ní odhodlával a, přiznám se, dlouho ji i četl. Tohle prostě naráz úplně nevstřebáte. Kéž by se ale podobné příběhy psaly v té době i u nás, tak čtivě a zajímavě jako tato sága. Vikingové jsou obecně bráni jako krutý národ plný násilnických pravidel. Na jejich obranu tu ale pak existují taková díla jako tato kniha, která v mnohých ohledech plno věcí vysvětluje…a hlavně dokazuje, že Skandinávci na to básnické a spisovatelské střevo měli vždycky vlohy. Kniha začíná krásným úvodem, který Vás vpraví nejen do děje, do doby, ale i do skandinávského prostředí. Pak už začíná děj, který je trošku kostrbatý, hodně se opakující, ale v rámci doby, kdy vznikl, neuvěřitelně fascinující. Řekl bych, že může fungovat i jako kronika té doby. Popisuje dění vlády krále Olafa a vznik jeho příznaku „svatý“. Popisuje to ale velice precizně. Dokonce tu popisuje i vlastnosti různých postav, někdy náhodných obchodníků, jindy důležitých vladařů. Řekl bych, že pro někoho, kdo se o podobnou dobu zajímá, je toto úctyhodný počin. Pro mě, neznalého doby, jsem měl co dělat, abych se v postavách a především v místech, kde se děj zrovna odehrává, vyznal. Často jsem pokukoval po mapách a kochal se obrázky nádherné přírody. Kniha ale nešetří vysvětlivky, což mi neuvěřitelně pomáhalo a musím ji za to sklonit obrovský dík. Celkově je vydání od nakladatelství Garamond krásné, věcné a pro laika velice napomáhající. Sága o svatém Ólafovi je historicky tak zajímavá, že si podobné vydání jednoznačně zaslouží.... celý text
Malarkey



Edda a Sága o Ynglinzích Edda a Sága o Ynglinzích

Do značné míry bych se zde mohl opakovat vzhledem k mému komentáři u starší Eddy, ale pokusím se být pokud možno originální. Mimořádně oceňuji předmluvu, která popisuje život a dílo Snorriho Sturlusona, uvádí Eddu, i Ságu. Je velice užitečná a obsahuje informace, které přeci jenom čtení poněkud ozvláštní. Co oceňuji nepatrně méně – a je to obecnější znak Eddy, i Ságy – není nějaká chyba, nebo něco co bych mohl kritizovat z hlediska formálního, jedná se spíše jen o jakousi skvrnku na kráse z pohledu čistě osobního. Zatímco je starší, poetická Edda čistá a ryzí, dokonalý originál, ničím neředěné mrazivé mytologie, Snorri, a nikoliv nepochopitelně, řízl onu čistou mytologii křesťanstvím, dějinami světa a jakousi podivnou „racionalizací“. Opakuji, dává to smysl a je to ve skutečnosti celkem elegantně, ač vtipně pojato, ale osobně mi to maličko kazilo požitek. Ta Trója, s tím Kristem mi to prostě maličko znepříjemnili. A upřímně, Augusta jsem tam fakt nečekal. Jinak, hovoříme-li o knize, musíme ji pojmout jako dvě, respektive tři části. První je Edda a Básnický jazyk jako, řekněme podkapitola. Druhá část je Sága o Ynglinzích. A funguje to tu opět do značné míry podobně jako u starší Eddy. První část, O bozích (v tomto případě Edda a Básnický jazyk) je zábavná a neskutečně zajímavá. Druhá část, O hrdinech (v případě Ságy to platí ještě více), je prostě nudnější. No je to tak no… V první části nám Snorri bravurně převypravuje některé Eddické mýty ústy Vysokého, Stejně vysokého a Třetího. Je to dokonce i stejně koncipované jako starší Edda – čili jako jakási vědomostní exhibice. „Copak ty tohle nevíš? No to jsi ale blbeček, že neznáš jména těchhle osmnácti obrů a osmdesáti trpaslíků!“ Jazyk básnický navíc přidává i některé příběhy, které nepocházejí ze starší Eddy a já jsem na ně například už dávno zapomněl. Ano, znal jsem je jako malý, ale prostě jsem je nějak vytrousil a bylo velice milé si je osvěžit. A to ať již hovoříme o Lokiho příhodě s kozlem, nebo o Ódinovi, který sere na všechny básníky. Sága je prostě méně zajímavá. Člověku se skoro zdá, že přejala biblické manýry s vyjmenováváním rodokmenů, jenom to trošičku opepřila nějakou drobnou příhodou ze života nějakého toho krále, nejlépe takovou historkou, která končila jeho relativně kreativní smrtí. Obecně vzato je to skvěle napsané a pokud se chcete do skandinávské, či jednodušeji nordické mytologie dostat hlouběji, je tato famózní historická památka naprosto nezbytná. Ale osobně bych spíše doporučil starší, poetickou Eddu. Některé části z ní si přečtete i v mladší Eddě a mám-li být upřímný, ty části mne osobně stále zajímaly nejvíce, ale přečíst si ji jako celek je nezbytné. Potom bych doporučil jako shrnutí a doplnění dalších mýtů, zde přítomnou mladší Eddu.... celý text
Set123


Edda a Sága o Ynglinzích Edda a Sága o Ynglinzích

Největší klasika mezi ságami. A samozřejmě také ta nejpopulárnější a nejvíce čtivá. Tedy mám na mysli její první část, kde si můžeme přečíst řadu známých i méně známých příhod severských bohů, tak jak je tehdejší autor zaznamenal(a je otázkou co si domyslel, přimyslel a co si přimysleli jiní, protože se zachovala jen v opisech). Jediné "mínus" knihy je její poslední část, která je oproti té mytologické dost nezáživná, neboť jde prakticky jen o výpis členů jednoho rodu a jejich činů, což bylo v 90% boj a dobývání. Pouze z ní můžeme vypozorovat, že velice častý způsob likvidace politických protivníků bylo jejich uzavření v domě, nejlépe po nějaké hostině kdy byli všichni opilí a následné zapálení celé budovy:-) Ideální je ale před touto knihou přečíst i poetickou starší Eddu.... celý text
Rawen616