meluzena
komentáře u částí děl
Výborné. Autentické. Odstrašující.
Mladý doktor, otiskuje deníkové záznamy svého spolužáka ze studií medicíny - lékaře závislého na morfiu -, jejichž prostřednictvím můžeme pozorovat postupnou devastaci těla i duše.
Velmi lidská povídka nabízí zajímavé téma k zamyšlení: jak vybalancovat vlastní sobeckou touhu po splnění životního snu a lásku k rodině - a to v okolnostech, kdy musíte volit buď jedno nebo druhé.
Skvělá nadčasová povídka.
Téma je to znepokojující, protože není nereálné - děti jsou důvěřivé, a když víte, jak na ně, utáhnete je na vařené nudli. To platilo za všech časů, bez ohledu na technický pokrok lidstva.
Na pár stránkách je toho řečeno dost, mezi řádky ještě víc, a ještě zbydou témata k zamyšlení.
Pomsta oproštěná od jakýchkoli emocí; chladná, spravedlivá, děsivá; nepromlčitelná... Téměř hororová atmosféra vybudovaná úsporným prostředky.
Výborná povídka!
Šíbnout může člověku leckde a lecjak. Astronaut Hitchcock už měl dobře našlápnuto, než odletěl ze Země a vesmírné prázdno ho jen podpořilo.
Kdo se nenechá zlákat technickým pokrokem, nemusí řešit, pokud se něco "vymkne" - příběh o tom, že kdo žije jednoduchý život v sepětí s půdou, stojí pevně nohama na zemi.
Úsporné, vynikající.
Když dáte technice příliš velkou důvěru, nemusí to dopadnout dobře. Zavazovače tkaniček, automatické opekáče topinek, koupelna, která vás umyje, a postel, která vás uhoupe do spánku - to vše je lákavé, ale nemusí to přinést kýžený výsledek. O dětském pokoji s virtuální realitou, kterou si tvoří děti svým podvědomím, ani nemluvě.
Krásné zamyšlení nad tím, že i přínos veškeré techniky pro člověka má své hranice, a že je dobré tyto hranice nepřekročit.
Konfrontace technokratického, rozumového uvažování astronautů ze Země a duchovního života obyvatel planety. Tipněte si, kdo je asi spokojenější? :)
Krásný příběh o vnitřní vyrovnanosti - pak člověka nerozhodí ani smrt, která přijde dnes v noci.
Černoši utekli před bělochy na Mars. Po 20 letech, kdy běloši zničili Zemi jadernými válkami, přichází prosit o azyl. Černoši jim chtějí všechno oplatit a nechat si od nich čistit boty, nechat je sedět v tramvaji vzadu atd atd. Ale když se potká konkrétní černoch s konkrétním bělochem, ledy mohou povolit.
Z povídky čiší touha autora po porozumění mezi lidmi. Co ale s tím, když se jednotlivé konkrétní tváře změní v masu "my vs. oni", tak jak se to už stalo v historii mnohokrát...?
Pokud člověk žije plnohodnotný život, může si "na smrtelné posteli" (nebo "ve smrtelném skafandru") s klidem říct, že nežil nadarmo. Protože pak už je pozdě bycha honiti..
Věčné dilema člověka, který nedokáže spokojeně spočinout "tady" a je neustále puzen jít "tam".
Úsporný, zato velmi silný psychologický příběh - o to silnější, že není tak těžké představit si zoufalství a beznaděj jeho hrdinů na vlastní kůži.
Nádherné podobenství o nabubřelosti člověka, potažmo o křesťanských misích. O tom, jak si člověk (kněží) myslí, že mohou a mají právo (či snad dokonce povinnost) někoho spasit, načež se ukazuje, že těm, kterým chtěli kázat, nesahají ani po kolena.
Povídka zdaleka není jen o náboženství a Ježíšovi - mnohem více je o toleranci a respektu. A o moudrosti, které může člověk dosáhnout, bude-li otevřen novému.