Poslední věci člověka
Povídka od:
Karel Čapek
Z knihy:
Povídky z druhé kapsy, Kapesní povídky, Povídky z jedné a druhé kapsy a další povídky (5 povídkových sbírek), Povídky z jedné a druhé kapsy
Jaké myšlenky prochází hlavou člověku, který ví, že zítra, nebo za hodinu zemře? Na tuto otázku odpovídá povídka Poslední věci člověka. Jedná se o filozofickou prózu, pojednávající o významu bolesti a tzv. "okraji života".
Poslední věci člověka
Rok vydání originálu: 1929
Komentáře (5)
Přidat komentář
Ale tak špatné to není. Když se mě někdo ptá na morální postoje, „Co bys udělal tehdy a tehdy?“, říkám „nevím“. Doktorka Šimáčková se mě toho času zeptala „Existuje něco, co by jste zkrátka neudělal? Existuje něco v právním řádu české republiky, co byste zkrátka nemohl udělat?“ a já tehdy musel odpovědět, že nevím. Já zkrátka nevím. Člověk není sto něco tvrdit, dokud není vystaven situaci, ve které musí jednat. Já nevím, zda bych zabil za takových a takových okolností, protože v se těch okolnostech nenacházím. Velkým mementem pro mne v této věci je prokurátor Urválek. Proč bych měl soudit, že jsem lepší, morálnější člověk než on, když se nacházíme ve zcela jiných kontextech? Ale to jsem odběhl – co chci říci je: člověk nikdy neví. Co já vím, jaké to je umírat? Nejlépe, krom umírání samého, nám na to odpoví sny a myšlenky, ne povrchní, ale vážné, na sebevraždu. A je to strašné, že?
Co zbude po lidském životě? jeho činy. Nic jiného, a právě tak je i posuzován na věčnosti? V povídce tomu tak je, ale jak je to doopravdy, tak to žádný člověk neví.
Jazykově naléhavá úvaha o smrti.