Ušní zpověď
Povídka od:
Karel Čapek
Z knihy:
Povídky z druhé kapsy, Povídky z jedné a druhé kapsy a další povídky (5 povídkových sbírek), Povídky z jedné a druhé kapsy
Páter Voves vypráví, že k němu přišel člověk, vyzpovídal se z hrozného činu, ale nechtěl rozhřešení. Advokát Baum měl stejnou zkušenost a po něm i MUDr. Vitásek, než ten člověk zemřel. Pálilo ho svědomí, ale nechtěl se jít udat.
Ušní zpověď
Rok vydání originálu: 1929
Komentáře (5)
Přidat komentář
A tohle se mi líbilo. Na věc je třeba pohlížet z vícero pohledů. Předně se nám nabízí pohled zločincův – spáchal tak strašlivý hřích, že jej sám neunese (a tak strašlivý, že nám jej ani autor nechce sdělit) a potřebuje se tak se svým strašlivým břemenem s někým podělit, jeho ramena nejsou dosti široká, nehodí se činu, jež spáchal. Jinak také řečeno, potřebuje se mentálně vyzvracet, jak prohlásil moudrý advokát. Vlastně to patrně nebude plně zavrženíhodný člověk – to by byl ten, který by toto své břemeno unesl.
Pak tu samozřejmě máme zbylé tři postavičky. Kněz, advokát a lékař vešli do baru… Špatný vtip, jak vidno, spíše dosti pesimistický. Všichni tři si vybrali, dobrovolně, povolání, které v sobě obsahuje povinnost mlčenlivosti. Lékař patrně jediný jednal správně. Advokát nemusel přijmout peníze, ona osoba po něm žádnou službu nechtěla, mohl situaci řešit – měl tak učinit a jelikož neučinil, mělo ho jistě potrestat špatné svědomí. Nemohu se však zbavit pocitu, že kněz jednal ze své pozice nejhůře a vychází mi z toho příběhu vlastně nejhůře. Nenechám vás se mi svěřit, pokud se nechcete kát. To je křesťanská milost? Vyslechnu tě jen tehdy, když přistoupíš na má pravidla hry? Chápu, nechtěl „zbytečně“ poslouchat něco zcela strašlivého – ale on dobrovolně přijal, že tak učiní! Nadto, pokání je formou sebereflexe, litování svého činu – tak i tento zločinec chtěl se někomu svěřit patrně nikoliv proto, aby mu zhoršil den, ale aby si odlehčil od toho, co jej vnitřně sžíralo. Coby osoba která „nevěří v nic“ neměl ani jinou možnost, udělal to maximum co mohl (nepočítaje podrobení se spravedlnosti světské) a narazil na stěnu.
Zajímavá povídka, která nabízí čtení vícero způsoby. Působivé.
Dříve fungoval farář jako dobrá vrba, a tak i jeden zločinec chodí si vylévat své zážitky ke zpovědníkovi, kterému se to počase nelíbí a tak se zpronevěří zpovědnímu tajemství.
No dobře, ale co se vlastně stalo? To by mě zajímalo!