WEIL
komentáře u částí děl
Co vše udělá pomluva a jak je zlá, když je učiněná proto, že bábě hodný dědeček nevyhověl...
Poslední povídka z "Povídek Malostranských". Skvěle zfilmována režisérem J. Krejčíkem s J. Menzelem v hlavní roli. Mladý advováktní koncipient se přestěhuje na Malou Stranu a doufá, že v pavlačovém domě, kam se přistěhoval najde klid pro studium, a milé občany. Bohužel vše je jinak...
Úvodní povídka "Malostranských povídek". Četl jsem ji jako poslední, i když je úvodní, protože na počátku mi přišla zdlouhavá. Když jsem jí přišel na chuť, tak na ni nedám dopustit. Režisér Krejčík podle ní natočil film - Týden v tichém domě.
Slušný člověk a přece defraudant. Právě takový, slušní lidé, ty se dříve odhalovali policii nejhůře. Dneska je situace v tomhle směru mnohem lepší.
Šlépěje a pak ve sněhu poslední a kam zmizel majitel těch kroků? Takhle to vidí člověk, co si právě odehrál šachy s kámošem a jde zasněženou krajinou. Tuto povídku již K.Čapek napsal dříve do Trapných povídek.
Další velká blbina. Znovu ta psychoanalýza, ale tentokrát je to zamotanější. Rovněž zfilmováno.
Vtipná povídka o básníkovi - opilci a jak pomohl vyšetřit kdo přejel autem opilou žebračku...
Inu to byli tenhdy detektivové. Ti měli v merku jen odhalení zločinu. U K. Čapka se jim daří odhalit každý zločin do puntíku. Proč kupón? Neb i detektiv odpočívá a tak když uvidí na zahrádce nedbalou ženu, jak odhodí kupón, tak jí a jejím šamstrovi řekne, jak díky kupónu nalezl pohřešovanou osobu.
I tato povídka zfilmována. Propuštěný je oběť náhody, a tragika jednoho lidského života.
Absurdní a úsměvná povídka o dezertérovi, co z něho náhoda udělala invalidu, stav jeho nohy se mu pak zhoršil, a tak se přiznal k tomu, co z něho udělal lékař. Divný příběh.
Dneska už se u nás porotci u soudu nepoužívají, ale za první republiky to bylo jiné, právě oni často rozhodovali a záleželo jen na nich, jaký bude rozsudek.
Co způsobí špatně adresovaný telegram? Někdy hodně pekla, ale dá se to i zvrátit, zaonačit...
Zloděj, který píše básničky, to je rarita. A přece jsou i v dnešní době.
Co zbude po lidském životě? jeho činy. Nic jiného, a právě tak je i posuzován na věčnosti? V povídce tomu tak je, ale jak je to doopravdy, tak to žádný člověk neví.
Tato povídka je důkazem, že i obyčejná vražda skrývá v sobě vždy něco neobyčejného, když se v ní někdo déle přehrabuje.
Pro mě dlouho jedna z nedojemnějších povídek od K. Čapka. Omyl, který se přihodil v dětství, tak křivda, která byla spáchána na dítěti a to ji pak šířilo dál, to se může dít i dneska.
Kdyby to tak jen fungovalo, že muž nemůže spát skrz špatné svědomí, to by bylo objasněnějších těžkých zločinů. kdepak, dost lidí spí i přes špatné skutk na svém účtu, to je známá pravda.
Dříve fungoval farář jako dobrá vrba, a tak i jeden zločinec chodí si vylévat své zážitky ke zpovědníkovi, kterému se to počase nelíbí a tak se zpronevěří zpovědnímu tajemství.
Co vše může způsobit jehla v pečivu? Jak se do něho dostala? A je možné to vypátrat? A komu stálo za to tolik úsilí vynaložit?